Indiferenční analýza vychází z předpokladu, že spotřebitel není schopen užitečnost měřit (kardinalismus), ale je schopen užitečnost porovnávat (ordinalismus). Spotřebitel je schopen rozhodnout, která kombinace spotřeby je pro něj užitečnější, která je méně užitečná, případně, která kombinace spotřeby mu přináší stejný užitek. Kombinace, které přinášejí spotřebiteli stejný užitek, leží na tzv. indiferenční křivce IC (křivce lhostejnosti).
Body K, L, M představují kombinace spotřeby, které poskytují stejný užitek. Kombinace s vyšší užitečností leží na indiferenční křivce vyššího řádu (R ), naopak kombinace s nižší užitečností leží pod indiferenční křivkou. Každá kombinace leží na některé indiferenční křivce. Tvar indiferenčních křivek vyjadřuje souvislost, kterou vyjadřuje zákon substituce (= čím je zboží vzácnější, tím je jeho relativní hodnota substituce – vyjádřena zbožím, které se stává hojnější ve spotřebě – vyšší).
Substituty – statky, které jsou schopny se vzájemně zastoupit při uspokojování potřeb.
Substituce – je nahrazování statku A odpovídajícím množstvím statku B.
Při substituci obecně platí, že čím je zboží vzácnější, tím větší množství méně vzácného zboží dostačuje k jeho náhradnímu užití.
Žádné komentáře:
Okomentovat