Skupiny:

· vlastníci (jednoznačný cíl = zisk)

· vedoucí řídící pracovníci (finanční zájmy, prestiž, postavení, pravomoc)


· věřitelé (zúročení vkladů, jistota vkladů)

· dodavatelé (stabilní prodej, výhodné podmínky)

· zákazníci (nejlepší, nejlevnější zboží)

· odbory, zaměstnanecké rady, stát, …….

Þ společný cíl = CHOD PODNIKU

- různé stanovování cílů, síla a obsah cíle musí odpovídat skupině, pro kterou se cíle stanovují

- konkrétní cíle jednoznačně formulovat, vymezit oblast, na kterou se vztahují, způsob jejich dosažení a způsob měření, časový horizont, stanovení návazných a podmiňujících cílů

- důležitá je měřitelnost cílů v časovém horizontu nebo v návazném parametru

Technika řízení MBO (management by objectives)

= metoda stanovení cílů

základní body:

1) na úrovni vrcholového vedení - strategické cíle

2) na druhé úrovni se podílejí podřízení
- realizovatelnost
- osobní zainteresovanost a prestiž
- závěr – důsledná kontrola

+ vyvodit důsledky

Funkční vedení

3.1. Funkční vedení

Každý vedoucí pracovník musí:
• přesně definovat úkol
• plánovat činnost svého útvaru
• zvyšovat kvalifikaci všech svých pracovníků (vzdělávat, komunikovat, zaškolovat)
• vyhodnocovat jednotlivé pracovníky
• motivovat pracovníky k plnění úkolu (odměňování)
• kontrolovat pravidelně činnost celého pracoviště
• být příkladem pro pracovníky


3.2. Filosofie vedení jednoho člověka
• každý vedoucí je jedinečná osobnost (liší se od jiných schopnostmi, dovednostmi, zkušenostmi, odborností, …)
• každý vedoucí pracovník by si měl vytvořit vlastní filosofii vedení; způsoby, které mu nejvíce vyhovují. Ty by měl využívat a neměnit, protože to se mu stejně nepodaří

PODPŮRNÝ SYSTÉM VEDOUCÍHO PRACOVNÍKA
• vedoucí pracovník potřebuje přátele
• měl by si vytvořit tabulku lidí, kterou má v zaměstnání i mimo něj (v osobním životě)
• potřebuje osobu, která:
1. Mu pomůže řešit problémy
2. Řekne mu: „Děláš to dobře“ (podpora v nejistotě)
3. Utěší ho
4. Oslaví s ním úspěchy

Manažerská mřížka

2.3. Manažerská mřížka
• systém GRID

1, 1 – slabé ochuzené vedení
1, 9 – přátelství, všichni jsou k sobě laskaví
9, 1 – autoritativní styl (plnění úkolů)
5, 5 – rovnovážné vedení (nestaví si vysoké cíle)
9, 9 – založeno na týmové práci, je považováno za ideální


2.4. Situační vedení
• 4 skupiny faktorů:
a) Vedoucí pracovník, vlastnosti a sklon k určitému typu
b) Podřízený pracovník (spolupracovník) – zkušenosti, ochota přijímat a plnit pracovní úkoly
c) Typ organizace – výrobní, obchodní, vědecká instituce, …
d) Povaha prostředí – situace (v užším smyslu), ve které se úkol řeší

• Charakteristika situačního vedení: pro určitou situaci uplatníme určitý styl

a) Fiedlerův model (vůdcovský)
• 3 faktory:
• vztahy mezi vedoucími a členy skupiny
• ovlivněnost strukturou úkolu
• moc – silná, slabá pravomoc

• jinak se také nazývá Kontingemční teorie vedení

Vedení

VII. Vedení

1. Pojem a obsah vedení
• činnost, kterou vykonává vedoucí pracovník
• proces ovlivňování podřízených nebo spolupracovníků za účelem dosahování podnikových cílů
• moderní způsob vedení preferuje lidi, proto se pojem „vedení“ už moc neužívá, ale mluví se o „sdíleném rozhodování“. Lidé totiž nemají rádi přikazování. Užívá se, že vedoucí pracovník má spolupracovníky (ne podřízené !)
• průměrný vedoucí pracovník se liší od průměrného vedoucího:
• vyšším vzděláním
• vyšší spolehlivostí při plnění pracovních úkolů
• vyšší aktivitou, iniciativou při plnění pracovních úkolů
• vyšší mzdou a společenským postavením
• vedoucí musí mít určité vlastnosti osobnosti, aby byl úspěšným vedoucím. Základním předpokladem úspěšnosti jsou znalosti: odborné (důležité zejména zpočátku) a všeobecné (důležité v pozdější fázi pracovní kariéry)
• tyto znalosti jsou předpokladem k autoritě. Autoritu má ten vedoucí, který je respektován. Každý vedoucí má dvojí autoritu:
a) Legitimní – je spojena s pravomocí, kterou získá, jakmile vstoupí do určité funkce. Z dané funkce vyplývají určité pravomoci. K dispozici má donucovací prostředky (např. výše mzdy) -> vyplývá z dané funkce
b) Osobní (získaná) – založena na vlastnostech osobnosti, vzdělání, kvalifikaci, postojích k lidem. Nemusí nařizovat – zaměstnanci ho za vedoucího skutečně považují.
• podmínky úspěšnosti: neustále rozšiřovat znalosti, udržovat si osobní autoritu (můžu o ni kdykoli přijít)

2. Způsoby vedení
• je jich mnoho a neexistuje jediný nejlepší styl vedení

Manažer

II. Manažer

1. Manažer a vedoucí pracovník
• pracovník, který je v námezdním pracovním poměru (zaměstnaneckém) a vykonává vedoucí funkci v organizaci, podnicích podnikatelské sféry
• termín manažer se nepoužívá pro označení vedoucího pracovníka v neziskové sféře
• manažerům je přisuzován značný podíl na zisku. Vrcholový manažer pracuje v průměru 50–60 hodin týdně, vysoké pracovní zatížení je kompenzováno vysokým platem (Evropa – cca. 0,5 mil $ za rok). Časté pracovní přetížení -> trpí poruchami nervové soustavy, rodinné problémy a problémy s výchovou dětí.

2. Obsah práce manažera

2.1. Funkce manažera – procesní přístup
– 4 stupně – plánování, organizování, vedení, kontrola
– nový přístup


– přístup – rozdělení činností z technického hlediska
• odborně technické – nejméně vykonává vrcholový manažer, nejvíce ten nejnižší stupeň
• personální
• administrativní

MANAŽER

II. MANAŽER

1. manažer a vedoucí pracovník
- vedoucí pracovník, který je chápán jako manažer v podnikatelské sféře. Manažeři mají nejdůležitější profese v organizaci, jsou vysoce vytíženi, cca 50-60 hodin týdně, mají málo času na rodinu…, což je vysoce hodnoceno jejich mzdou.

2. Obsah práce manažera
- vykonává základní manažerské funkce a role
2.1.Manažerské funkce - plánování
- organizování
- vedení
- kontrola

2.2. Role manažera - z hlediska manažera jsou chápány jako dílčí činnosti, které musí manažer vykonávat při plnění svých funkcí
- z hlediska sociologického je role „funkcí“, v níž manažer působí na druhé lidi, většinou v roli nadřízeného, podřízeného, spolupracovníka, přítele, manžela, otce,…- vzniká konflikt rolí v důsledku úkolů, které má plnit. Důsledkem je odkládání úkolů, nervozita, problémy při komunikaci.

Role manažera podle Mintzberga

2.2.1. Role manažera podle Mintzberga
- dílčí činnosti, které manažer vykonává při své činnosti:
a) role informační – získává informace z vnějšího prostředí (o konkurenci, poptávce po výrobcích…) a předává je dál (oboustranně)
b)role interpersonální – pečovat o vztahy mezi lidmi, podřízenými, rozhoduje o odměnách, řeší spory
c) role rozhodovací – rozhoduje o volbě dodavatelů, trzích, produkci výrobků, alokaci zdrojů, investicích, rozhoduje v krizových situacích…

2.2.2.Role manažera – Empirická koncepce
- charakterizuje konkrétní činnosti, které by měl manažer vykonávat, zobecnění, rady:
- vytváření strategie podniku
- zajišťovat rozvoj organizace (stanovovat cíle…)
- vytváření pracovního prostředí (je-li náročné, manažer by měl jít příkladem)


2.3. Úkoly vedoucích pracovníků podle zákoníku práce
 řídit, kontrolovat a pravidelně hodnotit výsledky práce podřízených
 organizovat práci podřízeným
 vytvářet pracovní podmínky – bezpečnost a hygiena práce
 zabezpečit mzdové odměňování zaměstnanců dle platných mzdových zásad
 vytvářet příležitosti ke zvyšování kvalifikace pracovníků
 dodržování právních a jiných předpisů
 zabezpečit ochranu majetku zaměstnavatele