NÁKLADY ROVNOSTI

Chudí získávají sice pouze malou část ND, v absolutní životní úrovni však urazili velký kus cesty. Reálné mzdy v průběhu tohoto století neustále rostly. Radikální pojetí politické demokracie tvrdí, že lidé by měli mít rovné ekonomické příležitosti (přístup ke školám, ve firmách). Dalším ideálem je rovnost ekonomického postavení – lidé mají spotřebovávat stejně, ať jsou jacíkoli.

Kroky ke snížení efektivnosti mohou poškodit efektivnost ekonomiky. Přijetí opatření k přerozdělování důchodů od bohatých k chudým by mohlo vést ke snížení ND, kt. se rozděluje (Okunova analýza) – OBR. STR. 810. Jestliže země přerozděluje důchody uvalením vysokých daň. sazeb na nejzámožnější obyvatele, jejich úspory a prac. úsilí se mohou snížit nebo mohou být nesprávně využity, a tím sníží celk. národní produkt. Obdobně, jsou-li zaručené minimální důchody dostatečně vysoké, chudí mohou méně usilovně hledat práci nebo se spoléhat delší dobu na sociální programy.


à Hlavní vyvolané neefektivnosti
` administrativní náklady – výběrčí daní, účetní

` škody na prac. úsilí – sporná otázka, není prokázáno

` vliv na úspory – nejdůležitější (vysoké daně odrazují od úspor a investic)


Politika proti chudobě: programy a kritiky

Programy

` potravinové lístky – rodiny s nízkými důchody dostávají lístky, kt. jim umožňují nakupovat potraviny za zlomek tržní ceny

` sociální pomoc – naturální pomoc, důchodové podpory

` lékařská pomoc – lékařská péče pro rodiny s nízkými důchody

` ostatní programy – soc. dávky při ztrátě prac. schopnosti,…

TRŽNÍ NEEFEKTIVNOST S EXTERNALITAMI

V podmínkách neregulovaného životního prostředí firmy stanoví úrovně znečišťování tak, aby vyrovnaly mezní soukromé škody ze znečišťování s mezními náklady na zmírnění znečišťování. Jsou-li přelivy ze znečišťování významné, potom soukromá rovnováha povede k neefektivně vysokým úrovním znečišťování a příliš nízké aktivitě při likvidaci znečišťování. Efektivní situace nastává, když se mezní společenská škoda rovná mezním společenským nákladům na zmírnění znečišťování.


Politiky korigující externality

à Vládní politiky
a) přímé nástroje řízení

- firmě je přikázáno redukovat příslušný vnější efekt

- problém 1: často jsou příliš tvrdé, požadují nulovou škodlivost

- problém 2: vynucování je nesmírně obtížné, nutné jsou velmi vysoké pokuty

- problém 3: není rozlišována míra škodlivosti

b) daně z emisí

- fy mají platit daň ze svého znečišťování ve výši vnější škody

- protože fa má kromě těchto nákladů i N přímé, bylo by to účinné

Soukromé přístupy

a) vyjednávání a Coaseho věta

- k dobrovolnému vyjednávání mezi zainteresovanými stranami by mělo dojít, když existují dobře vymezená vlastnická práva a náklady vyjednávání jsou nízké

- funguje, pokud je zainteresováno málo stran a vše lze snadno identifikovat

b) pravidlo odpovědnosti

- tento přístup se opírá o právní rámec zákonů o odpovědnosti

- např. poškození nešetrným chováním řidiče, zdraví škodlivé prac. místo

Výrobní neefektivnost monopolu – obr. 10

Je dána výrazným převisem výrobní kapacity, neboť firma vzhledem ke svému výsadnímu postavení na daném trhu nevyrábí s min. LAC. Proto Q*, které vyrábí je menší než Q´, vyrobený s min. LAC.


Bilaterální monopol – obr. 11

Pokud je tržní nabídka představována výstupem jediné firmy (monopol) a poptávka jediným kupujícím (monopson). Monopol na základě vyrovnání MR a MC chce vyrábět Q1 a prodávat ho za P1. Monopson vychází z průsečíků mezních výdajů ME (změna celkových TE kupujícího způsobená změnou kupovaného množství o jednotku) s poptávkovou křivkou, požaduje Q2 za P2. Skutečná cena je potom důsledkem vzájemného střetnutí síly monopolu a monopsonu, bude mezi P1 a P2.

Regulace monopolu


Monopol je chápán jako neefektivní, neschopný dosáhnou alokační efektivnosti, kromě toho je monopolní zisk někdy viděn jako “příliš vysoký”, a to vše vyvolává nutnost regulace. Proto M existují dvě základní námitky:

1) námitka z hlediska efektivnosti – týká se ztrát v nákladech mrtvé váhy tj. plocha EFB v obr. 9b, při stejných zdrojích by KF firmy nabízely větší objem Q při nižší P.

2) námitka z hlediska regulérnosti – se týká plochy P*FGH v obr. 9b – monopolní zisk vzniká odčerpáním části spotřebitelského přebytku, M zisk tedy musí zaplatit spotřebitel ve vyšší ceně.

Rovnost nebo efektivnost?

Efektivnost – zn., že zboží a služby obdrží ti, kteří chtějí a mohou za ně zaplatit

Spravedlnost – říká, že by je měli obdržet ti, kteří je nejvíce potřebují.
Þ aby mohla ekonomika fungovat efektivně, jsou nutné určité rozdíly v pracovních důchodech lidí. Přerozdělování důchodu od bohatých k chudým by mohlo vést ke konečnému snížení národního důchodu.

Hlavní neefektivnosti vznikající při redistribučních procesech jsou:

- administrativní náklady

- snížení pracovního úsilí


Negativní důchodová daň (Tobin, Friedman) – tento program by měl zachovat dostatečné ekonomické pobídky k práci u chudých obyvatel a zároveň by snižoval dodatečné administrativní náklady související s poskytováním sociální podpory.

T = G – Tn*Y T…transferová platba, G … výše zaručeného důchodu,

Y…vlastní důchod, tn…sazba negativní důchodové daně

(Každá rodina by měla zaručenu určitou výši důchodu, rodiny bez výdělku by ji obdržely v podobě nezdaněných transferů, rodiny s příjmem vyšším než nula by byly zdaňovány jednotnou sazbou negativní daně).

V případě kladné externality

– nebere její původce v úvahu dodatečný užitek, který přináší jinému subjektu, důsledkem však není pouze soukromý mezní užitek, ale celkový mezní užitek a pro směnu zboží není určující mezní míra substituce, ale celkový mezní míra substituce

Celkový mezní užitek (SMU) je součtem soukromého mezního užitku pro původce činnosti a externího mezního užitku (EMU) pro ostatní

SMU = MU + EMU

Celková mezní míra substituce (SMRS) – je míra, ve které si spotřebitelé přejí směňovat jedno zboží za druhé.

Pro efektivní alokaci musí být splněna podmínka SMRPT = SMRS.

U externalit se ale celkové a soukromé míry odlišují a cenový systém není schopen navozovat efektivní alokaci.


Záporné externality a efektivnost
Vyrábíme-li statek X (bez externalit) a Y (s externalitami), pak při výrobě X se celkové mezní náklady = soukromým, u Y jsou celkové mezní větší než soukromé. Nutnou podmínkou je vyrovnanost celkové mezní míry transformace produktu s celkovou mezní mírou substituce SMRPT = SMRS. Protože se soukromá a společenská mezní míra transformace produktu nerovnají, nejsou vytvořeny podmínky pro optimální alokaci zdrojů mezi výrobu zboží X a Y. soukromý sektor má tendenci vyrábět příliš mnoho zboží, jehož výroba je spojena se zápornými externalitami, protože rozhodování o výši výstupu zakládá na podhodnocených nákladech.


Společenské náklady neefektivnosti – obr. 2

Společensky efektivní výše výstupu (SMU =SMC) – bod E, křivka SMC = MC + EMC, výše výstupu je však určována průsečíkem MC a SMU (D) – bod F. takto určený výstup Y1 je ve srovnání s celkově efektivní výši výstupu YE příliš velký. Zdrojem neefektivnosti je neadekvátní cena produkce. Tržní cena P1 je příliš nízká na to, aby byly uhrazeny celkové mezní náklady( to by umožnila až cena P2). Celkové náklady neefektivnosti – šrafovaná plocha.

Kladné externality a neefektivnost – obr. 3

Křivka poptávky D vyjadřuje soukromý mezní užitek pro původce činnosti, ten volí rozsah Y1 své činnosti odpovídající bodu F. uvažovaná činnost však produkuje externí užitek jiným – křivka EMU, celkový mezní užitek SMU = D + EMU.Celkově efektivní úroveň výstupu YE určuje bod E. neefektivnost vzniká proto, že provozovatel nezískává veškerý užitek, který plyne z jeho činnosti, cena P1 je příliš nízká na to, aby ho přiměla k výstupu na celkově žádoucí úroveň YE, celkové náklady neefektivnosti – šrafovaná část – rozdíl mezi SMU a SMC.

Možnosti dosažení efektivnější alokace zdrojů při existenci externalit

Snaha o začlenění – internalizaci negativních externalit do nákladů jejich původců. Internalizaci externalit by měla předcházet jejich identifikace, kvalifikace a ocenění. Existují tři možnosti internalizace:

1) stanovit jasná soukromá vlastnická práva (tj. právně stanovený nárok na vlastnictví určitého vzácného zdroje jednotlivcem a je vynutitelné u soudu) původce určité negativní externality je ze zákona odpovědný za škodu způsobenou jiným osobám.

2) Pomocí opravných daní a dotací – tj. zdaňovat ty aktivity, které vytvářejí externí náklady a dotovat aktivity, které přinášejí externí prospěch

Pigouova daň – je daň vybíraná z každé jednotky produkce znečišťovatele a představuje částku rovnající se mezní škodě způsobené společnosti při efektivní úrovni produkce. Snížení produkce znamená efektivnější využití zdrojů, neboť tím, že Pigouva daň přinutí výrobce brát v úvahu externí náklady vznikající jejich výrobou, přiměje je vyrábět efektivně.

Dotace – je platba, kterou vláda poskytuje výrobci v závislosti na rozsahu výroby a představuje částku rovnající se meznímu externímu prospěchu při efektivní úrovni produkce.

Nefektivnost monopolu

– dochází ke zmenšení celkového přebytku (spotřebitelů a výrobců) vzhledem k DK

Regulace monopolu

- antitrastové zákony

- daňová politika

- převedení monopolu do státního vlastnictví

- cenová regulace ( stanovení ceny na úrovni AC)


Oligopol

- existence několika firem v odvětví

- zpravidla diferencovaný produkt

- bariéry vstupu

Chování firem v oligopolu je ovlivněno jejich vzájemnou závislostí.

Základní modely:

1. Smluvní (koluzivní) oligopol – tajná dohoda o stanovení ceny, o tržním podílu, o výrobních kvótách. Každá firma se pak ve vymezeném rámci chová jako monopol. Dohody nebo spolupráce mají podobu kartelu – většinou jsou zákázány a proto jsou uzavírány tajně.

2. Oligopol s dominantní firmou – vzniká tam, kde je pro firmu výhodné přenechat část trhu slabším konkurentům. V rámci větší části trhu, který si ponechá, se pak chová jako monopol. Menší firmy respektují cenu, kterou určila dominantní firma (cenové vůdcovství).

Monopolní konkurece

- velký počet firem v odvětví

- diferencovaný produkt

- neexistence bariér vstupu firem do odvětví

V krátkém období – rovnováha firmy je podobná rovnováze monopolu, dosahuje monopolní zisk, což vede k přílivu jiných firem do tohoto odvětví.

V dlouhém období – příliv firem způsobí posun poptávkové křivky po produkci každé firmy doleva