- v Agregátním pojetí je rovnováha, ale obecně se vše vyvíjí (úroveň cen, reálného produktu)
Determinanty AD
- úroveň důchodů
- nejistota v politice
- velikost populace, trhu
- móda, nestabilita koruny
- substituty ani komplementy agregátní trh neovlivňují
- růst (1), pokles (2)
Determinanty AS
- úroveň nákladů
- úroveň monopolizace
- počasí
- mění se úroveň (P) a úroveň (Y),
dochází k rovnováze, změna nastává v čase
Proporcionální ekonomický růst
Nastává pokud je Y = N a všechny uvedené agregáty (N, AS, AD) rostou stejným tempem, Y růstává na úrovni N a národní zdroje jsou tak plně využívány, národní ekonomika je na hranici svých produkčních možností.
Proporcionální ekonomická stagnace
Cenová hladina se nemění pokud se ani jedna z uvedených veličin v čase nevyvíjí, jedná se pak o stagnaci.
Okumův zákon
- vyjadřuje vztah mezi poklesem výroby a nezaměstnaností
- jestliže výroba (skutečný produkt) klesne o 2 % oproti reálnému, nezaměstnanost se zvýší o 1 %
- neboli vyjadřuje vztah mezi zaměstnaností a Y
- jestliže Y klesne o 50 % tak klesne zaměstnanost o 25 %, protože se Y skládá z 50 % kapitálu a 50 % práce
Y je tedy úzce spjatý s úrovní zaměstnanosti, klesá-li AD musí klesnout Y, rovnovážná úroveň AS à lidé se propouštějí a roste nezaměstnanost (klesá zaměstnanost). Naopak když AD roste, musím jí uspokojit, tedy zaměstnat více lidí.
Nabídková recese
- k nabídkové recesy dojde když:
a) AS roste pomalejším tempem než AD spolu s N
Y buďto roste, ale pomaleji než N (vzniká rozdíl Ye2 – N) nebo absolutně klesá čímž se ekonomika vzdaluje od hranice svých produkčních možností a VF nejsou plně efektivně využívány.
b) nebo dokonce AS absolutně klesá
Při poklesu Y klesá i zaměstnanost. Cenová hladina v obou případech roste. Jevu kdy Y a s ním i zaměstnanost klesá při rostoucí cenové hladině se říká SLUMPFLACE.
Poptávková recese
- k poptávkové recesy dojde když:
a) AD roste pomalejším tempem než AS spolu s N
b) nebo dokonce AD absolutně klesá
Spolu s Y klesá i zaměstnanost. Ekonomika se tak vzdaluje hranici produkčních možností, VF nejsou plně využívány. Cenová hladina při poptávkové recesy klesá.
Vývoj cenové hladiny a Y závisí na vývoji AS a AD. Vývoj AS a AD je určující pro vývoj Y. Y se tedy v čase vyvíjí na základě vývoje AS a AD. Tento vývoj může být rovnoměrný nebo nerovnoměrný. Může probíhat a probíhá v určitých hospodářských cyklech.
4. Keynesiánský model rovnováhy
- velký důraz na spotřební křivku domácností
- každou korunu disponibilního důchodu spotřebitel spotřebuje, čím více má peněz, tím vyšší je i jeho spotřeba
- určité výdaje jsou vynaloženy i když spotřebitel nemá žádný důchod
- úspory jsou závislé na DI
- vyšší úspory budeme tvořit, když budeme mít vyšší disponibilní důchod
- když ale máme vyšší DI, bude i vyšší spotřeba (reklama typu B - C namísto B - B; C - consum, B – businnes)
Křivka I je u klasiků pružnější, u Keynesiánů nejsou investice tak závislé na i. Investice jsou tedy méně citlivé než v klasickém pojetí a to znamená, že pokud klesá i, objem I roste. Nižší úroková míra (i) umožní realizaci méně rentabilních záměrů.
Křivku investic posunuje očekávaná míra zhodnocení. Jde-li ekonomika kupředu, tak investice rostou. Investice mohou při nepříznivých kalkulacích (bez příležitosti - I´) klesnout tak, že ani nulová úroková míra nezajistí přeměnu úspor na investice (I´). Určitý počet úspor není realizován (tyto peníze potom někde leží) a vypadají z ekonomického procesu = mrtvé peníze.
Pokud je nerovnováha na finančních trzích tak dojde k poklesu AD. Nová rovnováha nastane v bodě E´ při ye´. Ekonomika není na hranice produkčních možností (PPF), některý VF není využit, reálný produkt (Y) - N. Ekonomika je v rovnováze, ale není na optimální hranici, nemá správný výkon.
Ceny jsou pružné a specielně nemohou klesat (směr dolů není možný), ale růst ještě mohou.
Důvody neklesajících cen:
a) mzdy nejsou pružné dolů, protože když je nezaměstnanost nelze je snížit
b) když je konkurence nedokonalá nikdo nenutí firmy snižovat ceny (benzínky), každý naopak čeká, jak se situace vyvine (Jak zareaguje konkurence?)
c) když jsou některé výrobní faktory (VF) pod cenou, tak ho raději firma nepoužije (nenajme)
- situace bude taková, že ceny zůstanou strnulé (výsledek bude takový jaký je); N ASL (VF nejsou dlouhodobé, jsou vždy vypotřebovány)
Shrnutí Keynesiánské teorie
1. Úroková míra (i) nemusí vždy zajistit rovnováhu na kapitálových trzích a i její pokles nemusí jednoznačně vést k žádanému růstu investic (I). Aby investice, které jediné posunují produkční možnosti dané ekonomiky, dostatečně rostli, je třeba používat institucionálních nástrojů, tedy na úrovni ministerstvech zemědělství průmyslu a obchodu, na zajištění podpory těchto oblastí.
2. Případná nerovnováha na finančních trzích se potom přenáší na agregátní trh, kde způsobuje pokles AD. Tento pokles vede k poklesu reálného produktu a s ním tedy i poklesu zaměstnanosti.
3. Na agregátním trhu však nejsou ceny pružné směrem dolů (a, b, c), a tedy trh sám nezajistí makroekonomickou rovnováhu na úrovni potencionálního produktu (N) dané ekonomiky.
4. Opětovný nárůst AD do úrovně, která představuje reálný produkt (Y) na úrovni potencionálního produktu (N) však může zajistit prostřednictvím své hospodářské politiky vláda (stát).
Krátkodobé hledisko obou modelů
- lze říci že v situaci, kdy reálný produkt je nižší než potenciální platí keynesiánské závěry a toto pole nazveme keynesiánským polem, pole za N nazveme klasickým
Dlouhodobé hledisko obou modelů
- ukazuje, že mimo mez jsou ostatní ceny pružné, a tedy až na tuto výjimku je N = ASL, a že v tomto horizontu až na výjimku mezd lze vycházet ze závěrů klasiků
- každou korunu disponibilního důchodu spotřebitel spotřebuje, čím více má peněz, tím vyšší je i jeho spotřeba
- určité výdaje jsou vynaloženy i když spotřebitel nemá žádný důchod
- úspory jsou závislé na DI
- vyšší úspory budeme tvořit, když budeme mít vyšší disponibilní důchod
- když ale máme vyšší DI, bude i vyšší spotřeba (reklama typu B - C namísto B - B; C - consum, B – businnes)
Křivka I je u klasiků pružnější, u Keynesiánů nejsou investice tak závislé na i. Investice jsou tedy méně citlivé než v klasickém pojetí a to znamená, že pokud klesá i, objem I roste. Nižší úroková míra (i) umožní realizaci méně rentabilních záměrů.
Křivku investic posunuje očekávaná míra zhodnocení. Jde-li ekonomika kupředu, tak investice rostou. Investice mohou při nepříznivých kalkulacích (bez příležitosti - I´) klesnout tak, že ani nulová úroková míra nezajistí přeměnu úspor na investice (I´). Určitý počet úspor není realizován (tyto peníze potom někde leží) a vypadají z ekonomického procesu = mrtvé peníze.
Pokud je nerovnováha na finančních trzích tak dojde k poklesu AD. Nová rovnováha nastane v bodě E´ při ye´. Ekonomika není na hranice produkčních možností (PPF), některý VF není využit, reálný produkt (Y) - N. Ekonomika je v rovnováze, ale není na optimální hranici, nemá správný výkon.
Ceny jsou pružné a specielně nemohou klesat (směr dolů není možný), ale růst ještě mohou.
Důvody neklesajících cen:
a) mzdy nejsou pružné dolů, protože když je nezaměstnanost nelze je snížit
b) když je konkurence nedokonalá nikdo nenutí firmy snižovat ceny (benzínky), každý naopak čeká, jak se situace vyvine (Jak zareaguje konkurence?)
c) když jsou některé výrobní faktory (VF) pod cenou, tak ho raději firma nepoužije (nenajme)
- situace bude taková, že ceny zůstanou strnulé (výsledek bude takový jaký je); N ASL (VF nejsou dlouhodobé, jsou vždy vypotřebovány)
Shrnutí Keynesiánské teorie
1. Úroková míra (i) nemusí vždy zajistit rovnováhu na kapitálových trzích a i její pokles nemusí jednoznačně vést k žádanému růstu investic (I). Aby investice, které jediné posunují produkční možnosti dané ekonomiky, dostatečně rostli, je třeba používat institucionálních nástrojů, tedy na úrovni ministerstvech zemědělství průmyslu a obchodu, na zajištění podpory těchto oblastí.
2. Případná nerovnováha na finančních trzích se potom přenáší na agregátní trh, kde způsobuje pokles AD. Tento pokles vede k poklesu reálného produktu a s ním tedy i poklesu zaměstnanosti.
3. Na agregátním trhu však nejsou ceny pružné směrem dolů (a, b, c), a tedy trh sám nezajistí makroekonomickou rovnováhu na úrovni potencionálního produktu (N) dané ekonomiky.
4. Opětovný nárůst AD do úrovně, která představuje reálný produkt (Y) na úrovni potencionálního produktu (N) však může zajistit prostřednictvím své hospodářské politiky vláda (stát).
Krátkodobé hledisko obou modelů
- lze říci že v situaci, kdy reálný produkt je nižší než potenciální platí keynesiánské závěry a toto pole nazveme keynesiánským polem, pole za N nazveme klasickým
Dlouhodobé hledisko obou modelů
- ukazuje, že mimo mez jsou ostatní ceny pružné, a tedy až na tuto výjimku je N = ASL, a že v tomto horizontu až na výjimku mezd lze vycházet ze závěrů klasiků
3. Makroekonomická rovnováha
- firmy vyprodukovali výkony a část jich prodali, zbytek jsou zásoby
- domácnosti část spotřebovali a část uspořili
- rovnováha agregátní nabídky a poptávky
Jednoduchý model ekonomiky
• neexistují daně
• deflátor je nula (neexistuje inflace)
• existuje pouze C, I
• neexistuje zahraničí
- nabídku tvoří produkt firmy, Y = C + I
- poptávku tvoří spotřebitel, AD = C + S
- rovnováha je dána vztahem S = I
To, že je vysoký HDP neznamená ještě dobrou ekonomiku.
a) HDP > AD (plánované výdaje)
- snížení cen výrobků
- snížení zisku omezení výroby (nevyužití zdrojů)
- zvyšuje se nezaměstnanost
• dlouhodobě to znamená útlum ekonomiky
b) HDP <>AD) roste tlak na snížení ceny
- při rostoucí ceně produkují výrobci více, vstupují nové firmy
Rovnovážná cena (pe)
- nabízené i poptávané množství je stejné
- rovnovážný reálný produkt (ye), při kterém neexistují nedostatky ani přebytky
- ekonomika je v rovnováze, subjekty se musejí chovat racionálně
Abychom se mohli podívat, že rovnováha nastane (Y a P), musíme analyzovat nerovnováhu.
Př.
Sedlák sklidil, spoří na nové pole. Zároveň je firmou i domácností. Část použije na spotřebu a část na firmu.
- s úspor se stávají podnikové výdaje
- investice = výdaj firmy
- musíme začít na finančních trzích
Klasická teorie rovnováhy
- klasikové tvrdí, že I klesají, když klesá i (králíci)
- čím vyšší i, tím méně projektů se uskuteční
- úspory jsou rostoucí, s rostoucí i roste objem peněz, které si můžeme půjčit
- př. nízká úroková míra - koupím nemovitost, akcie
- př. vysoká úroková míra - půjčím peníze (riziko, výnosnost)
1. Finanční trh
- kapitálový trh je trh úspor a investic
- úroková míra (i) = = = 0,1
- očekávaná míra zhodnocení investice na základě analýzy tržní příležitosti
- při SE = IE jsou všechny zdroje využity efektivně k produkci (viz. hranice produkčních možností a PPF křivka)
Změny v poptávce:
- zvýší se I
- levnější zboží nebo více zboží
2. Agregátní trh
- národní ekonomika se snaží vyrobit potenciální produkt (N)
- z dlouhodobého hlediska nabídka nereaguje na změnu cenové hladiny (změna je závislá pouze na změně ceny VF)
- čím blíže bude reálný produkt (ye2, Y) k potenciálnímu (max. využití zdrojů, N), tím lépe na tom ekonomika bude
- cílem ekonomiky je zmenšit vzdálenost reálného produktu (RP) a potenciálního produktu (N)
ye1 … jsme na hranici produkčních možností
ye2 … úroveň reálného produktu (zdroje nejsou efektivně využity)
Stát se snaží zvýšit poptávku (ekonomika musí být schopná, aby se zvýšilo množství a ne cena). Ekonomika musí mít technologie, aby nedovážela (bilance zahraničního obchodu). Pokud nemá technologie a dováži, zvýší se inflace, zatíží se státní rozpočet (vnitřní i vnější dluhy).
N = VF * SP (souhrnná produktivita VF)
= L * l (produktivita práce)
= A * a (úrodnost půdy)
= K * k (účinnost kapitálu)
Vlivy:
- úroveň řízení (systém)
- technologie (know-how)
Klesá cena VF
- klasikové říkají klesla AD (AD1 - AD2), to tzn. že klesl rovnovážný produkt, nejsou využity zdroje (vznikají volné VF, roste konkurence na nabídce VF) majitelé se je snaží udat, klesá cena těchto VF
Z rovnováhy VF/dolar vyplývá rozhodnutí:
- čím je práce levnější, tím jí koupíme více
- pokud cena VF klesá je tento VF ve větším množství zapojován do výroby
- v bodě E2 klesl reálný produkt a cena, protože se snižují ceny VF, které umožňují podnikateli zapojovat tyto výhodné VF, tedy produkce roste do bodu E3
- podle Friedmana se mění pouze cenová úroveň (roste poptávka)
Předpoklady:
a) pružné ceny (reagují)
b) na trhu kapitálu nevzniká nerovnováha mezi I a S, která by se promítala do vývoje agregátní poptávky
Pokud agregátní poptávka z nějakého důvodu roste či klesá, tak to znamená krátkodobě pokles reálného produktu pod úroveň produktu potenciálního (N) nebo krátkodobý zanedbatelný převis reálného produktu (Y) nad (N), avšak dlouhodobě díky pružným cenám se Y vrací na úroveň N, a tím se ekonomika opět dostává na svou PPF křivku.
Trh tedy sám zajistí rovnováhu ekonomiky na úrovni N, tedy při efektivně využitých VF a není tedy zapotřebí zásahů vlády, která tento přirozený mechanismus pouze naruší při současném vynaložení peněz na stání administrativu.
- domácnosti část spotřebovali a část uspořili
- rovnováha agregátní nabídky a poptávky
Jednoduchý model ekonomiky
• neexistují daně
• deflátor je nula (neexistuje inflace)
• existuje pouze C, I
• neexistuje zahraničí
- nabídku tvoří produkt firmy, Y = C + I
- poptávku tvoří spotřebitel, AD = C + S
- rovnováha je dána vztahem S = I
To, že je vysoký HDP neznamená ještě dobrou ekonomiku.
a) HDP > AD (plánované výdaje)
- snížení cen výrobků
- snížení zisku omezení výroby (nevyužití zdrojů)
- zvyšuje se nezaměstnanost
• dlouhodobě to znamená útlum ekonomiky
b) HDP <>AD) roste tlak na snížení ceny
- při rostoucí ceně produkují výrobci více, vstupují nové firmy
Rovnovážná cena (pe)
- nabízené i poptávané množství je stejné
- rovnovážný reálný produkt (ye), při kterém neexistují nedostatky ani přebytky
- ekonomika je v rovnováze, subjekty se musejí chovat racionálně
Abychom se mohli podívat, že rovnováha nastane (Y a P), musíme analyzovat nerovnováhu.
Př.
Sedlák sklidil, spoří na nové pole. Zároveň je firmou i domácností. Část použije na spotřebu a část na firmu.
- s úspor se stávají podnikové výdaje
- investice = výdaj firmy
- musíme začít na finančních trzích
Klasická teorie rovnováhy
- klasikové tvrdí, že I klesají, když klesá i (králíci)
- čím vyšší i, tím méně projektů se uskuteční
- úspory jsou rostoucí, s rostoucí i roste objem peněz, které si můžeme půjčit
- př. nízká úroková míra - koupím nemovitost, akcie
- př. vysoká úroková míra - půjčím peníze (riziko, výnosnost)
1. Finanční trh
- kapitálový trh je trh úspor a investic
- úroková míra (i) = = = 0,1
- očekávaná míra zhodnocení investice na základě analýzy tržní příležitosti
- při SE = IE jsou všechny zdroje využity efektivně k produkci (viz. hranice produkčních možností a PPF křivka)
Změny v poptávce:
- zvýší se I
- levnější zboží nebo více zboží
2. Agregátní trh
- národní ekonomika se snaží vyrobit potenciální produkt (N)
- z dlouhodobého hlediska nabídka nereaguje na změnu cenové hladiny (změna je závislá pouze na změně ceny VF)
- čím blíže bude reálný produkt (ye2, Y) k potenciálnímu (max. využití zdrojů, N), tím lépe na tom ekonomika bude
- cílem ekonomiky je zmenšit vzdálenost reálného produktu (RP) a potenciálního produktu (N)
ye1 … jsme na hranici produkčních možností
ye2 … úroveň reálného produktu (zdroje nejsou efektivně využity)
Stát se snaží zvýšit poptávku (ekonomika musí být schopná, aby se zvýšilo množství a ne cena). Ekonomika musí mít technologie, aby nedovážela (bilance zahraničního obchodu). Pokud nemá technologie a dováži, zvýší se inflace, zatíží se státní rozpočet (vnitřní i vnější dluhy).
N = VF * SP (souhrnná produktivita VF)
= L * l (produktivita práce)
= A * a (úrodnost půdy)
= K * k (účinnost kapitálu)
Vlivy:
- úroveň řízení (systém)
- technologie (know-how)
Klesá cena VF
- klasikové říkají klesla AD (AD1 - AD2), to tzn. že klesl rovnovážný produkt, nejsou využity zdroje (vznikají volné VF, roste konkurence na nabídce VF) majitelé se je snaží udat, klesá cena těchto VF
Z rovnováhy VF/dolar vyplývá rozhodnutí:
- čím je práce levnější, tím jí koupíme více
- pokud cena VF klesá je tento VF ve větším množství zapojován do výroby
- v bodě E2 klesl reálný produkt a cena, protože se snižují ceny VF, které umožňují podnikateli zapojovat tyto výhodné VF, tedy produkce roste do bodu E3
- podle Friedmana se mění pouze cenová úroveň (roste poptávka)
Předpoklady:
a) pružné ceny (reagují)
b) na trhu kapitálu nevzniká nerovnováha mezi I a S, která by se promítala do vývoje agregátní poptávky
Pokud agregátní poptávka z nějakého důvodu roste či klesá, tak to znamená krátkodobě pokles reálného produktu pod úroveň produktu potenciálního (N) nebo krátkodobý zanedbatelný převis reálného produktu (Y) nad (N), avšak dlouhodobě díky pružným cenám se Y vrací na úroveň N, a tím se ekonomika opět dostává na svou PPF křivku.
Trh tedy sám zajistí rovnováhu ekonomiky na úrovni N, tedy při efektivně využitých VF a není tedy zapotřebí zásahů vlády, která tento přirozený mechanismus pouze naruší při současném vynaložení peněz na stání administrativu.
2. Ukazatele odvozené od HDP
Národní důchod (čistý domácí produkt)
- obsahuje i statky, které jsme měli dříve (investiční statky), nová hodnota v roce 2000 je bez odpisů
- jsou to všechny prostředky, které se dostali k domácnostem
- Kolik za rok dostali lidé peněz? Součet důchodů (příjmy domácností)
- čím větší RHI index, tím více musím rozdělit
- PZS … živnostníkovi příjmy
- NZK … nerozdělené zisky korporací (dividendy)
NI = W + R + (Ua – Up) + NZK + PZS
NI = GNP – amortizace – nepřímé daně
Osobní důchod
- odečítáme příjmy firem (úroky, renty, zisky), nepřímé daně a daně spojené se soc. poj. a připočteme transferové platby domácnostem
- vyjadřuje kolik připadá na domácnosti před zdaněním
PI = NI – (SP + ZP) – zdanění korporací – část zisku korporací
nevyplacená na dividendy + transfery
Disponibilní důchod
- určuje kolik mají domácnosti k dispozici
- makroekonomická poptávka
DI = PI – osobní zdanění (daň z příjmů)
- disponibilní důchod může být užit dvěma způsoby
• C (spotřeba – konzum)
• S (úspory = vesnický a městský typ)
Spotřební křivka domácnosti
Ca … autonomní výdaje na spotřebu (utrácím i při nulovém DI)
C … sklon ke spotřebě (kolik Kč spotřebuji, když vydělám 1 Kč)
S … sklon k úsporám (kolik Kč uspořím, když vydělám 1 Kč)
C = S = c + s = 1 C + S = DI
- porostou furt pryč nebo se zastaví?
- v ČR utratí 80 % lidí všecko
- s růstem utrácejí čím dál více, a pak utrácejí pořád více nebo je důchod tak vysoký, že vznikají úspory
C= Ca + c * DI (nárůst rostoucí s důchodem = indukovaná část)
Křivka úspor
- úspory jsou napřed záporné, pak žádné a nakonec rostou
- nule jsou rovny ve shodném bodě jako v předchozím grafu (bod A - rovnováha)
Neoklasická teorie
- monetární (Klaus, Smith, Ricardo)
- úspory rostou s úrokovou mírou (úrok motivuje)
Keynesiánská teorie
- už jste viděli někoho, kdo bude šetřit při zvýšení úrokové míry (i)?
- Keynes (poradce premiéra, banky)
- statistika říká, že se úspory s úrokovou mírou zvyšují, ale úspory jsou závislé na důchodu
- Kdo má pravdu?
Národní důchod
NI = GNP – amortizace – nepřímé daně (DPH, spotřební)
- GNP (všechny české firmy bez ohledu na území)
HDP = GNP – (produkt národních firem v zahraničí + produkt
zahraničních firem u nás)
NPI (čistý příjem ze zahraničí)
Nominální a reálný HDP
Za kolik prodali? Měříme v korunách, bez duplicit (když vyrobí to samé, ceny 10 % nahoru, GNP bude o 10 % větší = výrobků je stejně, nejedná se o růst). Pokud vyjadřujeme HDP v běžných cenách, mluvíme o nominálním HDP, který má vypovídací schopnost pouze při stabilitě cen. V obdobích vysoké inflace je však nutno tento ukazatel o důsledky změn cenové hladiny očistit, neboť nevíme kolik statků a služeb bylo skutečně vyprodukováno. K očištění použijeme cenový index, deflátor HDP (poměr nom./reál.), který odráží změny cen všech statků služeb na trhu. Takto očištěné ukazatele označujeme jako „reálné“, jsou vyjádřeny ve stálých cenách (ceny vztažené k určitému výchozímu roku).
Nominální produkt = Y (vyrobeno a prodáno) * p (ceny)
Reálný produkt = Y
- firmy konají v tržbách ocenění v běžných cenách, které ale vzrostly
- vezmeme výchozí cenovou úroveň, a v té vyjádříme následující rok (odstraníme inflaci)
NEW (čistý ekonomický blahobyt)
- používáme odhady, HDP stagnuje a lidi se mají lépe, přitom je stále stejný
NEW = GNP + SE (stínová ek. – černá se nesmí dělat, šedá – nemáme oprávnění) + PMV (melouchy) + PPSSZP (práce pro sebe, známé, příbuzné) + RK (růst kvality) – ZEx (záp. externality)
- obsahuje i statky, které jsme měli dříve (investiční statky), nová hodnota v roce 2000 je bez odpisů
- jsou to všechny prostředky, které se dostali k domácnostem
- Kolik za rok dostali lidé peněz? Součet důchodů (příjmy domácností)
- čím větší RHI index, tím více musím rozdělit
- PZS … živnostníkovi příjmy
- NZK … nerozdělené zisky korporací (dividendy)
NI = W + R + (Ua – Up) + NZK + PZS
NI = GNP – amortizace – nepřímé daně
Osobní důchod
- odečítáme příjmy firem (úroky, renty, zisky), nepřímé daně a daně spojené se soc. poj. a připočteme transferové platby domácnostem
- vyjadřuje kolik připadá na domácnosti před zdaněním
PI = NI – (SP + ZP) – zdanění korporací – část zisku korporací
nevyplacená na dividendy + transfery
Disponibilní důchod
- určuje kolik mají domácnosti k dispozici
- makroekonomická poptávka
DI = PI – osobní zdanění (daň z příjmů)
- disponibilní důchod může být užit dvěma způsoby
• C (spotřeba – konzum)
• S (úspory = vesnický a městský typ)
Spotřební křivka domácnosti
Ca … autonomní výdaje na spotřebu (utrácím i při nulovém DI)
C … sklon ke spotřebě (kolik Kč spotřebuji, když vydělám 1 Kč)
S … sklon k úsporám (kolik Kč uspořím, když vydělám 1 Kč)
C = S = c + s = 1 C + S = DI
- porostou furt pryč nebo se zastaví?
- v ČR utratí 80 % lidí všecko
- s růstem utrácejí čím dál více, a pak utrácejí pořád více nebo je důchod tak vysoký, že vznikají úspory
C= Ca + c * DI (nárůst rostoucí s důchodem = indukovaná část)
Křivka úspor
- úspory jsou napřed záporné, pak žádné a nakonec rostou
- nule jsou rovny ve shodném bodě jako v předchozím grafu (bod A - rovnováha)
Neoklasická teorie
- monetární (Klaus, Smith, Ricardo)
- úspory rostou s úrokovou mírou (úrok motivuje)
Keynesiánská teorie
- už jste viděli někoho, kdo bude šetřit při zvýšení úrokové míry (i)?
- Keynes (poradce premiéra, banky)
- statistika říká, že se úspory s úrokovou mírou zvyšují, ale úspory jsou závislé na důchodu
- Kdo má pravdu?
Národní důchod
NI = GNP – amortizace – nepřímé daně (DPH, spotřební)
- GNP (všechny české firmy bez ohledu na území)
HDP = GNP – (produkt národních firem v zahraničí + produkt
zahraničních firem u nás)
NPI (čistý příjem ze zahraničí)
Nominální a reálný HDP
Za kolik prodali? Měříme v korunách, bez duplicit (když vyrobí to samé, ceny 10 % nahoru, GNP bude o 10 % větší = výrobků je stejně, nejedná se o růst). Pokud vyjadřujeme HDP v běžných cenách, mluvíme o nominálním HDP, který má vypovídací schopnost pouze při stabilitě cen. V obdobích vysoké inflace je však nutno tento ukazatel o důsledky změn cenové hladiny očistit, neboť nevíme kolik statků a služeb bylo skutečně vyprodukováno. K očištění použijeme cenový index, deflátor HDP (poměr nom./reál.), který odráží změny cen všech statků služeb na trhu. Takto očištěné ukazatele označujeme jako „reálné“, jsou vyjádřeny ve stálých cenách (ceny vztažené k určitému výchozímu roku).
Nominální produkt = Y (vyrobeno a prodáno) * p (ceny)
Reálný produkt = Y
- firmy konají v tržbách ocenění v běžných cenách, které ale vzrostly
- vezmeme výchozí cenovou úroveň, a v té vyjádříme následující rok (odstraníme inflaci)
NEW (čistý ekonomický blahobyt)
- používáme odhady, HDP stagnuje a lidi se mají lépe, přitom je stále stejný
NEW = GNP + SE (stínová ek. – černá se nesmí dělat, šedá – nemáme oprávnění) + PMV (melouchy) + PPSSZP (práce pro sebe, známé, příbuzné) + RK (růst kvality) – ZEx (záp. externality)
1. Makroekonomie
- zabývá se chováním subjektů v národním hospodářství jako celku
1. HDP
2. Inflace
3. Nezaměstnanost
4. Zahraniční obchod
Magický čtyřúhelník
ČR 2000
USA 2000
Čím pravidelnější a větší obsah čtyřúhelník má, tím je ekonomika výkonnější.
Hrubý domácí produkt
- souhrn všech tržních hodnot statků a služeb vyrobených v dané ekonomice za období (1 rok)
- mimo trh VF, výrobků a služeb, domácností a firem máme ještě další subjekty
- finanční trh rozdělujeme na trh kapitálu a peněz
Metody výpočtu HDP
1. výdajová metoda (Za kolik si koupili lidé?)
2. důchodová metoda (Kolik si lidé vydělali?)
3. produktová metoda (Objem výroby ve fyz. jednotkách)
Hlavními složkami výdajové metody výpočtu HDP jsou osobní výdaje na spotřebu (krátkodobé a dlouhodobé statky a služby), hrubé soukromé domácí investice (fixní investice firem, fixní investice do bytové výstavby, změny stavu zásob), vládní výdaje na nákup statků a služeb (kultura, školství) a saldo obchodní bilance.
Z výdajů domácností se do položky výdaje na osobní spotřebu nezapočítávají výdaje na nové domy (zahrneme je do HDI). U HDI přívlastek „hrubé“ označuje tu skutečnost, že z investic nebylo odečteno znehodnocení kapitálu (amortizace). HDI obnovovací jsou vytvářeny z vlastních zdrojů (odpisů) a jsou zpětně investovány do výroby (obnova zdrojů). HDI rozvojové jsou financovány cizím kapitálem na další rozvoj podniku. Do vládních nákupů statků a služeb nepočítáme transfery, tj. platby, které nemají povahu nákupu statků a služeb, ale povahu čistého přesunu důchodu (podpory a sociální dávky).
Obdobným způsobem můžeme vyjádřit i hrubý národní důchod při použití důchodové metody. Hlavními složkami jsou potom důchody či náklady na nákup výrobních činitelů (mzdy a platy, renty, čisté úroky = kapitál, zisky) a položky, které nemají povahu důchodů výrobních činitelů (odpisy = znehodnocení kapitálu, nepřímé daně z podnikání).
Hlavní složky obou metod:
Produktová metoda Důchodová metoda
Spotřeba (C) Mzdy a platy (w)
HDI (I) Renty (R)
Vláda (G) - Úroky (Int)
Čisté vývozy (X) Zisky (P)
Odpisy (D)
Nepřímé daně (IBT)
HDP = C + I + G + X = HNP = W + R + Int + P + D + IBT
HDP se uvádí ve stejné měně (roční objem je srovnatelný kurzem USD); na jednoho obyvatele (nezáleží na pracovním zařazení) ekonomicky aktivního (počet pracujících, produktivita práce); reálný* (nominální nelze porovnávat, neboť neobsahuje růst cenové hladiny).
Produktová metoda
- firmy vyprodukovali, něco prodali - daňové přiznání
- sečteme-li všechno a odečteme meziprodukty získáme celkový HDP
Připomeňme si, že HDP představuje celkovou finální produkci statků a služeb. Při zjišťování HDP produktovou metodou sečítáme pouze tyto finální statky a služby sloužící k uspokojení potřeb domácností, a nemůžeme sem započítávat statky, které byly při výrobě použity. Většina firem vyrábí nejrůznější polotovary (meziprodukty), které však obíhají pouze mezi firmami a nevstupují do bezprostřední spotřeby domácností. Kdybychom je do výpočtu HDP zahrnuli, byla by hodnota mezistatků zahrnuta několikrát a HDP by byl o to vyšší. Za meziprodukt jsou totiž považovány vzájemné dodávky statků mezi firmami, které jsou uskutečněny ve sledovaném období a současně jsou v témže období použity k další výrobě.
Rovněž při používání důchodové metody měření HDP vzniká problém s duplicitami. Abychom zabránili opakovanému započítání plateb firmám za nákupy meziproduktu, použijeme tzv. metodu přidané hodnoty. Přidanou hodnotou je rozdíl mezi tržbami z prodejů statků a služeb a výdaji firmy na pořízení materiálů, polotovarů a služeb od jiných firem. Jinými slovy, statistik zahrnuje do výpočtu všechny náklady firmy související s platbami za faktory s výjimkou plateb jiným firmám. Tyto platby budou započítány do HDP z přiznání jiných firem a důchodová metoda se tak vyhýbá jakémukoliv dvojímu započítávání. (př: obilí, mouka, těsto, chléb)
1. HDP
2. Inflace
3. Nezaměstnanost
4. Zahraniční obchod
Magický čtyřúhelník
ČR 2000
USA 2000
Čím pravidelnější a větší obsah čtyřúhelník má, tím je ekonomika výkonnější.
Hrubý domácí produkt
- souhrn všech tržních hodnot statků a služeb vyrobených v dané ekonomice za období (1 rok)
- mimo trh VF, výrobků a služeb, domácností a firem máme ještě další subjekty
- finanční trh rozdělujeme na trh kapitálu a peněz
Metody výpočtu HDP
1. výdajová metoda (Za kolik si koupili lidé?)
2. důchodová metoda (Kolik si lidé vydělali?)
3. produktová metoda (Objem výroby ve fyz. jednotkách)
Hlavními složkami výdajové metody výpočtu HDP jsou osobní výdaje na spotřebu (krátkodobé a dlouhodobé statky a služby), hrubé soukromé domácí investice (fixní investice firem, fixní investice do bytové výstavby, změny stavu zásob), vládní výdaje na nákup statků a služeb (kultura, školství) a saldo obchodní bilance.
Z výdajů domácností se do položky výdaje na osobní spotřebu nezapočítávají výdaje na nové domy (zahrneme je do HDI). U HDI přívlastek „hrubé“ označuje tu skutečnost, že z investic nebylo odečteno znehodnocení kapitálu (amortizace). HDI obnovovací jsou vytvářeny z vlastních zdrojů (odpisů) a jsou zpětně investovány do výroby (obnova zdrojů). HDI rozvojové jsou financovány cizím kapitálem na další rozvoj podniku. Do vládních nákupů statků a služeb nepočítáme transfery, tj. platby, které nemají povahu nákupu statků a služeb, ale povahu čistého přesunu důchodu (podpory a sociální dávky).
Obdobným způsobem můžeme vyjádřit i hrubý národní důchod při použití důchodové metody. Hlavními složkami jsou potom důchody či náklady na nákup výrobních činitelů (mzdy a platy, renty, čisté úroky = kapitál, zisky) a položky, které nemají povahu důchodů výrobních činitelů (odpisy = znehodnocení kapitálu, nepřímé daně z podnikání).
Hlavní složky obou metod:
Produktová metoda Důchodová metoda
Spotřeba (C) Mzdy a platy (w)
HDI (I) Renty (R)
Vláda (G) - Úroky (Int)
Čisté vývozy (X) Zisky (P)
Odpisy (D)
Nepřímé daně (IBT)
HDP = C + I + G + X = HNP = W + R + Int + P + D + IBT
HDP se uvádí ve stejné měně (roční objem je srovnatelný kurzem USD); na jednoho obyvatele (nezáleží na pracovním zařazení) ekonomicky aktivního (počet pracujících, produktivita práce); reálný* (nominální nelze porovnávat, neboť neobsahuje růst cenové hladiny).
Produktová metoda
- firmy vyprodukovali, něco prodali - daňové přiznání
- sečteme-li všechno a odečteme meziprodukty získáme celkový HDP
Připomeňme si, že HDP představuje celkovou finální produkci statků a služeb. Při zjišťování HDP produktovou metodou sečítáme pouze tyto finální statky a služby sloužící k uspokojení potřeb domácností, a nemůžeme sem započítávat statky, které byly při výrobě použity. Většina firem vyrábí nejrůznější polotovary (meziprodukty), které však obíhají pouze mezi firmami a nevstupují do bezprostřední spotřeby domácností. Kdybychom je do výpočtu HDP zahrnuli, byla by hodnota mezistatků zahrnuta několikrát a HDP by byl o to vyšší. Za meziprodukt jsou totiž považovány vzájemné dodávky statků mezi firmami, které jsou uskutečněny ve sledovaném období a současně jsou v témže období použity k další výrobě.
Rovněž při používání důchodové metody měření HDP vzniká problém s duplicitami. Abychom zabránili opakovanému započítání plateb firmám za nákupy meziproduktu, použijeme tzv. metodu přidané hodnoty. Přidanou hodnotou je rozdíl mezi tržbami z prodejů statků a služeb a výdaji firmy na pořízení materiálů, polotovarů a služeb od jiných firem. Jinými slovy, statistik zahrnuje do výpočtu všechny náklady firmy související s platbami za faktory s výjimkou plateb jiným firmám. Tyto platby budou započítány do HDP z přiznání jiných firem a důchodová metoda se tak vyhýbá jakémukoliv dvojímu započítávání. (př: obilí, mouka, těsto, chléb)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)