Nová teorie růstu

- při ověřování Solowova modelu se ukáazlo, že ne všechny předpovědi odpovídají skutečnosti; jednalo se zejména o:

1. mezinárodní rozdíly v životní úrovni – z národního účetnictví vyplývá, že podíl kapitálu na důchodu je asi 30% u vyspělých a 40% u rozvojových ekonomik – to by znamenalo, že mezi zeměmi budou malé rozdíly v životní úrovni, rozdíly jsou ve skutečnosti velké;

2. konvergence ekonomik – předpokládá se, že země s nižší počáteční úrovní důchodu na osobu porostou rychleji než země s počáteční úrovní vyšší – ukazuje se však, že bohatší země vykazují stabilní a dokonce rostoucí ek. růst, v chudších ekonomikách k ek. růstu ani nedojde;

3. výnosy kapitálu v jednotlivých ekonomikách – země chudší by měly mít vyšší míru výnosu než země bohaté – to platí, ale rozdíly jsou poměrně malé.

Tyto nedostatky se projevily ve vzniku nových modelů růstu – tzv. modely nové teorie růstu nebo modely endogenního růstu (Romer, Barro, Lucas) – dva směny rozvoje:

- modernizace a doplnění neoklasického modelu – snaha o nové pojetí a měření kapitálu; kapitál je definován šířeji a kromě fyzického zahrnuje i lidský kapitál; s takto definovaným kapitálem je spojena existence pozitivních externalit – dochází-li při akumulaci kapitálu ke vzniku nových znalostí a dovedností, které vstupují ve všeobecnou platnost, nemusí docházet s ekonomickým rozvoje k poklesu jeho výkonností,

- modely výzkumu a vývoje (R&D) – v těchto modelech je ek. růst vysvětlován jako výsledek záměrného výzkumu a vývoje, přičemž firmy investují do výzkumu a vývoje s cílem získat monopolní (nebo dominantní) postavení na trhu – tech. pokrok a ek. růst jsou tedy výsledkem nedokonale konkurenčního prostředí.

Cobb-Douglasova produkční funkce a růstové účetnictví

- neoklasická teorie růstu

- tech. pokrok uvažuje jako výrobní činitel,

Y = A . Kα . Lβ

Y = reálný důchod,

A = souhrnná produktivita faktoru, kterou můžeme označit jako technologické změny – jedná se o obtížně měřitelné faktory jako tech. pokrok, organizace výroby, metody řízení kvalifikace apod.,

L = výrobní faktor práce,

K = výrobní faktor kapitál,

α, β = koeficienty elasticity reálného důchodu ve vztahu k růstu množství kapitálu, resp. práce – vyjadřují, o kolik se zvýší reálný důchod, jestliže vzroste rozsah příslušného faktoru o 1%,

α = mezní produkt kapitálu - ∆Y/∆K

β = mezní produkt práce - ∆Y/∆L


Neoklasické modely růstu a jejich předpoklady
- navázali v 50. letech na keynesiánské teorii – kritizují je pro přílišný důraz na investice a pro nedocenění substituce mezi jednotlivými výrobními faktory – neoklasikové předpokládají možnost vzájemné plynulé náhrady makroekonomických faktorů růstu (tj. práce, kapitálu a tech. pokroku) navzájem mezi sebou;

- neoklasické pojetí teorie růstu vychází z makroekon. produkčních funkcí – základem je názor, že reálný GDP je výsledkem využití a úrovně všech výrobních činitelů, které se na jeho tvorbě podílejí

Celkový efekt

– TE – růstu w je posun z bodu Q do bodu S. ten lze rozdělit na:

Substituční efekt – SE – spočívá v nahrazování volného času prací. Zvýšená w stimuluje jednotlivce, aby zvětšil počet hodin práce. Protože zvýšená cena volného času vede k poklesu hodin volného času, je SE negativní. Vede z bodu Q do R.

Důchodový efekt – IE- zvýšená w (znamenající současně zvýšenou cenu volného času) vede k růstu reálného důchodu, ten umožňuje zvětšovat spotřebu všech statků včetně volného času. Protože zvýšená cena volného času vede k růstu volného času, je IE pozitivní. Posun z R do S.

Þ může dojít k dvěma případům:

- SE převáží nad IE, takže celkový efekt bude negativní – zvýšení w povede k růstu počet hodin práce nabízené jednotlivcem

- IE převáží nad SE – celkový efekt bude pozitivní, zvýšení w povede k růstu počtu hodin volného času a současně k poklesu počtu hodin práce nabízené jednotlivce.

Þ to vše se promítá do tvaru křivek individuální nabídky práce, která má při menších w pozitivní a při vyšších w negativní směrnici. Obr. 7a. – 3 různý optima jednotlivce nabízejícího práci. Obr 7b. spojením dobu získáme grafické znázornění individuální nabídky práce. Tento zpětně zakřivený tvar křivky individuální nabídky práce lze zejména sledovat v dlouhém období a u některých skupin pracovníků. V krátkém období zpravidla předpokládáme pouze rostoucí část individuální nabídky.