Státní rozpočet má významné postavení a úlohu v rámci veřejné rozpočtové soustavy a mezi ostatními veřejnými rozpočty (tj. rozpočty na nižším než centrálním stupni neboli na úrovni veřejné správy a samosprávy). Prostřednictvím státního rozpočtu jsou realizovány základní cíle a záměry rozpočtové a fiskální politiky vlády, které nemusí být totožné, a proto by neměly být ztotožňované. Tyto cíle a záměry jsou z pohledu ročního cyklu rozpočtového období a rozpočtového procesu konkretizací základních fiskálních funkcí vlády. Státní rozpočet uvádí do vzájemné souvislosti a vztahu podmíněnosti veřejné příjmy plynoucí do tohoto rozpočtu na straně jedné a veřejné výdaje, které by měly být profinancovány na této úrovni veřejné rozpočtové soustavy, na straně druhé. Vybilancovanost těchto dvou základních prvků státního rozpočtu (a všech jiných druhů veřejných rozpočtů), tj. veřejných příjmů a veřejných výdajů, se projeví v saldu tohoto rozpočtu, tj. pokud nejde o vyrovnaný rozpočet v jeho přebytku anebo schodku. Nutno však rozlišovat mezi plánovaným schodkem či přebytkem rozpočtu v období jeho plánování, návrhu a schválení a skutečným výsledkem plnění rozpočtu na konci rozpočtového období.
S hospodařením v rámci tohoto rozpočtu souvisí proto jak krátkodobá, tak i dlouhodobá fiskální nerovnováha.
Důležité je i rozlišení mezi přístupem statickým a dynamickým. Ze statického pohledu je státní rozpočet stavová veličina, tj. peněžní fond prostředků. Z dynamického hlediska je rozpočet tokovou veličinou, tj. tok veřejných příjmů a výdajů sloužících v daném rozpočtovém období k realizaci cílů rozpočtové a fiskální politiky vlády.
Po schválení parlamentem získává státní rozpočet podobu závazné právní normy. V případě neschválení vládního návrhu na státní rozpočet nastává rozpočtové provizorium, kdy se vláda musí ve svém hospodaření řídit zvláštními pravidly.
V rozpočtovém období mohou vznikat dočasné nesoulady mezi postupujícími příjmy a čerpanými výdaji, což je ovlivněno tzv. daňovým kalendářem a „sezónním“ charakterem některých výdajů. Tyto dočasné nesoulady mohou být kryty tzv. krátkodobými cennými papíry (pokladniční poukázky). Všechny tyto procesy jsou upravovány zvláštním zákonem, neboli tzv. rozpočtovými pravidly.
Rozpočtová skladba
Rozpočtová skladba představuje klasifikaci veřejných příjmů a výdajů podle určitých kritérií. Na území daného státu má závažný charakter pro orgány a instituce veřejné rozpočtové soustavy a pro všechny druhy veřejných rozpočtů.
Rozpočtové období
Je vlastně období hospodaření v rámci jednotlivých rozpočtů veřejné rozpočtové soustavy. Podle jedné z tzv. rozpočtových zásad, zásady každoročního sestavování a schvalování rozpočtu, trvá rozpočtové období rok, ale nemusí být totožné s kalendářním rokem. V ČR trvá rozpočtové období od 1. ledna do 31. prosince příslušného kalendářního roku. V zahraničí jsou úspěšně realizovány i tzv. střednědobé víceleté rozpočtové výhledy (což bude asi zavedeno i v ČR v souvislosti s naší integrací do EU).
Rozpočtové provizorium
Je stav, který může nastat v případě neschválení vládního návrhu státního rozpočtu parlamentem před zahájením rozpočtového období. U nás se v případě rozpočtového provizoria od 1. ledna až do schválení zákona o státním rozpočtu hospodaří podle vládního návrhu rozpočtu. Zkušenosti ze zahraničí jsou však jiné. Někde se např. hospodaří na základě zkušeností anebo výsledků hospodaření v minulém období.
Rozpočtový schodek
Rozpočtový schodek (též rozpočtový deficit) znamená, že objem veřejných výdajů příslušného rozpočtu převyšuje objem veřejných příjmů. Při hodnocení rozpočtového schodku je nutno brát do úvahy faktor času, neboť může jít o reálný výsledek hospodaření příslušného rozpočtu (tj. o schodek následný po uplynutí rozpočtového období) anebo o záměr příslušného kompetentního orgánu odpovídajícího za návrh a realizaci rozpočtu v rámci veřejné rozpočtové soustavy již v době návrhu rozpočtu. Rozpočtový schodek lze hodnotit odlišně podle toho, zda budeme uplatňovat kriteria čistě rozpočtová, anebo kriteria širší, vycházející z akceptování fiskální politiky jakožto účinného nástroje k ovlivňování makroekonomické situace.
Z čistě a úzce rozpočtového pohledu je schodek hodnocen záporně, neboť v podstatě znamená špatné hospodaření příslušného subjektu. Fiskálně lze schodek hodnotit jako výsledek expanzivní fiskální politiky.
Diskuse se vede kolem důsledků rozpočtového schodku, o čemž svědčí různorodost postojů různých ekonomických teorií k tomuto fenoménu.
Ať jsou příčiny vzniku rozpočtového schodku jakékoliv, v případě jeho vzniku je nutno tento schodek nějak řešit. Existují různé způsoby, jak rozpočtový schodek krýt: např.
- z přebytků minulých let,
- z výnosů z privatizace či
- ze zvýšení daní.
- dluhové financování deficitu
- emisní financování deficitu.
Důležitost rozpočtového schodku je zřejmá i z toho, jaký význam je tomuto jevu přikládán v rámci např. evropské integrace. Jedním ze dvou Maastrichtských fiskálních konvergenčních kritérií je doporučení, aby podíl deficitu rozpočtu nepřekročil hranici 3 % HDP. Analýzy ukazují, že jen málo evropských zemí nemělo potíže s dodržením tohoto kritéria.
Koncepčně plní rozpočet tři funkce. Jde o alokační funkci, distribuční funkci a stabilizační funkci. Alokační funkce je oblast daňové a výdajové politiky vlády týkající se jejích aktivit poskytování statků a služeb v ekonomice. Alokační funkce vlády je obvykle považována za nezbytnou, neboť některé statky, tzv. veřejné statky, nemohou být soukromými trhy zajištěny. Distribuční funkce je ta část vládní politiky v oblasti daní a výdajů, která je zaměřena na rozdělování důchodu a bohatství ve společnosti. Stabilizační funkce rozpočtu spočívá v úkolu vlády používat nástroje fiskální (a monetární) politiky v zájmu udržení vysoké úrovně a plynulého chodu ekonomické aktivity.
Příjmy státního rozpočtu
Většina příjmů státního rozpočtu pochází z daní. Zdroje příjmů státního rozpočtu tvoří:
- individuální důchodová daň (daň z příjmů fyzických osob)
- daň z příjmů právnických osob
- daně a příspěvky na sociální pojištění (sociální a zdravotní pojištění sražené zaměstnanci ze mzdy a povinný příspěvek zaměstnavatele – v ČR činí SP sražené 8 % z hrubé mzdy, příspěvek zaměstnavatele 26 % z hrubé mzdy, ZP sražené 4,5 % a příspěvek zaměstnavatele (hrazené) činí 9 % z objemu hrubých mezd)
- ostatní (spotřební daně, majetkové a darovací daně, celní poplatky, silniční daň, příjmy z prodeje dálničních známek)
- jednorázové příjmy (příjmy z privatizace – např. prodej ČEZ, prodej Českého Telecomu, prodej bank atd.)
Výdaje
Výdaje ze státního rozpočtu je možno rozdělit na závazné a diskreční. K závazným výdajům patří ty výdaje, které se musí dít podle přijatých nárokovatelných programů, u nichž zákon stanoví, že osoba splňující určité požadavky má na tyto platby automaticky nárok (např. zdravotní systém, sociální zbezpečení,…). Naopak diskreční výdaje podléhají schvalovacímu řízení v Parlamentu – patří k nim například výdaje na obranu (nákup Grippenů) a zahraniční pomoc.
Z jiného hlediska (makroekonomického) je třeba rozlišit mezi vládními nákupy statků a služeb a transferovými platbami. Vládní výdaje přímo ovlivňují agregátní poptávku, zatímco transférové platby ovlivňují disponibilní důchod obyvatel, a tak nepřímo i velikost AD.
Situace v ČR
Veřejné rozpočty v ČR mají stále tendenci k deficitu. Tento vývoj je z velké části dán dopady rozhodnutí z minulých let. Mimo jiné jde o náklady spojené s restrukturalizací a privatizací v nefinančním i v bankovním sektoru, podporou rozvoje infrastruktury a s dalšími politikami orientovanými na vytvoření podmínek pro ekonomický růst. Vývoj jednotlivých složek veřejných rozpočtů je navíc ovlivňován ekonomickým růstem v menší míře, než která je obvyklá v tržních ekonomikách - jde například o efekt umořování daňových ztrát z minulých let, a tedy výpadku daně z příjmu.
Vývoj veřejných rozpočtů ovlivňuje a nadále bude ovlivňovat vývoj veřejného zadlužení, které poroste jak nominálně tak i v podílovém vyjádření k HDP. Realizace předpokládaných privatizačních příjmů však bude významně snižovat potřebu financování veřejných deficitů ze strany finančních trhů. Podíl hrubého veřejného dluhu na HDP v porovnání s ostatními zeměmi je stále poměrně nízký.
Poznámka: Tento text byl převzat ze sdělení Ministerstva financí České republiky
Jak je vidět z výše uvedené tabulky, která sleduje vývoj příjmů a výdajů státního rozpočtu od roku 1999, končí státní rozpočet od roku 1999 pravidelně deficitem. Pokud se podíváme na vývoj plánu schodku státní rozpočtu, vidíme, že zákon o státním rozpočtu byl schvalován v takovém znění, že povoloval stále větší schodek. Skutečnost však byla ještě horší, než plán, neboť například v předchozím roce skončil státní rozpočet schodkem deficitem o 18,7 mld. větším, než byl schodek plánovaný. Je třeba upozornit, že právě v minulém roce jsme již nesplnili Maastrichtské kritérium, které říká že deficit rozpočtu by neměl překročit hranici 3 % HDP. V naší republice však byl tento podíl schodku na HDP v roce 2001 již 3,15 %.
Úloha státu v ekonomice
Již od druhé světové války je obecně uznáváno, že vládní rozpočet je významným nástrojem regulace celkové ekonomické situace. Jsou-li například inflační tlaky považovány za příliš silné, bude uplatněn restriktivní rozpočet. To znamená, že daně se zvýší a (nebo) vládní výdaje se sníží. S ohledem na vytyčené hospodářské cíle vláda také v rozpočtu provádí změny ve struktuře zdanění a do menší míry také změny ve struktuře vládních výdajů.
Můj názor: Stát plní v ekonomice dost důležitou roli. Jak již bylo řečeno výše, jedná se například o funkci alokační a funkci stabilizační. Funkce distribuční je diskutována v naší republice napříč politickým spektrem (vzpomeňme například aktuální otázku plošných přídavků na děti – transférové platby, které přerozdělují bohatství ve společnosti). Je však třeba říci, že distribuční funkce je však neopomenutelná a také potřebná.
Dále je však říci, že stát má důležitou úlohu hlavně v případech přehřátí ekonomiky (provádí restriktivní fiskální politiku), nebo v situacích, kdy je třeba nastartovat hospodářský růst (v takovém případě provádí stát expanzivní fiskální politiku). V ekonomikách, jakými je Česká republika plní stát další úlohu – láká zahraniční investory pomocí různých pobídek (např. jim dočasně sníží daně), aby zde investovaly. Tyto investice vyvolají růst produktu, zaměstnanosti i životní úrovně, což je cílem každého státu. Celkově lze říci, že pomocí daní, které jsou hlavní příjmovou stránkou státního rozpočtu, plní stát v ekonomice několik funkcí – např. povzbuzuje růst ekonomiky (nízké daně), zabezpečuje transferové platby občanům (např. důchody, sociální a zdravotní platby), dále se například snaží vyřadit z provozu zařízení poškozující životní prostředí atd.
Žádné komentáře:
Okomentovat