Specifické případy formální ústní komunikace

specifické případy formální ústní komunikace
Projev
o proti sobě stojí řečník a auditorium, aby své nápady přesvědčivě podal
o diskuse je možná, ale není pravidlem
o nositel myšlenky – řečník stojí před auditoriem, aby své nápady přesvědčivě podal
o můžeme rozlišit několik typů projevů:
a) direktivní případ projevu - pokud potřebujeme co nejrychleji předat sdělení co nejširšímu auditoriu, přímo, aby nemohlo dojít k překroucení faktů, jde o jednostrannou komunikaci, kdy nepřipouštíme otázky ani diskusi, pouze sdělujeme potřebné informace – takový postup zaměstnance frustruje, protože nemají možnost zasáhnout a zeptat se na další informace

b) rozhovor s mnoha účastníky, než jako projev můžeme vnímat případ, kdy auditoriu umožníme klást otázky – takový postup je časově náročnější a klade vyšší nároky na mluvčího (ten musí téma dokonale ovládat, aby mohl na dotazy reagovat)

c) projev odehrávající se ve dvou fázích – mluvčí nejprve podá základní informace a poté následuje diskuse o tématu
= základním předpokladem úspěšného zvládnutí projevu je dokonalá příprava – ta umožňuje pružně reagovat na dotazy, soustředit se pouze na technickou stránku problému

zlatá pravidla efektivního řízení diskuse
- vyslechnout každou otázku až do konce, nepřerušovat tazatele
- otázku pozitivně formulovat
- odpovídat jasně, bez agrese a emocí
- zpětnými otázkami vyhledávat podporu posluchačů (aktivní účast, těch kdo mají shodné přístupy)
- kontrola diskuse
- udržení tématu
- nikdy neshazovat účastníky diskuse