Předpokládejme, že výstup je na potenciálním produktu a nezaměstnanost na své přirozené míře. CB se rozhodne, že bude realizovat expanzivní monetární politiku a svůj záměr předem ohlásí. Subjekty tuto skutečnost zakalkulují do očekávání a očekávají vyšší míru inflace (např. 5 %). Výstup ani zaměstnanost se tedy nezmění. SPC se posune do SPC1.
Pokud by CB svůj záměr předem neoznámila a zvýšila by peněžní nabídku, došlo by k růstu agregátní poptávky, růstu cenové hladiny a růstu míry inflace. Výrobci by růst cen interpretovali jako růst relativních cen jejich produkce a byli by ochotni vyrábět více. Ovšem nezaměstnanost je na úrovni plné zaměstnanosti, proto by nabídli mírně vyšší nominální mzdy. Zaměstnanci by růst nominálních mezd chybně interpretovali jako růst mezd reálných a nabídli by více práce. Nezaměstnanost by krátkodobě poklesla pod přirozenou míru.
V dlouhém období by ekonomické subjekty rozpoznaly svůj omyl a přizpůsobily by očekávanou míru inflace. Nezaměstnanost by se vrátila opět na úroveň přirozené míry nezaměstnanosti. V dlouhém období je tedy Phillipsova křivka vertikální na úrovni přirozené míry nezaměstnanosti.
Žádné komentáře:
Okomentovat