V monetaristickém pojetí vycházíme z předpokladů pružných nominálních mezd a cen, informační převahy na straně firem a adaptivních očekávání. Opět uvažujeme uzavřenou ekonomiku. Krátkodobá křivka agregátní nabídky je v monetaristickém pojetí rostoucí díky peněžní iluzi na straně pracovníků. Křivka agregátní poptávky je odvozena z kvantitativní teorie peněz a je klesající.
Předpokládejme opět fiskální expanzi financovanou peněžní emisí. Agregátní poptávka vzroste a křivka AD se v grafu posune doprava. Růst vládních nákupů vyvolá na trhu statků převis agregátní poptávky nad nabídkou a dojde k růstu cen. S vyšší cenovou hladinou reálné mzdy klesají. Firmy jsou proto ochotny najímat více práce a vyrábět více. Nezaměstnanost je ovšem na své přirozené míře. Proto firmy mírně zvýší nominální mzdu (reálná mzda je stále nižší než před růstem cenové hladiny). Zaměstnanci růst nominálních mezd chybně interpretují jako růst mezd reálných (očekávají cenovou hladinu P0) a nabídnou více práce. Výstup ekonomiky roste na úroveň Y1. V dlouhém období zaměstnanci rozpoznají svůj omyl, přizpůsobí očekávání a výstup bude opět na úrovni potenciálního produktu.
Žádné komentáře:
Okomentovat