Hlavními nástroji antimonopolní regulace jsou:
a) Zákonné normy, kterými může být vytvořeno prostředí postihující zneužívání výhody. Protikartelové či protitrustové zákonodárství, které může obsahovat i požadavek rozpouštění firmy, jestliže průkazně přeměňuje své postavení v „nepřiměřené“ zisky. Požadavkem je existence konkurenčního prostředí vytvářením pravidel hry.
b) Daňová politika státu založená na progresivní metodě zdanění, která odčerpává nejvyšší podíl z nejvyšších zisků. Efektem uvalení progresivní daně na zisky monopolu je vyšší cena a omezení množství produkce monopolu.
c) Stát může usilovat o oslabení monopolních výhod tím, že vstoupí do podnikání v daném odvětví. Může jít o státní podnik (nesleduje ziskové kritérium) nebo určité formy státní spoluúčasti při podpoře konkurenčních firem. Tento nástroj nebývá v současnosti ve vyspělých ekonomikách uplatňován, není totiž považován za tržně konformní.
d) Možnosti využívání tržního prostředí k regulaci monopolu. Zde je možno využít dvou základních přístupů: stimulace konkurenčního prostředí a cenová regulace. Otázka cenové regulace má své stoupence, ale i mnoho odpůrců, kteří zdůrazňují její negativní stránky. Cenová regulace představuje spíše upřednostnění okamžitého řešení (krátkodobé hledisko) oproti dlouhodobému výsledku spojenému s tržním řešením.
Žádné komentáře:
Okomentovat