Teorie mezní užitečnosti vyjadřuje, že pro analýzu poptávkové strany ekonomiky (analýzu chování spotřebitele) jsou klíčové marginální (mezní) veličiny. Teorie mezní užitečnosti vycházela při svém vzniku z předpokladu, že užitečnost je měřitelná (tzv. kardinalistická verze). Tohoto předpokladu se později ekonomická teorie postupně zřekla a byla rozpracována indiferenční analýza, která se opírá o předpoklad, že spotřebitel není schopen říci, jak velký užitek mu spotřeba přináší, ale je schopen užitečnost porovnávat. Může posoudit, co je pro něj užitečnější a je schopen tvořit preferenční stupnice (ordinalistická verze mezní užitečnosti). Spotřebitel je schopen vyjádřit svoje preference.
Pozn. Teorie mezní užitečnosti (TMU) byla zpracována na půdě Neoklasické ekonomie.
Kterou souvislost vyjadřuje zákon substituce?
Zákon substituce vyjadřuje následující: čím je zboží vzácnější, tím je jeho relativní hodnota substituce vyjádřena zbožím, které se stává ve spotřebě hojnějším, vyšší. Při substituci jednoho zboží druhým obecně platí: čím více budeme omezovat spotřebu statku A, tím větší bude úbytek užitku, který nám statek A přináší. Jestliže budeme chtít udržet hladinu celkového užitku, budeme muset ztrátu každé další jednotky spotřeby statku A kompenzovat rostoucím množstvím statku B, jehož mezní užitečnost klesá (to vyjadřuje pohyb po indiferenční křivce). Tedy souvislostí, kterou vyjadřuje zákon substituce, je specifický tvar indiferenčních křivek – jsou konvexní k počátku souřadnic. Tvar indiferenčních křivek se odvíjí od toho, jaký je vztah mezi statky, např. u dokonalých substitutů mají indiferenční křivky tvar přímky.
Žádné komentáře:
Okomentovat