Klíčovým prvkem neoklasické revoluce bylo pochopení, jak preference spotřebitelů vstupují do poptávky po komoditách. Neoklas. ekonomové ukázali, že poptávka závisí na MU, a tím poskytli chybějící článek pro úplnou teorii trž. mechanizmu. Osobnosti: W. Stanley Jevons (Anglie), Carl Menger (Rakousko), Léon Walras (Švýcarsko).
Ekonomie blahobytu a HP
Přibližně v době W1 vystupoval A. C. Pigou proti laissez-faire a ve prospěch vládní aktivity; argumentoval tím, že vláda je potřebná k tomu, aby zmírňovala nerovnost, vyvažovala monoporní deformace a korigovala externality. I v současnosti berou velikáni moderní ekonomie na zřetel implikace, jež mají jejich teoretické studie pro HP.
à Keynesiánská revoluce
V roce 1936 se objevilo průlomové dílo Johna Maynarda Keynese – Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz. Toto dílo znamenalo konec víry v Sayův zákon, kt. vycházel z toho, že nadvýroba není možná. S pomocí keynesiánských pojmů byla přeformulována neoklasická teorie peněz a cenové úrovně již dříve rozpracovaná Alfredem Marshallem a Irvingem Fisherem.
Zobrazují se příspěvky se štítkemblahobyt. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemblahobyt. Zobrazit všechny příspěvky
DOKONALÁ KONKURENCE A ALOKAČNÍ EFEKTIVNOST
à Alokační efektivnost
K alokační (Paretově) efektivnosti dochází, neexistuje-li žádné přeskupení výroby či spotřeby, které zvýší uspokojení jedné osoby bez snížení uspokojení jiné osoby.
EKO se v tom případě nachází na hranici užitkových možností (UPF). Tato křivka ukazuje vnější mez užitků/uspokojení, které ekonomika může dosáhnout. Zásadní rozdíl proti hranici prod. možností: UPF na obě osy nanáší užitek/hladiny uspokojení. (748)
Ekonomický výsledek vykazuje alokační efektivnost, když je na křivce hranice produkčních možností.
Efektivnost, konkurence a ekonomie blahobytu
Ekonomie blahobytu je obecný termín pro normativní analýzu ek. systémů; pro studium toho, co je na fungování EKO dobré a co je špatné, co je žádoucí a co nežádoucí. Jedno z ústředních témat ekonomie blahobytu se týká efektivnosti dokonale konkurenční EKO.
PRVNÍ VĚTA EKONOMIE BLAHOBYTU: Dokonale konkurenční tržní systém všeobecné rovnováhy bude alokačně efektivní. V tomto systému se všechny ceny statků rovnají MC, všechny ceny faktorů se rovnají hodnotám svých mez. produktů a neex. externality.
K alokační (Paretově) efektivnosti dochází, neexistuje-li žádné přeskupení výroby či spotřeby, které zvýší uspokojení jedné osoby bez snížení uspokojení jiné osoby.
EKO se v tom případě nachází na hranici užitkových možností (UPF). Tato křivka ukazuje vnější mez užitků/uspokojení, které ekonomika může dosáhnout. Zásadní rozdíl proti hranici prod. možností: UPF na obě osy nanáší užitek/hladiny uspokojení. (748)
Ekonomický výsledek vykazuje alokační efektivnost, když je na křivce hranice produkčních možností.
Efektivnost, konkurence a ekonomie blahobytu
Ekonomie blahobytu je obecný termín pro normativní analýzu ek. systémů; pro studium toho, co je na fungování EKO dobré a co je špatné, co je žádoucí a co nežádoucí. Jedno z ústředních témat ekonomie blahobytu se týká efektivnosti dokonale konkurenční EKO.
PRVNÍ VĚTA EKONOMIE BLAHOBYTU: Dokonale konkurenční tržní systém všeobecné rovnováhy bude alokačně efektivní. V tomto systému se všechny ceny statků rovnají MC, všechny ceny faktorů se rovnají hodnotám svých mez. produktů a neex. externality.
Čistý ekonomický blahobyt NEW
= upravená míra celkového národního produktu, která obsahuje pouze spotřební a investiční položky, jež přímo přispívají k ekonomickému blahobytu.
+ hodnota volného času (psychické uspokojení z volného času, aktivity typu “udělej si sám”)
+ podzemní ekonomika (nelegální – obchod s drogami – nezapočítává se, legální – např. zedník si za postavení garáže vezme od vás radu, nezdaňují se, tudíž nevstupují do GNP)
- škody na životním prostředí (odečítání “zel”)
7. kapitola: Spotřeba a investice
- Nástroje – myšlenkové jádro učení – Keynesiánská ekonomie (vliv na určení úrovně produktu zaměstnanosti u krátkého období).
- Spotřeba se skládá z výdajů domácností na finální statky a služby, včetně statků dlouhodobého užití (např. nábytku), statků krátkodobého užití (např. potravin), a služeb (např. vzdělání).
- Investice tvoří vyrobené statky, které se používají pro další výrobu, včetně strojů a zařízení.
- Jestliže výdaje na investice a na spotřebu rostou rychle, bude mít produkt jako celek rovněž tendenci růst.
+ hodnota volného času (psychické uspokojení z volného času, aktivity typu “udělej si sám”)
+ podzemní ekonomika (nelegální – obchod s drogami – nezapočítává se, legální – např. zedník si za postavení garáže vezme od vás radu, nezdaňují se, tudíž nevstupují do GNP)
- škody na životním prostředí (odečítání “zel”)
7. kapitola: Spotřeba a investice
- Nástroje – myšlenkové jádro učení – Keynesiánská ekonomie (vliv na určení úrovně produktu zaměstnanosti u krátkého období).
- Spotřeba se skládá z výdajů domácností na finální statky a služby, včetně statků dlouhodobého užití (např. nábytku), statků krátkodobého užití (např. potravin), a služeb (např. vzdělání).
- Investice tvoří vyrobené statky, které se používají pro další výrobu, včetně strojů a zařízení.
- Jestliže výdaje na investice a na spotřebu rostou rychle, bude mít produkt jako celek rovněž tendenci růst.
Kritéria společenského blahobytu
1) Smithovo kritérium růstu HNP (národního produktu) – vzroste-li HNP, roste W, vyrábí se více statků, efektivněji využíváme VF, zvyšuje se zaměstnanost, rostou příjmy, máme více statků ke spotřebě.
Problém – klasická buržoazní teorie – rozdělení statků mezi lidmi je podle určitých zákonitostí, které jsou věčné, růst efektivnosti můře blahobyt snížit.
2) Benthamovo kritérium – W roste, je-li nejvíce statků je rozdělováno mezi nejvíc subjektů.
U = UA + UB + UC
300 = 200 + 50 + 50
zvýšíme-li 400=220+90+90 ….. W se zvýší
ale 400= 300+50+50 …. W nevzroste, není rozděleno mezi nejvíce subjektů
3) Kardinalistické kritérium –vychází z klesající mezní užitečnosti, užitečnost ve společnosti j souhrnem užitku jednotlivých členů U = UA + UB + UC
Původně 400 = 200+100+100, i když nevytvoříme více statků, ale rozdělíme je jiným způsobem, tak už podle toho došlo ke zvýšení blahobytu 400=100+150+150, vada – dovedeme-li to do důsledku – vznikne rovné rozdělení.
4) kritérium kompenzace – vychází z toho, že zpravidla když se přijímá nějaké opatření, které má zvýšit společenský blahobyt, souvisí to s přerozdělením, situace jedněch se zhorší, druhým zlepší.Při procesu přijímání opatření se každá prosadit svá přání. Ti, co mají ztratit, jsou ochotni vzdát se takové částky, o kterou by přišli, kdyby rozhodnutí nebylo přijato. Ti, co získávají jsou ochotni dát tolik, kolik by mohli získat (dobývání renty). Zjednodušení – ti, co mají vydělat jsou ochotni uhradit předpokládanou škodu těm, kteří na tom ztrácejí, mají-li z toho ještě užitek … zvýšení blahobytu.
5) Paretovo kritérium – pokud dochází k zlepšení jednoho, aniž by se zhoršila situace druhého … zvýšení společenského blahobytu. Vada – neumí posoudit přerozdělovací procesy, vztahuje společenský blahobyt k ekonomické efektivnosti – ta ale nemusí být společensky efektivní
6) Bergssonovo kritérium – vychází z 5), definuje fci společenského blahobytu, dokazuje, že, aby ve společnosti byl dosahován společenský blahobyt, musíme určit jakých užitečností dosahují subjekty. Podle jejich užitku se vytvoří společenská indiferenční křivka. Obálková křivka – úhrnná hranice možností užitečnosti–vzájemné rozdělení užitku subjektů při daných VF. obr. 9, kde se obálková křivka dotýká nejvyšší společenské indiferenční křivky.
Problém – klasická buržoazní teorie – rozdělení statků mezi lidmi je podle určitých zákonitostí, které jsou věčné, růst efektivnosti můře blahobyt snížit.
2) Benthamovo kritérium – W roste, je-li nejvíce statků je rozdělováno mezi nejvíc subjektů.
U = UA + UB + UC
300 = 200 + 50 + 50
zvýšíme-li 400=220+90+90 ….. W se zvýší
ale 400= 300+50+50 …. W nevzroste, není rozděleno mezi nejvíce subjektů
3) Kardinalistické kritérium –vychází z klesající mezní užitečnosti, užitečnost ve společnosti j souhrnem užitku jednotlivých členů U = UA + UB + UC
Původně 400 = 200+100+100, i když nevytvoříme více statků, ale rozdělíme je jiným způsobem, tak už podle toho došlo ke zvýšení blahobytu 400=100+150+150, vada – dovedeme-li to do důsledku – vznikne rovné rozdělení.
4) kritérium kompenzace – vychází z toho, že zpravidla když se přijímá nějaké opatření, které má zvýšit společenský blahobyt, souvisí to s přerozdělením, situace jedněch se zhorší, druhým zlepší.Při procesu přijímání opatření se každá prosadit svá přání. Ti, co mají ztratit, jsou ochotni vzdát se takové částky, o kterou by přišli, kdyby rozhodnutí nebylo přijato. Ti, co získávají jsou ochotni dát tolik, kolik by mohli získat (dobývání renty). Zjednodušení – ti, co mají vydělat jsou ochotni uhradit předpokládanou škodu těm, kteří na tom ztrácejí, mají-li z toho ještě užitek … zvýšení blahobytu.
5) Paretovo kritérium – pokud dochází k zlepšení jednoho, aniž by se zhoršila situace druhého … zvýšení společenského blahobytu. Vada – neumí posoudit přerozdělovací procesy, vztahuje společenský blahobyt k ekonomické efektivnosti – ta ale nemusí být společensky efektivní
6) Bergssonovo kritérium – vychází z 5), definuje fci společenského blahobytu, dokazuje, že, aby ve společnosti byl dosahován společenský blahobyt, musíme určit jakých užitečností dosahují subjekty. Podle jejich užitku se vytvoří společenská indiferenční křivka. Obálková křivka – úhrnná hranice možností užitečnosti–vzájemné rozdělení užitku subjektů při daných VF. obr. 9, kde se obálková křivka dotýká nejvyšší společenské indiferenční křivky.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)