= banka koupí směnky, tj. jsou na ní převedeny, vždy je to směnka cizí a výstavcem nesmí být banka (zpravidla se jedná o směnky spojené s prodejem a tokem zboží), ve lhůtě splatnosti této směnky platí bance odběratel, pouze v případě, že ten není schopen dostát svým závazkům, tak se banka obrací na toho, kdo bance směnku poskytl (prodal)
= banka poskytuje úvěr snížený o úroky, tento rozdíl se nazývá úvěrový diskont, který vychází ze sazby, za kterou centrální banka poskytuje úvěry obchodním bankám, tyto jsou navíc kryty reeskontními směnkami (jeden ze způsobů refinancování obchodních bank), směneční účastníci -obchodní banky jestliže chtějí získat tyto reeskontní úvěry, tak musí centrální bance poskytnout informace o svém ekonomickém vývoji, což je velice důležité z pohledu centrální banky pro usměrnění budoucí hospodářské politiky
a) Úvěr lombardní
Jsou to krátkodobé úvěry, které jsou spojeny, resp. poskytovány proti zástavě cenných papírů případně jiných věcí movitých.
· Banka si vybírá, proti kterým cenným papírům bude úvěr poskytovat (likvidita akcií, stabilita vývoje kurzu akcií, …..).
· U movitých věcí se taktéž poskytovatel úvěru (banka) rozhoduje jak bude tyto předměty v případě jejich získání při nesplacení úvěru realizovat (tj. proměnit v peněžní prostředky)
· Předmětem zástavy nesmí být nikdy cenné papíry individuálního charakteru (šeky a směnky).
Žádné komentáře:
Okomentovat