Jde o zemědělskoprůmyslovou zemi s bohatými zdroji nerostných surovin. Jeho rozvoj byl však v 70.letech doprovázen vysokou inflací, schodky zahraničního obchodu a rozpočtovou nerovnováhou. V roce 1988 byl vládou přijat “Národní program solidarity”, jehož cílem bylo transformovat smíšené hospodářství se značným podílem státních podniků, na čistě tržní ekonomiku. Ke snížení velkého zadlužení byl použit výnos z privatizace státních podniků.
Mexická finanční krize.
Liberalizace zahraničního obchodu a posléze i vstup do NAFTA vytvořil pro malé a střední podnikatele silné konkurenční podmínky, docházelo ke krachům a vzestupu nezaměstnanosti. Vláda proto před volbami zvýšila veřejné výdaje s cílem povzbudit ekonomickou aktivitu země a snížit nezaměstnanost emisí vládních dluhopisů. Významným momentem krize byl fakt, že centrální banka uplatňovala politiku pevného kurzu.
Vláda podcenila velikost zadlužení. V důsledku vzestupu nestability ekonomické i politické došlo k přesměrování kapitálových toků do USA a výraznému oslabení pesa. Mexická centrální banka reagovala rozšířením fluktuačního pásma na 15%, což však vyvolalo paniku investorů. Došlo k výraznému poklesu devizových rezerv a centrální banka musela hledat vnější zdroje ke krytí deficitu. Tato pomoc pomohla umořit krátkodobé závazky mexické vlády vůči zahraničí. Vláda pak přistoupila k přísné restriktivní monetární a fiskální politice.
Žádné komentáře:
Okomentovat