Dividendová politika představuje způsob, jakým bude podnik zisk zadržovat nebo rozdělovat na dividendy či podíly na hospodářském výsledku a následně i stanovení výše dividendy či podílu na jednotlivé společníky či na jednu akcii. Dividendová politika je odvislá od celé řady faktorů. K nimž patří především výše dosaženého hospodářského výsledku, ale i finanční plány podniku v oblasti investic, výše zadluženosti podniku i vývoj vnějšího finančního okolí. Ekonomická teorie rozlišuje v podstatě 4 druhy dividendové politiky:
Pasivní reziduální – vyplácí dividendy pouze v tom případě, že nemá vhodné investiční příležitosti, které by přinášely výhodné zúročení. Politika se mění každý rok v závislosti na investičních příležitostech. Je vhodná pro management, neboť přizpůsobuje využití volných finančních zdrojů rozvojovým potřebám podniku. Převládá i u nás, neboť odpovídá převážně rozvojovému charakteru většiny z nich.
Stabilní – snaží se zabránit všem výkyvům ve výši dividend v jednotlivých letech. Dividendy jsou odvislé od výše zisku v daném roce, v podstatě kopírují vývoj zisku (proto je snaha o stabilní vyplácení). Tento přístup je preferován ve většině vyspělých zemích. Vyhovuje jak managementu, tak majitelům, protože svědčí o dobrém finančním postavení podniku.
Udržování stálé výše dividendového podílu – spočívá v tom, že podnik použije každý rok stejné procento ze zisku po zdanění na výplatu dividend. Nebývá ale moc často využíván.
Politika nízkých dividend během roku a mimořádné dividendy na konci roku – vhodná pro podniky s rychle se měnícími zisky i investičními příležitostmi. Musí být však přesně rozlišeno mezi oběma druhy dividend.
Žádné komentáře:
Okomentovat