efektivnosti zdanění se orientuje především na vliv daní na ekonomické chování subjektů. Všímá si toho, že zdaněním dochází k distorzím tržních cen, substitucím a následně k ztrátám užitku, které nejsou ničím kompenzovány. Efektivním je potom takový daňový systém, ve kterém jsou tyto ztráty (tzv. nadměrné břemeno) co nejmenší.
Celkové daňové břemeno
Celkové daňové břemeno, které nesou soukromé subjekty, se skládá z daňového výnosu, administrativních nákladů a tzv. nadměrného daňového břemene (ztráty z mrtvé váhy). Rozeberme se jednotlivé pojmy blíže.
Administrativní náklady rozlišujeme na přímé a nepřímé. Je poměrně dosti snadné si představit, o jaké náklady se zde jedná.
Do přímých nákladů patří všechny náklady státní správy na organizaci daňového systému, evidenci daňových subjektů, výběr daní, daňovou kontrolu a vymáhání případných nedoplatků. Rovněž sem patří i náklady spojené s výběrem daní, i když vzniknou v některém z jiných resortů (např. soudnictví při řešení daňových deliktů, Českému statistickému úřadu při pořizování informací pro daňové úřady apod.)
Nepřímé administrativní náklady jsou v podstatě náklady vyvolanými. Nese je soukromý sektor, kterému vznikají v souvislosti s existencí daní. Patří sem zejména náklady spojené s vedením specifických forem účetnictví, nutných pro prokazatelnost informací v daňovém řízení, náklady na archivaci příslušných dokumentů, platy a odměny příslušných vlastních pracovníků, případně daňových poradců a právníků, čas strávený vyplňováním daňových přiznání či studiem novel daňových zákonů apod. Tyto náklady lze vyčíslit jen obtížně.
Žádné komentáře:
Okomentovat