Uvedené příčiny selhávání veřejného sektoru vyvolávají tendenci k maximalizaci vstupů a minimalizaci výstupů. Takové obecné konstatování však často vyvolává různé představy a proto uvádíme, alespoň příkladem, určitou jeho konkretizaci. Uvádíme ji také proto, abychom věděli, co máme dělat, chceme-li těmto projevům čelit.
Hrozí nebezpečí chybné alokace veřejných financí. Nebezpečí chybné alokace hrozí samozřejmě i v produkci tržních statků. Sama podstata tržního mechanismu však způsobuje, že tento jev je brzy objeven a brzy a rychle napravován. Ve veřejném sektoru, rovněž ze známých důvodů, dochází k této nápravě zdlouhavěji. Příčiny chybné alokace spočívají v možnostech, které poskytuje veřejná volba (subjektivní skupinové zájmy, kolektivní odpovědnost, bezprostřední nepociťování důsledků veřejné volby u těch, kteří se jí účastní atd. Chybná alokace má několik projevů, a to: veřejné finance nejsou alokovány do těch bloků a odvětví veřejného sektoru, kde mohou přinést v konkrétním čase nejvyšší užitek. V rámci jednotlivých bloků a odvětví není zvolen takový způsob uspokojování potřeb, který přináší vzhledem k velikosti vstupů nejvyšší užitek. Produkované statky nejsou spotřebovávány buď proto, že byla nadhodnocena potřeba nebo špatně odhadnut nabídnutý způsob uspokojované potřeby vzhledem k vlastnostem spotřebitele. Menší intenzita tlaku na růst užitku a snižování nákladů se projevuje v menší inovační aktivitě při vyhledávání nových způsobů uspokojování potřeb, které zvyšují užitek při stejných nákladech nebo snižují náklady při stejném užitku nebo dokonce zvyšují užitek při snížených nákladech. Ve veřejném sektoru se z titulu zmíněných příčin projevuje určitá pohodlnost a princip “natažené ruky”. Tedy tlak na zvyšování příjmů z veřejných rozpočtů, aniž by bylo obecně považováno za nutné argumentovat vyšším dosaženým efektem.
Faktory efektivnosti veřejného sektoru
Žádné komentáře:
Okomentovat