Průměrné FC :

FC připadající na jednotku výstupu (FC/Q resp. r/APK)

→ protože výše FC jsou konstantní, průměrné FC s růstem výstupu klesají

- průměrné VC (AVC) = VC na jednotku výstupu (VC/Q resp. w/APL)

→ křivka AVC má tvar písmene „U“

- vertikálním součtem křivek AFC a AVC pro každou velikost výstupu dostaneme křivku SAC, protože platí: SAC = AFC + AVC

→ jelikož AFC s růstem výstupu klesají, s rostoucím výstupem se přibližují hodnoty SAC a AVC


→ mezní N (SMC) = přírůstek celkových N vyvolaný zvětšením výstupu o jednotku

SMC = δ STC / δ Q = δ VC / δ Q
- protože v krátkém období se FC s růstem výstupu nemění, představují krd MC poměr pouze mezi změnou variabilních N a změnou výstupu



Náklady firmy v dlouhém období
→ všechny vstupy jsou variabilní

→ existují stejné druhy N:
-celkové (ale všechny variabilní)
-jednotkové (průměrné a mezní)

Náklady firmy v krátkém období

→ celkové N = suma N na práci (L) a kapitál (K)

TC = w x L + r x K

- protože kapitál považujeme za fixní VF, můžeme celkové N definovat:

STC = w x L + r x K1

- protože objem kapitálu je v krátkém období konstantní, N na něj vynaložené se s růstem výstupu nemění, označujeme je proto jako fixní N (existují i v případě, že firma má objem výstupu nulový, tj. kapitál nepoužívá)

- firma však vynakládá i N, jejichž výše se mění s růstem výstupu = variabilní N

- celkové N v krátkém období jsou součtem

STC = FC + VC


- křivka FC má tvar přímky rovnoběžné s osou x

- pro vývoj STC je proto podstatný vývoj VC (průběh křivky VC v sobě odráží výnosy z variabilního vstupu, tj. MPL)


→ průměrné N (AC) = získáme vydělíme-li celkové N na výrobu určitého výstupu jeho velikostí

SAC = STC / Q resp. SAC = FC / Q + VC / Q

Náklady v krátkém období

Celkové náklady – TC = suma nákladů na práci a kapitál TC=w*L + r*K

Náklady na kapitál jsou konstantní – fixní - FC (existují i v případě, že je objem výstupu nulový)

VC – variabilní náklady – mění se s růstem výstupu, je-li výstup nulový, jsou nulové i VC

Celkové náklady v krátkém období STC = VC + FC ….obr.12

Pro vývoj STC je podstatný vývoj VC. Prosazují-li se výnosy z variabilního faktoru (každá dodatečná jednotka práce vytvoří větší přírůstek výstupu než předcházející jednotka práce) potom, při konstantní ceně práce budou STC růste pomaleji než výstup (do výstupu Q1), pro výstup větší než Q1 rostou STC rychleji než Q.

Průměrné náklady – SAC = STC / Q obr. 13, do výstupu Q firma najímání dalších jednotek variabilního vstupu L stále více využívá kapacitu fixního kapitálu, takže SAC klesají, od Q se fixní množství K stává brzdou dalšího zvyšování mezní produktivity L, takže SAC rostou. Za předpokladu nejprve rostoucí a potom klesajících výnosů z variabilního vstupu a konstantních cen má SAC tvar písmene U.

SAC = STC/Q = FC/Q + VC/Q

Průměrné fixní náklady AFC = FC/Q = (r*K)/Q = r/APK

AFC s růstem Q klesají, křivka AFC se přibližuje ose x

Průměrné variabilní náklady AVC = VC/Q = (w*L)/Q = w/APL

Za předpokladu konstantní w, budou AVC klesat bude-li produktivita práce klesat, budou AVC růst. Křivka AVC má tvar písmene U.

SAC = AFC + AVC.. jelikož AFC s růstem Q klesají, SAC a AVC se přibližují.