Pomocí smluvní křivky CCQ jsme pak následně odvodili hranici produkčních možností, tj. křivku zachycující všechny dostupné kombinace dvou výstupů, které je daná ekonomika schopna vyprodukovat při přesně stanoveném objemu výrobních faktorů a při daném způsobu jejich použití. Sklon hranice produkčních možností jsme pak určili pomocí tzv. mezní míry transformace produktu, tj. pomocí poměru, v němž je v dané ekonomice možno přetvořit statek y ve statek x.
Z analýzy efektivnosti výrobního mixu pak vyplynulo, že má-li být v dané ekonomice dosaženo všeobecné rovnováhy, pak se poměr, v němž jsou spotřebitelé ochotni ve svém spotřebním koši nahrazovat statek x statkem y, musí rovnat poměru, v němž jsou oba tyto statky nahraditelné ve výrobní procesu. V případě jednoduché ekonomiky tak bude dosaženo všeobecné rovnováhy pouze v tom okamžiku, pokud budou splněny následující podmínky:
• oba spotřebitelé budou dosahovat stejné mezní míry substituce ve spotřebě,
• oba statky se budou vyznačovat stejnou mírou technické substituce kapitálu prací,
• a společná mezní míra substituce bude odpovídat mezní míře transformace produktu.
Žádné komentáře:
Okomentovat