2) Vertikální křivka LM – tzv. „klasický případ“
V tomto případě je poptávka po reálných peněžních zůstatcích zcela necitlivá na změnu úrokové míry. Peníze jsou drženy jen z transakčního a opatrnostního motivu, křivka LM je vertikální.
V tomto případě je fiskální politika zcela neúčinná. Vzhledem k tomu, že poptávka po penězích je zcela necitlivá na změnu úrokové míry, nevyvolá zvýšení úrokové míry, vyvolané fiskální expanzí, k žádnému uvolnění peněz, které jsou nezbytné k obsloužení vyššího důchodu. Proto důchod pod tlakem fiskální expanze vzrůstat nemůže a zvýšení vládních výdajů vede pouze k růstu úrokové míry a k úplnému vytěsnění soukromých výdajů, které jsou citlivé na úrokovou míru. Rovnovážný důchod se s růstem vládních výdajů tedy nemění.
Monetární politika v případě vertikální křivky LM naopak maximálně účinná. Dojde-li k monetární expanzi, tedy zvýší-li centrální banka nabídku reálných peněžních zůstatků, potom bude rovnováha obnovena za podmínky, že důchod vzroste o tolik, aby transakční poptávka po penězích generovaná touto cestou pohltila přírůstek nabídky reálných peněžních zůstatků. Zvýšení nabídky reálných peněžních zůstatků vede ke snížení úrokové míry (na i2) a maximálnímu růstu důchodu (na úroveň Y1).
Žádné komentáře:
Okomentovat