Kvantifikuje souvislosti mezi změnou peněžní zásoby M a cenovou hladinou P
Vychází z kvantitativní rovnice MV=PY. P*Y je nominální důchod. M je množství peněz v ekonomice. Předpokládá, že rychlost obratu peněz (V) má konstantní nebo rovnoměrně rostoucí tendenci, zatímco produkt (Y) je vždy na úrovni plné zaměstnanosti. Za těchto předpokladů povede procentuální zvýšení M ke procentuálnímu zvýšení P. KTP kvantifikuje tuto změnu.
3.8. Soudobý monetarismus (M. Friedman)
Vychází z obdobných základů jako stará verze, tj. z pružných nominálních mzdových sazeb i cen statků. Připouští však, že výkyvy agregátní poptávky způsobené měnovou politikou vedou krátkodobě ke změně nominálního produktu, a to jak reálného produktu, tak i cenové hladiny (odchylka Y od Y*, výkyvy P). Zároveň monetarismus předpokládá v delším období svislou křivku LRAS a automatické obnovování přirozené míry nezaměstnanosti, tj. udržování potenciálního produktu.
To znamená, že změna AD pod vlivem měnové politiky nebude ovlivňovat ani Y ani u. Jakákoliv změna AD vede pouze ke změně cenové hladiny.
Předpokladem je stabilita soukromého sektoru, tj. poptávkové šoky nepochází z výkyvů chování soukromých subjektů, ale jen ze strany měnové politiky centrální banky.
Fiskální politika je dle monetaristů neúčinná vůči AD. Dále, že nabídka poroste každým rokem stabilním tempem, odpovídajícím tempu Y* ( 3 – 5% ). S tímto růstem AS bude spojen odpovídající růst AD.
Dle názoru monetaristů bude ekonomika stabilnější, když ji přestane CB stabilizovat.
Měnová politika se má zaměřit na zabezpečení stabilního růstu peněžní zásoby. Tzv. pevné měnové pravidlo.
Předpokladem pro fungování pevného měnového pravidla je ovšem stabilní MD.
3.9. Závěry
Nebezpečím pevného měnového pravidla jsou nepředvídatelné důsledky na nezaměstnanost a úrokovou sazbu.
Nebezpečím Keynesiánského přístupu jsou časová zpoždění a inflační tendence.
Žádné komentáře:
Okomentovat