Příjmy státního rozpočtu

1) Přímé daně :

Platí firmy a domácnosti přímo v závislosti na svých příjmech, případně majetku ( daň z přijmu, daň dědická a darovací )


2) Nepřímé daně :

Připočítávají se k cenám výrobků či služeb a do státního rozpočtu se dostávají zprostředkovaně.Platí je kupující a odvádí prodávající ( spotřební daň, DPH ).Důvodem zavedení může být snaha omezit spotřebu danného zboží ( cigarety, alkohol ).Říkáme, že jde o fiskální monopolní daň, kteří zvyšuje cenu.Cla a ostatní příjmy - daňové sazby mohou být proporcionální, progresivní, degresivní ( podle toho, zda zatěžují příjemce vyšších důchodů stejně, více nebo méně, než příjemce, důchodů nízkých ), např. daně z dividend, srážkové daně, daně z výher, apod.


- Výdaje státního rozpočtu :

1) Vládní nákupy :

Financování vládních úřadů, parlamentu, budování dálnic či jiných důležitých úkolů.


2) Transfery :

Financuje je vláda, ale nezískává žádný statek ani službu, např. školství, obrana státu, státní zpráva, sociální zabezpečení, apod.


Jestliže přijmi nestačí na výdaje vzniká deficit státního rozpočtu.


Článek podporuje:
plastové ohebné hadice pro chladící kapaliny

Multiplikátor fiskální politiky

O kolik se zvýší rovnovážný důchod vyvolaný přírůstkem vládních výdajů na nákup zboží a služeb: DY = g * DA + (b / h) * g * D (M / P)

Předpokládáme, že nabídka reálných peněžních zůstatků se nemění, je druhý člen rovnice roven nule.

DY / DA = g = a / (1 + a * b * k / h)

Výraz g je multiplikátor fiskální politiky. Ukazuje, o kolik se zvýší úroveň rovnovážného důchodu v důsledku zvýšení vládních výdajů na zboží a služby, bude-li nabídka reálných peněžních zůstatků konstantní.

Multiplikátor fiskální politiky je menší než jednoduchý výdajový multiplikátor (kromě případu, kdy je křivka LM horizontální.

Multiplikátor monetární politiky

Jak se změní rovnovážná úroveň důchodu a rovnovážná úroveň úrokové sazby, jestliže se křivka LM posune doprava v důsledku přírůstku nabídky reálných peněžních zůstatků?

Zvýšení nabídky reálných peněžních zůstatků posune křivku LM doprava o (1 / k) * D (M / P)

V důsledku zvýšení nabídky reálných peněžních zůstatků poklesne úroková sazba, a proto se zvýší rovnovážná úroveň důchodu.

Zvýšení rovnovážné úrovně důchodu: DY = g * DA + g * b / h * D (M / P)

DY / D (M / P) = (b / h) * g - multiplikátor monetární politiky, který vyjadřuje jak zvýšení reálných peněžních zůstatků zvýší rovnovážnou úroveň důchodu za předpokladu, že fiskální politika je nezměněna.

Obr. str. 69

Poptávka po autonomních výdajích

Autonomní spotřeba je závislá na úrokové sazbě. Poptávka po autonomních výdajích:

Ca = Ca – b_(Ca) * i, b_(Ca) – koeficient citlivosti poptávky po autonomní spotřebě na úrokovou sazbu

b_(Ca) = DCa / Di

G, c * TR, - c * TA jsou nezávislé na důchodu a úrokové sazbě.

Poptávka po autonomních výdajích: Obr. str. 47

Citlivost plánovaných autonomních výdajů na úrokovou sazbu: b = DA / Di

Křivka poptávky po plánovaných autonomních výdajích: A = A – b * i

b je součet citlivosti poptávky po investicích a poptávky po autonomní spotřebě na úrokovou sazbu.

Posuny křivky poptávky po autonomních výdajích

Křivka poptávky po autonomních výdajích se může posunovat doprava tehdy, když:

1. se zvyšují vládní výdaje na zboží a služby
2. se zvyšují transferové platby
3. dochází ke snížení autonomních daní
4. se zvyšuje podnikatelská důvěra roste I
5. se zvyšuje spotřebitelská důvěra, roste Ca

Odvození křivky IS

Křivka agregátní poptávky: AD = Ca – b_(Ca) * i + c * (Y – TA – t * Y + TR) + I – b_(I) * i + G

AD = A + c * (1 – t) * Y – b * i

Odvození křivky IS: Obr. str. 49

Křivka IS zobrazuje všechny kombinace úrokové sazby a úrovně důchodu, při kterých je trh zboží a služeb v rovnováze, tj. agregátní poptávka se rovná produkci.

Změna transferových plateb

DCa = DTA = DG = DI = 0

Potom přírůstek agregátní poptávky: DAD = c * (1 – t) * DY + c * DTR

Přírůstek rovnovážného důchodu: DY₀ = c * (1 – t) * DY + c * DTR,

kde DY₀ / DTR = c / [1 – c * (1 – t)] = a_TR, což je multiplikátor transferových plateb.

Multiplikátor transferových plateb je menší než multiplikátor vládních výdajů.

Změna v úrovni autonomních daní

DY = {- c / [1 – c * (1 – t)]} * DTA

DY₀ / DTA = - c / [1 – c * (1 – t)] = a_TA, což je daňový multiplikátor, resp. multiplikátor autonomních daní.

Porovnání multiplikátoru autonomních daní s multiplikátorem vládních výdajů:

• Změna ve vládních výdajích na zboží a služby a změna v daních má opačný účinek na úroveň rovnovážného důchodu.
• Výdajový multiplikátor pro vládní nákupy zboží a služeb je větší než daňový multiplikátor.

Vliv změn ve výši sazby důchodové daně

Změna sazby důchodové daně, její zvýšení (snížení) vede ke snížení (zvýšení) rovnovážné úrovně produkce.

Obr. str. 34

Vláda a rovnovážná produkce

Y * [1 – c * (1 – t)] = A

Rovnovážný důchod: Y₀ = {1 / [1 – c * (1 – t)]} * A

1 / [1 – c * (1 – t)] - jednoduchý výdajový multiplikátor se sazbu daně (a).

Určení rovnovážné produkce v třísektorovém modelu: Obr. str. 28

V třísektorovém modelu je úroveň rovnovážné produkce tím vyšší (nižší), čím vyšší (nižší) jsou vládní nákupy zboží a služeb, transferové platby, autonomní investice a autonomní spotřeba, čím nižší (vyšší) jsou autonomní daně, čím větší (menší) je mezní sklon ke spotřebě z disponibilního důchodu (a tedy multiplikátor), a čím nižší (vyšší) je sazba důchodové daně.

Y₀ = {1 / [s * (1 – t) + t]} * A

s * (1 – t) + t – mezní míra úniku.

Agregární výdaje: AE º C + I + G

Platí: YD º Y + TR – TA_T Þ Y º YD + TA_T – TR

Jelikož disponibilní důchod je alokován na spotřebu a úspory a TA_T – TR se označuje jako čisté daně (T) platí: I + G º S + T

Rozdíl celkových vládních výdajů a celkových daní je rozpočtový deficit (negativní vládní úspory) nebo rozpočtový přebytek (úspory vlády).

Makroekonomie

1. Určení rovnovážné produkce v třísektorovém modelu ekonomiky. Autonomní výdaje a multiplikátor autonomních výdajů při existenci sazby důchodové daně, multiplikátor transferových a daňových plateb.

Třísektorový model zahrnuje kromě domácností a firem i sektor vládní. Což se projevuje:

• Vládními nákupy zboží a služeb (G), jež jsou komponentami agregátní poptávky.
• Daněmi (TA_T) a transfery (TR)

Vláda a modifikace agregátní poptávky

Agregátní poptávka se skládá z výdajů domácností na spotřebu (C), z investičních výdajů firem (I) a vládních výdajů na nákup zboží a služeb (G): AD = C + I + G

Spotřeba domácností není funkcí důchodu, ale funkcí disponibilního důchodu (YD).

YD = Y – TA_T + TR

Potom spotřební funkce: C = Ca + c * (Y – TA_T + TR), c je mezní sklon ke spotřebě.

Platí: G = G, TR = TR

Celkové daně se skládají z autonomních daní a důchodové daně: TA_T = TA + t * Y

Potom spotřební funkce: C = Ca + c * (Y – TA – t * Y + TR)

C = Ca + c * Y – c * TA – c * t * Y + c * TR

Agregátní poptávka: AD = c * Y – c * t * Y + Ca – c * TA + c * TR + I + G

Autonomní výdaje: A = Ca – c * TA + c * TR + I + G

Dosazením autonomních výdajů do rovnice agregátní poptávky: AD = A + c * (1 – t) * Y

V třísektorovém modelu je agregátní poptávka tím větší (menší), čím větší (menší) je autonomní spotřeba, transferové platby, autonomní investice a vládní nákupy zboží a služeb a čím menší (větší) jsou autonomní daně na straně jedné a čím větší (menší) je mezní sklon ke spotřebě z disponibilního důchodu a čím nižší (vyšší) je sazba důchodové daně.

Porovnání AD v dvousektorovém a třísektorovém modelu ekonomiky: Obr. str. 27

Kapitola 33 – Ekonomická úloha vlády: výdaje a zdanění

A/ VLÁDNÍ VÝDAJE

Každý Američan se setkává se třemi úrovněmi vlády: federální, státní a místní.



B/ EKONOMICKÉ ASPEKTY ZDANĚNÍ

Při volbě struktury zdanění vláda ve skut. rozhoduje o tom, jak získat potřebné zdroje od domácností a firem a vložit je do kolektivní spotřeby a investic. Peníze získané zdaněním jsou tedy prostředkem, kt. se reálné zdroje transformují ze soukromých statků na kolektivní statky.


Zásady zdanění

à Princip prospěchu a princip platební schopnosti
Princip prospěchu: zdanění úměrně prospěchu získaného z vládních programů

Princip platební schopnosti: zdanění má pomáhat spravedlivému rozdělování

Horizontální spravedlnost: ti, kdo jsou na tom v podstatě stejně, mají být stejně zdaněni

Vertikální spravedlnost: sobě nerovní by měli být zdaněni nestejně


à Pragmatické daňové kompromisy
a) progresivní/degresivní/proporcionální - podle toho, odnímá-li lidem s vysokým důch. tentýž/větší/menší podíl důch., než jaký odnímá důchodově slabým

b) přímé/nepřímé daně - uvaleny na SaS, a tedy pouze “nepřímo” na jednotlivce

12. kapitola: Federální rezervní systém a monetární politika centrální banky

Jak funguje MP při regulaci výdajů
- Fed je znepokojen inflačními trendy Þ chce zpomalit ek. vývoj a zmírnit tlaky na růst cen a mezd:
(a) Fed bude chtít snížit bankovní rezervy - nabídku peněz - ­ i - hosp. pokles
(b) snížení bank. rezerv o každý dolar vede k mnohonásobné kontrakci šekových vkladů - nab. M
(c) růst úrovně i a zpřísnění podmínek poskytování úvěru
(d) soukromé a veřejné výdaje (zejména I) budou mít při vyšších i a nižším bohatství tendenci klesat
(e) nakonec tlaky těžko dostupných peněz, které vedou je snížení AD, omezí důchody, produkt, U a inflaci
- M nakonec ovlivňuje produkt a inflaci

L. Povaha úrokových sazeb
- Úrok je platba za použití fondů.
- Úroková sazba je výše úroku zaplaceného za jednotku času, je N vypůjčování fondů měřeným v dolarech za rok za vyplacený dolar), má rozměr čisté roční míry.
- Hypoteční úvěr = úrok + amortizace (splátky jistiny).

Skládá se z:

· výdajů na spotřebu (C)… určena DI (důchod po zaplacení daní) a bohatstvím spotřebitelů; při růstu cenové hladiny, spotřebitelé kupují méně (DI a bohatství nedrží krok s cenovou hladinou)
· výdajů na soukromé domácí investice (I)… nákupy budov, zařízení a zvýšení zásob; determinanty: výše produktu, kapitálové N (daňová politika, úrokové sazby a další finanční podmínky) a očekávání
· vládních výdajů na statky služby (G)… tanky nebo stroje na stavbu silnic, nákupy služeb soudců a učitelů veřejných škol; přímo určeno rozhodnutími vlády o výdajích
· čistých vývozů (X)… hodnota vývozů snížená o hodnotu dovozů; determinanty: domácí důchody a produkt, poměr domácích cen k cenám zahraničním a měnový kurz (USD)

- Liší se od mikroekonomické křivky – ostatní ceny i celkový důchod spotřebitele u ní nepovažujeme za konstantní.

- Klesá, protože celkové výdaje při nárůstu celkové cenové hladiny klesnou mimo jiné proto, že reálná kupní síla spotřebitelů klesne, protože vyšší ceny pohltí část jejich dolarové hodnoty.

Započtení vládních výdajů na statky a služby

- veřejné i soukromé statky se spotřebovávají a investují kolektivně.
- všechny vládní V na mzdy jejích zaměstnanců a na statky (psací stroje, letadla, psací stroje, silnice…), které vláda nakupuje od soukromého sektoru.
- vylučují se tzv. transferové platby (vládní platby jednotlivcům, které nejsou poskytovány výměnou za nabízené statky a služby – pojištění v nezaměstnanosti, starobní důchod…). Patří sem i úrok z vládního dluhu. Když měří ministerstvo financí své výdaje, zahrnuje do nich výdaje na statky a služby (G) plus transfery.
- započítávání daní u důchodové (nákladové) metody – zahrnuje přímé i nepřímé daně jako prvky N při výrobě finálního produktu.

- Čisté vývozy = rozdíl mezi vývozy a dovozy statků a služeb. Zjednodušíme: celkové národní investice I ¬ sloučením domácích investic s čistými vývozy Þ In.

GNP je sumou:
a) podle produktové metody
Výdaje na osobní spotřebu statků a služeb (C)
Hrubé soukromé domácí investice (I)
Vládní výdaje na statky a služby (G) (přičítají se daně TA a odečítají transfery TR)
Čisté vývozy (X) = vývozy – dovozy
- znehodnocení kapitálu Þ NNP

Multiplikátor investičních výdajů - + ostatní multiplikátory:

Investiční multiplikátor udává o kolik se změní AD, jestliže se zmenší investiční výdaje o jednotku. k2 = 1:(1-mpc) --- k2 = 1/mps. Y = k2 x I.

Multiplikátor má tuto podobu jen proto, že uvažujeme pouze dva sektory a nepružné ceny.

Multiplikátor vládních výdajů:

Y = (1:(1-mpc)). A´ --- Y = (1:(1-mpc.(1-t))).A´

TA = TA´+t.Y

AD = A´+(1-t).mpc.Y

Daňový multiplikátor:

deltaY = -(mpc:(1-mpc)).deltaTA´

Transferový multiplikátor je shodný s daňovým multiplikátorem, jen je opačného znaménka. Model multiplikátoru a determinace produktu na průsečíku S a I viz příloha.


13. Agregátní poptávka a agregátní nabídka


AS a AD:

AD - poptávaný produkt, který poptávají firmy, domácnosti, cizinci a vlády. Je to kombinace ceny a reálného produktu Y, který domácnosti, stát, firmy a cizinci zamýšlejí nakoupit, při dané cenové hladině. AD = C+I+G+NX. Negativní sklon - Pigův efekt . M - množství peněz v oběhu. Vzroste-li M vzroste AD a křivka se posune doprava nahoru.

Státní rozpočet a fiskální politika

Státní rozpočet je centralizovaný fond peněžních prostředků, které představují plánované příjmy a výdaje státu. Nabývá formu zákona, neboť je schválen parlamentem.

Příjmy státního rozpočtu:
Daně - Přímé
- Nepřímé
- Cla

Výdaje státního rozpočtu:
1) Vládní nákupy statků a služeb
a) výdaje na školství a zdravotnictví
b) výdaje na obranu
c) výdaje do ekonomiky (státní dotace a investice do odvětví, ve kterých si stát nechává majoritní postavení)
d) výdaje do státní správy
2) Transferové platby (stát za ně neobdrží žádné protislužby)

Základními výdaji jsou:

1) Dotace podnikům
2) Transfery domácnostem – důchodové a nemocenské zajištění, politika zaměstnanosti a rekvalifikace
3) Veřejná spotřeba obyvatelstva – školství, zdravotnictví, kultura
4) Transfery do zahraničí – závazky vůči mezinárodním organizacím
5) Bytová politika – příspěvky na stavební spoření
6) Kapitálové výdaje – investice do ekologie, školství, dravotnictví a dopravy
7) Vládní úvěry (české plynárenské)

Monetární politika – zahrnuje regulaci peněz, úvěru a bankovní soustavy centrální bankou (ČNB)
Nástroje monetární politiky: 1) Diskontrní politika – Centrální banka může poskytovat komerčním bankám úvěry, tyto poskytuje při tzv. diskontní úrokové sazbě.
2) Operace na volném trhu – centrální banka nakupuje nebo prodává státní cenné papíry.
3) Politika minimálních rezerv – stát může uložit komerčním bankám povinnost uložit část svých aktiv u centrální banky na bezúročný běžný účet.

Obchodní zahraniční politika – každá země může ovlivňovat svůj obchod prostřednictvím obchodní
politiky. Ta se skládá z cel, kvót dovozních depozit a dalších nástrojů, které omezují nebo podporují vývoz a dovoz. Dalším nástrojem je regulace měnového trhu.
Nástroje: 1) Doložka nejvyšších výhod – rovnost v oblasti mezin. hospodářských vztahů.
2) Používání cel, subvencí jako nástrojů regulace volného obchodu
3) Zákaz dovozu nebo vývozu (embargo)
4) Změna kurzu měny

Důchodová politika – Přesněji je označována jako mzdová a cenová politika, projevující se v cenové a
mzdové regulaci.

Úloha vlády v moderní ekonomice

Nástroje vládní politiky – Pro dosažení veřejných politických cílů je zapotřebí, aby si vlády obstarávaly
příjmy, utrácely peníze a vydávaly příkazy k regulaci ekonomické aktivity. Mezi hlavní nástroje, jimiž vlády ovlivňují ekonomickou aktivitu náleží:
1) Daně – které snižují soukromé výdaje (např. na automobily či stravování) a tím uvolňují
prostor pro veřejné výdaje (na statky jako nákl. Auta nebo potraviny pro armádu).
2) Výdaje – které podněcují firmy nebo zaměstnance k výrobě jistých statků nebo služeb a
transfery (jako je zabezpečení) které skýtají duchovní podporu.
3) Regulace – či zásahy, které obyvatelům dávají pokyny, aby vykonávaly či nevykonávaly
jisté ekonomické aktivity.

Daňová a výdajová aktivita – v každém krizovém období – v každé válce, každé depresi, v každé vlně
vzedmutého znepokojení nad chudobou a nerovností – se aktivita vlády zvětšuje. Když ale naléhavost pomine, výdaje se patrně nikdy nevrací na předchozí úroveň.

Růst vládních zásahů a regulace – Zvyšování kolektivních výdajů je pouze jednou stránkou vývoje. Vedle
rychlého růstu výdajů a daní se také obrovsky rozmnožily zákony a regulace související s ekonomickými záležitostmi.

Daně a systém sociálního zabezpečení

Sociální zabezpečení občanů je důležitou součástí hospodářské politiky moderního státu. Stává se její relativně samostatnou částí, která se nazývá sociální politika. Výdaje ne sociální zabezpečení se všeobecně člení na dvě základní skupiny:
1) Sociální zabezpečení
2) Zdravotnictví

Výdaje na sociální zabezpečení zahrnují:
1) Náhrady příjmů v době pracovní neschopnosti (dávky)
2) Starobní aj. důchodové zabezpečení
3) Podpory v nezaměstnanosti


Výdaje na zdravotnictví se dnes v ČR zcela jasně nebo částečně kryjí ze státního rozpočtu. Občan má též možnost připojištění, popř. příplatků na nadstandardní lékařské služby. Za součást daňového systému lze dnes v ČR považovat i tzv. povinné pojištění, Jak jsme se již zmínili, jde o:

1) Pojistné na sociální zabezpečení – z čehož se pak pojištěným hradí především nemocenské a
podpory.
2) Pojistné na všeobecné zdravotní pojištění – z čehož se plně nebo částečně pojištěným hradí
léčebná péče.