Financování kraje
- vznikly v roce 2001
- přešly na ně zřizovatelské funkce (2600 organizací) – zejména ZŠ, SŠ, odborné učiliště
- z přenesené působnosti převzaly funkční místa pro zabezpečení této působnosti ( 2677)
- územní plánování
- rybářství
- stavební organizace
→ jednalo se o 11,3 mld. Kč
2001 – financování v roce 2001 formou dotací, protože se na daních nepodílely
Daňové příjmy krajů
- žádné daňové příjmy (podávaly návrhy změn parlamentu)
- jediné poplatky byly s p r á v n í p o p l a t k y (jediné daňové příjmy kraje v roce 2001)
Dotace krajů
* dotace v rámci finančních vztahů SR a rozpočtů krajů ( prostředky kapitoly Všeobecná pokladní správa:
účelové - dotace na krajský úřad (platy, energie, cestovné,… 890 mil.)
- dotace na zastupitelstvo (platy zastupitelů, cestovné,174 mil.)
* dotace z jednotlivých resortů (13 mld.)
Nedaňové příjmy
- 73 mil.
- odvody příspěvkových organizací
- pronájem, prodej majetku
Kapitálové příjmy
- minimálně 7,9 mil. Kč
2002
- přecházejí další zřizovatelské funkce na kraje
- kraje se začaly podílet na sdílení daní 3,1 %
- stejná skladba jako u obcí
- koeficienty stanoveny pro každý kraj (podle počtu funkcí, které na něj přešly)
- daňové příjmy 10, 169 mld. Kč
- nedaňové příjmy 720 mil. Kč
- kapitálové příjmy 37 mil. Kč
- celkem příjmy 37,6 mld. Kč
- 71 % příjmů byly dotace (26,7 mld.)
Dotace
* z kapitoly Všeobecná pokladní správa:
- příspěvek na výkon státní správy (kritériem byl limit počtu zaměstnanců na výkon
přenesené působnosti z roku 2001)
- dotace na dobrovolné hasiče obcí
- příspěvek na dopravní obslužnost – autobusy, dráhy
- na výkon zřizovatelských funkcí a činností převedených z okresních úřadů, obcí,
případně resortů krajům
- na sociální služby
- na financování reprodukce majetku územních samosprávných celků
* dotace z ministerstev (27,3 mld. Kč) – neinvestiční, investiční – nejvíce na školy (účelově vázané školám)
Nedaňové příjmy
- 720 mil. Kč
- příjmy z prodeje majetku
- odvody
Kapitálové příjmy
- 37,7 mil. Kč
→ vlastní příjmy tvořili 29 % příjmů
2003
- nárůst dotací na 77,6 mld. Kč
- daňové příjmy 11, 7 mld. Kč
- nedaňové příjmy 1,3 mld. Kč
→ snížil se podíl vlastních příjmů na 15 %
- přešly další organizace (1/2 organizace poskytující sociální služby) – nemocnice, střediska záchranné služby
- vznik nových funkčních míst
- rozpočtové určení daní se nezměnilo
- neměnila se ani skladba dotací
- kraje chtěly změnu daňového určení krajům, ale zákon neprošel (aby měly větší možnost ovlivnit)
- finance by se rozdělovaly podle koeficientů a kraje by s nimi mohly disponovat
→ neprošlo to – nakonec ministerstva souhlasily přesunout:
dotace – 27,7 mld. Kč
objem rozpočtového určení daní po novele – 39,66 mld.Kč
podíl objemu RUD na sdílených daních – 10,32 %
→ bylo by na kraje, jestli poskytne dotace obcím
Zobrazují se příspěvky se štítkemdotace. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemdotace. Zobrazit všechny příspěvky
7) Přednáška: Místní finance
Příjmy v ČR
Daňové příjmy v ČR
- obce začaly získávat příjmy z daní v roce 1993
změny rozpočtového určení daní:
* 1993 – 1996
* 1996 – 2000 (včetně)
* 2001
* 2002 – 2003
1993 – 1996
- v roce 1993 se daňové příjmy obcí staly: d a n ě z n e m o v i t o s t í (podle katastru – daň ze staveb a z pozemků, svěřená daň, daně rozděleny do pásem podle počtu obyvatel a podle toho se násobí základ daně korekčními koeficienty, které může obec o 1 stupeň zvýšit a o 3 snížit; u staveb podle účelu stavby a zastavěné plochy)
1. daň z příjmů FO z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti (100 % podle trvalého bydliště FO) – žádná daňová pravomoc obcí
2. daň z příjmů FO ze ZČ a funkčních požitků (sdílená daň
- rok 1993 40 % obce, 60 % OÚ (podle počtu hybatel obce ku okresu)
- rok 1994 50 % obce, 50 % OÚ (100 % magistrátní města)
- rok 1995 55 % obce, 45 % OÚ (100 % magistrátní města)
- rok 1996 30 % obce (z toho 10 % podle plátcovy pokladny, 20 % podle počtu obyvatel
obce), 30 % OÚ, 40 % SR (70 % magistrátní města, 30 % SR)
→ celookresní výnos – docházelo k horizontální nespravedlnosti, proto byla územní vyrovnávací dotace
3. daň z příjmů PO
- od roku 1994 – kdy je poplatníkem obec
- od roku 1996 – 20 % podíl na celostátním výnosu (podle počtu obyvatel na počtu obyvatel ČR)
problémy:
* trvalé bydliště poplatníka nebylo shodné s místem podnikání = místní externality
* pokud podnikatel změnil právní formu, obec přišla o celý výnos = snaha přilákat podnikatele levnými pozemky, půjčky podnikatelům
* vratky daní (obec peníze utrácela průběžně a na konci roku neměla na vrácení)
* dynamika příjmů okresních rozpočtů rostla rychleji než SR
4. daň z nemovitostí (100 %)
→ NOVELA v roce 1996 – daň z příjmů FO ze ZČ se začala sdílet i státem (40 % do SR), aby se jim to kompenzovalo, začaly obce dostávat 20 % podíl na celostátním výnosu daní z příjmů PO
1996 – 2000
pozitiva:
- oslabení vazby daně z příjmů FO ze ZČ na celookresní výnos – pouze u 20 %
- zapojení daně z příjmů PO
negativa:
- RUD (rozpočtové určení daní) nepostihlo všechny velikostní kategorie obcí stejnoměrně – nejhůře Magistrátní města a malé obce bez sídel plátcovy pokladny
- neodstranil se nerovnoměrný vývoj daňových příjmů územních rozpočtů a státního rozpočtu
- slabá vazba daňových příjmů s územím obce
2001
- nové rozpočtové určení daní
cíl:
* odstranění příčin nerovnoměrných rozdílů v příjmech obcí (zejména u daně z příjmu FO)
* odstranění spekulativních aktivit obcí ve snaze o zvýšení příjmů
* odstranění nestability příjmů obcí při rozdílném vývoji právní úpravy jednotlivých daní rozšířením spektra daní, ze kterých se obcím stanoví podíly na výnosech daňových příjmů
* obr. č. 20
- od roku 2001 se okresní úřady staly samostatnou kapitolou SR
- stanoveno 14 velikostních kategorií obcí (KVKO)
daňový výnos = __počet obyvatel obce x KVKO______ x 20,59 /100 x objem daní
obcí S násobků z čitatele za všechny obce ČR
- nízký koeficient připravil obce o vysoké příjmy, proto lákaly okolní obce k přidružení, aby dosáhly vyššího koeficientu
- v rozmezí 101 tis. – 150 tis. je jen Olomouc
Sdílení a výlučné daňové příjmy
Pozitiva:
- zapojením většího spektra daní (stabilnější vývoj daňových příjmů obcí v čase a jejich lepší předvídatelnost)
- spravedlivější rozdělení daní (snížení územní nerovnosti)
- odstranění nerovnoměrné dynamiky ve vývoji daňových příjmů SR a ÚR
- nízká administrativní náročnost
Negativa:
- nepřesná konstrukce velikostních koeficientů
- nedostatečná autonomie obcí v ovlivňování daňových příjmů
- vysoký podíl sdílených daní na úkor daně z nemovitostí a případných obecních daní či obecních přirážek k daním
- malá motivace obcí k podpoře podnikání (oslabena vazba mezi vznikem a užitím daně)
2002 – 2003 (bude platit i v roce 2004)
- zahrnula navíc financování krajů
- posílila obecní příjmy, u daní z příjmů FO a OSVČ šlo o 60 % (ne 70 %)
- snížil se podíl SR
- obce zůstaly
- kraje 3,1 % (nově) – pro každý kraj individuální %
- daň z příjmů FO ze ZČ do obecních příjmů + 1,5 % podle počtu zaměstnanců v obci ku počtu zaměstnancům v ČR
- do SR 74, 81 %
- 3,1 % kraje
- ostatní daně nezměněny
→ 30 % výnosu daně z příjmů FO ze SVČ - výnos daně – dle trvalého bydliště podnikatele
- celostátní výnos daně
Nedaňové příjmy
1. příjmy z vlastní hospodářské činnosti
2. příjmy z vlastní správní činnosti
o správní poplatky
o místní poplatky - ze psů
- za lázeňský pobyt a rekreační pobyt
- za užívání veřejného prostranství
- ze vstupného
- z hracích automatů
- za ubytovací kapacity
- za povolení k vjezdu motorových vozů
- za komunální odpad
- za zhodnocení stavebního pozemku
3. pokuty
Transfery a dotace v ČR
q ze SR (schváleno rozpočtovým zákonem)
q ze státních fondů
q od krajů
q z EU (ze strukturálních fondů)
Dotace schválené rozpočtovým zákonem
a) v rámci souhrnného vztahu SR = nárokové
- účelové – běžné
§ na domovy důchodců (zřizovatelům na 1 lůžko)
§ na ústavní sociální péči
§ příspěvek na provoz mateřských a ZŠ na 1 žáka (904 Kč – klesající tendence)
§ na vybraná zdravotnická zařízení
§ na výkon státní správy
§ na sociální dávky
§ na výkon zřizovatelských funkcí
§ na dopravní obslužnost (magistrát města)
- obce dostanou tyto dotace přes rozpočty krajů (základní částka 1230 Kč na 100 obyvatel)
- jsou nárokové, ale zúčtovatelné (kromě na výkon státní správy)
b) z kapitoly všeobecná pokladní správa
- běžné
§ na integraci azylantů
§ na prevenci kriminality
§ na záchranné práce
§ obcím postiženým povodněmi
- kapitálové – individuální dotované stavby
→ další dotace jsou přesně vymezovány (např. rekonstrukce nemocnic v PCE, …)
c) běžné a kapitálové dotace z rozpočtu ministerstev
- nenárokové
- realizace programů, které přispívají k rozvoji městské infrastruktury
- běžné – na vzdělání (přímé N)
- kapitálové - na výstavbu školských zařízení
- na rekonstrukci divadel
- zachování a regeneraci památkových rezervací
- …
Dotace ze státních fondů
- Státní fond rozvoje bydlení
- Státní fond dopravní infrastruktury
Kraje
- na činnost dobrovolných hasičských požárních sborů
Z EU
- přes Národní fond
- na čističky odpadních vod, na komunikace, podpora kultury
- např. Phare, Saphard,…
Kapitálové příjmy
- asi 5 % příjmů
Daňové příjmy v ČR
- obce začaly získávat příjmy z daní v roce 1993
změny rozpočtového určení daní:
* 1993 – 1996
* 1996 – 2000 (včetně)
* 2001
* 2002 – 2003
1993 – 1996
- v roce 1993 se daňové příjmy obcí staly: d a n ě z n e m o v i t o s t í (podle katastru – daň ze staveb a z pozemků, svěřená daň, daně rozděleny do pásem podle počtu obyvatel a podle toho se násobí základ daně korekčními koeficienty, které může obec o 1 stupeň zvýšit a o 3 snížit; u staveb podle účelu stavby a zastavěné plochy)
1. daň z příjmů FO z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti (100 % podle trvalého bydliště FO) – žádná daňová pravomoc obcí
2. daň z příjmů FO ze ZČ a funkčních požitků (sdílená daň
- rok 1993 40 % obce, 60 % OÚ (podle počtu hybatel obce ku okresu)
- rok 1994 50 % obce, 50 % OÚ (100 % magistrátní města)
- rok 1995 55 % obce, 45 % OÚ (100 % magistrátní města)
- rok 1996 30 % obce (z toho 10 % podle plátcovy pokladny, 20 % podle počtu obyvatel
obce), 30 % OÚ, 40 % SR (70 % magistrátní města, 30 % SR)
→ celookresní výnos – docházelo k horizontální nespravedlnosti, proto byla územní vyrovnávací dotace
3. daň z příjmů PO
- od roku 1994 – kdy je poplatníkem obec
- od roku 1996 – 20 % podíl na celostátním výnosu (podle počtu obyvatel na počtu obyvatel ČR)
problémy:
* trvalé bydliště poplatníka nebylo shodné s místem podnikání = místní externality
* pokud podnikatel změnil právní formu, obec přišla o celý výnos = snaha přilákat podnikatele levnými pozemky, půjčky podnikatelům
* vratky daní (obec peníze utrácela průběžně a na konci roku neměla na vrácení)
* dynamika příjmů okresních rozpočtů rostla rychleji než SR
4. daň z nemovitostí (100 %)
→ NOVELA v roce 1996 – daň z příjmů FO ze ZČ se začala sdílet i státem (40 % do SR), aby se jim to kompenzovalo, začaly obce dostávat 20 % podíl na celostátním výnosu daní z příjmů PO
1996 – 2000
pozitiva:
- oslabení vazby daně z příjmů FO ze ZČ na celookresní výnos – pouze u 20 %
- zapojení daně z příjmů PO
negativa:
- RUD (rozpočtové určení daní) nepostihlo všechny velikostní kategorie obcí stejnoměrně – nejhůře Magistrátní města a malé obce bez sídel plátcovy pokladny
- neodstranil se nerovnoměrný vývoj daňových příjmů územních rozpočtů a státního rozpočtu
- slabá vazba daňových příjmů s územím obce
2001
- nové rozpočtové určení daní
cíl:
* odstranění příčin nerovnoměrných rozdílů v příjmech obcí (zejména u daně z příjmu FO)
* odstranění spekulativních aktivit obcí ve snaze o zvýšení příjmů
* odstranění nestability příjmů obcí při rozdílném vývoji právní úpravy jednotlivých daní rozšířením spektra daní, ze kterých se obcím stanoví podíly na výnosech daňových příjmů
* obr. č. 20
- od roku 2001 se okresní úřady staly samostatnou kapitolou SR
- stanoveno 14 velikostních kategorií obcí (KVKO)
daňový výnos = __počet obyvatel obce x KVKO______ x 20,59 /100 x objem daní
obcí S násobků z čitatele za všechny obce ČR
- nízký koeficient připravil obce o vysoké příjmy, proto lákaly okolní obce k přidružení, aby dosáhly vyššího koeficientu
- v rozmezí 101 tis. – 150 tis. je jen Olomouc
Sdílení a výlučné daňové příjmy
Pozitiva:
- zapojením většího spektra daní (stabilnější vývoj daňových příjmů obcí v čase a jejich lepší předvídatelnost)
- spravedlivější rozdělení daní (snížení územní nerovnosti)
- odstranění nerovnoměrné dynamiky ve vývoji daňových příjmů SR a ÚR
- nízká administrativní náročnost
Negativa:
- nepřesná konstrukce velikostních koeficientů
- nedostatečná autonomie obcí v ovlivňování daňových příjmů
- vysoký podíl sdílených daní na úkor daně z nemovitostí a případných obecních daní či obecních přirážek k daním
- malá motivace obcí k podpoře podnikání (oslabena vazba mezi vznikem a užitím daně)
2002 – 2003 (bude platit i v roce 2004)
- zahrnula navíc financování krajů
- posílila obecní příjmy, u daní z příjmů FO a OSVČ šlo o 60 % (ne 70 %)
- snížil se podíl SR
- obce zůstaly
- kraje 3,1 % (nově) – pro každý kraj individuální %
- daň z příjmů FO ze ZČ do obecních příjmů + 1,5 % podle počtu zaměstnanců v obci ku počtu zaměstnancům v ČR
- do SR 74, 81 %
- 3,1 % kraje
- ostatní daně nezměněny
→ 30 % výnosu daně z příjmů FO ze SVČ - výnos daně – dle trvalého bydliště podnikatele
- celostátní výnos daně
Nedaňové příjmy
1. příjmy z vlastní hospodářské činnosti
2. příjmy z vlastní správní činnosti
o správní poplatky
o místní poplatky - ze psů
- za lázeňský pobyt a rekreační pobyt
- za užívání veřejného prostranství
- ze vstupného
- z hracích automatů
- za ubytovací kapacity
- za povolení k vjezdu motorových vozů
- za komunální odpad
- za zhodnocení stavebního pozemku
3. pokuty
Transfery a dotace v ČR
q ze SR (schváleno rozpočtovým zákonem)
q ze státních fondů
q od krajů
q z EU (ze strukturálních fondů)
Dotace schválené rozpočtovým zákonem
a) v rámci souhrnného vztahu SR = nárokové
- účelové – běžné
§ na domovy důchodců (zřizovatelům na 1 lůžko)
§ na ústavní sociální péči
§ příspěvek na provoz mateřských a ZŠ na 1 žáka (904 Kč – klesající tendence)
§ na vybraná zdravotnická zařízení
§ na výkon státní správy
§ na sociální dávky
§ na výkon zřizovatelských funkcí
§ na dopravní obslužnost (magistrát města)
- obce dostanou tyto dotace přes rozpočty krajů (základní částka 1230 Kč na 100 obyvatel)
- jsou nárokové, ale zúčtovatelné (kromě na výkon státní správy)
b) z kapitoly všeobecná pokladní správa
- běžné
§ na integraci azylantů
§ na prevenci kriminality
§ na záchranné práce
§ obcím postiženým povodněmi
- kapitálové – individuální dotované stavby
→ další dotace jsou přesně vymezovány (např. rekonstrukce nemocnic v PCE, …)
c) běžné a kapitálové dotace z rozpočtu ministerstev
- nenárokové
- realizace programů, které přispívají k rozvoji městské infrastruktury
- běžné – na vzdělání (přímé N)
- kapitálové - na výstavbu školských zařízení
- na rekonstrukci divadel
- zachování a regeneraci památkových rezervací
- …
Dotace ze státních fondů
- Státní fond rozvoje bydlení
- Státní fond dopravní infrastruktury
Kraje
- na činnost dobrovolných hasičských požárních sborů
Z EU
- přes Národní fond
- na čističky odpadních vod, na komunikace, podpora kultury
- např. Phare, Saphard,…
Kapitálové příjmy
- asi 5 % příjmů
4) Přednáška: Místní finance
Daňové příjmy
- obec může ovlivnit - daňovou legislativu (minimálně) – upravuje vláda
- daňovou správu
- daňové sazby
- rozpočtové určení daní – daňové určení výnosu
Daňová legislativa
- vláda určuje strukturu daní, postupy při nedodržení plateb
- schvaluje parlament pro všechny
- legislativa se může měnit v čase a prostoru
Daňová správa
- může být přiřazena nižším úrovním (podle země)
- různé modely
- určitá úroveň jednotky si vykonává správu sama, pokud jsou nějaké úkoly v prostoru nebo do úrovně kam plynou (kam jsou určeny)
- u nás rozděluje prostředky Finanční úřad, centrální výběr daní
Daňové sazby
- slevy, výjimky
- obec nemůže ovlivnit (pouze do určité míry třeba rozdělí daně)
- protože by docházelo k různé alokaci zdrojů
Rozpočtové určení daní
- týká se daní důchodového typu (plynou do ústředního rozpočtu, protože vláda má nedistribuční funkci)
- neurčí se původ daně, musí se podle určitého vzorce rozdělit na nižší úrovně (schvaluje parlament)
- obce si už s penězi nakládají sami jak chtějí
- chovají se jako dotace (neúčelové), ale obec nevědí, jak velké
- objem dotací je definován ve SR
- progresní daně důchodového typu jsou centralizovány, obce neovlivní - mají nestabilní daňový výnos, plní funkci vestavěného stabilizátoru
- daně, které zdaňují přírodní bohatství (nerovnoměrně rozložená daňová základna v území), se vybírají centrálně (lomy,…)
- nižší úrovně by neměly vybírat daně s vysokou mobilitou (nestabilní výnos)
- u nepřímých daní – platí totéž – nevíme původ daně
- na nižších úrovních vybírat místní daně a poplatky (rozhoduje o legislativě těchto daní – správa, výběr,…)
Různé přístupy k daňovému určení
- samostatný daňový základ = pro místní autority, které rozhodují o jeho využití (kompetence obce jsou nižší) = s v ě ř e n é d a n ě
- společný daňový základ, v jehož rámci mají místní orgány možnost buď stanovit přirážky ke státním daním nebo dostávat určité % z výnosu tzv. sdílených daní (společné daně pro obce, stát, kraje)
- je lepší, aby obec vybírala méně daní s větší výnosností
- místním daním se u nás nejvíce přibližují poplatky
- svěření daní je zákonem = s v ě ř e n é d a n ě
- obce vykonávají správu sami nebo centrálně (u nás)
Sdílené daně
- nižší úrovně mohou stanovovat přirážky nebo dostávají určité % z výnosu (můžou stanovit přirážky, ale jen v určitém rozpětí)
- principy rozdělení procesu:
§ derivační typ – stanovené % z výnosu rozdělí podle výnosu na daném území (jdou tam, kde vznikly)
§ nederivační typ – stanovené % z výnosu se přerozdělí podle jiného kritéria (např. počtu obyvatel)
- snižují nerovnosti mezi obcemi, ale nerespektují svázanost s místem vzniku (mimo derivačního typu)
- chovají se jako dotace, ale obce neví, jak velký výnos bude
Obecní daně
- daňová základna by neměla být proměnlivá
- daňová (sazba i základna) by měla být viditelná
- daně by měly zabezpečit dostatečný příjem na pokrytí místních potřeb
- neměla by existovat možnost převádění daňového výnosu
- spravování daní by mělo být jednoduché
- daně by měly být ekonomicky efektivní (neutrální z hlediska dopadu na rozhodujícího poplatníka)
- daňové příjmy by měly růst proporcionálně s ekonomickým růstem lokální ekonomiky
- daně by neměly být závislé na jednostranně zaměřené lokální ekonomické struktuře
- existence flexibility v určování daňových sazeb či přirážek
Majetkové daně
- problémy – Co zdaňovat?, Jak majetek oceňovat? A jakými sazbami? (proporcionální, progresivní)
Důvody pro a proti zdanění
- jedná se o dvojí zdanění (majetek byl pořízen šetřením z příjmu, který už byl zdaněn)
+ jedny z nejstarších daní (starověk), stát se staral o ochranu našeho majetku, potřebuje na to peníze
+ daň je zdaňování implicitních příjmů (dostáváme výnos z toho, že nemusíme platit nájemné)
+ vybudovat silnice, osvětlení – tyto činnosti si zaplatí obec z daní (zatraktivní to místo)
+ menší možnost vyhnutí se neplacení daně
- „cena“ za lepší životní úroveň
Co zdaňovat:
- nemovitosti
- někde se zahrnuje i movitý majetek a finanční aktiva (akcie,…)
- typy daní: - univerzální (jedna daň na všechen majetek) – např. SRN, Švýcarsko, Holandsko
- několik typů daní
- hmotná podniková aktiva
- půda
Ohodnocení:
- z kapitálové hodnoty (odvozená z tržních cen, upravená koeficientem)
- na základě roční hodnoty (roční čistý výnos z majetku) → renty, nájemného
- kombinace způsobů
→ využívají se cenové mapy města (hodnota majetku se liší podle lokality)
Sazby
- stanoveny progresivně (čím větší majetek, tím vyšší daň) nebo lineárně
Výhody a nevýhody
výhody:
- jsou viditelné
- srozumitelné
- nízký daňový únik
- daň spojena s obcí (se vznikem daně)
nevýhody:
- problém s oceňováním majetku
- nerespektují současnou důchodovou situaci vlastníka (poplatníka)
- neodráží současnou prosperitu a atraktivitu oblastí
Transfery a dotace
Důvody pro peněžní transfery a dotace
Ø zabezpečení vertikální fiskální rovnováhy (stát si většinou nechává největší příjmy z daní, a proto musí obcím dávat dotace, aby pokryly své výdaje = vertikální nerovnováha = s t a t i c k á ; d y n a m i c k á nerovnováha – zvyšuje se zátěž povinností obcí
→ zmírnění vertikální fiskální nerovnováhy
Ø garance určité standardní úrovně poskytování některých veřejných statků (rozdělené náklady na služby a různá daňová výnosnost v oblastech, ale stát garantuje určitou úroveň ze zákona)
Ø zabezpečení horizontální fiskální rovnováhy – daňový výnos oblasti s upadajícím průměrem (bez surovin) bude vždy nižší než u ostatních, proto stát prostředky přerozděluje, aby obcím daňový výnos dorovnal (podnikatelé platí stejné daně, a proto mají mít stejné služby, veřejné statky)
- v rámci území mohou být oblasti s určitými geografickými (klimatickými) podmínkami (např. údržba silnice je dražší na horách)
Ø kompenzace speciálního břemene – odstraňování ekologických zátěží, transfery dotacemi z vyšší úrovně se snaží kompenzovat břemeno na nižších úrovních
transfery = jedná se o problém spravedlivosti, efektivnosti a ekvivalence
Ø existence externalit a jejich internalizace (omezení) – např. větší město má divadlo, ale do něj chodí i obyvatelé okolních vesnic, které ale na jeho provoz nepřispívají; nelze obce k příspěvkům nutit, ale ani zakázat vstup obyvatelstva
Kritéria systému transferů a dotací
- neměly by být komplikované, náročné na čas
- měřitelné, neměnné v čase, kvantifikovatelné
- neměly by být příliš detailní
* počet obyvatel (základní kritérium) – nerespektuje věk, pohlaví,…moc obecné
* počet obydlí
* rozloha
* délka silniční sítě
* počet dětí školního věku
* průměrný příjem (vypovídá o sociálním postavení obyvatel)
Typologie dotací
q specifické (účelové) - bez spoluúčasti (stát má na statcích zájem)
- podmíněné se spoluúčastí obce, kraje,…
→ na předem daný účel, činnost, jsou zúčtovatelné (pokud je obec nepoužije,
musí je vrátit)
q všeobecné (neúčelové)
jiné členění:
§ běžné (na opakující se činnost)
§ kapitálové (např. na výstavbu, účelové)
dotace podmíněné spoluúčastí se člení na spoluúčast:
* rovnocennou (stanovení % příspěvku obce a státu)
* nerovnocennou (stát dá fixní částku, bez ohledu na obec)
o s otevřeným koncem (není stanoven limit pro obce)
→ čím více vloží obec, tím více dostane od státu
→ vhodné k redukci externalit
o s uzavřeným koncem (stanoví se maximální suma příspěvků od státu)
- vyhovují bohatším obcím
- nutí obce k efektivnímu vynakládání finančních prostředků
Alternativní formy transferových systémů
Způsoby alokace rozdělené
Způsoby určov. celkové částky rozděl. na dotace částky mezi příslušné stanovené podíly
ad hoc (státní)
úhrada schválen.
samosprávné jednotky na ústř. daních (sdílené)
rozhodnutí výdajů podle místa vzniku
A
L
neaplikováno
podle vzorce
B
F
neaplikováno
celková nebo částečná úhrada N
C
G
K
ad hoc rozhodnutí
D
H
neaplikováno
D – víme, že se bude přerozdělovat, ale vše rozhoduje stát
C – úhrada nákladů částečně obec a stát (účelově)
L – stát rozhodne každoročně o výši částek na dotace
H – úplná centralizace, nejméně objektivní
G – účelové dotace na projekt
F – stát přijme vzorec, podle kterého peníze rozdělí
K – přísně účelové dotace, centralizované poskytnutí (na infrastrukturu, platy učitelů, zdravotníků)
- z hlediska užití jsou nejvíce decentralizované A, B → transfery
- žádná pravomoc obcí k jejich ovlivňování, ale rozhoduje si plně o jejich využití a nemusí je použít úplně celé
- převažuje poskytování neúčelových dotací, pouze u investičních aktivit se poskytují účelové dotace
Kritéria systému transferů a dotací
o adekvátnost příjmů (místní samosprávy by měly mít prostřednictvím transferů dostatek zdrojů na to, aby mohly vykonávat kompetence jím svěřené)
o regulace zdanění a výdajů (efektivní transfery by neměly podceňovat nadměrné výdaje, či omezovat zdanění)
o spravedlnost – transfery by se měly měnit v závislosti na místních potřebách a měly by být nepřímo úměrné fiskální kapacitě; souvisí s horizontální fiskální rovnováhou
- obec může ovlivnit - daňovou legislativu (minimálně) – upravuje vláda
- daňovou správu
- daňové sazby
- rozpočtové určení daní – daňové určení výnosu
Daňová legislativa
- vláda určuje strukturu daní, postupy při nedodržení plateb
- schvaluje parlament pro všechny
- legislativa se může měnit v čase a prostoru
Daňová správa
- může být přiřazena nižším úrovním (podle země)
- různé modely
- určitá úroveň jednotky si vykonává správu sama, pokud jsou nějaké úkoly v prostoru nebo do úrovně kam plynou (kam jsou určeny)
- u nás rozděluje prostředky Finanční úřad, centrální výběr daní
Daňové sazby
- slevy, výjimky
- obec nemůže ovlivnit (pouze do určité míry třeba rozdělí daně)
- protože by docházelo k různé alokaci zdrojů
Rozpočtové určení daní
- týká se daní důchodového typu (plynou do ústředního rozpočtu, protože vláda má nedistribuční funkci)
- neurčí se původ daně, musí se podle určitého vzorce rozdělit na nižší úrovně (schvaluje parlament)
- obce si už s penězi nakládají sami jak chtějí
- chovají se jako dotace (neúčelové), ale obec nevědí, jak velké
- objem dotací je definován ve SR
- progresní daně důchodového typu jsou centralizovány, obce neovlivní - mají nestabilní daňový výnos, plní funkci vestavěného stabilizátoru
- daně, které zdaňují přírodní bohatství (nerovnoměrně rozložená daňová základna v území), se vybírají centrálně (lomy,…)
- nižší úrovně by neměly vybírat daně s vysokou mobilitou (nestabilní výnos)
- u nepřímých daní – platí totéž – nevíme původ daně
- na nižších úrovních vybírat místní daně a poplatky (rozhoduje o legislativě těchto daní – správa, výběr,…)
Různé přístupy k daňovému určení
- samostatný daňový základ = pro místní autority, které rozhodují o jeho využití (kompetence obce jsou nižší) = s v ě ř e n é d a n ě
- společný daňový základ, v jehož rámci mají místní orgány možnost buď stanovit přirážky ke státním daním nebo dostávat určité % z výnosu tzv. sdílených daní (společné daně pro obce, stát, kraje)
- je lepší, aby obec vybírala méně daní s větší výnosností
- místním daním se u nás nejvíce přibližují poplatky
- svěření daní je zákonem = s v ě ř e n é d a n ě
- obce vykonávají správu sami nebo centrálně (u nás)
Sdílené daně
- nižší úrovně mohou stanovovat přirážky nebo dostávají určité % z výnosu (můžou stanovit přirážky, ale jen v určitém rozpětí)
- principy rozdělení procesu:
§ derivační typ – stanovené % z výnosu rozdělí podle výnosu na daném území (jdou tam, kde vznikly)
§ nederivační typ – stanovené % z výnosu se přerozdělí podle jiného kritéria (např. počtu obyvatel)
- snižují nerovnosti mezi obcemi, ale nerespektují svázanost s místem vzniku (mimo derivačního typu)
- chovají se jako dotace, ale obce neví, jak velký výnos bude
Obecní daně
- daňová základna by neměla být proměnlivá
- daňová (sazba i základna) by měla být viditelná
- daně by měly zabezpečit dostatečný příjem na pokrytí místních potřeb
- neměla by existovat možnost převádění daňového výnosu
- spravování daní by mělo být jednoduché
- daně by měly být ekonomicky efektivní (neutrální z hlediska dopadu na rozhodujícího poplatníka)
- daňové příjmy by měly růst proporcionálně s ekonomickým růstem lokální ekonomiky
- daně by neměly být závislé na jednostranně zaměřené lokální ekonomické struktuře
- existence flexibility v určování daňových sazeb či přirážek
Majetkové daně
- problémy – Co zdaňovat?, Jak majetek oceňovat? A jakými sazbami? (proporcionální, progresivní)
Důvody pro a proti zdanění
- jedná se o dvojí zdanění (majetek byl pořízen šetřením z příjmu, který už byl zdaněn)
+ jedny z nejstarších daní (starověk), stát se staral o ochranu našeho majetku, potřebuje na to peníze
+ daň je zdaňování implicitních příjmů (dostáváme výnos z toho, že nemusíme platit nájemné)
+ vybudovat silnice, osvětlení – tyto činnosti si zaplatí obec z daní (zatraktivní to místo)
+ menší možnost vyhnutí se neplacení daně
- „cena“ za lepší životní úroveň
Co zdaňovat:
- nemovitosti
- někde se zahrnuje i movitý majetek a finanční aktiva (akcie,…)
- typy daní: - univerzální (jedna daň na všechen majetek) – např. SRN, Švýcarsko, Holandsko
- několik typů daní
- hmotná podniková aktiva
- půda
Ohodnocení:
- z kapitálové hodnoty (odvozená z tržních cen, upravená koeficientem)
- na základě roční hodnoty (roční čistý výnos z majetku) → renty, nájemného
- kombinace způsobů
→ využívají se cenové mapy města (hodnota majetku se liší podle lokality)
Sazby
- stanoveny progresivně (čím větší majetek, tím vyšší daň) nebo lineárně
Výhody a nevýhody
výhody:
- jsou viditelné
- srozumitelné
- nízký daňový únik
- daň spojena s obcí (se vznikem daně)
nevýhody:
- problém s oceňováním majetku
- nerespektují současnou důchodovou situaci vlastníka (poplatníka)
- neodráží současnou prosperitu a atraktivitu oblastí
Transfery a dotace
Důvody pro peněžní transfery a dotace
Ø zabezpečení vertikální fiskální rovnováhy (stát si většinou nechává největší příjmy z daní, a proto musí obcím dávat dotace, aby pokryly své výdaje = vertikální nerovnováha = s t a t i c k á ; d y n a m i c k á nerovnováha – zvyšuje se zátěž povinností obcí
→ zmírnění vertikální fiskální nerovnováhy
Ø garance určité standardní úrovně poskytování některých veřejných statků (rozdělené náklady na služby a různá daňová výnosnost v oblastech, ale stát garantuje určitou úroveň ze zákona)
Ø zabezpečení horizontální fiskální rovnováhy – daňový výnos oblasti s upadajícím průměrem (bez surovin) bude vždy nižší než u ostatních, proto stát prostředky přerozděluje, aby obcím daňový výnos dorovnal (podnikatelé platí stejné daně, a proto mají mít stejné služby, veřejné statky)
- v rámci území mohou být oblasti s určitými geografickými (klimatickými) podmínkami (např. údržba silnice je dražší na horách)
Ø kompenzace speciálního břemene – odstraňování ekologických zátěží, transfery dotacemi z vyšší úrovně se snaží kompenzovat břemeno na nižších úrovních
transfery = jedná se o problém spravedlivosti, efektivnosti a ekvivalence
Ø existence externalit a jejich internalizace (omezení) – např. větší město má divadlo, ale do něj chodí i obyvatelé okolních vesnic, které ale na jeho provoz nepřispívají; nelze obce k příspěvkům nutit, ale ani zakázat vstup obyvatelstva
Kritéria systému transferů a dotací
- neměly by být komplikované, náročné na čas
- měřitelné, neměnné v čase, kvantifikovatelné
- neměly by být příliš detailní
* počet obyvatel (základní kritérium) – nerespektuje věk, pohlaví,…moc obecné
* počet obydlí
* rozloha
* délka silniční sítě
* počet dětí školního věku
* průměrný příjem (vypovídá o sociálním postavení obyvatel)
Typologie dotací
q specifické (účelové) - bez spoluúčasti (stát má na statcích zájem)
- podmíněné se spoluúčastí obce, kraje,…
→ na předem daný účel, činnost, jsou zúčtovatelné (pokud je obec nepoužije,
musí je vrátit)
q všeobecné (neúčelové)
jiné členění:
§ běžné (na opakující se činnost)
§ kapitálové (např. na výstavbu, účelové)
dotace podmíněné spoluúčastí se člení na spoluúčast:
* rovnocennou (stanovení % příspěvku obce a státu)
* nerovnocennou (stát dá fixní částku, bez ohledu na obec)
o s otevřeným koncem (není stanoven limit pro obce)
→ čím více vloží obec, tím více dostane od státu
→ vhodné k redukci externalit
o s uzavřeným koncem (stanoví se maximální suma příspěvků od státu)
- vyhovují bohatším obcím
- nutí obce k efektivnímu vynakládání finančních prostředků
Alternativní formy transferových systémů
Způsoby alokace rozdělené
Způsoby určov. celkové částky rozděl. na dotace částky mezi příslušné stanovené podíly
ad hoc (státní)
úhrada schválen.
samosprávné jednotky na ústř. daních (sdílené)
rozhodnutí výdajů podle místa vzniku
A
L
neaplikováno
podle vzorce
B
F
neaplikováno
celková nebo částečná úhrada N
C
G
K
ad hoc rozhodnutí
D
H
neaplikováno
D – víme, že se bude přerozdělovat, ale vše rozhoduje stát
C – úhrada nákladů částečně obec a stát (účelově)
L – stát rozhodne každoročně o výši částek na dotace
H – úplná centralizace, nejméně objektivní
G – účelové dotace na projekt
F – stát přijme vzorec, podle kterého peníze rozdělí
K – přísně účelové dotace, centralizované poskytnutí (na infrastrukturu, platy učitelů, zdravotníků)
- z hlediska užití jsou nejvíce decentralizované A, B → transfery
- žádná pravomoc obcí k jejich ovlivňování, ale rozhoduje si plně o jejich využití a nemusí je použít úplně celé
- převažuje poskytování neúčelových dotací, pouze u investičních aktivit se poskytují účelové dotace
Kritéria systému transferů a dotací
o adekvátnost příjmů (místní samosprávy by měly mít prostřednictvím transferů dostatek zdrojů na to, aby mohly vykonávat kompetence jím svěřené)
o regulace zdanění a výdajů (efektivní transfery by neměly podceňovat nadměrné výdaje, či omezovat zdanění)
o spravedlnost – transfery by se měly měnit v závislosti na místních potřebách a měly by být nepřímo úměrné fiskální kapacitě; souvisí s horizontální fiskální rovnováhou
Ekonomika zemědělství, lesnictví, rybářství
1. Charakteristika a struktura agrárního sektoru?
- hlavním posláním agrárního sektoru je zajištění produkce potravin mírného pásma, udržování krajiny ve stavu vhodném k obývání a využívání a zajištění osídlení venkova
- agrární sektor je významnou integrální součástí národního hospodářství zároveň si zachovává své výrazné postavení; agrární sektor funguje jako výsledek určitých vztahů v ekonomice dané země a také jako výsledek určitých vztahů mezi různými zeměmi v rámci různých hospodářských seskupení
- strukturu agrárního sektoru tvoří:
a) zemědělská prvovýroba
b) potravinářský průmysl
c) krmivářský průmysl
d) služby pro zemědělství a potravinářství
e) dodavatelská odvětví
2. Jaký je vztah zemědělství k veřejnému sektoru?
- zemědělství je výrobním odvětvím národního hospodářství
- v ČR existují převážně soukromé ekonomické subjekty, chovají se stejně jako jiné podniky
- stát přímo nezasahuje do řízení a ekonomiky jednotlivých ekonomických subjektů
- ekonomiku subjektů stát ovlivňuje hlavně: systémem vybíraných daní, regulací cen vybraných zemědělských produktů, poskytování různých mimořádných finančních podpor a dotací pro rozvoj vybraných odvětví zemědělské výroby
3. Co vše patří mezi tzv. mimoprodukční funkce agrárního sektoru?
- významný podíl na péči o krajinu
- přispívá k zajištění kvality životního prostředí
- významný podíl na efektivním využívání krajiny, hlavně zemědělské půdy jako základního přírodního zdroje
- rozšíření rekreačních možností obyvatel
- umožňuje realizaci různých zájmových činností
- přispívá k udržování a posilování národních tradic (pěstování chmele)
4. Jaké jsou hlavní vlivy zemědělství na krajinu?
- zemědělství významně ovlivňuje a mění krajinu, protože využívá asi 56 % plochy každého okresu
- mezi hlavní požadavky, které má stát na krajinu z hlediska veřejného zájmu patří zajištění všeobecně dobrých podmínek pro kvalitní a zdravé bydlení obyvatel – zajištění dostatku vody v krajině, druhová pestrost živých organismů, estetické utváření krajiny, komunikační dostupnost krajiny, čisté ovzduší v krajině
5. Které jsou hlavní výrobní faktory v zemědělství?
- půda, práce, kapitál
6. Jak je charakterizován základní půdní fond v zemědělství?
- ČR se řadí mezi státy s podprůměrnou výměrou zemědělské půdy na 1 obyvatele
- dochází ke snižování obsahu organických látek v půdě a ke zvyšování obsahu toxických látek ve formě reziduí z různých minerálních hnojiv a pesticidů
7. Co tvoří infrastrukturu v zemědělství?
8. Jaké jsou hlavní problémy financování v zemědělství?
- největším problémem je to, že zatímco ceny vstupů v zemědělství výrazně rostou, ceny za zemědělské výrobky výrazně zaostávaly za cenami vstupů
- v konečných důsledcích to znamená, že zemědělství nebude dlouhodobě schopno zajišťovat ze svých příjmů ani prostou reprodukci svých základních fondů
9. Jak se realizuje dotační politika v zemědělství?
- dotační prostředky byly v roce 1991 poskytovány hlavně na investiční rozvoj, zejména nové soukromé subjekty
- na podporu podnikatelských aktivit v zemědělství byla zřízena Agrární komora ČR
- slouží k prosazování a ochraně zájmů a k zajišťování potřeb svých členů
10. Jaké jsou základní ekonomické charakteristiky lesnictví?
- podíl lesního hospodářství na tvorbě HDP je asi 0,5 %, což je velmi málo – 8,7 mld. Kč
- celková těžba dřevní hmoty bal v roce 1997 13,5 mil. m3
- stát se podílí na udržování dobrého stavu pravidelnými dotacemi a různými příspěvky
11. Jaké jsou základní ekonomické charakteristiky rybářství?
- ekonomika rybářství je utvářena souhrnem faktorů výrobních , klimatických, finančních
- na ekonomiku rybářských podniků působí klimatické a půdní podmínky a další
- hlavním posláním agrárního sektoru je zajištění produkce potravin mírného pásma, udržování krajiny ve stavu vhodném k obývání a využívání a zajištění osídlení venkova
- agrární sektor je významnou integrální součástí národního hospodářství zároveň si zachovává své výrazné postavení; agrární sektor funguje jako výsledek určitých vztahů v ekonomice dané země a také jako výsledek určitých vztahů mezi různými zeměmi v rámci různých hospodářských seskupení
- strukturu agrárního sektoru tvoří:
a) zemědělská prvovýroba
b) potravinářský průmysl
c) krmivářský průmysl
d) služby pro zemědělství a potravinářství
e) dodavatelská odvětví
2. Jaký je vztah zemědělství k veřejnému sektoru?
- zemědělství je výrobním odvětvím národního hospodářství
- v ČR existují převážně soukromé ekonomické subjekty, chovají se stejně jako jiné podniky
- stát přímo nezasahuje do řízení a ekonomiky jednotlivých ekonomických subjektů
- ekonomiku subjektů stát ovlivňuje hlavně: systémem vybíraných daní, regulací cen vybraných zemědělských produktů, poskytování různých mimořádných finančních podpor a dotací pro rozvoj vybraných odvětví zemědělské výroby
3. Co vše patří mezi tzv. mimoprodukční funkce agrárního sektoru?
- významný podíl na péči o krajinu
- přispívá k zajištění kvality životního prostředí
- významný podíl na efektivním využívání krajiny, hlavně zemědělské půdy jako základního přírodního zdroje
- rozšíření rekreačních možností obyvatel
- umožňuje realizaci různých zájmových činností
- přispívá k udržování a posilování národních tradic (pěstování chmele)
4. Jaké jsou hlavní vlivy zemědělství na krajinu?
- zemědělství významně ovlivňuje a mění krajinu, protože využívá asi 56 % plochy každého okresu
- mezi hlavní požadavky, které má stát na krajinu z hlediska veřejného zájmu patří zajištění všeobecně dobrých podmínek pro kvalitní a zdravé bydlení obyvatel – zajištění dostatku vody v krajině, druhová pestrost živých organismů, estetické utváření krajiny, komunikační dostupnost krajiny, čisté ovzduší v krajině
5. Které jsou hlavní výrobní faktory v zemědělství?
- půda, práce, kapitál
6. Jak je charakterizován základní půdní fond v zemědělství?
- ČR se řadí mezi státy s podprůměrnou výměrou zemědělské půdy na 1 obyvatele
- dochází ke snižování obsahu organických látek v půdě a ke zvyšování obsahu toxických látek ve formě reziduí z různých minerálních hnojiv a pesticidů
7. Co tvoří infrastrukturu v zemědělství?
8. Jaké jsou hlavní problémy financování v zemědělství?
- největším problémem je to, že zatímco ceny vstupů v zemědělství výrazně rostou, ceny za zemědělské výrobky výrazně zaostávaly za cenami vstupů
- v konečných důsledcích to znamená, že zemědělství nebude dlouhodobě schopno zajišťovat ze svých příjmů ani prostou reprodukci svých základních fondů
9. Jak se realizuje dotační politika v zemědělství?
- dotační prostředky byly v roce 1991 poskytovány hlavně na investiční rozvoj, zejména nové soukromé subjekty
- na podporu podnikatelských aktivit v zemědělství byla zřízena Agrární komora ČR
- slouží k prosazování a ochraně zájmů a k zajišťování potřeb svých členů
10. Jaké jsou základní ekonomické charakteristiky lesnictví?
- podíl lesního hospodářství na tvorbě HDP je asi 0,5 %, což je velmi málo – 8,7 mld. Kč
- celková těžba dřevní hmoty bal v roce 1997 13,5 mil. m3
- stát se podílí na udržování dobrého stavu pravidelnými dotacemi a různými příspěvky
11. Jaké jsou základní ekonomické charakteristiky rybářství?
- ekonomika rybářství je utvářena souhrnem faktorů výrobních , klimatických, finančních
- na ekonomiku rybářských podniků působí klimatické a půdní podmínky a další
(14) Ekonomika zemědělství
1) Charakteristika a struktura agrárního sektoru.
Mezi hlavní poslání agrárního sektoru patří:
- zajištění produkce potravin mírného pásma
- udržování krajiny ve stavu vhodném k obývání a využívání
- zajištění osídlení venkova
Klasickou strukturu agrárního sektoru tvoří:
- zemědělská prvovýroba: výroba rostlinná a výroba živočišná
- potravinářský průmysl
- krmivářský průmysl
- služby pro zemědělství potravinářství: zásobování, nákup, opravy, osiva, šlechtění plemen hospodářských zvířat, veterinární a rostlinolékařská služba, aplikovaný výzkum, poradenství, odborné školství, zájmové organizace atd.
- dodavatelská odvětví: výrobky strojírenského průmyslu, chemického průmyslu atd.
2) Jaký je vztah zemědělství k veřejnému sektoru?
Zemědělství jako výrobní odvětví národního hospodářství, kde podobně jako např. v průmyslu, existují v ČR převážně soukromé ekonomické subjekty. Ekonomiku příslušných subjektů stát ovlivňuje především:
- systémem vybíraných daní
- regulací cen vybraných zemědělských produktů
- poskytování různých mimořádných finančních podpor a dotací pro rozvoj vybraných odvětví zemědělské výroby
3) Co vše patří mezi tzv. mimoprodukční funkce agrárního sektoru?
- významný podíl na péči o krajinu
- přispívá k zajištění kvality životního prostředí
- významný podíl na efektivním využívání krajiny, hlavně zemědělské půdy jako základního přírodního zdroje
- rozšíření rekreačních možností obyvatel
- umožňuje realizaci různých zájmových činností: pěstování okrasných rostlin, speciální chovy zvířat
- přispívá k udržování a posilování národních tradic: např. světoznámé pěstování chmele a s tím související kvalita vyráběného piva
4) Jaké jsou hlavní vlivy zemědělství na krajinu?
Hlavní požadavky, které má stát na krajinu z hlediska veřejného zájmu:
- zajištění dostatku vody v krajině
- druhová pestrost živých organismů
- estetické utváření krajiny
- komunikační dostupnost krajiny
- čisté ovzduší v krajině
5) Které jsou hlavní výrobní faktory v zemědělství?
- výrobní faktor půda (vlastnosti půdy: nerozmnožitelnost, není zaměnitelná s jiným výrobním prostředkem, nedochází k úplnému opotřebení půdy, je živým organismem, půda je pracovní prostředek)
- VF práce (rozlišuje se: počet trvale činných pracovníků, počet přepočtených pracovníků)
- VF kapitál (aktiva se člení na: krátkodobá, dlouhodobá)
6) Jak je charakterizován základní půdní fond v zemědělství?
Za účelem dočasné správy a realizace restitučního a privatizačního procesu byl zřízen Pozemkový fond ČR, který měl velký význam při realizaci přeměn zemědělské prvovýroby.
7) Co tvoří infrastrukturu v zemědělství?
- Ministerstvo zemědělství
- Agrární komora ČR
- Katastrální úřad
- Pozemkový fond ČR
- Plodinová burza Brno
8) Jaké jsou hlavní problémy financování v zemědělství?
Vývoj celkových ekonomických výsledků v zemědělství byl po roce 1989 výrazně ovlivněn vývojem cen výrobních vstupů a výstupů. Ceny vstupů do zemědělství v zásadě kopírovaly inflaci, ceny za zemědělské výrobky výrazně zaostávaly za cenami vstupů. Uvedený cenový pohyb vedl ke ztrátovosti v zemědělství. V konečných důsledcích to znamená, že zemědělství nebude dlouhodobě schopno zajišťovat ze svých příjmů ani prostou reprodukci svých základních fondů (např. zajištění úrodnosti půdy, obnovu základních stád hosp. zvířat, vybavení mechanizací, budovami atd.)
9) Jak se realizuje dotační politika v zemědělství?
Těžištěm zaměření dotační politiky byly z počátku investiční podpory novým soukromým subjektům. I přes poskytované dotace je nedostatek kapitálu v zemědělství. Na podporu podnikatelských aktivit v zemědělství, potravinářství a lesnictví, k prosazování a ochraně zájmů a k zajišťování potřeby svých členů byla zřízena Agrární komora ČR. Pro zajištění kvalifikovaného transferu finančních prostředků ze státního rozpočtu na podporu zemědělství byly vytvořeny dva fondy:
- Státní fond tržní regulace v zemědělství
- Podpůrný a garanční zemědělský a lesnický fond
Mezi hlavní poslání agrárního sektoru patří:
- zajištění produkce potravin mírného pásma
- udržování krajiny ve stavu vhodném k obývání a využívání
- zajištění osídlení venkova
Klasickou strukturu agrárního sektoru tvoří:
- zemědělská prvovýroba: výroba rostlinná a výroba živočišná
- potravinářský průmysl
- krmivářský průmysl
- služby pro zemědělství potravinářství: zásobování, nákup, opravy, osiva, šlechtění plemen hospodářských zvířat, veterinární a rostlinolékařská služba, aplikovaný výzkum, poradenství, odborné školství, zájmové organizace atd.
- dodavatelská odvětví: výrobky strojírenského průmyslu, chemického průmyslu atd.
2) Jaký je vztah zemědělství k veřejnému sektoru?
Zemědělství jako výrobní odvětví národního hospodářství, kde podobně jako např. v průmyslu, existují v ČR převážně soukromé ekonomické subjekty. Ekonomiku příslušných subjektů stát ovlivňuje především:
- systémem vybíraných daní
- regulací cen vybraných zemědělských produktů
- poskytování různých mimořádných finančních podpor a dotací pro rozvoj vybraných odvětví zemědělské výroby
3) Co vše patří mezi tzv. mimoprodukční funkce agrárního sektoru?
- významný podíl na péči o krajinu
- přispívá k zajištění kvality životního prostředí
- významný podíl na efektivním využívání krajiny, hlavně zemědělské půdy jako základního přírodního zdroje
- rozšíření rekreačních možností obyvatel
- umožňuje realizaci různých zájmových činností: pěstování okrasných rostlin, speciální chovy zvířat
- přispívá k udržování a posilování národních tradic: např. světoznámé pěstování chmele a s tím související kvalita vyráběného piva
4) Jaké jsou hlavní vlivy zemědělství na krajinu?
Hlavní požadavky, které má stát na krajinu z hlediska veřejného zájmu:
- zajištění dostatku vody v krajině
- druhová pestrost živých organismů
- estetické utváření krajiny
- komunikační dostupnost krajiny
- čisté ovzduší v krajině
5) Které jsou hlavní výrobní faktory v zemědělství?
- výrobní faktor půda (vlastnosti půdy: nerozmnožitelnost, není zaměnitelná s jiným výrobním prostředkem, nedochází k úplnému opotřebení půdy, je živým organismem, půda je pracovní prostředek)
- VF práce (rozlišuje se: počet trvale činných pracovníků, počet přepočtených pracovníků)
- VF kapitál (aktiva se člení na: krátkodobá, dlouhodobá)
6) Jak je charakterizován základní půdní fond v zemědělství?
Za účelem dočasné správy a realizace restitučního a privatizačního procesu byl zřízen Pozemkový fond ČR, který měl velký význam při realizaci přeměn zemědělské prvovýroby.
7) Co tvoří infrastrukturu v zemědělství?
- Ministerstvo zemědělství
- Agrární komora ČR
- Katastrální úřad
- Pozemkový fond ČR
- Plodinová burza Brno
8) Jaké jsou hlavní problémy financování v zemědělství?
Vývoj celkových ekonomických výsledků v zemědělství byl po roce 1989 výrazně ovlivněn vývojem cen výrobních vstupů a výstupů. Ceny vstupů do zemědělství v zásadě kopírovaly inflaci, ceny za zemědělské výrobky výrazně zaostávaly za cenami vstupů. Uvedený cenový pohyb vedl ke ztrátovosti v zemědělství. V konečných důsledcích to znamená, že zemědělství nebude dlouhodobě schopno zajišťovat ze svých příjmů ani prostou reprodukci svých základních fondů (např. zajištění úrodnosti půdy, obnovu základních stád hosp. zvířat, vybavení mechanizací, budovami atd.)
9) Jak se realizuje dotační politika v zemědělství?
Těžištěm zaměření dotační politiky byly z počátku investiční podpory novým soukromým subjektům. I přes poskytované dotace je nedostatek kapitálu v zemědělství. Na podporu podnikatelských aktivit v zemědělství, potravinářství a lesnictví, k prosazování a ochraně zájmů a k zajišťování potřeby svých členů byla zřízena Agrární komora ČR. Pro zajištění kvalifikovaného transferu finančních prostředků ze státního rozpočtu na podporu zemědělství byly vytvořeny dva fondy:
- Státní fond tržní regulace v zemědělství
- Podpůrný a garanční zemědělský a lesnický fond
(5) Ekonomika školství
1) Jaká je základní struktura a rozdělení finančních prostředků ve školství?
· Ministerstvo vnitra: policejní školy, školy požární ochrany
· Ministerstvo obrany: vojenské školy
· Ministerstvo spravedlnosti: školy min. spravedlnosti
· Ministerstvo zemědělství: školy min. zemědělství
· Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy: školské úřady, vysoké školy, Česká školní inspekce
· školské úřady: VOŠ, gymnázia, SOŠ, SOU, školská zařízení
· obce + školské úřady: základní školy, mateřské školy, školská zařízení
Financování jednotlivých skupin škol velmi úzce souvisí se správou příslušných škol.
Rozlišujeme:
* přímo řízené a financované školství (VŠ)
* regionální školství
* ostatní přímo řízené organizace (školské úřady)
2) Jak jsou financovány vysoké školy?
Celkový objem běžných výdajů včetně VaV byl pro vysoké školy na rok 1999 stanoven ve výši 11,2 mld. Kč. Dotace se veřejným vysokým školám poskytují na uskutečňování akreditovaných studijních programů a programů celoživotního vzdělávání, s nimi spojenou vědeckou, výzkumnou, vývojovou, uměleckou nebo další tvůrčí činnost a na rozvoj vysoké školy. Celková výše dotací pro jednotlivé VVŠ je úměrná počtu studentů, počtu studentů doktorského studijního programu apod. Platí pravidlo pro financování nárůstu počtu studentů na vysoké škole: „max. nárůst počtu studentů 3% vůči předchozímu roku“.
3) Které jsou hlavní ukazatele pro výpočet dotací pro vysoké školy?
1. ukazatel A vzdělávací činnost
2. ukazatel B institucionální výzkum
3. ukazatel C stipendia studentů doktorských studijních programů
4. ukazatel D studenti, kteří nejsou státními občany ČR (6000 USD)
5. ukazatel E investiční výdaje spojené s investiční výstavbou
6. ukazatel F vzdělávací projekty
7. ukazatel G projekty Fondu rozvoje vysokých škol
4) Které subjekty se řadí mezi regionálně financované školství?
· mateřské školy a předškolní zařízení
· základní školy včetně nižších ročníků gymnázií
· zvláštní školy
· gymnázia (11% studuje na nestátních gymnáziích)
· střední odborné školy (17% studuje na nestátních SOŠ)
· střední odborná učiliště a integrované střední školy
· vyšší odborné školy
5) Kterým orgánům přísluší dozor nad účelným používáním finančních prostředků v regionálním školství?
V regionu o hospodaření s finančními prostředky rozhodují ty instituce, které vykonávají státní správu v příslušném školství. Jsou to: obce, školské úřady, MŠMT, Česká školní inspekce, Školské rady, ředitelé škol a ředitelé předškolních zařízení nebo školských zařízení.
O velikosti rozpočtu pro jednotlivé školy a školská zařízení rozhoduje počet žáků a dětí, který v ČR soustavně klesá.
6) Jak se obecně rozdělují finanční prostředky pro jednotlivé druhy škol v okrese?
Finanční prostředky se poskytují podle počtu žáků a podle ceny poskytovaného vzdělání. Mezi všeobecné zásady pro rozpis finančních prostředků pro školy patří. spravedlnost, průhlednost, objektivnost, demokratičnost a hospodárnost.
Principy rozpisu rozpočtu regionálního školství:
V současném systému rozpočtování je rozpis finančních prostředků ve školství realizován tzv. normativní metodou, tj. podle průměrných neinvestičních výdajů připadajících na jednotku výkonu, tj. na jednoho žáka nebo studenta vzdělávaného, stravovaného, ubytovaného aj.
Normativní rozpis má 2 postupné kroky:
- stanovení normativního počtu pedagogických a nepedagogických pracovníků a těmto počtům odpovídající výše mzdových prostředků
- stanovení normativního objemu ostatních NIV
Mezi základní normativní ukazatele patří:
- V = výkony: počet žáků, studentů, chovanců
- Np = výkon připadající na 1 plný úvazek pedagogického pracovníka
- No = výkon připadající na 1 plný úvazek ostatního pracovníka
7) Jak se posuzují školské aktivity z hlediska jejich financování?
Z hlediska financování jsou aktivity ve školách a školských zařízeních rozděleny do dvou kategorií: započítané a nezapočítané.
a) započítané aktivity: zahrnují vzdělání v základních a středních školách a veškeré vzdělávací aktivity speciálních škol, dětských domovů, výchovných ústavů aj.
b) nezapočítané aktivity:
a. školní stravování
b. ubytování ve školních zařízeních
c. školní družiny
d. školy v přírodě
e. sportovní třídy škol a sportovní kursy
f. zájmová činnost v DDM
ŠÚ rozepisují finanční prostředky pro školy a školská zařízení a jejich započítané aktivity podle místních normativů, přičemž republikové normativy představují závazný minimální příděl prostředků pro příslušné školy. Při celkovém zajišťování aktivit musí být přednostně zajištěny aktivity započítané, tj. výuková část. Teprve zbylé prostředky lze použít na zajištění nezapočítaných aktivit.
8) Jaké jsou hlavní úkoly školských úřadů při financování škol?
Školské úřady byly zřízeny jako rozpočtové organizace a jsou řízeny přímo MŠMT. Mezi hlavní pravomoce ŠÚ kromě jiného patří přidělování finančních prostředků jednotlivým školám v okrese.
ŠÚ zřizuje, zrušuje a finančně zabezpečuje:
- speciální základní školy při zdravotnických zařízeních
- základní umělecké školy
- školní zařízení pro výchovu mimo vyučování
- zařízení školního stravování
- školní zotavovací zařízení
- zařízení výchovného poradenství
- středisko služeb školám a plavecké školy
ŠÚ přiděluje finanční prostředky na:
- mzdy pracovníků
- výdaje na učebnice, školní pomůcky
- investice
ŠÚ dále kontroluje efektivnost hospodaření s finančními prostředky u příslušných subjektů a provádí s nimi finanční vypořádání.
9) Co patří mezi tzv. hospodářskou činnost škol a k čemu slouží?
Školské subjekty mohou vykonávat hospodářskou činnost, pokud není vykonávána na úkor jejich vlastního poslání a úkolů. Z výsledků hospodářské činnosti mohou dotovat příslušné fondy. Rozhodující část výdajů ve školství představují neinvestiční výdaje.
10) Které jsou hlavní výkonové ukazatele činnosti škol?
11) Co jsou finanční normativy a jaké jsou jejich druhy a použití při financování škol?
Finanční normativ je částka vyjádřená v Kč, která udává průměrný příspěvek státu na pokrytí nákladů spojených s příslušnou činností na jednoho žáka na určitém typu školy za jeden rok.
Soubor normativů zahrnuje normativy:
- neinvestičních výdajů
- mzdové normativy
- normativy příjmů
Při rozlišování rozpočtů dle místa jeho tvorby se rozlišují normativy:
- republikové
- místní
Z prostředků získaných na základě příslušných normativů se zabezpečuje:
- odměňování pedagogických pracovníků
- výdaje na učební pomůcky
- další výdaje
12) Co tvoří příjmy škol, které patří do skupiny regionálního školství?
· dotace od ŠÚ
· úroky z vlastních finančních prostředků
· prodej materiálu a majetku
· ostatní výnosy
13) Jak jsou financovány soukromé a církevní školy?
Soukromé školy získávají od státu prostřednictvím školských úřadů dotace jako školy státní. Většina soukromých škol vybírá od svých žáků školné.
Církevní školy mohou zřizovat a rušit pouze ty církve a náboženské společnosti, které jsou státem uznané a registrované. Financování církevních škol a zařízení se v zásadě řídí stejnými principy jako u škol státních.
· Ministerstvo vnitra: policejní školy, školy požární ochrany
· Ministerstvo obrany: vojenské školy
· Ministerstvo spravedlnosti: školy min. spravedlnosti
· Ministerstvo zemědělství: školy min. zemědělství
· Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy: školské úřady, vysoké školy, Česká školní inspekce
· školské úřady: VOŠ, gymnázia, SOŠ, SOU, školská zařízení
· obce + školské úřady: základní školy, mateřské školy, školská zařízení
Financování jednotlivých skupin škol velmi úzce souvisí se správou příslušných škol.
Rozlišujeme:
* přímo řízené a financované školství (VŠ)
* regionální školství
* ostatní přímo řízené organizace (školské úřady)
2) Jak jsou financovány vysoké školy?
Celkový objem běžných výdajů včetně VaV byl pro vysoké školy na rok 1999 stanoven ve výši 11,2 mld. Kč. Dotace se veřejným vysokým školám poskytují na uskutečňování akreditovaných studijních programů a programů celoživotního vzdělávání, s nimi spojenou vědeckou, výzkumnou, vývojovou, uměleckou nebo další tvůrčí činnost a na rozvoj vysoké školy. Celková výše dotací pro jednotlivé VVŠ je úměrná počtu studentů, počtu studentů doktorského studijního programu apod. Platí pravidlo pro financování nárůstu počtu studentů na vysoké škole: „max. nárůst počtu studentů 3% vůči předchozímu roku“.
3) Které jsou hlavní ukazatele pro výpočet dotací pro vysoké školy?
1. ukazatel A vzdělávací činnost
2. ukazatel B institucionální výzkum
3. ukazatel C stipendia studentů doktorských studijních programů
4. ukazatel D studenti, kteří nejsou státními občany ČR (6000 USD)
5. ukazatel E investiční výdaje spojené s investiční výstavbou
6. ukazatel F vzdělávací projekty
7. ukazatel G projekty Fondu rozvoje vysokých škol
4) Které subjekty se řadí mezi regionálně financované školství?
· mateřské školy a předškolní zařízení
· základní školy včetně nižších ročníků gymnázií
· zvláštní školy
· gymnázia (11% studuje na nestátních gymnáziích)
· střední odborné školy (17% studuje na nestátních SOŠ)
· střední odborná učiliště a integrované střední školy
· vyšší odborné školy
5) Kterým orgánům přísluší dozor nad účelným používáním finančních prostředků v regionálním školství?
V regionu o hospodaření s finančními prostředky rozhodují ty instituce, které vykonávají státní správu v příslušném školství. Jsou to: obce, školské úřady, MŠMT, Česká školní inspekce, Školské rady, ředitelé škol a ředitelé předškolních zařízení nebo školských zařízení.
O velikosti rozpočtu pro jednotlivé školy a školská zařízení rozhoduje počet žáků a dětí, který v ČR soustavně klesá.
6) Jak se obecně rozdělují finanční prostředky pro jednotlivé druhy škol v okrese?
Finanční prostředky se poskytují podle počtu žáků a podle ceny poskytovaného vzdělání. Mezi všeobecné zásady pro rozpis finančních prostředků pro školy patří. spravedlnost, průhlednost, objektivnost, demokratičnost a hospodárnost.
Principy rozpisu rozpočtu regionálního školství:
V současném systému rozpočtování je rozpis finančních prostředků ve školství realizován tzv. normativní metodou, tj. podle průměrných neinvestičních výdajů připadajících na jednotku výkonu, tj. na jednoho žáka nebo studenta vzdělávaného, stravovaného, ubytovaného aj.
Normativní rozpis má 2 postupné kroky:
- stanovení normativního počtu pedagogických a nepedagogických pracovníků a těmto počtům odpovídající výše mzdových prostředků
- stanovení normativního objemu ostatních NIV
Mezi základní normativní ukazatele patří:
- V = výkony: počet žáků, studentů, chovanců
- Np = výkon připadající na 1 plný úvazek pedagogického pracovníka
- No = výkon připadající na 1 plný úvazek ostatního pracovníka
7) Jak se posuzují školské aktivity z hlediska jejich financování?
Z hlediska financování jsou aktivity ve školách a školských zařízeních rozděleny do dvou kategorií: započítané a nezapočítané.
a) započítané aktivity: zahrnují vzdělání v základních a středních školách a veškeré vzdělávací aktivity speciálních škol, dětských domovů, výchovných ústavů aj.
b) nezapočítané aktivity:
a. školní stravování
b. ubytování ve školních zařízeních
c. školní družiny
d. školy v přírodě
e. sportovní třídy škol a sportovní kursy
f. zájmová činnost v DDM
ŠÚ rozepisují finanční prostředky pro školy a školská zařízení a jejich započítané aktivity podle místních normativů, přičemž republikové normativy představují závazný minimální příděl prostředků pro příslušné školy. Při celkovém zajišťování aktivit musí být přednostně zajištěny aktivity započítané, tj. výuková část. Teprve zbylé prostředky lze použít na zajištění nezapočítaných aktivit.
8) Jaké jsou hlavní úkoly školských úřadů při financování škol?
Školské úřady byly zřízeny jako rozpočtové organizace a jsou řízeny přímo MŠMT. Mezi hlavní pravomoce ŠÚ kromě jiného patří přidělování finančních prostředků jednotlivým školám v okrese.
ŠÚ zřizuje, zrušuje a finančně zabezpečuje:
- speciální základní školy při zdravotnických zařízeních
- základní umělecké školy
- školní zařízení pro výchovu mimo vyučování
- zařízení školního stravování
- školní zotavovací zařízení
- zařízení výchovného poradenství
- středisko služeb školám a plavecké školy
ŠÚ přiděluje finanční prostředky na:
- mzdy pracovníků
- výdaje na učebnice, školní pomůcky
- investice
ŠÚ dále kontroluje efektivnost hospodaření s finančními prostředky u příslušných subjektů a provádí s nimi finanční vypořádání.
9) Co patří mezi tzv. hospodářskou činnost škol a k čemu slouží?
Školské subjekty mohou vykonávat hospodářskou činnost, pokud není vykonávána na úkor jejich vlastního poslání a úkolů. Z výsledků hospodářské činnosti mohou dotovat příslušné fondy. Rozhodující část výdajů ve školství představují neinvestiční výdaje.
10) Které jsou hlavní výkonové ukazatele činnosti škol?
11) Co jsou finanční normativy a jaké jsou jejich druhy a použití při financování škol?
Finanční normativ je částka vyjádřená v Kč, která udává průměrný příspěvek státu na pokrytí nákladů spojených s příslušnou činností na jednoho žáka na určitém typu školy za jeden rok.
Soubor normativů zahrnuje normativy:
- neinvestičních výdajů
- mzdové normativy
- normativy příjmů
Při rozlišování rozpočtů dle místa jeho tvorby se rozlišují normativy:
- republikové
- místní
Z prostředků získaných na základě příslušných normativů se zabezpečuje:
- odměňování pedagogických pracovníků
- výdaje na učební pomůcky
- další výdaje
12) Co tvoří příjmy škol, které patří do skupiny regionálního školství?
· dotace od ŠÚ
· úroky z vlastních finančních prostředků
· prodej materiálu a majetku
· ostatní výnosy
13) Jak jsou financovány soukromé a církevní školy?
Soukromé školy získávají od státu prostřednictvím školských úřadů dotace jako školy státní. Většina soukromých škol vybírá od svých žáků školné.
Církevní školy mohou zřizovat a rušit pouze ty církve a náboženské společnosti, které jsou státem uznané a registrované. Financování církevních škol a zařízení se v zásadě řídí stejnými principy jako u škol státních.
Základními výdaji jsou:
1) Dotace podnikům
2) Transfery domácnostem – důchodové a nemocenské zajištění, politika zaměstnanosti a rekvalifikace
3) Veřejná spotřeba obyvatelstva – školství, zdravotnictví, kultura
4) Transfery do zahraničí – závazky vůči mezinárodním organizacím
5) Bytová politika – příspěvky na stavební spoření
6) Kapitálové výdaje – investice do ekologie, školství, dravotnictví a dopravy
7) Vládní úvěry (české plynárenské)
Monetární politika – zahrnuje regulaci peněz, úvěru a bankovní soustavy centrální bankou (ČNB)
Nástroje monetární politiky: 1) Diskontrní politika – Centrální banka může poskytovat komerčním bankám úvěry, tyto poskytuje při tzv. diskontní úrokové sazbě.
2) Operace na volném trhu – centrální banka nakupuje nebo prodává státní cenné papíry.
3) Politika minimálních rezerv – stát může uložit komerčním bankám povinnost uložit část svých aktiv u centrální banky na bezúročný běžný účet.
Obchodní zahraniční politika – každá země může ovlivňovat svůj obchod prostřednictvím obchodní
politiky. Ta se skládá z cel, kvót dovozních depozit a dalších nástrojů, které omezují nebo podporují vývoz a dovoz. Dalším nástrojem je regulace měnového trhu.
Nástroje: 1) Doložka nejvyšších výhod – rovnost v oblasti mezin. hospodářských vztahů.
2) Používání cel, subvencí jako nástrojů regulace volného obchodu
3) Zákaz dovozu nebo vývozu (embargo)
4) Změna kurzu měny
Důchodová politika – Přesněji je označována jako mzdová a cenová politika, projevující se v cenové a
mzdové regulaci.
2) Transfery domácnostem – důchodové a nemocenské zajištění, politika zaměstnanosti a rekvalifikace
3) Veřejná spotřeba obyvatelstva – školství, zdravotnictví, kultura
4) Transfery do zahraničí – závazky vůči mezinárodním organizacím
5) Bytová politika – příspěvky na stavební spoření
6) Kapitálové výdaje – investice do ekologie, školství, dravotnictví a dopravy
7) Vládní úvěry (české plynárenské)
Monetární politika – zahrnuje regulaci peněz, úvěru a bankovní soustavy centrální bankou (ČNB)
Nástroje monetární politiky: 1) Diskontrní politika – Centrální banka může poskytovat komerčním bankám úvěry, tyto poskytuje při tzv. diskontní úrokové sazbě.
2) Operace na volném trhu – centrální banka nakupuje nebo prodává státní cenné papíry.
3) Politika minimálních rezerv – stát může uložit komerčním bankám povinnost uložit část svých aktiv u centrální banky na bezúročný běžný účet.
Obchodní zahraniční politika – každá země může ovlivňovat svůj obchod prostřednictvím obchodní
politiky. Ta se skládá z cel, kvót dovozních depozit a dalších nástrojů, které omezují nebo podporují vývoz a dovoz. Dalším nástrojem je regulace měnového trhu.
Nástroje: 1) Doložka nejvyšších výhod – rovnost v oblasti mezin. hospodářských vztahů.
2) Používání cel, subvencí jako nástrojů regulace volného obchodu
3) Zákaz dovozu nebo vývozu (embargo)
4) Změna kurzu měny
Důchodová politika – Přesněji je označována jako mzdová a cenová politika, projevující se v cenové a
mzdové regulaci.
Kladné externality a neefektivnost – obr. 3
Křivka poptávky D vyjadřuje soukromý mezní užitek pro původce činnosti, ten volí rozsah Y1 své činnosti odpovídající bodu F. uvažovaná činnost však produkuje externí užitek jiným – křivka EMU, celkový mezní užitek SMU = D + EMU.Celkově efektivní úroveň výstupu YE určuje bod E. neefektivnost vzniká proto, že provozovatel nezískává veškerý užitek, který plyne z jeho činnosti, cena P1 je příliš nízká na to, aby ho přiměla k výstupu na celkově žádoucí úroveň YE, celkové náklady neefektivnosti – šrafovaná část – rozdíl mezi SMU a SMC.
Možnosti dosažení efektivnější alokace zdrojů při existenci externalit
Snaha o začlenění – internalizaci negativních externalit do nákladů jejich původců. Internalizaci externalit by měla předcházet jejich identifikace, kvalifikace a ocenění. Existují tři možnosti internalizace:
1) stanovit jasná soukromá vlastnická práva (tj. právně stanovený nárok na vlastnictví určitého vzácného zdroje jednotlivcem a je vynutitelné u soudu) původce určité negativní externality je ze zákona odpovědný za škodu způsobenou jiným osobám.
2) Pomocí opravných daní a dotací – tj. zdaňovat ty aktivity, které vytvářejí externí náklady a dotovat aktivity, které přinášejí externí prospěch
Pigouova daň – je daň vybíraná z každé jednotky produkce znečišťovatele a představuje částku rovnající se mezní škodě způsobené společnosti při efektivní úrovni produkce. Snížení produkce znamená efektivnější využití zdrojů, neboť tím, že Pigouva daň přinutí výrobce brát v úvahu externí náklady vznikající jejich výrobou, přiměje je vyrábět efektivně.
Dotace – je platba, kterou vláda poskytuje výrobci v závislosti na rozsahu výroby a představuje částku rovnající se meznímu externímu prospěchu při efektivní úrovni produkce.
Možnosti dosažení efektivnější alokace zdrojů při existenci externalit
Snaha o začlenění – internalizaci negativních externalit do nákladů jejich původců. Internalizaci externalit by měla předcházet jejich identifikace, kvalifikace a ocenění. Existují tři možnosti internalizace:
1) stanovit jasná soukromá vlastnická práva (tj. právně stanovený nárok na vlastnictví určitého vzácného zdroje jednotlivcem a je vynutitelné u soudu) původce určité negativní externality je ze zákona odpovědný za škodu způsobenou jiným osobám.
2) Pomocí opravných daní a dotací – tj. zdaňovat ty aktivity, které vytvářejí externí náklady a dotovat aktivity, které přinášejí externí prospěch
Pigouova daň – je daň vybíraná z každé jednotky produkce znečišťovatele a představuje částku rovnající se mezní škodě způsobené společnosti při efektivní úrovni produkce. Snížení produkce znamená efektivnější využití zdrojů, neboť tím, že Pigouva daň přinutí výrobce brát v úvahu externí náklady vznikající jejich výrobou, přiměje je vyrábět efektivně.
Dotace – je platba, kterou vláda poskytuje výrobci v závislosti na rozsahu výroby a představuje částku rovnající se meznímu externímu prospěchu při efektivní úrovni produkce.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)