Ve výchozím bodě existuje dlouhodobá rovnováha:

• Existuje rovnováha mezi agregátní poptávkou a nabídkou
• Skutečná míra inflace se rovná očekávané míře inflace
• Reálná mzdová sazba se rovná rovnovážné reálné mzdové sazbě

V důsledku fiskální nebo monetární expanze se křivka agregátní poptávky posune doprava a nahoru. Dochází k růstu produkce i cenové hladiny. Dále dojde ke snížení reálných mezd, protože nominální mzda zůstala stejná. Nový bod rovnováhy je pouze bodem krátkodobé rovnováhy. Jakmile pracovníci rozpoznají, že došlo ke zvýšení cenové hladiny, budou při dalších mzdových jednáních a uzavírání mzdových dohod požadovat zvýšení nominálních mezd úměrně růstu skutečné cenové hladiny. Zakotví míru očekávané inflace předem do mzdových sazeb. Tím dojde k růstu mzdových nákladů v nákladech firem a k růstu agregátních nákladů a cen a k posunu krátkodobé křivky agregátní nabídky doleva.

Jestliže dojde pouze k jednorázovému zvýšení agregátní poptávky dojde po posunu křivky SAS ke snížení produkce a v dalším přizpůsobovacím procesu by se produkce postupně vrátila do své výchozí pozice na úroveň potenciálního produktu. Produkce a zaměstnanost začne při jednorázovém zvýšení agregátní poptávky fluktuovat.

Zamezit fluktuaci produkce a udržet úroveň produkce nad potenciálním produktem lze tak, že dojde k permanentnímu zvyšování agregátní poptávky, tj. k její permanentní akceleraci.

Křivka SP

Obr. str. 282

Křivka SP vyjadřuje takové kombinace úrovní, resp. tempa růstu produkce a míry inflace, které jsou kompatibilní s danou (neměnnou) očekávanou mírou inflace: křivka SP je reformulací křivky krátkodobé dynamické agregátní nabídky. Podél dané křivky SP je míra očekávané inflace neměnná.

Míra růstu inflace můžeme zapsat také jako rozdíl míry růstu nominálních mezd a míry růstu produktivity práce.

Křivka nabídky práce

Vyšší reálná mzda má za následek vyšší sklon přímky Z.

Křivku agregátní nabídky odvodíme tím, že propojíme body, které jsou body dotyku indiferenční křivky s přímkou Z (přímka dostupných možností). Obr. str. 249

Nabídka práce se nemusí po zvýšení reálných mezd vůbec měnit nebo dokonce může dojít k poklesu nabídky práce. Toto je způsobeno tím, že působí současně substituční a důchodový efekt.

Substituční efekt: každá hodina volného času představuje větší množství ušlé spotřeby zboží, když reálná mzda roste. Je-li volný čas stále dražší, domácnosti tento volný čas substituují delší pracovní dobou.

Důchodový efekt: když se zvyšuje reálná mzda, domácnosti se stávají bohatšími a mohou si dovolit více volného času.

Převaha substitučního efektu má za následek zvyšování množství nabízené práce, převaha důchodového efektu nad substitučním má za následek tendenci snižovat nabídku práce.

Rovnováha na trhu práce

Rovnováha na trhu práce nastává, když se agregátní nabídka rovná agregátní poptávce po práci. Obr. str. 250

Rovnovážné reálné mzdě odpovídá plná zaměstnanost. Rovnovážná reálná mzda vyčišťuje trh práce.

Dokonalá kapitálová mobilita znamená:

- křivka BP je horizontální na úrovni i = i_f. Je-li domácí úroková sazba nad světovou úrokovou sazbou, pak dojde k přílivu kapitálu a přebytku platební bilance (a růstu měnových rezerv země). Nemá-li dojít k revalvaci, potom v systému fixního měnového kursu musí centrální banka intervenovat tím, že nakupuje zahraniční měnová aktiva, což zvýší zásobu zahraničních měnových aktiv a současně zvýší peněžní zásobu v domácí zemi, což vede ke snížení domácí úrokové sazby.

Dokonalá kapitálová imobilita znamená, že je znemožněn příliv zahraničního kapitálu. Křivka BP je vertikální.

Posun křivky BP je určen nominálním měnovým kursem a poměrem zahraničních cen (P_F) k cenám domácím (P).

Jestliže se reálný měnový kurs zvýšil, tj. vzrostlo znehodnocení, potom dojde ke zlepšení čistých vývozů. Křivka BP se posune doprava.

Body nalevo od křivky BP znamenají, že platební bilance je v přebytku (zvyšování měnových rezerv). Body napravo od křivky BP znamenají, že platební bilance je v deficitu (čerpání měnových rezerv).

Model IS-LM-BP a vnitřní a vnější rovnováha

Všeobecná ekonomická rovnováha nastává v průsečíku křivek IS a LM a křivky BP. Existuje současně rovnováha na všech agregátních trzích uvnitř ekonomiky, tj. trhu zboží, trhu peněz a trhu práce (ekonomika je na úrovni potenciálního produktu) současně spolu s vnější rovnováhou, tj. rovnováhou platební bilance.

Keynesiánský transmisní mechanismus monetární expanze lze znázornit takto:

D (M / P) …… i …… A …… AD …… Y

Přírůstek nabídky reálných peněžních zůstatků snižuje úrokové sazby, které stimulují zvyšování autonomních výdajů; autonomní výdaje zvyšují agregátní poptávku a úroveň rovnovážné produkce.

1. kritický článkem je, že dojde k růstu reálných peněžních zůstatků, ale úroková sazba nepoklesne signifikantně.

2. kritický článkem je, že na pokles úrokové sazby nereagují autonomní výdaje.

Stimulace ekonomické aktivity penězi se děje oklikou (přes úrokovou sazbu).

Multiplikátor monetární politiky

Jak se změní rovnovážná úroveň důchodu a rovnovážná úroveň úrokové sazby, jestliže se křivka LM posune doprava v důsledku přírůstku nabídky reálných peněžních zůstatků?

Zvýšení nabídky reálných peněžních zůstatků posune křivku LM doprava o (1 / k) * D (M / P)

V důsledku zvýšení nabídky reálných peněžních zůstatků poklesne úroková sazba, a proto se zvýší rovnovážná úroveň důchodu.

Zvýšení rovnovážné úrovně důchodu: DY = g * DA + g * b / h * D (M / P)

DY / D (M / P) = (b / h) * g - multiplikátor monetární politiky, který vyjadřuje jak zvýšení reálných peněžních zůstatků zvýší rovnovážnou úroveň důchodu za předpokladu, že fiskální politika je nezměněna.

Makroekonomie

3. Současná rovnováha na trhu zboží a trhu peněz (aktiv): model IS-LM. Rovnovážný důchod a rovnovážná úroková sazba.

Obr. str. 65

Všeobecná rovnováha ekonomiky znamená, že jsou současně v rovnováze jak trh zboží, tak i trh peněz. Úrokovou sazbu a důchod, za nichž je současně v rovnováze jak trh zboží, tak i trh peněz budeme nazývat rovnovážnou úrokovou sazbou a rovnovážným důchodem.

Mechanismus ustanovování současné rovnováhy

Současná rovnováha na trhu zboží a na trhu peněz nastává v bodě průsečíku křivek IS a LM.V bodě na křivce IS, který se nachází napravo od křivky LM je přebytek poptávky po penězích nad jejich nabídkou. V bodě na křivce IS, který se nachází nalevo od křivky LM je přebytek nabídky peněz nad poptávkou. V bodě na křivce LM, který se nachází napravo od křivky IS je přebytek produkce nad poptávkou po ní. V bodě na křivce LM, který se nachází nalevo od křivky IS je převis poptávky po zboží nad nabídkou.

Vlastnosti současné rovnováhy na trhu zboží a trhu peněz:

• Trh zboží:
1. AD = Y
2. IU = 0
• Trh peněz:
1. L = M / P
2. DOFA = SOFA
3. Struktura portfolia je taková, jakou si veřejnost přeje

Rovnovážný důchod a rovnovážná úroková sazba

Rovnice křivky IS: Y = a * (A – b * i)

Rovnice křivky LM: i = (1 / h) * (k * Y – M / P)

Rovnovážný důchod získáme tak, že budeme substituovat do rovnice křivky IS za i rovnici křivky LM.

Y = a * {A – b * [(1 / h) * (k * Y – M / P)]}

Y = a * A – (a * b * k / h) * Y + (a * b / h) * M / P

Y * (1 + a * b * k / h) = a * A + a * b / h * (M / P)

Výraz: a / (1 + a * b * k / h) = g

Y = g * A + g * b / h * (M / P)

Rovnovážnou úrokovou sazbu dostaneme, jestliže budeme substituovat do rovnice křivky LM za Y rovnovážný důchod.

Změna rovnovážného důchodu a rovnovážné úrokové sazby

Rovnovážná úroveň důchodu a rovnovážná úroveň úrokové sazby se mění tehdy, jestliže se mění podmínky, které kondenzuje křivka IS a nebo křivka LM, a nebo se mění podmínky, jež zakotvuje jak křivka IS, tak i křivka LM současně.

Dojde k fiskální expanzi (např. zvýšení vládních výdajů na nákup zboží a služeb). Křivka IS se posune doprava v rozsahu a_G * DG.

Přírůstek rovnovážného důchodu vyvolaný přírůstkem vládních výdajů na nákup zboží a služeb je menší než posun křivky IS. DY = g * DG

Zvýšení důchodu zvyšuje poptávku po penězích a při fixované nabídce reálných peněžních zůstatků dochází k růstu úrokové sazby. Zvýšení úrokové sazby současně vyvolává snížení soukromých autonomních výdajů. Dochází k vytěsnění (crowding out) části soukromých investičních i spotřebních výdajů. Obr. str. 68

Makroekonomie

2. Rovnováha na trhu zboží a charakteristika křivky IS. Rovnováha na trhu peněz (aktiv) a charakteristika křivky LM.

Model IS-LM formuloval J. R. Hicks v roce 1937. Navazuje na třísektorový model determinace rovnovážné produkce. Zapojuje do determinant agregátní poptávky úrokovou sazbu.

Předpoklady modelu IS-LM:

1. Ceny jsou fixní.
2. Zásoba kapitálu dostatečná.
3. Nabídka práce je taková, že postačuje k výrobě poptávané produkce při fixních nominálních mzdách.
4. Předpokládáme uzavřenou ekonomiku.
5. Centrální banka kontroluje nabídku peněz.

Trh zboží a křivka IS

Rovnovážná produkce v třísektorové ekonomice: Y = a * A

Poptávková investiční funkce

Investiční výdaje jsou determinovány úrokovou sazbou (i) (nadále jsou nezávislé na důchodu). Plánovaný objem investic je tím větší, čím nižší je úroková sazba. Poptávková investiční funkce: I = I – b_(I) * i, b_(I) – citlivost poptávky po investicích na úrokovou sazbu

b_(I) = DI / Di

Křivka poptávky po investicích: Obr. str. 46

Vysoká citlivost poptávky po investicích na úrokovou sazbu znamená, že křivka poptávky po investicích je velmi plochá – malé změny v úrokové sazbě vyvolají velké změny v plánovaných investičních výdajích. Je-li b_(I) = 0, poptávka po investicích je úplně necitlivá na úrokovou sazbu (křivka poptávky po investicích je vertikální).

Vláda a rovnovážná produkce

Y * [1 – c * (1 – t)] = A

Rovnovážný důchod: Y₀ = {1 / [1 – c * (1 – t)]} * A

1 / [1 – c * (1 – t)] - jednoduchý výdajový multiplikátor se sazbu daně (a).

Určení rovnovážné produkce v třísektorovém modelu: Obr. str. 28

V třísektorovém modelu je úroveň rovnovážné produkce tím vyšší (nižší), čím vyšší (nižší) jsou vládní nákupy zboží a služeb, transferové platby, autonomní investice a autonomní spotřeba, čím nižší (vyšší) jsou autonomní daně, čím větší (menší) je mezní sklon ke spotřebě z disponibilního důchodu (a tedy multiplikátor), a čím nižší (vyšší) je sazba důchodové daně.

Y₀ = {1 / [s * (1 – t) + t]} * A

s * (1 – t) + t – mezní míra úniku.

Agregární výdaje: AE º C + I + G

Platí: YD º Y + TR – TA_T Þ Y º YD + TA_T – TR

Jelikož disponibilní důchod je alokován na spotřebu a úspory a TA_T – TR se označuje jako čisté daně (T) platí: I + G º S + T

Rozdíl celkových vládních výdajů a celkových daní je rozpočtový deficit (negativní vládní úspory) nebo rozpočtový přebytek (úspory vlády).

Keynesiánský model rovnováhy

- velký důraz na spotřební křivku domácností

- každou korunu disponibilního důchodu spotřebitel spotřebuje, čím více má peněz, tím vyšší je i jeho spotřeba

- určité výdaje jsou vynaloženy i když spotřebitel nemá žádný důchod

- úspory jsou závislé na DI

- vyšší úspory budeme tvořit, když budeme mít vyšší disponibilní důchod

- když ale máme vyšší DI, bude i vyšší spotřeba (reklama typu B à C namísto B à B; C - consum, B – businnes)

Křivka I je u klasiků pružnější, u Keynesiánů nejsou investice tak závislé na i. Investice jsou tedy méně citlivé než v klasickém pojetí a to znamená, že pokud klesá i, objem I roste. Nižší úroková míra (i) umožní realizaci méně rentabilních záměrů.

Křivku investic posunuje očekávaná míra zhodnocení. Jde-li ekonomika kupředu, tak investice rostou. Investice mohou při nepříznivých kalkulacích (bez příležitosti à I´) klesnout tak, že ani nulová úroková míra nezajistí přeměnu úspor na investice (I´). Určitý počet úspor není realizován (tyto peníze potom někde leží) a vypadají z ekonomického procesu = mrtvé peníze.

Pokud je nerovnováha na finančních trzích tak dojde k poklesu AD. Nová rovnováha nastane v bodě E´ při ye´. Ekonomika není na hranice produkčních možností (PPF), některý VF není využit, reálný produkt (Y) ¹ N. Ekonomika je v rovnováze, ale není na optimální hranici, nemá správný výkon.

Ceny jsou pružné a specielně nemohou klesat (směr dolů není možný), ale růst ještě mohou.

Klesá cena VF

- klasikové říkají klesla AD (AD1 à AD2), to tzn. že klesl rovnovážný produkt, nejsou využity zdroje (vznikají volné VF, roste konkurence na nabídce VF) majitelé se je snaží udat, klesá cena těchto VF

Z rovnováhy VF/dolar vyplývá rozhodnutí:

- čím je práce levnější, tím jí koupíme více

- pokud cena VF klesá je tento VF ve větším množství zapojován do výroby

- v bodě E2 klesl reálný produkt a cena, protože se snižují ceny VF, které umožňují podnikateli zapojovat tyto výhodné VF, tedy produkce roste do bodu E3

- podle Friedmana se mění pouze cenová úroveň (roste poptávka)

Předpoklady:

a) pružné ceny (reagují)

b) na trhu kapitálu nevzniká nerovnováha mezi I a S, která by se promítala do vývoje agregátní poptávky

Pokud agregátní poptávka z nějakého důvodu roste či klesá, tak to znamená krátkodobě pokles reálného produktu pod úroveň produktu potenciálního (N) nebo krátkodobý zanedbatelný převis reálného produktu (Y) nad (N), avšak dlouhodobě díky pružným cenám se Y vrací na úroveň N, a tím se ekonomika opět dostává na svou PPF křivku.

Trh tedy sám zajistí rovnováhu ekonomiky na úrovni N, tedy při efektivně využitých VF a není tedy zapotřebí zásahů vlády, která tento přirozený mechanismus pouze naruší při současném vynaložení peněz na stání administrativu.

Klasická teorie rovnováhy

- klasikové tvrdí, že I klesají, když klesá i (králíci)

- čím vyšší i, tím méně projektů se uskuteční

- úspory jsou rostoucí, s rostoucí i roste objem peněz, které si můžeme půjčit

- př. nízká úroková míra à koupím nemovitost, akcie

- př. vysoká úroková míra à půjčím peníze (riziko, výnosnost)

1. Finanční trh
- kapitálový trh je trh úspor a investic

- úroková míra (i) = = = 0,1


- očekávaná míra zhodnocení investice na základě analýzy tržní příležitosti
- při SE = IE jsou všechny zdroje využity efektivně k produkci (viz. hranice produkčních možností a PPF křivka)


Změny v poptávce:
- zvýší se I
- levnější zboží nebo více zboží

Dlouhodobě to znamená rozvoj ekonomiky

1. Jaká byla úroveň reálného produktu vyprodukovaná v daném období a kolik bylo prodáno na trhu?

2. Na jaké cenové úrovni byl produkt realizován?


- při vyšší ceně (přebytku, převisu AS>AD) roste tlak na snížení ceny

- při rostoucí ceně produkují výrobci více, vstupují nové firmy

Rovnovážná cena (pe)
- nabízené i poptávané množství je stejné

- rovnovážný reálný produkt (ye), při kterém neexistují nedostatky ani přebytky

- ekonomika je v rovnováze, subjekty se musejí chovat racionálně


Abychom se mohli podívat, že rovnováha nastane (Y a P), musíme analyzovat nerovnováhu.


Př.

Sedlák sklidil, spoří na nové pole. Zároveň je firmou i domácností. Část použije na spotřebu a část na firmu.


- s úspor se stávají podnikové výdaje

- investice = výdaj firmy

- musíme začít na finančních trzích

Makroekonomická rovnováha

- firmy vyprodukovali výkony a část jich prodali, zbytek jsou zásoby

- domácnosti část spotřebovali a část uspořili

- rovnováha agregátní nabídky a poptávky

Jednoduchý model ekonomiky
· neexistují daně

· deflátor je nula (neexistuje inflace)

· existuje pouze C, I

· neexistuje zahraničí

- nabídku tvoří produkt firmy, Y = C + I

- poptávku tvoří spotřebitel, AD = C + S

- rovnováha je dána vztahem S = I


To, že je vysoký HDP neznamená ještě dobrou ekonomiku.


a) HDP > AD (plánované výdaje)

- snížení cen výrobků

- snížení zisku à omezení výroby (nevyužití zdrojů)

- zvyšuje se nezaměstnanost

· dlouhodobě to znamená útlum ekonomiky


b) HDP <>

- krátkodobě může firma zvýšit ceny

- zvyšování zisků à rozvoj výroby

Vlastnosti dokonale konkurenční všeobecné rovnováhy

1) rovnováha spotřebitelů

Spotřebitelé maximalizují svůj užitek při volbě statků vyrovnáváním mez. užitku/$ výdajů. Poměr MU statků (mezní míra substituce) tedy musí splňovat podmínku


Tato podmínka platí pro jednotlivého spotřebitele, kt. příslušné statky kupuje; protože dále všichni spotřebitelé kupují za stejné dokonale konkurenční ceny, musí uvedená spotřebitelská podmínka platit přesně stejně pro všechny spotřebitele.


2) rovnováha výrobců


Úroveň výstupu je zvolena tak, že cena každého statku se rovná jeho MC. Z toho plyne

Jde v podstatě o míru, v jaké společnost může transformovat jeden statek na jiný (někdy se tento poměr nazývá “mezní míra transformace statků” - MRT).

Z této rovnice plyne, že za dokonalé konkurence relativní ceny odrážejí společenskou vzácnost statků. To prokazuje princip, že dokonale konkurenční trhy vedou k alokační efektivnosti.

Kromě toho platí také podmínka pro vstupy:

poměr mezních produktů = poměru cen jednotlivých vstupů

Kapitola 31 – Trhy a ekonomická efektivnost

Všeobecná rovnováha a teorie neviditelné ruky


Zopakování:


1) Dokonale konkurenční N a P určují cenu a množství na jediném trhu.

2) Za křivkami AD se skrývají mezní užitky různých statků.

3) Za křivkami dokonale konkurenční N různých komodit se skrývají jejich mez. náklady.

4) Firmy kalkulují mezní náklady produktů a příjmy z mezních produktů faktorů a poté volí vstupy a výstupy tak, aby maximalizovaly zisky.

5) Tyto příjmy z mezních produktů, sečtené za všechny firmy, poskytují odvozené poptávky po výr. faktorech.

6) Tyto odvozené poptávky po půdě, práci či kapitál. statcích vzájemně spolupůsobí s tržními nabídkami těchto faktorů, a tím určují ceny faktorů, jako jsou rent, mzdy, nájemné a úrok. sazby.

7) Ceny a množství faktorů určují důchody, kt. poté uzavírají kruh zpět ke krokům 1 a 2 tím, že pomáhají určit poptávku po různých komoditách.

- vše probíhá současně, přičemž kroky jsou na sobě závislé OBR. STR. 744

MAE rovnováha

- Určena jejich vzájemným působením Þ národní produkt, cenová hladina a celková zaměstnanost se ustálí na úrovních, které odrážejí množství, jež chtějí firmy prodat kupujícím, kteří o ně mají zájem. Za AD stojí základní faktory (nabídka práce, zásoby kapitálu, technologie a monetární a fiskální politika).

Křivky AD a AS
- Monetární expanze vede k růstu cen a k vyššímu produktu. Přírůstky efektivnosti vedou k vyššímu produktu a k nižší celkové úrovni. Snížení daní by mohlo vést ke zvýšení produktu a zaměstnanosti v krátkém období, zatímco vyšší výdaje mohou skončit pouze zvyšováním cen, přičemž produkt se dlouhodobě nezmění.
- Vodorovná osa (měřící množství) – celkový produkt (reálný GNP) ekonomiky.
- Svislá osa - celková cenová hladina (měřená například indexem spotř. cen CPI).

- Klesající AD – rozsah výdajů se s poklesem celk. cen. hladiny zvyšuje (souvisí s výdaji domácností na spotřebu – jestliže cena věci klesá, umožňuje důchod nakoupit větší množství statků, čili nižší celková cenová hadina vede k vyšší reálné spotřebě a vyšší AD).

a.) krátké období b.) dlouhé období

pGNP AS pGNP ASKřivka AS – spory mezi ekonomy o jejím průběhu.
· v dlouhém období je svislá (shodná s potenciálním produktem, křivka je svislá, protože se díky dostatku času všechny náklady přizpůsobují).
· v krátkém a středně dlouhém období roste (firmy jsou ochotny zvýšit úroveň svého výstupu jako reakci na vyšší cenovou hladinu, díky fixním nákladům – většinou mzdové sazby – dlouhodobé smlouvy s odbory, obvykle na 3 roky).
- Keynesiánci věří, že AS pomalu roste, klasičtí ek., že v krátkém období je relativně strmá až svislá.
- Agregátní poptávka významně ovlivňuje pohyby reálného produktu v krátkém období. V dlouhém období je však reálný produkt determinován převážně potenciálním produktem a AS ovlivňuje především hladinu cen.

Hlavní proud

- neokeynesiánský model - jedná se o kombinaci dvou předchozích extrémních případů. Vše závisí na existenci volných zdrojů v ekonomice. Pokud volné zdroje existují, lze aplikovat keynes. přístup a s tím i příslušný tvar a sklon křivky AS. Pokud neexistují volné zdroje pak je křivka AS v klasickém poli. Pokud se ekonomika pohybuje po potenciálním produktu, to jest křivka AS opisuje křivku potencionálního produktu, potom může dojít k posunu křivky AS pouze, pokud dojde k posunu potencionálního produktu. Potencionální produkt to je maximální možná úroveň produkce, kterou lze s danou technologií a při daném počtu obyvatelstva dosáhnout, aniž dochází k růstu inflace. Může se posunout se zvýšením práce. As ovlivňují tzv nabídkové šoky viz ropné šoky v 70 - tých letech.


Makroekonomická rovnováha:

Vyplývá z integrace agregátní poptávky a nabídky. Grafický bod rovnováhy nastává v průsečíku AS a AD. Podle klasiků dosahuje ekonomika rovnováhy v kr. i dlouhém období rovnováhy, pokud se pohybuje po hranici potencionálního produktu. V keyn. a neokeyn. modelu tomu tak v kr. období nemusí být. Mezera produktu nastává, když je skutečný produkt pod potencionálním produktem a potencionální produkt je produkt, který lze v dané ekonomice vyrábět, aniž by docházelo k inflaci. Mezera produktu udává, o kolik méně vytváří ekonomika oproti potencionálním možnostem. Inflační mezera nastává v opačném případě. Můžeme ji změřit jako částku, o kterou AD převyšuje potencionální produkt.

Ekonomická rovnováha a nerovnováha:

Produkt při němž se zamýšlené agregátní výdaje rovnají důchodu generovanému produktem: AD=Y. Pro rovnováhu musí platit, že investice se rovnají úsporám (I = S). I = obnovovací I + čisté investice. S = NPS(čisté osobní úspory) + odpisy. Celkové investice = celkové úspory = NPS + GBS + NGS. NGS = TA(celkové) - TR - G. GBS = odpisy + zadržený zisk .

Y = C+S+TA = Y = C+I+G+NX --- C+I+G+NX = C+S+TA+M --- I+G+X = S+TA+M.

I+NX = hrubé národní investice = celkové investice. NX = X - M.


12. Rovnovážný produkt v modelu důchod - výdaje


Disponibilní důchod, spotřeba a úspory:

Disponibilní důchod získáme, když od osobního důchodu odečteme přímé daně. Disponibilní důchod je důchod, který mohou domácnosti plně využít k nákupu zboží. Je to důchod, se kterým ve skutečnosti disponují. Úspory jsou tou částí důchodu, která se nespotřebovává. Úspory se tedy rovnají důchodu zmenšenému o spotřebu. Bod, ve kterém daná domácnost ani nespoří, ani nemá žádné úspory se nazývá bod vyrovnání. Spotřeba je ta část důchodu, která je věnována na nákup statků a služeb. Je rovna důchodu zmenšenému o úspory.

Spotřební funkce - zobrazuje vztah mezi úrovní spotřebních výdajů a úrovní disponibilního důchodu domácnosti. Nejnázorněji lze spotřební funkci znázornit v grafu. Pokud zde zobrazíme linii 45° získáme přímku složenou z bodů, ve kterých se spotřeba rovná disponibilnímu důchodu domácnosti. Jestliže spotřební funkce leží nad osou kvadrantu, domácnost vykazuje záporné úspory. V bodě, kde se křivky protínají, se nachází bod vyrovnání. Pokud je spotřební funkce pod osou kvadrantu, mají domácnosti kladné úspory. Výše úspor, ať už kladných nebo záporných se měří jako svislá vzdálenost mezi spotřební funkcí a osou kvadrantu.

Úsporová funkce - úsporovou funkci lze odvodit ze spotřební funkce. V grafu nanášíme na vodorovnou osu disponibilní důchod a na svislé ose znázorňujeme úspory.

Mezní sklon ke spotřebě - je dodatečná částka peněz, kterou lidé vydají na spotřebu, dostanou-li dodatečný dolar důchodu. MPC = delta C / delta Y. MPC je číselně vyjádřeným sklonem křivky, to jest směrnicí tečny ke spotřební funkci. Sklon spotřební funkce, který měří změnu spotřeby připadající na změnu důchodu o jeden dolar, je mezní sklonem ke spotřebě.

Mezní sklon k úsporám - je podíl dodatečného dolaru důchodu, který plyne do dodatečných úspor. 1 = MPC+MPS. Y = C.MPC+S.MPS

NABÍDKA

- nabídková funkce určitého zboží představuje vztah mezi jeho tržní cenou a mezi množstvím tohoto zboží, které jsou ochotni výrobci vyrábět a prodávat.

Nabídku dělíme na dílčí ( nabídka jednoho druhu zboží ) a agregátní ( souhrn všech zamýšlených prodejů ), na individuální ( nabídka jednoho výrobce ). Zákon rostoucí nabídky zapříčiňuje sklon křivky. Rostoucí nabídková křivka vyplývá ze zákona o klesajících výnosech z rozsahu - z každého dalšího vstupů získáme méně výstupů než z předchozího z toho vyplývá, že jedině rostoucí cena zboží přinutí výrobce produkovat více.

Faktory ovlivňující nabídku - výrobní náklady - pokud jsou výrobní náklady v relaci k jeho tržní ceně nízké, bude pro výrobce z hlediska zisku výhodné vyrábět velké množství tohoto statku a naopak.

technický pokrok - obecně platí, že technický pokrok zefektivňuje výrobu a snižuje tak výrobní náklady.

ceny vstupů - ceny vstupů ovlivňují náklady. ceny výrobních substitutů - vzroste-li cena jednoho výrobního substitutu, sníží se nabídka druhého. organizace trhu - zmocní-li se trhu monopoly, vyvolá to tendenci ke zvýšení ceny odpovídající každé úrovni výstupu. specifické faktory - např. počasí . . .Posuny v nabídce - nabídka se mění pokud dojde ke změnám jiných faktorů než je cena příslušného zboží.


Rovnováha na trhu - tržní rovnováha nastává při té ceně a při tom množství, kdy se poptávka a nabídka rovnají. Pokud bude cena vyšší než rovnovážná, bude na trhu přebytek daného zboží. Pokud bude cena nižší než cena rovnovážná, bude na trhu zboží nedostatek. Rovnovážná cena a množství se ustavují na té úrovni, kde se objem, který jsou výrobci ochotni nabízet, rovná objemu, dobrovolně poptávanému. Na konkurenčním trhu se tato rovnováha nachází v průsečíku křivek S a D.

Veřejné statky:

Veřejné - statky jsou statky nebo služby, pro něž jsou typické tyto vlastnosti:

- nezmenšitelnost

- nevylučitelnost

Tyto vlastnosti vedou ke snaze ekonomických subjektů spotřebovávat, ale neplatit. Pokud se, některému subjektu podaří spotřebovávat a neplatit, jeho užitek se výrazně zvýší. Pokud je ale více takových, mízí prostředky na výrobu veřejných statků a výrobci se orientují na jiné výrobky. Musí zde tedy existovat orgán, který donutí spotřebitele platit za veřejný statek.


Asymetrické informace:

Co nejvolnější pohyb informací zvyšuje efektivnost trhu a jeho schopnost na efektivní alokování zdrojů. Ani informace však nejsou zadarmo. Jejich náklady mohou být někdy tak vysoké, že jsou pro ekonomický subjekt nedostupné. Stát musí tudíž podporovat volnost šíření informací.


Stát a tržní rovnováha:

Stát vybírá daně a nakupuje statky a služby. Tím, jak stát ovlivňuje poptávku po jednotlivých statcích, může docházet k nerovnováhám na trzích těchto statků. Dochází tedy ke změnám na rovnováhy dílčích trzích i rovnováhy celkové.


Selhání státu:

Stát se snaží snížit dopad tržních selhání. V některých případech však mohou náklady na takovouto akci značně převýšit užitek s nich plynoucí. To vyplývá z několika nebezpečí:

- vláda nemusí mít přesné informace o fimách a spotřebitelích.

- rozhodovací proces je často zdlouhavý a nákladný. Z toho vyplývá, že přijatá opatření mohou vstoupit v platnost v době, kdy už jich není třeba a mohou působit přesně opačně než by měly.