Křivka úspor

- úspory jsou napřed záporné, pak žádné a nakonec rostou

- nule jsou rovny ve shodném bodě jako v předchozím grafu (bod A - rovnováha)


Neoklasická teorie
- monetární (Klaus, Smith, Ricardo)
- úspory rostou s úrokovou mírou (úrok motivuje)


Keynesiánská teorie
- už jste viděli někoho, kdo bude šetřit při zvýšení úrokové míry (i)?
- Keynes (poradce premiéra, banky)
- statistika říká, že se úspory s úrokovou mírou zvyšují, ale úspory jsou závislé na důchodu
- Kdo má pravdu?


Národní důchod
NI = GNP – amortizace – nepřímé daně (DPH, spotřební)
- GNP (všechny české firmy bez ohledu na území)

HDP = GNP – (produkt národních firem v zahraničí + produkt
zahraničních firem u nás)

NPI (čistý příjem ze zahraničí)

Teorie a hospodářská politika

- Klasičtí ekonomové budou skeptičtí k potřebě vládních zásahů pro stabilizaci hospo. cyklu, protože zvýšení AD podle nich vyvolá vyšší ceny nebo inflaci. Keynesiánci naopak budou ekonomiku tím, že ovlivní AD (v depresi lze zvýšit AD a v konjunktuře, kdy hrozí inflace, tlumit výdaje). Vládní výdaje podle nich nic nevytlačují – umožňují vyšší soukromé výdaje.

D. Určení produktu: model multiplikátoru (podle keynesiánců)
- Model multiplikátoru: každá změna investičních výdajů o jeden dolar vede k vyšší než dolarové změně GNP, tj. k “multiplikované” změně.
- Sestrojíme křivky CC a SS na základě našich znalostí o spořivosti jednotlivých rodin, jejich bohatství…Předpoklady: neexistují daně, nerozdělené podnikové zisky, zahraniční obchod, zhodnocení materiálu, vládní výdaje ani žádné transfery. GNP = DI. CC a SS jsou zrcadlově souměrné a jejich součtem je osa 1. kvadrantu (viz. kapitola 7).

Metoda úsporově-investiční

Produkt je určen na úrovni, v níž se úsporová a investiční fce protínají bod rovnováhy, ke kterému bude národní produkt tíhnout. Pouze v tomto bodě (E) jsou zamýšlené úspory domácností rovny zamýšleným investicím firem. V libovolném jiném bodě se zamýšlené úspory domácností nebudou shodovat se zamýšlenými investicemi firem a tento rozdíl přiměje firmy ke změně úrovní výroby a zaměstnanosti a systém k návratu k rovnovážnému GNP.

Klesající míra úspor v USA

- v polovině 80. let míra úspor závratně poklesla (10 – 2%)
· deficit federálního rozpočtu
· systém sociálního zabezpečení – snižuje potřebu soukromě spořit
· kapitálové trhy a postoje k zadlužení – před moderní dobou trhy nedokonalé, snazší půjčování
· ostatní zdroje

8. kapitola: Teorie určení produktu

- Model multiplikátoru poskytuje jednoduché vysvětlení, jak šoky v I, zahraničním obchodě ve vládní daňové a výdajové politice mohou ovlivnit produkt a zaměstnanost.

C. Základy agregátní nabídky a poptávky
Základy analýzy agregátní poptávky

AD je celkové(agregátní) množství produktu, které bude při dané úrovni cen dobrovolně nakoupeno.

Mezní sklon k úsporám MPS (marginal propensity to save)

Je definován jako podíl z dodatečného dolaru důchodu, který plyne do dodatečných úspor. Je zrcadlovým obrazem MPC.
Pozn: směrnice přímky AB je rovna podílu vzdáleností BC a AC, u křivek, které nejsou přímkou počítáme směrnici jejich tečny.
B

A C
Chování národní spotřeby
Faktory určující spotřebu:
· disponibilní důchod
· pernamentní důchod (taková úroveň důchodu, kterou by domácnost dostávala po vyloučení dočasných či přechodných vlivů, jako je počasí, nenadálé zisky…) čili důchod životního cyklu – spotřeba je ovlivněna také minulými a budoucími důchody (jde-li o pernamentní změnu, spotřebitelé zvýší spotřebu úměrně důchodu).
· bohatství
· ostatní vlivy – vysoká míra zdanění, nízké reálné výnosy z úspor (očištěné o inflaci), spotřebitelé mají sklon spořit více, když se rozbíhá inflace.

Národní spotřební fce
- Bodový diagram znázorňující body, které jednotlivě odpovídají výši spotřeby a důchodu v daném roce. Zakresluje se zde i křivka CC (“vyrovnaná spotřební fce”) – ukazuje jak spotřeba těsně sleduje disponibilní důchod (již od 19. století).

Spotřební funkce

- Zobrazuje vztah mezi úrovní spotřebních výdajů a úrovní disponibilního důchodu domácnosti (neboli zobrazuje vztah mezi spotřebou a důchodem). V grafu této fce jsou na vodorovné ose naneseny úrovně disponibilního důchodu a na svislé ose spotřeby domácnosti. Každé kombinace spojíme hladkou křivkou. Do grafu zakreslíme přímku se sklonem 45 stupňů – v kterémkoli bodě této přímky se spotřeba přesně rovná důchodu. Kde se protnou obě křivky, tam se nachází bod “vyrovnání”. Vzdálenost od spotřební fce směrem nahoru k ose kvadrantu měří čisté úspory. Jestliže spotřební fce leží nad osou kvadrantu, domácnosti vykazují záporné úspory.

C (USD)


bod vyrovnání úspory
spotř. fce



spotřeba
45°

DI (USD)

Úsporová fce
- Úspory = důchod (DI) – spotřeba
- Na vodorovné ose opět DI a na svislé čisté úspory S. Je přímo odvozena ze spotřební fce. Jednoduše ji získáme jako vzdálenost mezi osou kvadrantu a spotřební fcí. Jestliže jsou úspory záporné, leží spotřební fce pod osou kvadrantu.

Mezní sklon ke spotřebě MPC (Marginal Propensity to Consume)
Je to dodatečná částka peněz, kterou lidé vydají na spotřebu, dostanou-li dodatečný dolar důchodu. MPC je číselně vyjádřeným sklonem, tj. směrnicí tečny ke spotřební fci (“stoupání ve vyznačeném úseku”, strmý sklon = vysoký MPC).

A. Spotřeba a úspory

- Spotřeba domácnosti jsou výdaje za finální statky (statky dlouhodobého a krátkodobého užití a služby). Kategorie spotřeby (statky dlouhodobého užití, krátkodobého a služby).
- Úspory domácnosti jsou tou částí důchodu, která se nevydává na spotřebu.

- Žádné dvě rodiny nevydávají své peníze přesně stejným způsobem. Chudé rodiny musí vydávat své důchody převážně na životně nezbytné statky služby (potraviny a bydlení). Tak, jak se zvyšuje důchod, výdaje na mnohé položky rostou. Podíl na potraviny z celkových výdajů s rostoucím důchodem klesá. V na bydlení jsou dlouhodobě stálé. Výdaje na luxusní položky rostou podle definice rychleji než důchod. Úspory jsou nejluxusnějším statkem (rostou mnohem rychleji než důchod).

Pozn: “Engelovy zákony” – V rodinného rozpočtu vykazují jisté pravidelnosti (graf 7.2 str. 128), existuje zde určitý rozptyl okolo průměru.

- Úspory se tedy rovnají důchodu zmenšenému o spotřebu.
- Důchod má prvotní určující vliv na tvorbu úspor. Nejchudší lidé mívají sklon k záporným úsporám (spotřebovávají více než vydělávají).
- Bod “vyrovnání” = typické domácnost ani nespoří ani nemá záporné úspory, spotřebovává celý svůj důchod (pod touto hodnotou jsou úspory záporné).

GNP je sumou:

b) důchodovou metodou (výdělky nebo N jako zdroje GNP)
Mzdy, úrok, renty a zisk (metoda přidané hodnoty)
Nepřímé daně placené firmami, které jsou vykazovány jako výdaje na výrobu
Odpisy ze znehodnocení kapitálu (při GNP)
- znehodnocení kapitálu Þ NNP
neboli:
GNP = C + I + G (vládní nákupy statků a služeb) + X
GNP = C + In + G
Jak lze z GNP odvodit osobní důchod a disponibilní důchod
- Údaje o osobním důchodu: PI (Personal Income) – veškeré důchody (výdělky z výr. faktorů nebo transferů). Začneme NNP,odečteme zisky, které si podrží firmy, nepřímé daně na sociální pojištění placené vládám a čisté úrokové platby ostatním sektorům s výjimkou domácností, připočteme všechny transferové platby, které dostávají domácnosti.
- Disponibilní důchod (kolik dolarů mají soukromé osoby a rodiny k dispozici ročně na útratu, v podstatě odečtete daně od osobního důchodu): DI (Disposable Income) – rozdělen mezi spotřební výdaje, včetně úrokových plateb a čisté osobní úspory.

Naměřené úspory se přesně rovnají naměřeným investicím (identita v UCE národního důchodu).
I (investice) = GNP podle produktové metody minus C (výdaje)
S (úspory) = GNP podle důchodové metody minus C

I = S : identita naměřených úspor a investic

- Celkové národní hrubé investice (In ) – zahrnuty hrubé domácí investice (I), čisté zahraniční investice (čistý vývoz X). Hrubé úspory (S) musíme rozdělit na čisté osobní úspory (NPS Net Personal Savings, z disponibilních důchodů), hrubé úspory firem (GBS Gross Business Savings, znehodnocení kapitálu plus všechny výdělky zadržené firmou), čistá vládní přebytek (NGS Net Government Surplus, přebytek daňových příjmů nad jejími výdaji na statky a služby i na transfery).

In = NPS + GBS + NGS = celkové úspory S

- GNP = C + I + G + X = C + In + G = DI + GBS + Tx – Tr = C + (NPS + GBS) + (Tx – Tr – G) + G = C + In + G Þ předchozí vztah

Ekonomická rovnováha a nerovnováha:

Produkt při němž se zamýšlené agregátní výdaje rovnají důchodu generovanému produktem: AD=Y. Pro rovnováhu musí platit, že investice se rovnají úsporám (I = S). I = obnovovací I + čisté investice. S = NPS(čisté osobní úspory) + odpisy. Celkové investice = celkové úspory = NPS + GBS + NGS. NGS = TA(celkové) - TR - G. GBS = odpisy + zadržený zisk .

Y = C+S+TA = Y = C+I+G+NX --- C+I+G+NX = C+S+TA+M --- I+G+X = S+TA+M.

I+NX = hrubé národní investice = celkové investice. NX = X - M.


12. Rovnovážný produkt v modelu důchod - výdaje


Disponibilní důchod, spotřeba a úspory:

Disponibilní důchod získáme, když od osobního důchodu odečteme přímé daně. Disponibilní důchod je důchod, který mohou domácnosti plně využít k nákupu zboží. Je to důchod, se kterým ve skutečnosti disponují. Úspory jsou tou částí důchodu, která se nespotřebovává. Úspory se tedy rovnají důchodu zmenšenému o spotřebu. Bod, ve kterém daná domácnost ani nespoří, ani nemá žádné úspory se nazývá bod vyrovnání. Spotřeba je ta část důchodu, která je věnována na nákup statků a služeb. Je rovna důchodu zmenšenému o úspory.

Spotřební funkce - zobrazuje vztah mezi úrovní spotřebních výdajů a úrovní disponibilního důchodu domácnosti. Nejnázorněji lze spotřební funkci znázornit v grafu. Pokud zde zobrazíme linii 45° získáme přímku složenou z bodů, ve kterých se spotřeba rovná disponibilnímu důchodu domácnosti. Jestliže spotřební funkce leží nad osou kvadrantu, domácnost vykazuje záporné úspory. V bodě, kde se křivky protínají, se nachází bod vyrovnání. Pokud je spotřební funkce pod osou kvadrantu, mají domácnosti kladné úspory. Výše úspor, ať už kladných nebo záporných se měří jako svislá vzdálenost mezi spotřební funkcí a osou kvadrantu.

Úsporová funkce - úsporovou funkci lze odvodit ze spotřební funkce. V grafu nanášíme na vodorovnou osu disponibilní důchod a na svislé ose znázorňujeme úspory.

Mezní sklon ke spotřebě - je dodatečná částka peněz, kterou lidé vydají na spotřebu, dostanou-li dodatečný dolar důchodu. MPC = delta C / delta Y. MPC je číselně vyjádřeným sklonem křivky, to jest směrnicí tečny ke spotřební funkci. Sklon spotřební funkce, který měří změnu spotřeby připadající na změnu důchodu o jeden dolar, je mezní sklonem ke spotřebě.

Mezní sklon k úsporám - je podíl dodatečného dolaru důchodu, který plyne do dodatečných úspor. 1 = MPC+MPS. Y = C.MPC+S.MPS

Trh kapitálu:

Nabídku na trhu kapitálu tvoří úspory ekonomických subjektů. Na trhu kapitálu dostávají úspory domácností podobu kapitálu nabízeného podnikům. Proti stojí poptávka podniků po investicích, daná potřebou financovat nákup investičních statků. Tyto prostředky získávají firmy formou výpůjček od bank a emisí vlastních cenných papírů. Cenné papíry umožňují získat větší množství prostředků než je tomu u výpůjček od bank. Cena kapitálu ustanovená na trhu kapitálu je úroková míra.


Nabídka na trhu kapitálu - tvorba úspor:

Úspory představují tu část disponibilního důchodu domácností, která nebyla vydána na spotřebu a byla přeměněna na nabídku volných zdrojů na trhu kapitálu. Domácnosti budou ochotny odložit spotřebu pouze v případě, kdy jim to ponese zisk. Ten se většinou vyskytuje jako výnos z jimi uspořené částky. Tento výnos má nejčastěji podobu úroku. Domácnosti však většinu zajímá úroková míra, ta je dána poměrem čistého úroku z uspořené částky za nějaké časové období k této částce ( viz věc o o úročiteli a odúročiteli ). Úspory jsou rostoucí funkcí úrokové míry a jsou určeny na základě časové preference.


Poptávka na trhu kapitálu:

Firmy jsou opět vedeny snahou o maximalizaci zisku. Porovnávají tedy mezní náklady na kapitál a příjem z mezního produktu kapitálu. Poptávka je tedy určena příjmem z mezního produktu kapitálu a je závislá na úrokové míře. S růstem úrokové míry klesá poptávka po kapitálu a naopak. Poptávka je klesající funkcí úrokové míry a je determinována na základě příjmu z mezního produktu kapitálu. Poptávka po kapitálu je rovněž poptávkou odvozenou od poptávky po výrobcích a službách.

Nízké úspory

Nízké úspory

Nízké důchody Nízké investice a akumulace

Nízká produktivita práce

Technologie - 1) Naučit se využít existující technologii
2) K technologii je třeba řídících pracovníků
3) Rovněž by se měla vytvořit vrstva domácích firem a managerů

V pořadí problémů, které musí rozvojové země řešit má prioritu zlepšování zdraví obyvatelstva a zvyšování vzdělanosti a odborné průpravy. Produktivní kapitál v chudých zemích se vytváří pomalým tempem, protože důchody jsou tak nízké, že jen malá část může být uspořena pro budoucnost. Z toho problému se mnoho zemí snažilo dostat tím, že v 70. Letech financovaly ambiciózní programy rozvoje čemuž se však zadlužily natolik, že toto velké zadlužení trvá dodnes.

Jak se tedy vůbec mohou ekonomicky rozvíjet tyto země? Existují 3 teorie:
1) Metoda startu – „Start“ je poháněn vůdčími sektory tam, kde se rozvíjí exportní trhy. Když začnou růst dostavuje se zisk a ten se znovu investuje.
2) Teorie zaostalosti – tyto země by měly přebírat nové technologie od vyspělých zemí a
využívat jejich odborníků.
3) Teorie vyváženého růstu – říká, že všechny země postupují stále vyváženě vpřed („jako želvy“)

Křivka poptávky po kapitálu (obr.1) má klesající tvar

- pokles úrokové sazby zvýší počet investičních projektů, tzn., že při nižší úrokové sazby bude poptávání více úvěrů na financování těchto dodatečných investičních projektů. Změny poptávky po fondech závisí na:

- hodnocení investičních příležitostí,

- na nových technických objevech, které naskytnou nové ziskové příležitosti, poptávka roste,

- na ochotě spotřebitele zadlužit se,

- na vládních výpůjčkách na finančních trzích při krytí deficitu SR.


Nabídka zápůjčních fondů
Nabídku na trhu kapitálu tvoří úspory ekonomických subjektů (ta část disponibilního důchodu, která nebyla použita na spotřebu).

Motivy úspor:

- zvýšení budoucí spotřeby ek. subjektů, odměnou za čekání je částka, kterou uspořili zvýšená o výnos z uspořené částky (nejčastěji úrok z vkladu, dividenda)

Křivka nabídky (obr.1) má rostoucí tvar, tzn. že lidé budou při vyšší úrokové sazbě nabízet větší množství zápůjčních fondů.

Nemožnost příchodu na daný trh je spojena s tzv. překážkami (bariérami) vstupu do odvětví, které se tak stávají zdrojem monopolní síly:

a) Úspory z rozsahu - AC firmy dosahují svého minima při větším výstupu, než žádá tržní D (P je větší než AC, tzn. fa realizuje zisk. Výrobní technologie jim umožňuje vyrábět s relativně nízkými náklady. Kdyby danou D zabezpečovalo více firem, křivky jejich D by rostly, rostly by AC, ve snaze snížit AC by zvýšily Q a snížily P a vítězem cenové války by byl monopol. Případ, kdy tržní poptávku může uspokojovat svou produkcí jedna firma s nižšími AC, než kdyby bylo v odvětví více menších firem – přirozený monopol (protože k jeho vzniku vedou přirozené síly konkurence).

b) Kontrola nad klíčovými vstupy – výrobce má jako jediný přístup k určitému VF,

c) Vládní licence – stát může udělit určité firmě výsadní právo vyrábět daný statek, cenou, kterou firma za toto právo bývá zpravidla souhlas s regulačními opatřeními státu.

d) Patenty, ochranná práva autorů – firma si nechá patentovat určité technické řešení, nezbytné k výrobě, aby je nemohl použít nikdo jiný.


Volba optimálního výstupu monopolu – obr. 1

Optimální výstup odvozuje M ze zlatého pravidla max. zisku, tj. z rovnosti MR a MC (nebo max. rozdílu mezi TR a TC). MR < mr="MC),">MR). Q* není vyráběn s min. AVC.

Zisková rovnice

Firma maximalizující zisk maximalizuje rozdíl mezi TR a TC

p = TR – TC

zlaté pravidlo maximalizace zisku: MR = MC

aby firma maximalizovala zisk, měla by zvolit takový výstup, aby se při jeho výrobě MR=MC (kdy dodatečný přírůstek výstupu nepovede ke změně dodatečného zisku)


Úspory z rozsahu (obr.23)

- jestliže fa realizuje rostoucí úspory z rozsahu, má to vliv na její náklady, objem produktu roste rychleji než náklady, průměrné a mezní náklady klesají,

- má-li konstantní úspory z rozsahu – pak objem produktu roste stejně rychle jako náklady, a AC a MC se nemění,

- má-li fa ztráty z rozsahu (klesající úspory) – náklady rostou než objem produktu, AC a MC rostou.


Moderní teorie nákladů

Rozvíjí klasickou teorii o nové prvky

1) týkající se průběhu křivky LAC

a) u klasické teorie – LAC klesají, pak nastává optimum, poté LAC rostou (ztráty z rozsahu, tzv. managerská neefektivnost)

b) u moderní teorie – LAC stále klesají, existují totiž neustále možnosti technického pokroku a růstu produkce, i když roste managerská neefektivnost, náklady jsou kompenzovány vyšší produktivitou práce, takže LAC klesají

Pozn. Úspory z rozsahu

Pozn. Úspory z rozsahu jsou v této souvislosti širším pojmem než rostoucí výnosy z rozsahu (vycházejí ze stabilní proporce mezi vstupy), protože znamenají růst výstupu v důsledku jakékoliv změny kombinace vstupů. Rostoucí výnosy z rozsahu znamenají sice větší růst výstupu než růst vstupů, ale proporce vstupů jsou stabilní.


Technický pokrok

a) v krátkém období (u jednofaktorové fce) posun TP směrem nahoru, obr.11a),tzn. že se stejným množstvím výrobního faktoru můžeme vytvořit větší produkt.

b) V dlouhém období tzn., že stejný objem produkce (Q1=Q1´) můžeme vytvořit s menším množstvím výrobních faktorů., takže izokvanta Q1 se posunuje doleva dolů na Q1´.


Náklady firmy


Účetní chápání nákladů:

explicitní náklady – jsou veškeré reálné výdaje spojené s výrobou určitého statku.

Ekonomické hledisko:

a) explicitní náklady

b) implicitní – jsou náklady, které firma reálně neplatí. Představují výnosy, o něž firma přichází tím, že užívá omezené zdroje právě určitým a nikoliv jiným způsobem.

Cenou práce – je mzdová sazba w

Cenou kapitálu – je nájemné r

Zapuštěné náklady – výdaje, které nemůže firma žádným způsobem získat zpět

Nákladová fce – vyjadřuje vztah mezi náklady firmy a vyrobeným výstupem.Tvar nákladové fce je přímo ovlivňován charakterem příslušné produkční fce, množstvím a cenami vstupů. TC = f(Q,w,r). Nákladová fce vyjadřuje minimální náklady firmy při výrobě různých velikostí výstupu a při použití různých kombinací práce a kapitálu.

6. Trh kapitálu

Kapitál definujeme jako zásobu kapitálovách statků (budovy, výrobní zařízení, zásoby apod.)

Kapitál není primárním VF (na rozdíl od práce a půdy), je produktem výroby, který znovu vstupuje do výrobního procesu.

Výroba kapitálových statků je spojena s omezováním současné spotřeby, ale zároveň umožňuje růst výroby i spotřeby v následujících obdobích.

Kapitálové statky se v procesu výroby nespotřebovávaní najednou, postupně se amortizují.

Obnovovací investice umožňují nahradit odepsané kapitálové statky novými, čisté investice jsou spojeny s rozšiřováním zásoby kapitálu. Spolu tvoří celkovou sumu investic neboli hrubé investice: IB = IR + IN


Pokud firmy nemají dostatek vlastních zdrojů na realizaci svých investičních záměrů, vstupují na trh kapitálu, kde se obchoduje s volnými disponibilními úvěrovými prostředky.


Nabídka na trhu kapitálu – tvoří ji úspory ekonomických subjektů. Na trhu kapitálu dostávají úspory domácností podobu kapitálu nabízeného podnikům.

Úspory = ta část disponibilního důchodu domácností, která nebyla vydána na spotřebu a byla přeměněna na nabídku dočasně volných úvěrových prostředků na trhu kapitálu.

Výnos z uspořené částky: ∆S = S1 – S0

Úroková míra – je dána poměrem čistého úroku z naspořené částky za určité časové období k této uspořené částce: ir = ∆S/S0 . 100

Budoucí hodnota: S1 = (1 + ir) . S0 Sn = (1 + ir)n . S0 (1 + ir)n úročitel

Současná hodnota: S0 = Sn/ (1 + ir)n 1/ (1 + ir)n odúročitel(diskont)

Za předpokladu, že neexistuje riziko, rozhodují se domácnosti o úsporách při daných časových preferencích na základě úrokové míry.

Z krátkodobého hlediska je velikost úspor dána. Z dlouhodobého hlediska vede růst úrokové míry k růstu úspor. Úspory jsou rostoucí funkcí úrokové míry a jsou určeny na základě časové preference.