3. Makroekonomická rovnováha

- firmy vyprodukovali výkony a část jich prodali, zbytek jsou zásoby
- domácnosti část spotřebovali a část uspořili
- rovnováha agregátní nabídky a poptávky

Jednoduchý model ekonomiky
• neexistují daně
• deflátor je nula (neexistuje inflace)
• existuje pouze C, I
• neexistuje zahraničí
- nabídku tvoří produkt firmy, Y = C + I
- poptávku tvoří spotřebitel, AD = C + S
- rovnováha je dána vztahem S = I

To, že je vysoký HDP neznamená ještě dobrou ekonomiku.

a) HDP > AD (plánované výdaje)
- snížení cen výrobků
- snížení zisku  omezení výroby (nevyužití zdrojů)
- zvyšuje se nezaměstnanost
• dlouhodobě to znamená útlum ekonomiky

b) HDP <>AD) roste tlak na snížení ceny
- při rostoucí ceně produkují výrobci více, vstupují nové firmy

Rovnovážná cena (pe)
- nabízené i poptávané množství je stejné
- rovnovážný reálný produkt (ye), při kterém neexistují nedostatky ani přebytky
- ekonomika je v rovnováze, subjekty se musejí chovat racionálně

Abychom se mohli podívat, že rovnováha nastane (Y a P), musíme analyzovat nerovnováhu.

Př.
Sedlák sklidil, spoří na nové pole. Zároveň je firmou i domácností. Část použije na spotřebu a část na firmu.

- s úspor se stávají podnikové výdaje
- investice = výdaj firmy
- musíme začít na finančních trzích
Klasická teorie rovnováhy
- klasikové tvrdí, že I klesají, když klesá i (králíci)
- čím vyšší i, tím méně projektů se uskuteční
- úspory jsou rostoucí, s rostoucí i roste objem peněz, které si můžeme půjčit
- př. nízká úroková míra - koupím nemovitost, akcie
- př. vysoká úroková míra - půjčím peníze (riziko, výnosnost)

1. Finanční trh
- kapitálový trh je trh úspor a investic
- úroková míra (i) = = = 0,1

- očekávaná míra zhodnocení investice na základě analýzy tržní příležitosti
- při SE = IE jsou všechny zdroje využity efektivně k produkci (viz. hranice produkčních možností a PPF křivka)

Změny v poptávce:
- zvýší se I
- levnější zboží nebo více zboží

2. Agregátní trh
- národní ekonomika se snaží vyrobit potenciální produkt (N)
- z dlouhodobého hlediska nabídka nereaguje na změnu cenové hladiny (změna je závislá pouze na změně ceny VF)
- čím blíže bude reálný produkt (ye2, Y) k potenciálnímu (max. využití zdrojů, N), tím lépe na tom ekonomika bude
- cílem ekonomiky je zmenšit vzdálenost reálného produktu (RP) a potenciálního produktu (N)

ye1 … jsme na hranici produkčních možností
ye2 … úroveň reálného produktu (zdroje nejsou efektivně využity)

Stát se snaží zvýšit poptávku (ekonomika musí být schopná, aby se zvýšilo množství a ne cena). Ekonomika musí mít technologie, aby nedovážela (bilance zahraničního obchodu). Pokud nemá technologie a dováži, zvýší se inflace, zatíží se státní rozpočet (vnitřní i vnější dluhy).

N = VF * SP (souhrnná produktivita VF)
= L * l (produktivita práce)
= A * a (úrodnost půdy)
= K * k (účinnost kapitálu)

Vlivy:
- úroveň řízení (systém)
- technologie (know-how)

Klesá cena VF
- klasikové říkají klesla AD (AD1 - AD2), to tzn. že klesl rovnovážný produkt, nejsou využity zdroje (vznikají volné VF, roste konkurence na nabídce VF) majitelé se je snaží udat, klesá cena těchto VF

Z rovnováhy VF/dolar vyplývá rozhodnutí:
- čím je práce levnější, tím jí koupíme více

- pokud cena VF klesá je tento VF ve větším množství zapojován do výroby
- v bodě E2 klesl reálný produkt a cena, protože se snižují ceny VF, které umožňují podnikateli zapojovat tyto výhodné VF, tedy produkce roste do bodu E3
- podle Friedmana se mění pouze cenová úroveň (roste poptávka)

Předpoklady:
a) pružné ceny (reagují)
b) na trhu kapitálu nevzniká nerovnováha mezi I a S, která by se promítala do vývoje agregátní poptávky

Pokud agregátní poptávka z nějakého důvodu roste či klesá, tak to znamená krátkodobě pokles reálného produktu pod úroveň produktu potenciálního (N) nebo krátkodobý zanedbatelný převis reálného produktu (Y) nad (N), avšak dlouhodobě díky pružným cenám se Y vrací na úroveň N, a tím se ekonomika opět dostává na svou PPF křivku.

Trh tedy sám zajistí rovnováhu ekonomiky na úrovni N, tedy při efektivně využitých VF a není tedy zapotřebí zásahů vlády, která tento přirozený mechanismus pouze naruší při současném vynaložení peněz na stání administrativu.

1. Makroekonomie

- zabývá se chováním subjektů v národním hospodářství jako celku

1. HDP
2. Inflace
3. Nezaměstnanost
4. Zahraniční obchod

Magický čtyřúhelník

ČR 2000
USA 2000

Čím pravidelnější a větší obsah čtyřúhelník má, tím je ekonomika výkonnější.


Hrubý domácí produkt
- souhrn všech tržních hodnot statků a služeb vyrobených v dané ekonomice za období (1 rok)
- mimo trh VF, výrobků a služeb, domácností a firem máme ještě další subjekty
- finanční trh rozdělujeme na trh kapitálu a peněz

Metody výpočtu HDP
1. výdajová metoda (Za kolik si koupili lidé?)
2. důchodová metoda (Kolik si lidé vydělali?)
3. produktová metoda (Objem výroby ve fyz. jednotkách)

Hlavními složkami výdajové metody výpočtu HDP jsou osobní výdaje na spotřebu (krátkodobé a dlouhodobé statky a služby), hrubé soukromé domácí investice (fixní investice firem, fixní investice do bytové výstavby, změny stavu zásob), vládní výdaje na nákup statků a služeb (kultura, školství) a saldo obchodní bilance.

Z výdajů domácností se do položky výdaje na osobní spotřebu nezapočítávají výdaje na nové domy (zahrneme je do HDI). U HDI přívlastek „hrubé“ označuje tu skutečnost, že z investic nebylo odečteno znehodnocení kapitálu (amortizace). HDI obnovovací jsou vytvářeny z vlastních zdrojů (odpisů) a jsou zpětně investovány do výroby (obnova zdrojů). HDI rozvojové jsou financovány cizím kapitálem na další rozvoj podniku. Do vládních nákupů statků a služeb nepočítáme transfery, tj. platby, které nemají povahu nákupu statků a služeb, ale povahu čistého přesunu důchodu (podpory a sociální dávky).

Obdobným způsobem můžeme vyjádřit i hrubý národní důchod při použití důchodové metody. Hlavními složkami jsou potom důchody či náklady na nákup výrobních činitelů (mzdy a platy, renty, čisté úroky = kapitál, zisky) a položky, které nemají povahu důchodů výrobních činitelů (odpisy = znehodnocení kapitálu, nepřímé daně z podnikání).

Hlavní složky obou metod:

Produktová metoda Důchodová metoda
Spotřeba (C) Mzdy a platy (w)
HDI (I) Renty (R)
Vláda (G) - Úroky (Int)
Čisté vývozy (X) Zisky (P)
Odpisy (D)
Nepřímé daně (IBT)

HDP = C + I + G + X = HNP = W + R + Int + P + D + IBT

HDP se uvádí ve stejné měně (roční objem je srovnatelný kurzem USD); na jednoho obyvatele (nezáleží na pracovním zařazení) ekonomicky aktivního (počet pracujících, produktivita práce); reálný* (nominální nelze porovnávat, neboť neobsahuje růst cenové hladiny).

Produktová metoda
- firmy vyprodukovali, něco prodali - daňové přiznání
- sečteme-li všechno a odečteme meziprodukty získáme celkový HDP

Připomeňme si, že HDP představuje celkovou finální produkci statků a služeb. Při zjišťování HDP produktovou metodou sečítáme pouze tyto finální statky a služby sloužící k uspokojení potřeb domácností, a nemůžeme sem započítávat statky, které byly při výrobě použity. Většina firem vyrábí nejrůznější polotovary (meziprodukty), které však obíhají pouze mezi firmami a nevstupují do bezprostřední spotřeby domácností. Kdybychom je do výpočtu HDP zahrnuli, byla by hodnota mezistatků zahrnuta několikrát a HDP by byl o to vyšší. Za meziprodukt jsou totiž považovány vzájemné dodávky statků mezi firmami, které jsou uskutečněny ve sledovaném období a současně jsou v témže období použity k další výrobě.

Rovněž při používání důchodové metody měření HDP vzniká problém s duplicitami. Abychom zabránili opakovanému započítání plateb firmám za nákupy meziproduktu, použijeme tzv. metodu přidané hodnoty. Přidanou hodnotou je rozdíl mezi tržbami z prodejů statků a služeb a výdaji firmy na pořízení materiálů, polotovarů a služeb od jiných firem. Jinými slovy, statistik zahrnuje do výpočtu všechny náklady firmy související s platbami za faktory s výjimkou plateb jiným firmám. Tyto platby budou započítány do HDP z přiznání jiných firem a důchodová metoda se tak vyhýbá jakémukoliv dvojímu započítávání. (př: obilí, mouka, těsto, chléb)

Poloha křivky agregátní poptávky

Posun křivky AD doprava a doleva závisí na všech faktorech, které ovlivňují polohu křivek IS a LM.

Fiskální expanze způsobí posun o velikosti: DY = g * DA

Monetární expanze způsobí posun o velikosti: DY = (b / h) * g * D (M / P)

Body mimo křivku agregátní poptávky

V bodech napravo od agregátní poptávky existuje přebytek nabídky zboží a služeb. Dochází ke vzniku neplánovaných zásob, což vyvíjí tlak na snížení produkce a na snížení cen.

Tvar křivky agregátní poptávky a hlavní proudy makroekonomické teorie

Monetaristé – změny agregátních výdajů jsou určovány změnami peněžní zásoby.

Keynesiánci – nepopírají důležitou úlohu peněz. Změny spotřebních a investičních výdajů, vládní výdaje na nákup zboží a služeb, transferové platby, změna čistých vývozů a daně mají výrazný vliv na změny reálné produkce.

Neoklasici tvrdí, že křivka AD má tvar rovnoosé hyperboly.

Makroekonomie

1. Určení rovnovážné produkce v třísektorovém modelu ekonomiky. Autonomní výdaje a multiplikátor autonomních výdajů při existenci sazby důchodové daně, multiplikátor transferových a daňových plateb.

Třísektorový model zahrnuje kromě domácností a firem i sektor vládní. Což se projevuje:

• Vládními nákupy zboží a služeb (G), jež jsou komponentami agregátní poptávky.
• Daněmi (TA_T) a transfery (TR)

Vláda a modifikace agregátní poptávky

Agregátní poptávka se skládá z výdajů domácností na spotřebu (C), z investičních výdajů firem (I) a vládních výdajů na nákup zboží a služeb (G): AD = C + I + G

Spotřeba domácností není funkcí důchodu, ale funkcí disponibilního důchodu (YD).

YD = Y – TA_T + TR

Potom spotřební funkce: C = Ca + c * (Y – TA_T + TR), c je mezní sklon ke spotřebě.

Platí: G = G, TR = TR

Celkové daně se skládají z autonomních daní a důchodové daně: TA_T = TA + t * Y

Potom spotřební funkce: C = Ca + c * (Y – TA – t * Y + TR)

C = Ca + c * Y – c * TA – c * t * Y + c * TR

Agregátní poptávka: AD = c * Y – c * t * Y + Ca – c * TA + c * TR + I + G

Autonomní výdaje: A = Ca – c * TA + c * TR + I + G

Dosazením autonomních výdajů do rovnice agregátní poptávky: AD = A + c * (1 – t) * Y

V třísektorovém modelu je agregátní poptávka tím větší (menší), čím větší (menší) je autonomní spotřeba, transferové platby, autonomní investice a vládní nákupy zboží a služeb a čím menší (větší) jsou autonomní daně na straně jedné a čím větší (menší) je mezní sklon ke spotřebě z disponibilního důchodu a čím nižší (vyšší) je sazba důchodové daně.

Porovnání AD v dvousektorovém a třísektorovém modelu ekonomiky: Obr. str. 27

Makroekonomická rovnováha

- firmy vyprodukovali výkony a část jich prodali, zbytek jsou zásoby

- domácnosti část spotřebovali a část uspořili

- rovnováha agregátní nabídky a poptávky

Jednoduchý model ekonomiky
· neexistují daně

· deflátor je nula (neexistuje inflace)

· existuje pouze C, I

· neexistuje zahraničí

- nabídku tvoří produkt firmy, Y = C + I

- poptávku tvoří spotřebitel, AD = C + S

- rovnováha je dána vztahem S = I


To, že je vysoký HDP neznamená ještě dobrou ekonomiku.


a) HDP > AD (plánované výdaje)

- snížení cen výrobků

- snížení zisku à omezení výroby (nevyužití zdrojů)

- zvyšuje se nezaměstnanost

· dlouhodobě to znamená útlum ekonomiky


b) HDP <>

- krátkodobě může firma zvýšit ceny

- zvyšování zisků à rozvoj výroby

Makroekonomie

- zabývá se chováním subjektů v národním hospodářství jako celku

1. HDP
2. Inflace
3. Nezaměstnanost
4. Zahraniční obchod

Magický čtyřúhelník

Čím pravidelnější a větší obsah čtyřúhelník má, tím je ekonomika výkonnější.

Hrubý domácí produkt
- souhrn všech tržních hodnot statků a služeb vyrobených v dané ekonomice za období (1 rok)
- mimo trh VF, výrobků a služeb, domácností a firem máme ještě další subjekty
- finanční trh rozdělujeme na trh kapitálu a peněz

Stát
Banky
Odbory
Zahraničí
EU - globalizace

5. kapitola: Přehled makroekonomie

Makroekonomie (MAE) – studuje chování ekonomiky jako celku. Zkoumá celkovou úroveň národního produktu, zaměstnanosti, cen a zahraničního obchodu.

Mikroekonomie – věnuje se zkoumání individuálních cen, množství a trhů. Analyzuje dokonale a nedokonale konkurenční trhy, trhy vstupů a výstupů, dopad odborových organizací nebo diskriminace na trhy práce, efektivnost konkurenčních trhů…

A. Makroekonomické pojmy a cíle

- Země může svou ekonomickou výnosnost ovlivnit makroekonomickou politikou.
- Ukazatele ekonomické výkonnosti: HNP (GDP), zaměstnanost, inflace a čisté výnosy (saldo bilance zahraničního obchodu).

Cíle a nástroje v makroekonomii

Cíle
Produkt:
· Vysoká úroveň
· Rychlé tempo růstu
Zaměstnanost:
· Vysoká úroveň zaměstnanosti
· Nízká nedobrovolná nezaměstnanost
· Vytváření vhodných pracovních příležitostí s vysokou odměnou pro ty, kteří chtějí pracovat
Stabilita cenové úrovně v podmínkách volných trhů
Bilance se zahraničím:
· Rovnováha vývozů a dovozů
· Stabilita měnového kurzu

Účinky makroekonomické politiky v modelu AS/AD:

Monetární politika používá thrupeněz k ovlivnění AD. Monetární expanze = zvýšení AD. V dlouhém období je inflace čistě monetární jev, protože AS je vertikální a posun Ad způsobí pouze růst cenové hladiny. Maximálně účinná je monetární politika v krátkém období. Restrikce má za následek posun AD doleva dolů. Monetární expanze = zvýšení nabídky peněz.

Fiskální politika ovlivňuje přímo AD. Fiskální expanze má za následek posun Ad doprava nahoru. Jedná se zvýšení některé položky AD. Nejčastěji se jedná o zvýšení vládních nákupů. Fiskální politika je maximálně účinná v případě horizontální křivky AS a maximálně neúčinná v případě vertikální AS. Uplatňuje se tzv. crowding out efekt (vytěsňovací efekt) kdy dochází k vytěsňování soukromých investic. Vládní výdaje mají tendenci vytěsňovat soukromé investice.


14. Ekonomický růst, hospodářské cykly


Okunův zákon -klesne-li skutečný GNP o dvě procenta vůči potencionálnímu GNP, potom míra nezaměstnanosti vzroste přibližně o jedno procento.

Potenciální produkt - maximální úroveň GNP, kterou lze dosahovat při daném stavu technologie a počtu obyvatelstva, aniž dochází k urychlení inflace; někdy se též nazývá produktem vysoké zaměstnanosti. Dnes se všeobecně chápe jako úroveň produktu, která odpovídá přirozené míře nezaměstnanosti.

Hlavní proud

- neokeynesiánský model - jedná se o kombinaci dvou předchozích extrémních případů. Vše závisí na existenci volných zdrojů v ekonomice. Pokud volné zdroje existují, lze aplikovat keynes. přístup a s tím i příslušný tvar a sklon křivky AS. Pokud neexistují volné zdroje pak je křivka AS v klasickém poli. Pokud se ekonomika pohybuje po potenciálním produktu, to jest křivka AS opisuje křivku potencionálního produktu, potom může dojít k posunu křivky AS pouze, pokud dojde k posunu potencionálního produktu. Potencionální produkt to je maximální možná úroveň produkce, kterou lze s danou technologií a při daném počtu obyvatelstva dosáhnout, aniž dochází k růstu inflace. Může se posunout se zvýšením práce. As ovlivňují tzv nabídkové šoky viz ropné šoky v 70 - tých letech.


Makroekonomická rovnováha:

Vyplývá z integrace agregátní poptávky a nabídky. Grafický bod rovnováhy nastává v průsečíku AS a AD. Podle klasiků dosahuje ekonomika rovnováhy v kr. i dlouhém období rovnováhy, pokud se pohybuje po hranici potencionálního produktu. V keyn. a neokeyn. modelu tomu tak v kr. období nemusí být. Mezera produktu nastává, když je skutečný produkt pod potencionálním produktem a potencionální produkt je produkt, který lze v dané ekonomice vyrábět, aniž by docházelo k inflaci. Mezera produktu udává, o kolik méně vytváří ekonomika oproti potencionálním možnostem. Inflační mezera nastává v opačném případě. Můžeme ji změřit jako částku, o kterou AD převyšuje potencionální produkt.

Základní ekonomické pojmy

Ekonomie je věda o nejobecnějších souvislostech v ek. Životě společnosti, viděných v jejich celku.
Děli se na :
1) Mikroekonomie – popisuje chování subjektů na trzích.
2) Makroekonomie – zabývá se chováním ekonomiky jako celku.

Ekonomie poskytuje celkový obraz ek. Života v dané společnosti, kde lidé vystupují jako jednotlivé subjekty 0(jednotlivci) nebo ve skupinách jako skupinové subjekty. Podle toho jaké aktivity vykonávají je zařazujeme do těchto skupin:
1) Domácnosti
2) Firmy
3) Vláda = Stát

Tato ekonomické subjekty se setkávají na trhu, který dělíme na :
1) Trh statků a služeb
2) Trh práce
3) Finanční trh (trh peněz)

V každé společnosti se musí řešit tyto 3 základní ek. Problémy:
1) Co vyrábět
2) Jak vyrábět
3) Pro koho vyrábět

Tyto 3 základní ek. Problémy lze řešit těmito ekonomickými systémy (tzn. Způsoby řízení ek. Ve státě)
1) Zvyková ekonomika – na základě zvyku nebo tradice (již se nepoužívá)
2) Tržní ekonomika – ekonomie současné doby
3) Plánovaná ekonomika – Něco jako pětiletky. Fungovaly v zemích východní Evropy
po 2 svět. Války.
4) Smíšená

Makroekonomie – otázka č. 20

Hospodářský cyklus v pojetí monetaristů a nové klasické makroekonomie
- ekonomové, kteří mají blízko k monetarismu a nové klasické makroekonomii, nalézají častou příčinu cyklického kolísání ekonomiky v kolísání tempa růstu pen. nabídky – tempo růstu nabídky peněz před recesí klesá a před konjunkturou roste, HC má tak na svědomí restriktivní nebo expanzivní MP CB

Monetaristé
- své chápání HC staví na teorii přirozené míry nezaměstnanosti a na hypotéze adaptivních očekávání – příčinou kolísání ekon. aktivity jsou změny tempa růstu nabídky peněz, tyto změny způsobují nesoulad mezi očekávanou a skutečnou mírou inflace, dochází k “pomýlení” ekon. subjektů a odchýlení jejich aktivity od dlouhodobě přirozené úrovně – podle Friedmana je HC důsledkem nedokonalých informací (jeho model bývá označován jako model peněžní iluze nebo model pomýlení), neboť jednotlivci tvoří svá očekávání adaptivně na základě minulých zkušenosti, nesoulad mezi očekávanou a skutečnou mírou inflace trvá jen krátkodobě, v dlouhém období se očekávání opraví a přizpůsobí podle skutečného vývoje ekonomiky


Nová klasická makroekonomie
- vypracovala podobnou teorii – teorii rovnovážného HC – je důležité, zda je změna tempa růstu nabídky peněz ekonomickými subjekty očekávána nebo ne – tato škola tvoří očekávání racionálně, tj. na základě všech dostupných informací o minulém, současném i budoucím vývoji ekon. proměnných, není důležité, zda se jedná o krátké nebo dlouhé období

- neočekávaná změna – stejný výsledek jako u monetaristů

- očekávaná změna – růst AD doprovází okamžité snížení AS, ekonomika se tak ani krátkodobě nevychýlí ze své dlouhodobé rovnováhy

- nesprávně očekávaná změna – může ekonomiku zavést do recese

13.Ukazatelé makroekonomického vývoje

Makroekonomické agregáty typu domácí a národní produkt
Hrubý domácí produkt (GDP) = měří celkový objem veškeré finální produkce vyrobené v dané zemi během 1 roku výrobními faktory umístěnými v dané zemi bez ohledu na to, kdo vlastní tyto výrobní faktory;

1. metoda výdajová

GDP v tržních cenách = C + I + G + NX

GDP v cenách výrobních faktorů = C + I + G + NX – nepřímé daně

2. metoda důchodová – souhrn důchodů, které obdrží vlastníci výrobních faktorů

GDP v tržních cenách = NI + amortizace kapitálu + nepřímé daně (NI (národní důchod) = w+i+z+n+s)

w = mzdy a platy

i = čisté úroky

z = zisky firem zapsaných do OR

n = renty z půdy a nemovitostí

s = příjmy frem nezapsaných v OR a samozaměstnavatelů

3. metoda odvětvová = součet přidaných hodnot každé firmy v jednotlivých odvětvích ekonomiky


Hrubý národní produkt (GNP) = hrubý domácí produkt + čistý export důchodu z vlastnictví aktiv (GHP = GDP + NXFI; NXFI = XFI – IMFI);

Neokeynesiánský kompromis (třístupňová křivka AS)

Nekreslí ekonomové někdy do modelu AS – AD zvlášť křivky LRAS a SRAS, ale namísto toho používají třístupňovou křivku AS, která má tři pole.

Nejdříve je křivka horizontální – keynesiánské pole - cenová hladina zůstává stejná bez ohledu na to, jak se mění AD. Ekonomika má výrazně nevyužité výrobní kapacity ( např. ekonomika je ve stavu hluboké recese), v keynesiánském poli si poptávka tvoří vlastní nabídku.

Střední část – střední pole – uprostřed je křivka rostoucí, tzn. růst AD je doprovázen růstem cenové hladiny i reálného produktu. Zde jsou kapacity ekonomiky využity poměrně značně, nebylo však dosaženo plné zaměstnanosti.

Poslední část – klasické pole – tato křivka je vertikální, tzn. růst AD se odrazí pouze v růstu cenové hladiny bez vlivu na reálný produkt. Zde jsou kapacity ekonomiky plně využity a nabídka si vytváří vlastní poptávku. Tvrzení, že nabídka si vytváří vlastní poptávku je nazýváno Sayův zákon trhů.


Makroekonomická rovnováha v modelu AS – AD

Důvodem pro konstruování modelu AS – AD je určit a odhadnout změny reálného GDP a cenové hladiny v závislosti na změnách různých ekonomických veličiny. K tomu potřebujeme spojit křivku AD a křivky AS a určit bod makroekonomické rovnováhy.

Krátkodobá makroekonomická rovnováha – nastává v bodě, kde se protínají křivka AD a křivka SRAS. Tato rovnováha nemusí být nezbytně rovnováha s plnou zaměstnaností.

Dlouhodobá makroekonomická rovnováha – je rovnováhou, kdy ekonomika operuje na úrovni přirozené míry nezaměstnanosti a bod rovnováhy E se nachází v průsečíku křivky AD a křivky LRAS. Dlouhodobá makroekonomická rovnováha je rovnováha s plnou zaměstnaností.

Analyzujte předpoklady makroekonomické rovnováhy pomocí modelu AS – AD

Makroekonomie studuje chování ekonomiky jako celku. Zabývá se takovými proměnnými jako jsou např. velikost HDP, cenová hladina, míra nezaměstnanosti nebo bilance zahraničního obchodu. A k tomu využívá makroekonomické modely, jedním z nich je i model agregátní nabídky a agregátní poptávky. Tento model je vystavěn na následujících kategoriích: reálný GDP (Q), cenová hladina (P), agregátní poptávka (AD), krátkodobá agregátní nabídka (SRAS), dlouhodobá agregátní nabídka (LRAS), bod krátkodobé makroekonomické rovnováhy (Es) a bod dlouhodobé makroekonomické rovnováhy (EL).


AGREGÁTNÍ POPTÁVKA (AD)

Je to vztah mezi celkovým rovnovážným množstvím poptávaného reálného GDP a úrovní cenové hladiny, ceteris paribus.

Pod úrovní cenové hladiny budeme rozumět průměrnou úroveň cen veškerého zboží a služeb v ekonomice, kterou měříme buď deflátorem GDP nebo CPI.

Celkové množství poptávaného reálného GDP je souhrn spotřebního zboží a služeb poptávaného domácnostmi ©, investičního zboží poptávaného firmami (I), zboží a služeb poptávaných státem (G) a čistého exportu (NX) poptávaného cizinci.

MIKROEKONOMIE, MAKROEKONOMIE

MIKROEKONOMIE
- zabývá se jednotlivými trhy a zkoumá rozhodování jednotlivých domácností a firem, nejdůležitější jsou:
1. Domácnosti – jsou vlastníky (domácích) výrobních faktorů a nakupují na trhu výrobky a služby pro uspokojení svých potřeb, tyto výrobky a služby nakupují za důchody (příjmy) z prodeje výrobních faktorů
2. Firmy – vyrábějí a nabízejí na trhu statky a služby, hlavním cílem firem je dlouhodobé dosahování zisků
3. Stát – vstupuje na trh jako specifický subjekt, může být v pozici prodávajícího i kupujícího

MAKROEKONOMIE
- zabývá se ekonomikou jako celkem, k tomuto pozorování slouží ekonomům základní veličiny
1. Roční míra inflace - souvisí s cenami a hodnotou peněz, rostou CENY roste INFLACE znehodnocuje se MĚNA
2. Roční tempo růstu hrubého domácího produktu (HDP) – objem ročního produktu státu
3. Roční míra nezaměstnanosti
4. Saldo obchodní bilance - rozdíl mezi dovozy a vývozy