Dlouhodobé efekty fiskální expanze

Jakmile pracovníci poznají, že se jejich reálná mzdová sazba v daném období oproti rovnovážné reálné mzdové sazbě ve výchozím období snížila, budou při dalších mzdových jednáních a uzavírání mzdových dohod požadovat zvýšení nominální mzdové sazby, a to proporcionálně ke zvýšení cenové úrovně tak, aby se jejich reálná mzdová sazba v přítomném období zvýšila na úroveň výchozí rovnovážné reálné mzdové sazby.

Zvýšení nominální mzdové sazby povede k tomu, že křivka krátkodobé agregátní nabídky se posune nahoru. Tím začíná přizpůsobovací proces. Vznikne nový bod krátkodobé rovnováhy. Cenová hladina se opět zvýšila a v důsledku toho se opět sníží reálná mzdová sazba. Přizpůsobovací proces pokračuje.

Přizpůsobovací proces skončí, jsou-li splněny všechny podmínky dlouhodobé rovnováhy ekonomiky:

• Reálná mzdová sazba se rovná výchozí úrovni rovnovážné reálné mzdy
• Vyrobená produkce odpovídá produkci při plné zaměstnanosti
• Při rovnovážné reálné mzdové sazbě firmy dobrovolně vyrábějí a nabízejí množství produkce odpovídající produkci při plné zaměstnanosti

Spojíme-li výchozí bod a konečný bod přizpůsobovacího procesu ekonomiky dostaneme vertikální přímku (křivka dlouhodobé agregátní nabídky – LAS).

Vertikální křivka agregátní nabídky představuje všechny kombinace cenové úrovně a úrovně přirozeného reálného produktu, při níž se skutečná reálná mzdová sazba rovná rovnovážné reálné mzdové sazbě.

Dlouhodobé (konečné) efekty fiskální expanze:

• Produkce a zaměstnanost se nezměnila
• Cenová úroveň se zvýšila
• Úroková sazba se zvýšila
• Došlo k úplnému vytěsňovacímu efektu (vytěsnění soukromých autonomních výdajů vládními výdaji v poměru 1 : 1)

17. Krátkodobé a dlouhodobé účinky fiskální a monetární expanze při pozitivně skloněné keynesiánské křivce krátkodobé agregátní nabídky.

Krátkodobé efekty fiskální politiky

Obr. str. 205

Dojde ke zvýšení vládních nákupů zboží a služeb, což zvýší autonomní výdaje. Křivka agregátní poptávky se posune doprava. Při původní cenové hladině vznikne převis agregátní poptávky nad agregátní nabídkou. Dochází k tlaku na čerpání plánovaných zásob a tedy tlak na rozšiřování produkce a současně tlak na růst cenové úrovně (firmy musí pokrýt rostoucí marginální náklady spojené se zaměstnáním dodatečných pracovníků).

V důsledku růstu cenové úrovně dojde ke snížení reálné mzdy.

Zvýšení vládních výdajů na nákup zboží a služeb vede k růstu produkce nad úroveň potenciálního produktu a současně došlo ke zvýšení cenové hladiny. Nominální mzdy se v tomto krátkém období nestačily přizpůsobit. Nový bod je bodem krátkodobé rovnováhy ekonomiky.

Krátkodobé efekty fiskální expanze:

• Současně se zvýšila jak produkce, tak i cenová úroveň
• Úroková sazba se zvýšila, a to v důsledku snížení reálných peněžních zůstatků
• Reálná mzdová sazba se snížila
• Marginální produktivita práce se snížila

Fiskální politika při keynesiánské křivce agregátní nabídky v extrémním případě

Obr. str. 197

Fiskální expanze posune křivku AD doprava.

Nový bod rovnováhy ekonomiky se vyznačuje těmito vlastnostmi:

• Vzrostla produkce
• Cenová úroveň se nezměnila
• Přírůstek produkce vyvolaný fiskální expanzí, tj. DY je roven multiplikátoru fiskální politiky (g) krát přírůstek autonomních výdajů (DA)
• Úroková sazba se zvýší

Monetární politika za předpokladu extrémního případu keynesiánské křivky krátkodobé agregátní nabídky

Obr. str. 198

Centrální banka zvýší zásobu nominálních peněz. Dojde k posunu křivky AD doprava.

Efekty monetární expanze v těchto podmínkách jsou následující:

· Produkce se zvýšila

· Cenová úroveň se nezměnila

· Přírůstek produkce vyvolaný monetární expanzí se rovná součinu multiplikátoru monetární politiky (b) a přírůstku nabídky reálných peněžních zůstatků

· Úroková sazba se snížila

15. Keynesiánská křivka krátkodobé agregátní nabídky (extrémní případ).

Účinnost fiskální a monetární expanze při keynesiánské křivce agregátní nabídky (extrémní případ).

Horizontální křivka agregátní nabídky

V ekonomice existuje produkční mezera,existující zásoba kapitálu je dostatečná a taktéž zásoba práce je dostatečná.

Extrémní případ keynesiánské křivky agregátní nabídky v krátkém období je založen na předpokladech:

• Cenová hladina a mzdové sazby jsou v krátkém období nepružné
• Na trhu práce je dostatečná nabídka práce a fixní nominální mzdové sazby
• Nevyužití kapitálu
• Marginální fyzický produkt práce je konstantní – nevyužití kapitálu je takové, že zaměstnání dodatečné jednotky ještě nerozřeďuje kapitál, aby to vedlo k poklesu marginálního fyzického produktu práce (W / P = DY / DN Þ P = W / MPN)

Keynesiánská křivka krátkodobé agregátní nabídky v extrémním případě je horizontální: firmy jsou ochotny vyrábět a nabízet jakékoliv množství produkce, které je poptáváno při dané cenové úrovni.

Obr. str. 196

14. Účinky monetární a fiskální expanze za předpokladu klasické křivky agregátní nabídky. Neutralita peněz. Úplný vytěsňovací efekt.

Fiskální politika za předpokladu klasické křivky agregátní nabídky

Obr. str. 193

Fiskální expanze (např. růst vládních výdajů na nákup zboží a služeb) posune křivku AD doprava. Při původní cenové úrovni vznikne převis agregátní poptávky nad agregátní nabídkou: více produkce nemůže být firmami vyrobeno a nabízeno, protože neexistuje dodatečná práce, která by mohla být zaměstnána.

V důsledku převisu agregátní poptávky a nemožnosti zvýšit nabídku produkce nastane růst cenové hladiny. Růst cenové hladiny vyvolá pokles reálných peněžních zůstatků, což zvýší úrokové sazby. Zvýšení úrokových sazeb má za následek vytěsnění soukromých autonomních výdajů. Dochází k úplnému vytěsňovacímu efektu. Vytěsňovací efekt má příčinu v omezenosti agregátní nabídky, tj. na straně nabídky.

Efekty fiskální expanze:

• Produkce a zaměstnanost se nemění
• Cenová úroveň se zvýšila
• Úroková sazba se zvýšila
• Dochází k úplnému vytěsňovacímu efektu

Fiskální politika při dokonalé kapitálové mobilitě v systému flexibilního měnového kursu

Fiskální expanze vyvolá posun křivky IS doprava a zvýšení domácí úrokové sazby nad úroveň světové úrokové sazby. To vyvolá silný kapitálový příliv a apreciaci domácí měny. Centrální banka nemusí intervenovat. Apreciace domácí měny zhorší konkurenceschopnost domácího zboží. Dochází k poklesu čistých vývozů. Křivka IS se vrací zpět do původní pozice.

Fiskální expanze vede k úplnému mezinárodnímu vytěsňovacímu efektu. Fiskální expanze vede k vytěsnění čistých exportů.

V systému pružných měnových kursů je fiskální expanze zcela neúčinná.

Obr. str. 118

Monetární politika při dokonalé kapitálové mobilitě v systému flexibilního měnového kursu

Monetární expanze vede k posunu křivky LM doprava a vede k tlaku na snížení domácí úrokové sazby pod úroveň světové úrokové sazby a ke zvýšení úrovně produkce. Dochází k depreciaci domácí měny, která stimuluje vývozy domácí země a zdražuje dovozy. Křivka IS se posunuje doprava.

Monetární expanze je v systému flexibilního měnového kurzu velmi účinná.

Obr. str. 119

8. Fiskální a monetární politika, dokonalá kapitálová mobilita a fixní a flexibilní měnové kursy – Mundell-Flemingův model.

Předpoklady Mundell-Fleminova modelu:

1. dokonalá kapitálová mobilita – domácí země nemůže udržovat odchylnou úroveň úrokové sazby od světové úrokové sazby.
2. měnový kurz je fixní
3. existují nevyužité zdroje – nabídka domácí produkce je elastická a její cenová úroveň je fixní
4. země jsou malé, na to aby ovlivnily důchod v cizích zemích nebo světové úrokové sazby
5. investice závisí na úrokové sazbě
6. úspory a daně rostou s důchodem
7. monetární politika na sebe bere podobu nákupu obligací
8. fiskální politika má podobu vládních výdajů hrazených emisí obligací

Účinnost fiskální expanze při dokonalé kapitálové mobilitě a fixních měnových kursech

Vláda hodlá fiskální expanzí zvýšit rovnovážný důchod a zaměstnanost zvýšením nákupu zboží a služeb. Křivka IS se posune doprava. Dojde ke zvýšení úrovně důchodu a zvýší se i domácí úroková sazba nad úroveň světové úrokové sazby. To vyvolá silný kapitálový příliv, což zvýší domácí měnové rezervy a vyvine tlak na revalvaci měnového kursu. Centrální banka musí intervenovat na jeho udržení tím, že prodává na mezinárodním měnovém trhu domácí měnu a nakupuje zahraniční měnu. Dojde k růstu nabídky reálných peněžních zůstatků a křivka LM se posunuje doprava.

Fiskální expanze je při předpokladu dokonalé kapitálové mobility a fixním měnovém kursu velmi efektivní, neboť dochází ke zvýšení rovnovážné produkce (a zaměstnanosti).

Obr. str. 116 (3.11)

Monetární politika při dokonalé kapitálové mobilitě v systému fixních měnových kursů

Monetární expanze znamená zvýšení nabídky reálných peněžních zůstatků a vede ke snížení úrokové sazby pod světovou úrokovou sazbu. To vyvolá silné kapitálové odlivy, pokles měnových rezerv domácí země a tlak na devalvaci měny. Centrální banka nakupuje domácí měnu a prodává zahraniční měnu. Tím dojde ke snížení nabídky reálných peněžních zůstatků a křivka LM se vrací zpět do své výchozí pozice.

Monetární politika je za předpokladu dokonalé kapitálové mobility a fixního měnového kursu neúčinná v ovlivňování produkce a úrovně úrokové sazby.

Schodek platební bilance vyvolaný snížením úrokové sazby v důsledku monetární expanze vyvolá v malé otevřené ekonomice automatickou monetární restrikci. Peněžní zásoba se stala endogenním faktorem a centrální banka nemůže za těchto podmínek kontrolovat ani peněžní zásobu, ani úrokovou sazbu, ani úroveň rovnovážné produkce.

Obr. str. 116 (3.12)

Fiskální politika při dokonalé kapitálové mobilitě v systému flexibilního měnového kursu

V systému flexibilního měnového kursu nemusí centrální banka intervenovat na udržení měnového kursu. V systému pružných měnových kursů spojení mezi platební bilancí a peněží zásobou neexistuje a centrální banka může kontrolovat nabídku reálných peněžních zůstatků.

Čistý floating – centrální banka se vzdává intervence na mezinárodních měnových trzích. Řízený floating – měnové kursy nejsou centrálními bankami běžně fixovány, ale centrální banky je nenechají volně fluktuovat.

Vytěsňovací efekt a fiskální politika

· Citlivost poptávky po penězích na úrokovou sazbu je nula, což znamená že křivka LM je vertikální. Fiskální expanze vede k posunu křivky IS doprava: jediným efektem fiskální expanze je zvýšení úrokové sazby, protože v důsledku nulové citlivosti poptávky po penězích na úrok se neuvolňují žádné dodatečné peníze. Vytěsňovací efekt fiskální expanze je v těchto podmínkách úplný: 1 koruna vládních výdajů na nákup zboží a služeb vytěsní 1 korunu soukromých autonomních výdajů. V těchto podmínkách je fiskální expanze úplně neúčinná v ovlivňování úrovně rovnovážné produkce. Tato situace se nazývá klasický případ. Obr. str. 74 (2.22)

Jaký je účinek fiskální expanze:

· Keynesiánci: křivka LM je plošší a křivka IS není významně plochá. Fiskální expanze má účinek na produkci a zaměstnanost.

· Monetaristé: fiskální expanze má velmi slabý účinek. Vyvolává totiž silný vytěsňovací efekt v důsledku velmi strmé křivky LM (malá citlivost poptávky po penězích na úrokovou sazbu). Crowding out efekt je úplný pokud je křivka LM vertikální.

Multiplikátor fiskální politiky

O kolik se zvýší rovnovážný důchod vyvolaný přírůstkem vládních výdajů na nákup zboží a služeb: DY = g * DA + (b / h) * g * D (M / P)

Předpokládáme, že nabídka reálných peněžních zůstatků se nemění, je druhý člen rovnice roven nule.

DY / DA = g = a / (1 + a * b * k / h)

Výraz g je multiplikátor fiskální politiky. Ukazuje, o kolik se zvýší úroveň rovnovážného důchodu v důsledku zvýšení vládních výdajů na zboží a služby, bude-li nabídka reálných peněžních zůstatků konstantní.

Multiplikátor fiskální politiky je menší než jednoduchý výdajový multiplikátor (kromě případu, kdy je křivka LM horizontální.

Sklon křivky LM a IS a účinnost fiskální politiky

3. Vysoká citlivost poptávky po penězích na důchod (k) snižuje účinnost fiskální expanze na důchod. Vysoká citlivost poptávky po penězích na důchod zvyšuje poptávku po penězích při růstu důchodu, a tedy zvyšuje i úrokovou sazbu, což intenzivněji vytěsňuje soukromé autonomní výdaje a snižuje tak efekt fiskální expanze.

4. Čím plošší je křivka IS (čím větší je citlivost poptávky po autonomních výdajích na úrokovou sazbu – b), tím nižší je účin fiskální expanze.

· Při pozitivně skloněné křivce LM vede fiskální expanze jednak k růstu úrovně rovnovážného důchodu a jednak k růstu rovnovážné úrokové sazby.

· Relace mezi růstem úrovně rovnovážného důchodu a růstem úrovně rovnovážné úrokové sazby je závislá na velikosti sklonu křivky LM, jakož i na sklonu křivky IS.

· Vytěsňovací efekt je za těchto podmínek částečný a je tím větší (menší), čím větší (menší) je sklon křivky LM.

· Částečný vytěsňovací efekt vede ke změně struktury výdajů, a to ke snížení váhy soukromých autonomních výdajů a zvýšení váhy veřejných autonomních výdajů.

Vytěsňovací efekt a fiskální politika

· Maximální účinnost fiskální expanze v podmínkách, kdy křivka LM je horizontální, tj. v podmínkách vysoké citlivosti poptávky po penězích na úrokovou sazbu, takže úroková sazba je fixovaná. Za těchto podmínek je vytěsňovací efekt nulový. Tento případ se nazývá past likvidity.

Fiskální expanze posune křivku IS doprava. Jelikož je úroková sazba fixována nedojde ke snížení soukromých autonomních výdajů a vytěsňovací efekt je nulový. Výdajový multiplikátor se rovná multiplikátoru fiskální politiky. Obr. str. 74 (2.21)

4. Účinnost fiskální politiky a model IS-LM. Částečný a úplný vytěsňovací efekt. Multiplikátor fiskální politiky.

Expanzivní fiskální politika, resp. fiskální expanze zahrnuje tyto složky: přírůstek vládních nákupů zboží a služeb, zvýšení transferových plateb vlády, efekt snížení autonomních daní a snížení sazby důchodové daně.

Změna fiskální politiky vede ke změně podmínek, které kondenzuje křivka IS, a tedy k posunu křivky IS: v případě fiskální expanze doprava a nahoru.

Zvýšení vládních nákupů zboží a služeb vyvolá při původní úrokové sazbě převis poptávky po penězích nad nabídku, a tedy nerovnováhu na trhu peněz. Převis poptávky po penězích vyvolaný fiskální expanzí povede veřejnost k tomu, že začne prodávat ostatní aktiva, což vyvolá přebytek nabídky na trhu ostatních aktiv nad poptávkou a tedy tlak na snížení cen těchto aktiv a zvýšení úrokové sazby. Zvýšená úroková sazba vytěsní (za předpokladu pozitivně skloněné křivky LM) část soukromých autonomních výdajů. To bude tlumit přírůstek důchodu vyvolaný fiskální expanzí.

Sklon křivky LM a IS a účinnost fiskální politiky

1. Je-li křivka LM horizontální (citlivost poptávky po penězích na úrokovou sazbu se blíží nekonečnu), fiskální expanze má maximální účinnost a vytěsňovací efekt je za těchto podmínek nulový.
2. Je-li křivka LM vertikální (citlivost poptávky po penězích na úrokovou sazbu je nulová), fiskální expanze má nulový účin a vytěsňovací efekt je úplný.

Expanzivní a restriktivní fiskální politika

A. krátkodobé efekty

Pod hranicí PPF (Y <>

(AD1 à AD2)

- při nevyužitých zdrojích vede expanzivní politika k růstu Y, zaměstnanosti na AD2 a růstu P

- který nárůst je větší? – roste produkt nominálně (P), reálně (Y)

(AD1 à AD3)

- restriktivní politika vede k poklesu Y, zaměstnanosti, P

Na hranici PPF (AS cenově nepružná – nevede k posunu Y)

(AD1 à AD2) expanzivní politika vede pouze ke zvýšení cen

(AD1 à AD3) restriktivní politika vede pouze ke snížení cen

B. Dlouhodobé efekty

- podle neokeynesiánské školy je N = LAS, díky pružnosti P na trhu VF

(AD1 à AD2) expanzivní vede k cenovému nárůstu

(AD1 à AD3) restriktivní vede k cenovému poklesu

- daně jdou do rozpočtu, z kterého jde G (čisté daně), TR (část mandatorních výdajů)

· otevřít rozpočtové rezervy

· zvýšení zadlužení

· využití multiplikačního efektu (pozor na vytěsnění soukromých investic)

Fiskální politika

- ovlivňuje, reguluje úroveň zaměstnanosti a cenovou stabilitu, a to tak, že ovlivňuje AD, k tomu využívá:

a) systém veřejných financí

b) rozpočtové příjmy

c) rozpočtové výdaje

- analogie podnikatelé: ODS (při nákupu neutratím více než mám u sebe v peněžence), ČSSD (půjčím si)

- když je politika v krizi, tak si musíme půjčit (levice)

Obecné (bezprostřední) cíle

- regulace AD

- fiskální politika však ovlivňuje i úroveň AS

Konečné cíle

- regulace zaměstnanosti

- regulace cenové hladiny

Fiskální politika v praxi (ke zkoušce str. 182)

Paradox spořivosti
- Hospodářský růst zemí kriticky závisí na S a I. Prospějí nevyhnutelně vyšší úspory ekonomice? Keynes poukázal na to, že pokouší-li se lidé více spořit, nepovede to nutně ke zvýšení úspor v ekonomice jako celku (viz. “Almanach Chudého Richarda”).

- donutí-li prezident obyvatele více spořit, povede to k posunu SS směrem nahoru, a tato nová SS protne II při nižší rovnovážné hladině GNP Þ snižuje úroveň GNP (protože lidé aby více spořili, musí snížit svou současnou spotřebu Þ prodeje neboli C + I se sníží, firmy sníží výrobu a GNP bude klesat dokud lidé nepřestanou spořit více, než kolik činí jejich firemní I.
- např. je-li MPC = 2/3 - posun SS o 1 USD nahoru likviduje 3 dolary důchodu a naopak.

- Paradox spořivosti: posun fce směrem vzhůru odrážející zvýšení spořivosti ve skutečnosti sníží v modelu mpl se nezměněnými I důchod a produkt. O kolik? GNP e multiplikovaně snižuje, dokud důchod nepoklesne natolik, že se nově zamýšlené S opět rovnají I.
- Vyřešení PS:
· v ekonomice se musíme mít vždy na pozoru před mylným usuzováním z části za celek (např. pokouší-li se jednotlivec zvýšit své S, může to za určitých podmínek vést k tomu, že dohromady skutečné S lidí vůbec nezvýší; pokouší ¹ skutečné).
· zda se ekonomika nachází v útlumu či nikoliv.
Klasický svět (podmínka plné zaměstnanosti Þ čím více GNP na běžnou spotřebu, tím méně by zůstalo na I a S - správné, kdybychom mohli předpokládat, že GNP = potenciální GNP - např. americké kolonie v době Bena Franklina, WW1 a 2...).

Multiplikátory fiskální politiky

- I, T a G = autonomní výdajové toky - vzájemně se ovlivňují s vyvolanými výdeji na spotřebu a spoluurčují výši rovnovážného GNP.
-
- Multiplikátor vládních výdajů je přírůstek GNP, který je výsledkem zvýšení G na SaS v rozsahu 1dolaru.
- v jednoduchém modelu je celkový účinek dodatečného dolaru G na GNP stejný jako účinek dodatečného dolaru I:
multiplikátory jsou shodné = 1 / (1-MPC)
- konečný přírůstek GNP je násobkem přírůstku G Þ např. dodatečné G = 100 mld Þ přímka G + I + G se posune o 100 mld vzhůru a konečný přírůstek GNP = 100 mld * výdajový mpl (model, tohoto modelu lze i snižovat GNP - ale všechno ostatní musí opět zůstat konstantní). Þ mpl G = mpl I Þ oba tzv. “výdajové multiplikátory”

Účinek daní
- dolarové změny daní představují téměř stejně účinnou zbraň proti nezaměstnanosti nebo inflaci, jakou jsou změny v dolarových výdajích státu.
- Daňový mpl je menší než výdajový o činitel MPC:
- daňový mpl = MPC * výdajový mpl
- např. zvýšení V na obranu o 200 mld USD; ekonomičtí plánovači chtějí zvýšit daně v takovém rozsahu, aby vyvážili ekonomický účinek přírůstku G, o kolik by se daně musely zvýšit? Je-li MPC = 2/3, pak T = 300 mld USD (o více než se zvýší G), protože vydá-li vláda 1 dolar G, pak se tento dolar vydá přímo na GNP; když vláda snižuje daně o 1 dolar, na C se vydá část z tohoto dolaru a další část tohoto snížení se uspoří.

9. kapitola: Rozvinutý multiplikátor: fiskální politika a mezinárodní obchod

A. Fiskální politika v modelu multiplikátoru
Účinek fiskální politiky

- pokud jsou některé zdroje nevyužity, změny v G a T ovlivní výši GNP.
- explicitně zavedeme do modelu mpl vládu Þ výdajový agregát C + I + G.
- zjednodušení - konstantní daně Þ “paušální daně” (jsou nezávislé na DI).
- nelze slučovat pojmy GNP a DI (GNP = DI + daně), vylučujeme nadále úspory firem a zahraniční obchod.
- daně snižují DI a posunují fci CC dolů doprava (posun dolů = 2 * MPC - tento posun je menší než posun CC doprava)
- bez daní je GNP = DI; s daní velikost posunu doprava přesně odpovídá velkosti daní (např. 300) nebo posun dolů o 200, protože 200 = pokles DI o 300 * MPC (2/3).
- ke spotřební fci a fixní výši I jsme připočetli nově G (V na vládní budovy mají stejný MAE účinek jako I a kolektivní spotřební výdaje jako soukromé C).

Účinek daní na AD
- zdanění má tendenci snižovat AD a úroveň GNP, protože dodatečné daně Þ snížení našeho DI Þ pokles spotřebních V (I a G jsou stejné) Þ pokles GNP a zaměstnanosti, je-li v keynesiánském modelu GNP pod svým potenciálem, pak vyšší daně bez zvýšení G povedou k poklesu reálného GNP (viz. obr. výše).
- Pozor! V typu transferů (pojistné v nezaměstnanosti, platby sociálního zabezpečení) G nezahrnuje = záporné daně - T = daně - transfery.
- př. str. 180 - jestliže výdaje převyšují produkt, výroba se zvyšuje (= rozmach/ útlum).

Index spotřebitelských cen CPI (Consumer Price Index)

– měří výdaje na pevně stanovený koš statků nakupovaných typickým městským spotřebitelem. Celková cenová hladina P. Míra inflace je mírou růstu nebo poklesu cenové hladiny.

- deflace = ceny se snižují nebo míra inflace je záporná.
- hyperinflace = cenová hladina se zvyšuje o tisíc nebo milión procent ročně (Německo 20. let).

Zahraniční hospodářská politika
- všechny ekonomiky jsou otevřené (půjčují si navzájem peníze, obchodují…).
- čisté vývozy = rozdíl mezi dolarovou hodnotou vývozů a dolarovou hodnotou dovozů, “saldo zahraničně obchodní bilance” (aktivní nebo pasivní charakter; hosp. politika USA je zaměřena hlavně na Latinskou Ameriku, Japonsko a Evropu).
- měnové kurzy představují cenu vlastní měny v měnách jiných zemí (snižuje-li se MK, stoupají dovozní ceny a míra inflace roste).

Nástroje
= ekonomická proměnná přímo nebo nepřímo kontrolovaná vládou.

Fiskální politika
- stanovení úrovní zdanění a výdajů k ovlivnění makroekonomické výkonnosti.
· vládní výdaje na statky a služby – vláda jimi stanoví relativní rozsah veřejného a soukromého sektoru.
· zdanění – daně omezují důchody obyvatelstva (vyšší daně = nižší důchod na útratu = omezení výdajů na spotřebu = snížení agregátní poptávky a reálného GNP) + pomáhají stanovovat ceny (ovlivňují tak motivaci a chování firem a jednotlivců).

Nástroje

Fiskální politika:
· Vládní výdaje
· Zdanění
Monetární politika:
· Regulace nabídky peněz ovlivňující úrokové sazby
Ekonomie vnějších ek. vztahů:
· Obchodní politika
· Intervence do měnových kurzů
Důchodové politiky:
· Od dobrovolných mzdových a cenových směrnic až po povinnou regulaci

- vyrábět pro obyvatelstvo vysokou úroveň výroby ekonomických statků a služeb.
- hrubý národní produkt (GNP – Gross National Product) – vyjadřuje tržní hodnotu všech statků a služeb, které byly vyrobeny v určité zemi za rok.
·
Mezera GNP
GNPnominální GNP – měřený v běžných (skutečných) tržních cenách.
· reálný GNP – měřený souborem konstantních nebo neměnných cen, jeho změny jsou nejlepší široce dostupnou mírou úrovně a růstu produktu.

Fiskální deficity:

Strukturální a cyklické deficity - Rozpočet má strukturální a cyklickou část. Strukturální je ta, jenž je určována opatřeními hospodářské politiky s volností rozhodování. Cyklická část je určována pasivně stavem hospodářského cyklu.

Skutečný rozpočet - zachycuje skutečné příjmy, výdaje a deficity v daném období.

Strukturální rozpočet - propočítává, jaké by byli státní příjmy, výdaje či deficity, kdyby ekonomika fungovala na hladině potencionálního produktu.

Cyklický rozpočet - propočítává dopad hospodářského cyklu na rozpočet - měří změny v příjmech, výdajích a deficitech, které vznikají proto, že ekonomika nefunguje na hranici produkčních možností, ale nachází se v konjunktuře nebo recesi. Cyklický rozpočet je rozdíl mezi strukturálním a skutečným rozpočtem.

Obecně platí, že opatření vlády mění strukturální i cyklické rozpočty. Statistické údaje ukazují, že čistý efekt opatření, která mění deficit strukturální rozpočtu, bude měnit stejným směrem deficit skutečného rozpočtu. Strukturální rozpočet je jedním z nejdůležitějších analytických nástrojů makroekonomie. Umožňuje nám oddělovat změny v hospodářské politice od změn vyvolávaných hospodářským cyklem, a tak umožňuje lepší diagnózu toho, kam vede ekonomiku fiskální politika.


Kombinace fiskální a monetární politiky:

Monetární a fiskální politiku lze používat nejen k ovlivňování úrovně GNP, ale i jeho složení. Změnou struktury daní, vládních výdajů a monetární politiky může vláda měnit část GNP vynaloženou ne podnikové investice, spotřebu, čisté vývozy a vládní nákupy statků a služeb.

19. Rozpočet a fiskální politika

Státní rozpočet:

- základní dokument hospodářské politiky na daný rok

- je schvalován jako zákon

- je centralizovaný peněžní fond, využívaný na základě nenávratného a neekvivalentního způsobu rozdělování

- pouze přerozděluje prostředky a nevytváří je

Rozpočtový přebytek - daně a ostatní příjmy přesahují nad vládními výdaji. Rozpočtový deficit - výdaje přesahují příjmy. Vyrovnaný rozpočet - daně a ostatní příjmy se rovnají výdajům.

Fiskální politika - proces utváření daňové soustavy a veřejných výdajů s cílem napomoci utlumit výkyvy hospodářského cyklu a přispět k zachování rostoucí ekonomiky s vysokou zaměstnaností a stabilními cenami.


Automatická a diskreční fiskální politika:

Politiky s volností rozhodování jsou politiky, při nichž politikové opatrně sledují trend, předpovídají budoucí vývoj a mění hospodářskou politiku, když ekonomika nefunguje spolehlivě. Soudobý fiskální systém obsahuje tzv. systém vestavěných stabilizátorů.

Automatické stabilizátory:

- automatické změny v daňových příjmech. Daňová soustava je založena na progresivních daních, to znamená, že když se začne snižovat důchod, začnou se snižovat i příjmy státu. Výhoda spočívá v tom, že tyto výkyvy daní mohou snižovat dopad hosp. cyklů na ekonomiku. Např. při inflaci vyšší daně sníží disponibilní důchody a tak sníží poptávku a pozastaví růst cen.

- pojištění v nezaměstnanosti, sociální a ostatní transfery. Tato pojištění vhánějí do ekonomiky peněžní prostředky anticyklickým způsobem.