Management: Základní pojmy

Management: Základní pojmy

Management
- ucelený soubor ověřených přístupů, které vedoucí pracovníci (manažeři) užívají ke zvládnutí specifických činností (manažerských funkcí), jež jsou nezbytné k dosažení soustavy podnikatelských cílů organizace včetně její prosperity.

Manažer
- řídí podnik a jeho části
- realizují poslání managementu
- pověřen dosahování cílů, které jsou mu uděleny, včetně účasti na tvorbě a rozvoji = procese
(Jack Welch – manažer století)

Management
- z angličtiny
- podnikový management = skupina manažerů
- nauka, věda – nemá přesná pravidla, zákonitosti
- způsob řízení podniku

globální management
- cíl není zisk, ale expanze podniku a vývoz

Etika – pravidla - pro USA
1) dodržovat ústavu, zákony a nařízení
2) vykonávat denní práci s největší pozorností
3) nadřazovat věrnost nejvyšším morálním principům
4) nezneužít informací
.
.
Plánování
- obecné schéma plánovacího procesu, okolí, vnitřní zdroje, cíle strategie plány programy rozpočty kontrola

Strategie podniku

Strategické cíle

Strategická analýza vnějšího okolí firmy
(makrookolí – banky, akcionáři…; mikrookolí – dodavatelé, odběratelé)

Strategická analýza vnitřního prostředí firmy
(jak si na tom finančně stojíme)

Silné a slabé stránky firmy, určení konkurenčních výhod

Formulace strategie podniku (firmy)

Výběr optimální strategie firmy

Zabezpečení realizace vybrané strategie

Z důvodů minimalizace rizik vydává ČNB pravidla obezřetného podnikání

1) Pravidlo kapitálové přiměřenosti = Dodržení stanoveného poměru mezi kapitálem a celkovým objemem jejich aktiv.

2) Pravidlo likvidity = zajištění dostát svých závazků do termínu splatnosti.

3) Pravidlo úvěrové angažovanosti = udržování pohledávek banky vůči jednotlivým klientům na obezřetné úrovni.


- Centrální banka ( Česká národní banka ) :

- Úloha centrální banky :

1) Centrální

2) Střední

3) Emisní

4) Cedulová


ČNB je právnickou osobou se sídlem v Praze ( u Náměstí Republiky ).Při nakládání s vlastním majetkem má postavení podnikatele.Jejím hlavním cílem je zabezpečit stabilitu české měny.Za tím účelem ČNB :


a) Určuje měnovou politiku :

Je to soubor opatření, kterými stát ovlivňuje nabídku peněz = celkové množství peněz v ekonomice.Množství peněz v ekonomice má vliv na hospodářský růst, zaměstnanost, inflaci i stav platební bilance dané země se zahraničím.Nabídka peněz souvisí s výši poptávky = celkové výdaje v ekonomice za danné období.Tj. výdaje domácností, podniků, vlády, případně zahraničních subjektů.Zvýšená nabídka peněz způsobuje vyšší poptávku.Vyšší poptávka stimuluje hospodářský růst, ale představuje riziko zvýšení inflace.Snížení nabídky peněz způsobuje pokles poptávky, snižují se inflační tlaky v ekonomice, ale zároveň dochází ke stimulaci ekonomického růstu a v hospodaření zpravidla narůstá míra nezaměstnanosti.Stát se proto snaží nabídku peněz ovlivňovat, a to tak, že provádí určitou měnovou politiku.Základním cílem měnové politiky je udržení stability měny, aby nedocházelo k inflaci.Proto k ovlivňování nabídky používá nástroje měnové politiky.

ad 1) Určení vlastnických vztahů...

v oblasti vymezení pravidel chování tržních subjektů vláda musí usilovat zejména o co nejzřejmější určení vlastnických vztahů, neboť se tak zabrání plýtvání vzácnými výrobními faktory a za určitých podmínek – jak je vymezuje Coaseho teorém - i vzniku externalit.

Coaseho teorém – říká, že bez ohledu na počáteční rozdělení vlastnických práv bude konečný výsledek v tržní rovnováze efektivní – za podmínek, že počáteční zákonné rozdělení vlastnictví je dobře definováno a že transakce týkající se obchodu vlastnickými právy mají nulové náklady.

Státní regulace přichází v úvahu v podmínkách nedokonalé konkurence. Stát reguluje ceny, které jsou určeny ke kontrole růstu monopolů a k ochraně konkurentů před nežádoucími praktikami monopolních firem.

Antimonopolní politika – programy, které jsou určeny ke kontrole růstu monopolů a k ochraně konkurentů před nežádoucími praktikami monopolních firem (speciální slevy pro privilegované zákazníky, nižší ceny s úmyslem eliminovat konkurenci). Antimonopolní opatření se realizují většinou na základě soudních rozhodnutí.

Ad2) daně ovlivňují rovnováhu na trhu (mění zde realizované rovnovážné množství produkce a rovnovážnou cenu), daně obvykle dopadají nerovnoměrně na jednotlivé tržní subjekty (tj. nedochází k přesunům daňového břemene mezi jednotlivými subjekty) a snižují alokační efektivnost trhu (což je vyjádřeno dodatečným daňovým břemenem)

Volba mezi subvencemi (na odstranění záporných externalit) a poplatky (za znečištění ŽP) závisí na zvážení pozitivních i negativních účinků obou možných opatření na rovnováhu na dílčím trhu a na objem externalit.


Selhávání státu má své příčiny ve dvou oblastech:

- nedokonalé rozhodování státních orgánů, důvodem může být např. informační zpoždění nebo poměrně dlouhý rozhodovací proces státních orgánů.

- Státní orgány mohou také zvolit opatření, která v konečném důsledku působí na hospodářství nepříznivě.

/ nikdy neexistuje absolutní záruka toho, že státní zásahy povedou k dosažení Paretova optima a blahobytu, a stejně tak jako selhává trh, může selhat i vláda.

I) Efektivnost ve výrobě

– fixní množství zdrojů bude v ekonomice efektivně rozmístěno tehdy, jestliže nebude možné vyrobit jednoho statku více, aniž by bylo nutné omezit výrobu jiného statku.

Podmínky, které musí být dodrženy – tzv. alokační pravidla


1) alokace vstupů uvnitř firmy

1 firma, dva vstupy kapitál a práce, výroba dvou statků X a Y.

Mezní míra technické substituce – MRTS – míra v níž firma může nahrazovat jeden VF jiným při nezměněné výši produktu určitého statku, je vyjádřena směrnicí izokvant.

1.alokační pravidlo: první podmínkou efektivnosti výroby je taková alokace fixního množství práce a kapitálu v rámci firmy, při níž je MRTS obou výrobních faktorů pro oba vyráběné statky stejná a oba výrobní faktory jsou zcela využity.

Graficky vyjádříme pomocí krabicového schématu a křivky hranice produkčních možností

a) krabicové schéma výroby – Edgeworthův box-diagram

produkční funkci každého statku je možné vyjádřit pomocí mapy izokvant, otočíme-li izokvantovou mapu jednoho statku o 180° - krabicové schéma – obr.1 - to ukazuje všechny možné způsoby alokace dvou výrobních faktorů mezi výrobu dvou produktů – každý bod představuje rozdělení celkové nabídky práce a kapitálu mezi dva statky a současně úroveň výstupu těchto statků, každý bod je možným výrobním bodem, nemusí být bodem efektivní výroby.

Specifické případy formální ústní komunikace

specifické případy formální ústní komunikace
Projev
o proti sobě stojí řečník a auditorium, aby své nápady přesvědčivě podal
o diskuse je možná, ale není pravidlem
o nositel myšlenky – řečník stojí před auditoriem, aby své nápady přesvědčivě podal
o můžeme rozlišit několik typů projevů:
a) direktivní případ projevu - pokud potřebujeme co nejrychleji předat sdělení co nejširšímu auditoriu, přímo, aby nemohlo dojít k překroucení faktů, jde o jednostrannou komunikaci, kdy nepřipouštíme otázky ani diskusi, pouze sdělujeme potřebné informace – takový postup zaměstnance frustruje, protože nemají možnost zasáhnout a zeptat se na další informace

b) rozhovor s mnoha účastníky, než jako projev můžeme vnímat případ, kdy auditoriu umožníme klást otázky – takový postup je časově náročnější a klade vyšší nároky na mluvčího (ten musí téma dokonale ovládat, aby mohl na dotazy reagovat)

c) projev odehrávající se ve dvou fázích – mluvčí nejprve podá základní informace a poté následuje diskuse o tématu
= základním předpokladem úspěšného zvládnutí projevu je dokonalá příprava – ta umožňuje pružně reagovat na dotazy, soustředit se pouze na technickou stránku problému

zlatá pravidla efektivního řízení diskuse
- vyslechnout každou otázku až do konce, nepřerušovat tazatele
- otázku pozitivně formulovat
- odpovídat jasně, bez agrese a emocí
- zpětnými otázkami vyhledávat podporu posluchačů (aktivní účast, těch kdo mají shodné přístupy)
- kontrola diskuse
- udržení tématu
- nikdy neshazovat účastníky diskuse

Formy komunikace

Formy komunikace
Ústní komunikace
o nejrozšířenější forma komunikace
o jejím prostřednictvím dochází k běžné konverzaci, předávání úkolů, přesvědčování, vyjednávání
o součástí není jen vlastní obsah mluveného slova, ale i zabarvení hlasu, zámlky, výrazy obličeje,gesta
o předmětem ústní komunikace není jen vlastní obsah sdělení, ale i forma jak je toto sdělení předáváno
o jsou-li slova obsahem sdělení, pak postoj těla, gesta, výraz a intonace hlasu jsou kontextem, do něhož je sdělení pak zabaleno, a dohromady vytvářejí význam komunikace

základní pravidla komunikace
a) postavení sdělujícího:
o prvních pět minut je velmi důležitých – řečník získává či ztrácí energii pro svůj další výstup, působí na posluchačstvo, jehož pozornost si může definitivně získat nebo ztratit
o co „vysíláme“ nemusí být totéž, co druhá strana „přijímá“, vhodné je na počátku definovat základní pojmy, vytvořit si jakýsi společný slovník, které vzájemné porozumění usnadní
o lidská mysl se skládá z části vědomé a nevědomé (komunikujeme pomocí vědomé části, ale přijímaná sdělení filtrujeme též částí nevědomou)

b) postavení příjemce:
o vždy vyslechnout partnera až do konce a ještě malou chvíli mlčet (nepřerušovat)
o rekapitulace, přeformulování problému – fáze přesvědčování sebe i sdělujícího
o reakce – otázky
o další směrování komunikace