Management, Faktory vědeckotechnického rozvoje, Principy plánování

Faktory vědeckotechnického rozvoje
= základní výzkum, vývoj firmy – sami
příprava výroby – také od firmy

- další faktory – tykající se marketingu, úrovně pracovní síly
- existují určité přístupy, jak zjistit silné a slabé stránky

SWOT analýza

Principy plánování
1. Princip cílů a přispívání k cílům – smyslem plánu – podporovány podnikové cíle
- smysluplné – jasné, dosažitelné, ověřitelné

2. Princip prvenství plánování – plánování – předchází manažerským funkcím = jasno, kamsměřují=cíl

3. Princip plánovacích předpokladů – manažeři – plánování rozuměli, aby si plány a cíle
neodporovali

4. Princip strategického a taktického rámce – strategie – úroveň, taktický rámec – podpořen takt. plány

5. Princip omezujícího faktoru – máme určité omezené možnosti ve financích, technologii,
ve lhůtách, limity, mantinely podnikového světa

6. Princip pružností a navigační směny – plán se míjí účinkem, neboť došlo ke změně
aplikace vynálezů, patentů,výrobní technologie - strategické, taktické plány se musí modifikovat

Management: Základní pojmy

Management: Základní pojmy

Management
- ucelený soubor ověřených přístupů, které vedoucí pracovníci (manažeři) užívají ke zvládnutí specifických činností (manažerských funkcí), jež jsou nezbytné k dosažení soustavy podnikatelských cílů organizace včetně její prosperity.

Manažer
- řídí podnik a jeho části
- realizují poslání managementu
- pověřen dosahování cílů, které jsou mu uděleny, včetně účasti na tvorbě a rozvoji = procese
(Jack Welch – manažer století)

Management
- z angličtiny
- podnikový management = skupina manažerů
- nauka, věda – nemá přesná pravidla, zákonitosti
- způsob řízení podniku

globální management
- cíl není zisk, ale expanze podniku a vývoz

Etika – pravidla - pro USA
1) dodržovat ústavu, zákony a nařízení
2) vykonávat denní práci s největší pozorností
3) nadřazovat věrnost nejvyšším morálním principům
4) nezneužít informací
.
.
Plánování
- obecné schéma plánovacího procesu, okolí, vnitřní zdroje, cíle strategie plány programy rozpočty kontrola

Strategie podniku

Strategické cíle

Strategická analýza vnějšího okolí firmy
(makrookolí – banky, akcionáři…; mikrookolí – dodavatelé, odběratelé)

Strategická analýza vnitřního prostředí firmy
(jak si na tom finančně stojíme)

Silné a slabé stránky firmy, určení konkurenčních výhod

Formulace strategie podniku (firmy)

Výběr optimální strategie firmy

Zabezpečení realizace vybrané strategie

Rozpočtování přímých nákladů

- Jsou přesně zjistitelné na jednotku výkonu.

- Pokladem : THN normy


Plán výroby

- Rozpočet nepřímých nákladů :

U některých plánovaných druhů jsou stanoveny na určité období např. rořční odpisy investičního majetku, nebo měsíční platy THN.Ostatní náklady se rozpočtují buď podle limitu určených účetní jednotkou, nebo se rozpočtují podle zkuenosti z minulých období např. výkony spojů, přepravné.Některé náklady lze stanovit podle THN např. spotřeba elektrické energie, nebo některých druhů pomocných materiálů.


- Zdroje informací : Podniková statistika

Operativní evidence

Účetnictví

- Kalkulace :
Rozumíme stanovení ( předem ), nebo zjištění ( následně ) vlastních nákladů nebo ceny klakulační jednice, tj. přesně vymezeného jednotlivého odbytového, nebo vnitropodnikového výkonu.Proto podle časové souvislosti s prováděným výkonem rozeznáváme kalkulaci předběžneu a výslednou.Kalkulace je propočet nákladů, výnosů a ceny na klakulační jednici a sleduje je v pordrobnějším dělení.


Článek podporuje:
lisovna, vstřikování plastů, plastové žetony

1) Plánování :

Je to proces, který představuje východisko pro všechny Managerské funkce.Plánování můžeme charakterizovat jako uvědomělou činnost zahrnující nejen výběr cílů a poslání, ale i volbu činností, které slouží k dosažení cílů.


- Klíčové faktory plánování :

1) Cíle

2) Strategie

3) Plány

4) Efektivnost plánu


2 )Organizování :

Zabývá se uspořádáním zdrojů ( především lidí ), které napomáhají a slouží k dosažení cílů podniků.


3) Výběr a rozmisťování pracovníků ( personalistka ) :

Mezi personální činnosti podniku patří :

A) Plánování, získávání pracovníků

B) Hodnocení pracovníků a jejich odměňování

C) Rozmístění pracovníků

D) Zvyšování kvalifikace pracovníků, školení

F) Evidence pracovníků

F) Péče o pracovníky

G) Povýšení pracovníků

Plánování

Plánování je proces formulace cílů, zdrojů a cest, kterými lze těchto cílů dosáhnout.
Plánování může být: 1) Strategické
2) Taktické
3) Operativní

Strategií – se rozumí dlouhodobý program činnosti podniku. Na strategii navazují plány, které určují
způsob dosažení strategických cílů.
Plány – jsou vlastně soubory informací, které slouží k formulaci reálných kontrolovatelných úkolů
včetně zabezpečení zdrojů a časových souvislostí.

Dosažené výsledky je nutno kontrolovat.
Konkrétní strategické cíle podniku se formulují ve vztahu:
1) K zákazníkům
2) K zaměstnancům
3) K vlastníkům firmy
4) K podnikatelské činnosti

Podnik směřuje k dosažení dlouhodobých cílů s využitím určité strategie. Rozeznáváme toto základní zaměření podnikatelských strategií:
1) Ofenzivní
2) Mírně ofenzivní
3) Defenzivní
4) Zůstatková

Obchodní plán zahrnuje údaje o stavu podniku, pokud již existuje, a navíc i údaje o podnikatelském záměru,jehož cílem je prodej.

Plán tvorby zisku

– obsahuje údaje, které jsou shrnutím podkladů vyplývajících z analýzy a průzkumu
trhu na straně jedné a věcných i ekonomických předpokladů zabezpečení výroby na straně druhé.
Plán peněžních příjmů a výdajů – je shrnutím údajů o očekávaném pohybu peněžních prostředků,
tedy o peněžních tocích.
Požadavky na majetek – Součástí plánu jsou uvažované kapitálové výdaje, především:
1) Investice na pořízení HIM
- pro obnovu a technické zhodnocení
- pro rozvoj podniku
2) Výdaje na inovace výrobků
3) Ekologické výdaje
Potřeba finančních zdrojů – Zde se plán zaměřuje na možnosti obstarání potřebného kapitálu.
Ekonomické předpoklady – Podnik jako ekonomický systém je propojen s jeho ekonomickým okolím.
Perspektivní chování okolí podniku je významným činitelem, který ovlivňuje jeho rozvoj.

Finanční plánování je specificky zaměřená, kvalifikovaná činnost, jejímž výsledkem je takové řešení,
které zabezpečuje žádoucí výnosovou situaci a finanční stabilitu podniku na zvoleném časovém horizontu.
Finanční plánování se zaměřuje na vyjádření a hodnocení ekonomických důsledků realizace komplexu opatření, která mají v podniku uskutečnit v daném výhledu.
Pro řízení podniku má rovnocenný význam jak krátkodobé, tak i dlouhodobé finanční plánování. Oba typy plánování se vzájemně doplňují a jsou propojeny především plánováním hotovosti, které si klade za cíl udržovat solventnost a likviditu podniku.
Hodnocení podnikatelských záměrů je důležitou součástí dlouhodobého plánování. Zejména v této oblasti se používají specifické metody hodnocení, především výpočet doby návratnosti úvěru, testování výnosnosti pomocí výpočtu netto současné hodnoty peněžních toků a výpočet vnitřního výnosového procenta.
Komplex důsledků realizace všech plánovaných akcí se do tvorby zisku, očekávaného vývoje hotovosti a rozvahy nejúčelněji promítají za podpory speciálních počítačových programů.

Finanční pánování zahrnuje:

1) Stanovení finančních cílů podniku

2) Analýzu rozdílů mezi skutečným a cílovým (očekávaným) stavem

3) Souhrn opatření potřebných k dosažení cílů


Stejně jako při plánování všeobecně, rozeznáváme i při finančním plánování časový horizont, který je jeden rok. Je to nejdelší výhled v čase, který jsme předem určili. Podle toho rozeznáváme krátkodobé a dlouhodobé finanční plánování.

Krátkodobé finanční plánování – tím máme na mysli plánování s časovým horizontem několika

měsíců až jednoho roku. Krátkodobé finanční plánování souvisí zejména s běžnou hospodářskou činností podniku.

Dlouhodobé finanční plánování – se obvykle uplatňuje ve výhledu (na časovém horizontu) 2 až 5 let.

Existují však některé oblasti (např. plánování investic), kde se plánuje i s delším výhledem.

Souhrnný dlouhodobý finanční plán – vychází z uvažovaných projektů a dalších opatřeních, které hodlá podnik realizovat na zvoleném časovém horizontu.


Finanční plánování i již probranou finanční analýzu zabezpečuje finanční útvar, který se zaměřuje zpravidla na tyto činnosti:
1) Financování podniku

2) Finanční řízení

3) Finanční plánování

4) Účetnictví

5) Statistiku

Zdroje se také člení z hlediska času, po který je můžeme využívat. Rozeznáváme zdroje krátkodobé a dlouhodobé.

Kritériem pro členění z hlediska času je jeden rok.

Krátkodobé – zdroje financování může podnik získat i jako obchodní úvěr. Dodá-li našemu podniku jiný podnik (dodavatel) nějaký materiál, poskytuje nám tím v podstatě úvěr do té doby, dokud mu nezaplatíme. Zvláštním případem je zbožový úvěr – náklady na dodaný materiál nehradíme penězi, ale výrobky našeho podniku. Pokud jsou úvěry poskytovány v cizích měnách, hovoříme o devizových, popř. i o euroměnových úvěrech.

Úvěry Forma poskytnutí Formy splácení

1) Peněžní Peníze Peníze

2) Obchodní Zboží Peníze

3) Zbožové Zboží Zboží

4) Předplatné Peníze Zboží

5) Devizové a euroměnové Zahraniční peníze Zahraniční peníze


Finanční plánování a řízení – Plánování je proces formulace cílů a cest, kterými lze těchto cílů dosáhnout. Při finančním plánování promítáme možnosti financování a zhodnocování kapitálu do budoucnosti a posuzujeme, jak se projeví důsledky finančního a investičního rozhodování v hospodaření podniku. Výsledkem je finanční plán. Řeší v zásadě otázky „jak utratit peníze“. Finanční plánování pomáhá podniku vyhnout se chybám v budoucnosti.

Zdroje se také člení z hlediska času, po který je můžeme využívat. Rozeznáváme zdroje krátkodobé a dlouhodobé.

Kritériem pro členění z hlediska času je jeden rok.

Krátkodobé – zdroje financování může podnik získat i jako obchodní úvěr. Dodá-li našemu podniku jiný podnik (dodavatel) nějaký materiál, poskytuje nám tím v podstatě úvěr do té doby, dokud mu nezaplatíme. Zvláštním případem je zbožový úvěr – náklady na dodaný materiál nehradíme penězi, ale výrobky našeho podniku. Pokud jsou úvěry poskytovány v cizích měnách, hovoříme o devizových, popř. i o euroměnových úvěrech.



Úvěry Forma poskytnutí Formy slpácení

1) Peněžní Peníze Peníze

2) Obchodní Zboží Peníze

3) Zbožové Zboží Zboží

4) Předplatné Peníze Zboží

5) Devizové a euroměnové Zahraniční peníze Zahraniční peníze



Finanční plánování a řízení – Plánování je proces formulace cílů a cest, kterými lze těchto cílů dosáhnout. Při finančním plánování promítáme možnosti financování a zhodnocování kapitálu do budoucnosti a posuzujeme, jak se projeví důsledky finančního a investičního rozhodování v hospodaření podniku. Výsledkem je finanční plán. Řeší v zásadě otázky „jak utratit peníze“. Finanční plánování pomáhá podniku vyhnout se chybám v budoucnosti.

Po druhé světové válce

- roste zahraniční obchod, modernizují se prodejny, rozšiřuje se sortiment a obchodní kapacity. Příznivý vývoj byl narušen po roce 1948. Likvidace soukromého sektoru (soukromý obchod cca 3/4 obratu)

Obchod je likvidován z hlediska soukromého vlastnictví (100 % vlastnictví státu nebo družstevního vlastnictví)

Další rysy: sféra družstevního obchodu byla vymezena venkovským prostorem

Státní obchod - organizován na oborovém principu

Centrální plánování - narušení racionálního pohybu zboží, velké zásoby, nedostatek zboží (nedělal se marketing, obchodní politika prodávala zboží)

Pozitivní prvky: rozvoj samoobslužné formy prodeje (cca 60 % realizace prodeje potravinářského zboží), obchodní domy - tj. koncentrace obchodní plochy


4. Evropský vývoj po 2. světové válce


Růst životní úrovně – růst úrovně obchodu.

Úvěry za výhodné úroky, bytová otázka - růst vybavenosti domácností, růst automobilismu.

Mobilita obyvatel vede k internacionalizaci požadavků na obchod. Změna struktury obratu. Rozvoj sortimentů- elektronika, zboží pro volný čas, zboží pro osobní záliby - hobby.

V 50. letech obchod převážně lokální význam, 60. letech - regionální význam, později dostává celostátní význam.

80. léta - pro evropský obchod - mezinárodní charakter - tendence ke globalizaci obchodu.

Růst významu obchodu v NH.

ŘÍZENÍ PODNIKU

vize - sjednocující, vyjasňující představa o budoucnosti firmy
- směr, ve kterém lidé očekávají, že se budou aktivně podílet na budoucnosti firmy
- pokračuje určením strategií (válečné umění a vojevůdcovská zdatnost)

analýza ® rozhodování ® realizace ® kontrola

STRATEGICKÉ PLÁNOVÁNÍ

· respektování vnějšího prostředí
· prognóza budoucího prostředí
- důležité je si uvědomit, kde stojí náš podnik právě v tomto okamžiku = silné a slabé stránky (o co se opřít a kde posílit)
- nedojde-li k realizaci strategie (plánu) pak se jedná o zbytečnou práci

Hodnocení prostředí
(1) analýza vnějšího prostředí
- např. pomocí STEP analýzy (co obklopuje podnik, přístup k práci, technologie, legislativa,...)
a) analýza odvětví
b) analýza ekonomických charakteristik (velikost, životní cyklus)
c) analýza hybných sil v odvětví (nejčastější změny)
d) analýza v jednotlivých funkcionálních oblastech
e) portfolio analýza

Podnikové plány

3. Podnikové plány

3.1. Proces tvorby podnikových plánů

Stanovení cílů
--Zájmy a cíle
Skupiny ->-Vlastníci-Výnos, finanční a disp. samostatnost
-Vedoucí řídící pracovníci-Pravomoci, prestižní postavení
-Ostatní pracovníci-Mzdy a platy, pracovní zařazení

Externí zájmové skupiny:
• kapitáloví spoluúčastníci
• dodavatelé
• zákazníci
• státní společnosti

Formalizovaný systém určování podnikových cílů – doporučuje se, metodický postup (formulace cílů, plnění cílů)

3.2. Druhy plánů

• poslání firmy (charakteristika cílů)
• strategie firmy
• taktiky – podrobněji, ale pořád obecně
• postupy – konkrétní plány
• pravidla – ještě konkrétnější
• rozpočty

Plánování v managementu

V. Plánování v managementu

1. Význam a úlohy plánování v managementu

• Plánování: je první manažerská sekvenční funkce. Proces stanovení cílů podniku a způsobů jejich dosažení
a) Neformální – plán je v hlavě
b) Formální – formuláře, …

• Účel plánování:
• stanovení směru rozvoje organizace nebo organizační jednotky
• koordinace lidí a vnitropodnikových jednotek
• snižování podílu zbytečných činností
• vytvoření standardů (ukazatelů) pro kontrolu procesů

2. Osobní plány práce

2.1. Stanovení cílů
• životní cíle; cíle v pracovní kariéře; v činnosti, kterou právě vykonáváme, …
• jaké zdroje potřebujeme k dosažení cílů (čas, znalosti, …)

2.2. Plánování
• času – nejdůležitější k dosažení cílů
• člověk by měl pracovat bez chaosu, nedostávat se do krizových situací -> je lepší mít plán písemně

2.3. Rozhodování
• které činnosti vedoucí pracovník udělá sám a které činnosti bude delegovat podřízeným

1. Paretův princip – pravidlo 80 : 20 => 80% vynaloženého času a 20% výsledků
2. Analýza ABC – 65%, 20%, 15%
3. Eisenhowerův princip

3.2. Druhy plánů

3.2. Druhy plánů
- dle hierarchie cílů:
a) poslání firmy (podle formulace dlouhodobých cílů)
b) strategie (formuluje ji vrcholové vedení na 10-15 let dopředu)
c) taktiky (plány vedoucí ke splnění strategií, krátkodobější, mění se dle druhu externího prostředí)
d) postupy (pracovní nebo výrobní, konkrétní plány)
e) pravidla a směrnice (vydat pravidla jak postupovat v kritických situacích
f) rozpočty

- dle životnosti podniku
a) podnikatelský záměr
b) plány dalšího rozvoje

- dle rozsahu
a) celopodnikové
b) vnitropodnikových jednotek
c) plány jednotlivých osob

- dle obsahu
a) plány nákupu
b) plány prodeje
c) plány výroby
d) plány personální
e) plán tržeb

Čím větší organizace, tím více větších plánů.


Článek podporuje:
plastové ohebné hadice pro chladící kapaliny

PLÁNOVÁNÍ V MANAGEMENTU

V. PLÁNOVÁNÍ V MANAGEMENTU

1. charakteristika a účel plánování
2. osobní plány práce
2.1. stanovení cílů
2.2 plánování času
2.3. rozhodování
2.4. plnění a kontrola
3. podnikové plány
3.1. stanovení cílů
3.2. druhy plánů

1. charakteristika a účel plánování
- plánování je 1. manažerská sekvenční funkce. Je to proces stanovení cílů a způsobů jejich dosažení
Účel plánování:
 stanovení dalšího směru vývoje
 koordinace lidí a vnitropodnikových jednotek za účelem plnění cílů organizace
 snižování podílu zbytečných a neúčelných činností
 stanovit standardy pro řízení kontroly činnosti a pro řízení podle odchylek
- kdo si plánuje práci, je zpravidla úspěšnější a cíle se mu daří lépe dosahovat a plnit

2. osobní plány
- zahrnují stanovení cílů, plánování, rozhodování, plnění a kontrolu
2.1. stanovení cílů – nejdůležitější je stanovení cílů (příliš vysoké cíle nemotivují, neboť jsou relativně neuskutečnitelné)
- stanovit asi 4 typy cílů:
a) cíl životní
b) cíl v práci (kariéra…)
c) cíle u zaměstnavatele, kde pracujeme
d) cíle ve vykonávané funkci
- po zvážení těchto 4 bodů musíme stanovit, jako cíle chceme dosáhnout v nejbližší době, jaké specifické činnosti k tomu musíme vykonat, kolik čeho, kdy začneme a jak budeme postupovat
Plánování může být formální(plány na papír) a neformální(v hlavě, často se mění, špatná kontrola).

Plánování času

2.2. plánování času – kdo si dělá plány, nepracuje v časové tísni a práci spíše vykoná.
Písemný plán – písemná forma, lepší kontrola, odlehčuje paměť, na nic nezapomeneme, je dokumentací toho, co dělám a plním, dokumentací pro vyhodnocení využití času. Základem je denní plán práce.

Denní plán práce:
 činnosti předvídané 60% času
 činnosti vyplývající z měsíčního, týdenního plánu
 činnost, které jsme nestačily vykonat minulý den + nové činnosti
Práci si tedy rozdělíme tak, že naplánujeme pouze 60% času, zbytek necháme jako rezervu pro nepředvídatelné události a případně pro to co jsme nestihli z minula. (no jo, ale jak můžeme něco nestihnout gdyšsme si všecko tak dobře naplánovali?)

- o podílu nutných a zbytečných činností rozhoduje sám rozhodovatel podle vlastní zkušenosti
- ukazatel jednotky rozsahu kontroly (JRK) – 1,6 – 2,0  vyjadřuje množství času potřebného na vykonání jednotky práce s ohledem na vyrušování (bez vyrušování lze vykonat činnost za 1 hod, s vyrušováním za 1,6 – 2,0 hod)

MANAŽER

II. MANAŽER

1. manažer a vedoucí pracovník
- vedoucí pracovník, který je chápán jako manažer v podnikatelské sféře. Manažeři mají nejdůležitější profese v organizaci, jsou vysoce vytíženi, cca 50-60 hodin týdně, mají málo času na rodinu…, což je vysoce hodnoceno jejich mzdou.

2. Obsah práce manažera
- vykonává základní manažerské funkce a role
2.1.Manažerské funkce - plánování
- organizování
- vedení
- kontrola

2.2. Role manažera - z hlediska manažera jsou chápány jako dílčí činnosti, které musí manažer vykonávat při plnění svých funkcí
- z hlediska sociologického je role „funkcí“, v níž manažer působí na druhé lidi, většinou v roli nadřízeného, podřízeného, spolupracovníka, přítele, manžela, otce,…- vzniká konflikt rolí v důsledku úkolů, které má plnit. Důsledkem je odkládání úkolů, nervozita, problémy při komunikaci.

POJEM A FUNKCE MANAGEMENTU

POJEM A FUNKCE MANAGEMENTU
(to manage – vést, řídit rozhodovat)

Zabývá se řízením organizace, je to proces tvorby a určování prostředí, kterém jednotlivci pracují společně ve skupinách a účinně dosahují vybraných cílů. Věda jak se řídí lidi.

Funkce managementu:

a) plánování – základem je určení cíle a cesty k cíli

b) organizování – na základě cílů vytvoříme org. strukturu (potřebujeme 1ved. a 10 zaměstnanců)

c) personalistika – zabývá se:
1) obsazováním pozic- A-ved.Novák, zást. Kantor B, C
2) údržba pozic –komplex
školení, kongresy

d) vedení – motivujeme lidi, aby pracovali s radostí

e) kontrola – kontrolujeme dosažení cílů (dodávka zboží- dobře se kontroluje, per. ředitelé se kontrolují špatně)

Síťové analýzy

3) Síťové analýzy
a) GANTTOVY DIAGRAMY

b) MILNIKOVÉ ROZPOČETNICTVÍ

c) PERT – metoda která je založena na času a dělá se tak, že si můžou stanovit různé varianty, stanoví se časové odhady a zvolí se 4 možné varianty.
1. optimální cesta
2. nejpravděpodobnější cesta
3. pesimistická cesta
4. kritická cesta

Má nevýhodu: nedbá na náklady, je to o čase

4) analýza plánovacích a kontrolních postupů
5) informační technologie – s kontrolou vždy souvisí internet, počítačové sítě

Celková kontrola
- zahrnuje v sobě všechny dílčí kontroly. Převážně má charakter finanční.

1) Souhrnný rozpočet
2) kontrola zisků a ztrát – s pohledu účta je to výsledovka
3) metoda návratnosti investic – označována ROI, je výnosnost kapitálu v %
4) přímá kontrola – stanovený standart a jejich kontrola ve skutečnosti
5) preventivní kontrola – je zavedena na předcházení chybám
6) audit – kontrola 3 nezávislých osob:
1. osoba: firma
2. osoba: Finanční úřad
3. nezávislá osoba: auditorská firma, která mi zhodnotí zda mám účetnictví správně. Když mám razítko, za vše odpovídá ona.

Postup plánování

Postup plánování
Postupujeme podle těchto bodů:

a) uvědomování si příležitostí z hlediska trhu, konkurence, přání zákazníka, silných stránek firmy, slabých stránek firmy (příležitost) /lidé něco potřebují, tak to budeme vyrábět, třeba obchod s konfekcí –oblečení)

b) stanovené cíle – postavit prodejnu s konfekcí(cíl)

c) vývoj předpokladu tzn. v jakém prostředí budou naše plány realizovány, jaké budou daně vstup do EU

d) určení alternativních postupů tzn. ujasníme si ty nejslibnější alternativy pro dosažení našich cílů (jak tomu dospět- pronajmout barák, nebo ho postavit v zeleni)

e) hodnocení alternativních postupů hodnocení z hlediska ekonomického a možnosti realizace

f) výběr postupu

g) formulování odvozených plánů jde např. o tyto plány: plán nákupu mat., plán nákupu zařízení, plán
výnosů, plán nákladů (reklama)

h) numerizování plánů podle rozpočtu - číselně vyjádříme plány pomocí rozpočtu