1) Manager první úrovně :
Jeho podřízení jsou zaměstnanci.Získává informace od zaměstnanců a zabezpečuje zpětnou vazbu k vyšším stupňům řízení.Přichází s iniciativními náměty.Představuje nárazník mezi vrcholovým managementem, odbory a zaměstnanci.
2) Manager ve středním postavení :
Vyskytuje se u větších firme.Hlavní je role prostředníka, především poskytuje a získává informace.
3) Vrcholový ( top ) manager :
dominuje zejména podnikatelská role vzhledem k odpovědnosti za vlastníky i akcionáře, rozhoduje o životaschopnosti projektů.
- Manager by si měl uvědomit tyto zásady :
1) Člověk je osobnost, která je vícenásobná ( v různých rolích )
2) Každý člověk je individuální ( manager si nikdy nesmí myslet, že ovládá velkou masu lidí, neexistuje průměrný člověk )
3) V člověku musí vidět osobu jako lidskou osobnost.
4) Na člověka se dívám komplexně ( ze všech stránek ).
- Chování :
Chování jednotlivce a skupin je složitá záležitost.
Zobrazují se příspěvky se štítkemchování. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemchování. Zobrazit všechny příspěvky
Chování kupujících :
- Úkol marketingu : Zjistit potřeby a přání jednotlivých osob a pokusit se je ovlivnit.
- Rozdělení kupujících :
1) Individuální kupující : Rozhoduje o nákupu sám , uspokojuje svoji potřebu.
2) Domácnost : Skupina spotřebitelů
3) Organizace : Podniky a vládní organizace, rozpočtové i příspěvkové organizace.
- Fáze procesu rozhodování :
1) Poznání problému
2) Zjištění informací
3) Hodnocení variant řešení
4) Rozhodnutí o nákupu
5) Vyhodnocení nákupu
- Typy nákupního chování :
1) Automatické chování : Pravidelně nakupované výrobky ( nízká cena, známá značka ... )
2) Řešení omezeného problému : Zákazník má sortiment firmy, ale nezná jednotlivé druhy výrobků, rozsah značek, podmínkové koupě ...
3) Řešení extenzívního problému : Koupě neznámého druhu zboží s vysokou cenou.
- Rozdělení kupujících :
1) Individuální kupující : Rozhoduje o nákupu sám , uspokojuje svoji potřebu.
2) Domácnost : Skupina spotřebitelů
3) Organizace : Podniky a vládní organizace, rozpočtové i příspěvkové organizace.
- Fáze procesu rozhodování :
1) Poznání problému
2) Zjištění informací
3) Hodnocení variant řešení
4) Rozhodnutí o nákupu
5) Vyhodnocení nákupu
- Typy nákupního chování :
1) Automatické chování : Pravidelně nakupované výrobky ( nízká cena, známá značka ... )
2) Řešení omezeného problému : Zákazník má sortiment firmy, ale nezná jednotlivé druhy výrobků, rozsah značek, podmínkové koupě ...
3) Řešení extenzívního problému : Koupě neznámého druhu zboží s vysokou cenou.
Cílovým chováním podniku je zabezpečovat výnos a dosahovat zhodnocení jeho majetku.
Vymezení podniku
jako ekonomického systému je důležité pro jeho řízení. Ukazuje nejen vnitřní členění na organizační jednotky, ale i jednotlivé materiálové toky. Každý podnik, ať malý nebo velký. Se skládá z jednotlivých úseků, které jsou v něm různou mírou zastoupeny. Usměrňování všech podnikových činností zabezpečují útvary řízení zprávy podniku. Podnikové činnosti směřují k zabezpečení jeho prosperity. Podnikatel vykonává podnikatelskou činnost na vlastní nebezpečí. Základem úspěšné činnosti podniku je podnikavost. Jako podnikatele musíme především pružně reagovat na poptávku, a tím zabezpečovat tržní úspěšnost podniku. V tržní ekonomice působí podniky v konkurenčním prostředí. Při podnikání je také nutno dodržovat zásadu trvale dynamického a proporcionálního rozvoje.
Jde o to, že:
1) Podnik musí disponovat určitým vnitřním potenciálem
2) Jednotlivé složky podniku se musí rozvíjet ve střednědobém a dlouhodobém výhledu úměrně.
Chceme-li dodržovat uvedené zásady, musíme si uvědomit význam učiněného řízení rozvoje podniku. Řízení je nutno zabezpečit nejen po ekonomické, ale i po věcné stránce. Řízení je účelné ovlivňování procesů ve vymezeném systému, kterým může být provoz, podnik, odvětví, popř. národní hospodářství. Pokud se malý podnik úspěšně rozvíjí, brzy se ukáže, že rozsah jeho činností je tak značný, že musí nastoupit dělba práce. S ohledem na to a při požadovaném přežití v tržních podmínkách musí být podnik veden (řízen, ovládán). Musí být vytvořena skupina lidí, která nebude vykonávat vlastní provozní činnost, ale bude se zabývat řízením podniku jako celku a řízení jeho jednotlivých složek managementu.
jako ekonomického systému je důležité pro jeho řízení. Ukazuje nejen vnitřní členění na organizační jednotky, ale i jednotlivé materiálové toky. Každý podnik, ať malý nebo velký. Se skládá z jednotlivých úseků, které jsou v něm různou mírou zastoupeny. Usměrňování všech podnikových činností zabezpečují útvary řízení zprávy podniku. Podnikové činnosti směřují k zabezpečení jeho prosperity. Podnikatel vykonává podnikatelskou činnost na vlastní nebezpečí. Základem úspěšné činnosti podniku je podnikavost. Jako podnikatele musíme především pružně reagovat na poptávku, a tím zabezpečovat tržní úspěšnost podniku. V tržní ekonomice působí podniky v konkurenčním prostředí. Při podnikání je také nutno dodržovat zásadu trvale dynamického a proporcionálního rozvoje.
Jde o to, že:
1) Podnik musí disponovat určitým vnitřním potenciálem
2) Jednotlivé složky podniku se musí rozvíjet ve střednědobém a dlouhodobém výhledu úměrně.
Chceme-li dodržovat uvedené zásady, musíme si uvědomit význam učiněného řízení rozvoje podniku. Řízení je nutno zabezpečit nejen po ekonomické, ale i po věcné stránce. Řízení je účelné ovlivňování procesů ve vymezeném systému, kterým může být provoz, podnik, odvětví, popř. národní hospodářství. Pokud se malý podnik úspěšně rozvíjí, brzy se ukáže, že rozsah jeho činností je tak značný, že musí nastoupit dělba práce. S ohledem na to a při požadovaném přežití v tržních podmínkách musí být podnik veden (řízen, ovládán). Musí být vytvořena skupina lidí, která nebude vykonávat vlastní provozní činnost, ale bude se zabývat řízením podniku jako celku a řízení jeho jednotlivých složek managementu.
2. Na základě poznatků teorie spotřebitele vysvětlete typické rysy chování spotřebitele.
Analyzujte cenovou a důchodovou pružnost poptávky.
Předpoklady racionálního chování spotřebitele
→ chování jednotlivce je možno vysvětlit na základě porovnání efektů ekonomické aktivity a „újmy“ (výdajů, N) s touto aktivitou spojených
- efektem je užitek plynoucí ze spotřeby jednotlivých statků
- „újmou“ je vynaložení důchodu (příjmu) na nákup těchto statků
→ jednotlivec řeší 2 problémy: jak důchod získat
: jak ho vynaložit (rozdělit na nákup statků)
- racionálně jednající spotřebitel maximalizuje užitek; ve svém rozhodování je však omezen svým důchodem; užitek přitom plyne z preferencí spotřebitele
- východiskem teorie spotřebitele je úvaha, že jednotlivec vybírá z různých souborů statků neboli spotřebních košů → rozhodování spotřebitele je potom volba takového spotřebního koše, který přináší maximální užitek; jednotlivé spotřební situace porovnává spotřebitel z hlediska preferencí
→ existuje několik zjednodušujících předpokladů, které si při analýze preferencí používají, nazýváme je axiomy
1. axiom úplnosti srovnání = předpokládáme, že každé dva koše statků mohou být srovnávány z hlediska preference spotřebitele; pro každé dva koše A a B musí nastat jedna ze 3 situací: A je preferován před B, neboli A>B
: B je preferován před A, neboli A<>
: A i B jsou indiferentní, neboli A = B
Předpoklady racionálního chování spotřebitele
→ chování jednotlivce je možno vysvětlit na základě porovnání efektů ekonomické aktivity a „újmy“ (výdajů, N) s touto aktivitou spojených
- efektem je užitek plynoucí ze spotřeby jednotlivých statků
- „újmou“ je vynaložení důchodu (příjmu) na nákup těchto statků
→ jednotlivec řeší 2 problémy: jak důchod získat
: jak ho vynaložit (rozdělit na nákup statků)
- racionálně jednající spotřebitel maximalizuje užitek; ve svém rozhodování je však omezen svým důchodem; užitek přitom plyne z preferencí spotřebitele
- východiskem teorie spotřebitele je úvaha, že jednotlivec vybírá z různých souborů statků neboli spotřebních košů → rozhodování spotřebitele je potom volba takového spotřebního koše, který přináší maximální užitek; jednotlivé spotřební situace porovnává spotřebitel z hlediska preferencí
→ existuje několik zjednodušujících předpokladů, které si při analýze preferencí používají, nazýváme je axiomy
1. axiom úplnosti srovnání = předpokládáme, že každé dva koše statků mohou být srovnávány z hlediska preference spotřebitele; pro každé dva koše A a B musí nastat jedna ze 3 situací: A je preferován před B, neboli A>B
: B je preferován před A, neboli A<>
: A i B jsou indiferentní, neboli A = B
A a P musí provádět následující rozhodnutí:
- A volí činnosti, ze souboru uskutečnitelných činností,
- P volí systém odměňování, jehož prostřednictvím motivuje zmocněnce, nebo se rozhoduje pro přijetí nákladů, jez jsou spojeny s pozorováním A.
1) nepříznivý výběr
Je proces, který vede k tomu, že méně žádoucí subjekty trhu (kupující nebo prodávající) se zúčastní dobrovolné směny spíše než ostatní. Asymetrická informace vede k vytěsňování kvalitnějšího zboží z trhu zbožím méně kvalitním.Např. na trhu ojetých automobilů. Prodejci jsou informování o kvalitě mnohem více než kupující, ti jsou si vědomi, že přebírají riziko, že zakoupí nekvalitní auto, nevědí, které auto je nekvalitní, ale znají pr-st jeho získání a tedy průměrnou kvalitu aut. Jsou ochotni zaplatit pouze průměrnou kvalitu, a tak některá auta budou podceněna a jiná přeceněna. Důsledkem bude, že ti kteří prodávají kvalitnější auta, budou trh opouštět. Průměrný kvalita aut poklesne a kupující budou ochotni zaplatit za stávající auta méně, trh se bude zužovat na produkty stále horší kvality.
Signalizační chování
Problém nepříznivého výběru je překonáván pomocí tzv. signalizačního chování – prostřednictvím signálů (pozorovatelné činnosti) může informovaná strana předávat informace straně neinformované. Důležitým předpokladem účinné signalizace je věrohodnost signálů.
- signálem je např. stanovení vysoké ceny na velmi kvalitní zboží
- signálem je i vzdělání na trhu práce – zvýšená produktivita (dovednosti, znalosti).
- P volí systém odměňování, jehož prostřednictvím motivuje zmocněnce, nebo se rozhoduje pro přijetí nákladů, jez jsou spojeny s pozorováním A.
1) nepříznivý výběr
Je proces, který vede k tomu, že méně žádoucí subjekty trhu (kupující nebo prodávající) se zúčastní dobrovolné směny spíše než ostatní. Asymetrická informace vede k vytěsňování kvalitnějšího zboží z trhu zbožím méně kvalitním.Např. na trhu ojetých automobilů. Prodejci jsou informování o kvalitě mnohem více než kupující, ti jsou si vědomi, že přebírají riziko, že zakoupí nekvalitní auto, nevědí, které auto je nekvalitní, ale znají pr-st jeho získání a tedy průměrnou kvalitu aut. Jsou ochotni zaplatit pouze průměrnou kvalitu, a tak některá auta budou podceněna a jiná přeceněna. Důsledkem bude, že ti kteří prodávají kvalitnější auta, budou trh opouštět. Průměrný kvalita aut poklesne a kupující budou ochotni zaplatit za stávající auta méně, trh se bude zužovat na produkty stále horší kvality.
Signalizační chování
Problém nepříznivého výběru je překonáván pomocí tzv. signalizačního chování – prostřednictvím signálů (pozorovatelné činnosti) může informovaná strana předávat informace straně neinformované. Důležitým předpokladem účinné signalizace je věrohodnost signálů.
- signálem je např. stanovení vysoké ceny na velmi kvalitní zboží
- signálem je i vzdělání na trhu práce – zvýšená produktivita (dovednosti, znalosti).
2) DYNAMIZACE MODELŮ CHOVÁNÍ SPOTŘEBITELE.
VLIV ZMĚNY CENY STATKů A DůCHODU NA ROVNOVÁHU SPOTŘEBITELE. FAKTOR ČASU V TEORII CHOVÁNÍ SPOTŘEBITELE. MEZIČASOVÝ VÝBĚR, PREFERENCE A PRUŽNOSTI V ČASE. ÚSPORY. DůCHODOVÉ KONCEPCE
Mezičasový výběr – proces rozhodování ekonomických subjektů o výši jejich současné a budoucí spotřeby. Spotřebitel může příjem vynaložit okamžitě na nákup statků, tj. na součastnou spotřebu nebo může spořit, tj. tvořit úspory. Příjem ekonomických subjektů se tudíž rozkládá na dvě části: na spotřební výdaje a na úspory (I = C + S). Jeden z motivů vedoucí spotřebitele ke tvorbě úspor je snaha zvýšit svou budoucí spotřebu.
Rozhodování spotřebitele závisí na:
- jeho preferencích mezi současnou a budoucí spotřebou statku,
- velikosti jeho příjmu,
- výši statku v obou obdobích.
Indiferenční křivky
Celkový užitek spotřebitele je funkcí objemu současné (C0 ) a budoucí spotřeby (C1 ) statku C. U= f(C0,C1). Každá IK udává takovou kombinaci současné a budoucí spotřeby statku C, která přináší spotřebiteli stejnou výši celkového užitku (obr.1). Směrnice udává poměr, v němž je ochoten spotřebitel nahradit současnou spotřebu jedné jednotky statku C za (1+t) jednotek budoucí spotřeby při zachování konstantní úrovně svého celkového užitku. Veličina t (směrnice IK) – mezní míra časových preferencí.
Mezičasový výběr – proces rozhodování ekonomických subjektů o výši jejich současné a budoucí spotřeby. Spotřebitel může příjem vynaložit okamžitě na nákup statků, tj. na součastnou spotřebu nebo může spořit, tj. tvořit úspory. Příjem ekonomických subjektů se tudíž rozkládá na dvě části: na spotřební výdaje a na úspory (I = C + S). Jeden z motivů vedoucí spotřebitele ke tvorbě úspor je snaha zvýšit svou budoucí spotřebu.
Rozhodování spotřebitele závisí na:
- jeho preferencích mezi současnou a budoucí spotřebou statku,
- velikosti jeho příjmu,
- výši statku v obou obdobích.
Indiferenční křivky
Celkový užitek spotřebitele je funkcí objemu současné (C0 ) a budoucí spotřeby (C1 ) statku C. U= f(C0,C1). Každá IK udává takovou kombinaci současné a budoucí spotřeby statku C, která přináší spotřebiteli stejnou výši celkového užitku (obr.1). Směrnice udává poměr, v němž je ochoten spotřebitel nahradit současnou spotřebu jedné jednotky statku C za (1+t) jednotek budoucí spotřeby při zachování konstantní úrovně svého celkového užitku. Veličina t (směrnice IK) – mezní míra časových preferencí.
ad 1) Určení vlastnických vztahů...
v oblasti vymezení pravidel chování tržních subjektů vláda musí usilovat zejména o co nejzřejmější určení vlastnických vztahů, neboť se tak zabrání plýtvání vzácnými výrobními faktory a za určitých podmínek – jak je vymezuje Coaseho teorém - i vzniku externalit.
Coaseho teorém – říká, že bez ohledu na počáteční rozdělení vlastnických práv bude konečný výsledek v tržní rovnováze efektivní – za podmínek, že počáteční zákonné rozdělení vlastnictví je dobře definováno a že transakce týkající se obchodu vlastnickými právy mají nulové náklady.
Státní regulace přichází v úvahu v podmínkách nedokonalé konkurence. Stát reguluje ceny, které jsou určeny ke kontrole růstu monopolů a k ochraně konkurentů před nežádoucími praktikami monopolních firem.
Antimonopolní politika – programy, které jsou určeny ke kontrole růstu monopolů a k ochraně konkurentů před nežádoucími praktikami monopolních firem (speciální slevy pro privilegované zákazníky, nižší ceny s úmyslem eliminovat konkurenci). Antimonopolní opatření se realizují většinou na základě soudních rozhodnutí.
Ad2) daně ovlivňují rovnováhu na trhu (mění zde realizované rovnovážné množství produkce a rovnovážnou cenu), daně obvykle dopadají nerovnoměrně na jednotlivé tržní subjekty (tj. nedochází k přesunům daňového břemene mezi jednotlivými subjekty) a snižují alokační efektivnost trhu (což je vyjádřeno dodatečným daňovým břemenem)
Volba mezi subvencemi (na odstranění záporných externalit) a poplatky (za znečištění ŽP) závisí na zvážení pozitivních i negativních účinků obou možných opatření na rovnováhu na dílčím trhu a na objem externalit.
Selhávání státu má své příčiny ve dvou oblastech:
- nedokonalé rozhodování státních orgánů, důvodem může být např. informační zpoždění nebo poměrně dlouhý rozhodovací proces státních orgánů.
- Státní orgány mohou také zvolit opatření, která v konečném důsledku působí na hospodářství nepříznivě.
/ nikdy neexistuje absolutní záruka toho, že státní zásahy povedou k dosažení Paretova optima a blahobytu, a stejně tak jako selhává trh, může selhat i vláda.
Coaseho teorém – říká, že bez ohledu na počáteční rozdělení vlastnických práv bude konečný výsledek v tržní rovnováze efektivní – za podmínek, že počáteční zákonné rozdělení vlastnictví je dobře definováno a že transakce týkající se obchodu vlastnickými právy mají nulové náklady.
Státní regulace přichází v úvahu v podmínkách nedokonalé konkurence. Stát reguluje ceny, které jsou určeny ke kontrole růstu monopolů a k ochraně konkurentů před nežádoucími praktikami monopolních firem.
Antimonopolní politika – programy, které jsou určeny ke kontrole růstu monopolů a k ochraně konkurentů před nežádoucími praktikami monopolních firem (speciální slevy pro privilegované zákazníky, nižší ceny s úmyslem eliminovat konkurenci). Antimonopolní opatření se realizují většinou na základě soudních rozhodnutí.
Ad2) daně ovlivňují rovnováhu na trhu (mění zde realizované rovnovážné množství produkce a rovnovážnou cenu), daně obvykle dopadají nerovnoměrně na jednotlivé tržní subjekty (tj. nedochází k přesunům daňového břemene mezi jednotlivými subjekty) a snižují alokační efektivnost trhu (což je vyjádřeno dodatečným daňovým břemenem)
Volba mezi subvencemi (na odstranění záporných externalit) a poplatky (za znečištění ŽP) závisí na zvážení pozitivních i negativních účinků obou možných opatření na rovnováhu na dílčím trhu a na objem externalit.
Selhávání státu má své příčiny ve dvou oblastech:
- nedokonalé rozhodování státních orgánů, důvodem může být např. informační zpoždění nebo poměrně dlouhý rozhodovací proces státních orgánů.
- Státní orgány mohou také zvolit opatření, která v konečném důsledku působí na hospodářství nepříznivě.
/ nikdy neexistuje absolutní záruka toho, že státní zásahy povedou k dosažení Paretova optima a blahobytu, a stejně tak jako selhává trh, může selhat i vláda.
1) TEORIE CHOVÁNÍ SPOTŘEBITELE.
VOLBA SPOTŘEBITELE A TEORIE INDIVIDUÁLNÍ POPTÁVKY. KARDINALISTICKÁ A ORDINALISTICKÁ VERZE MEZNÍ UŽITEČNOSTI, TEORIE MEZNÍ UŽITEČNOSTI A ROVNOVÁHA SPOŘEBITELE. DETERMINANTY POPTÁVKY, PRAKTICKÝ VÝZNAM CENOVÉ, DůCHODOVÉ A KŘÍŽOVÉ PRUŽNOSTI POPTÁVKY
Teorie chování spotřebitele řeší dva základní problémy: jak důchod získat a jak ho vynaložit – rozdělit na nákup různých statků. Racionálně jednající spotřebitel maximalizuje užitek. Racionalita znamená, že neuskutečním činnost, jejíž náklady by pro mne byly vyšší než prospěch z této činnosti.Ve svém rozhodování je však spotřebitel omezen důchodem. Užitek přitom plyne z preference spotřebitele.
Teorie mezní užitečnosti
Preference – reprezentují individuální oblíbenosti a neoblíbenosti
Užitečnost – je uspokojení nebo prospěch, jehož spotřebitel dosáhne ze spotřeby statků. Užitek je veličina ukazující směr preferencí. Pokud spotřebitel nalezne nejvíce preferovanou situaci, maximalizuje užitek
Teorie chování spotřebitele řeší dva základní problémy: jak důchod získat a jak ho vynaložit – rozdělit na nákup různých statků. Racionálně jednající spotřebitel maximalizuje užitek. Racionalita znamená, že neuskutečním činnost, jejíž náklady by pro mne byly vyšší než prospěch z této činnosti.Ve svém rozhodování je však spotřebitel omezen důchodem. Užitek přitom plyne z preference spotřebitele.
Teorie mezní užitečnosti
Preference – reprezentují individuální oblíbenosti a neoblíbenosti
Užitečnost – je uspokojení nebo prospěch, jehož spotřebitel dosáhne ze spotřeby statků. Užitek je veličina ukazující směr preferencí. Pokud spotřebitel nalezne nejvíce preferovanou situaci, maximalizuje užitek
Tři roviny naslouchání
Tři roviny naslouchání
1) naslouchání ušima
2) naslouchání očima – výraz obličeje, postoje a pohyby
3) naslouchání srdcem – číst mezi řádky, intuice, schopnost vnímat člověka jako celek
o k efektivní komunikace přispívá účelné filtrování sdělení, sdělení totiž někdy obsahuje mnoho prázdných slov, frází a klišé, jež pro nás nemají valnou informační hodnotu
o důležité je vnímat sdělované fakty (podstata, která má informační hodnotu)
o proces filtrování může být narušen šumy – naslouchání vlastnímu já a předsudků vyplývajících ze vzájemného vztahu účastníků komunikace
o základním nástrojem v boji proti takovému zkreslení je racionalita, odstranění emocí
o výsledný efekt komunikace ovlivňují také naše schopnosti a předpoklady stát se dobrým partnerem v komunikaci
o komunikace je významným prostředkem k tomu, jak získat druhé, aby dělali, co je třeba
o nedostatek informací dává prostor pro vznik fám a pověstí
o čím věrohodněji budou podřízení pracovníci seznamováni se záměry organizace s důvody různých opatření, čím přesvědčivěji budou vnímáni jako nepostradatelná součást celku, tím lépe přijmou cíle organizace za své, tím ochotněji budou odstraňovat překážky a usilovat o dosažení těchto cílů
o nešvarem se stává zadržování informací nadřízenými složkami
Nevhodné chování příjemce sdělení (M. Kroeger)
o dívá se nepřítomně, myslí na své problémy a sdělujícímu nevěnuje pozornost
o jedná se sdělujícím úředně nebo jako úkolem, který je nutno vyřešit
o jedná jako zaručený odborník, který zná na všechno lék
1) naslouchání ušima
2) naslouchání očima – výraz obličeje, postoje a pohyby
3) naslouchání srdcem – číst mezi řádky, intuice, schopnost vnímat člověka jako celek
o k efektivní komunikace přispívá účelné filtrování sdělení, sdělení totiž někdy obsahuje mnoho prázdných slov, frází a klišé, jež pro nás nemají valnou informační hodnotu
o důležité je vnímat sdělované fakty (podstata, která má informační hodnotu)
o proces filtrování může být narušen šumy – naslouchání vlastnímu já a předsudků vyplývajících ze vzájemného vztahu účastníků komunikace
o základním nástrojem v boji proti takovému zkreslení je racionalita, odstranění emocí
o výsledný efekt komunikace ovlivňují také naše schopnosti a předpoklady stát se dobrým partnerem v komunikaci
o komunikace je významným prostředkem k tomu, jak získat druhé, aby dělali, co je třeba
o nedostatek informací dává prostor pro vznik fám a pověstí
o čím věrohodněji budou podřízení pracovníci seznamováni se záměry organizace s důvody různých opatření, čím přesvědčivěji budou vnímáni jako nepostradatelná součást celku, tím lépe přijmou cíle organizace za své, tím ochotněji budou odstraňovat překážky a usilovat o dosažení těchto cílů
o nešvarem se stává zadržování informací nadřízenými složkami
Nevhodné chování příjemce sdělení (M. Kroeger)
o dívá se nepřítomně, myslí na své problémy a sdělujícímu nevěnuje pozornost
o jedná se sdělujícím úředně nebo jako úkolem, který je nutno vyřešit
o jedná jako zaručený odborník, který zná na všechno lék
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)