Měna a měnové soustavy
Měnovou neboli peněžní soustavou rozumíme způsob vydávání a oběhu peněz, platný v určité zemi, který je upravený zákonem.
Jednotlivé peněžní soustavy se od sebe v řadě rysů liší, ale v jejich uspořádání, fungování i v historickém vývoji jsou určité zákonitosti.
Historicky je možné rozlišit tři nejdůležitější druhy měnových soustav:
1) metalické (kovové) měnové soustavy,
2) úvěrové měnové soustavy,
3) papírové měnové soustavy.
1) Metalická měnová soustava
Metalická měnová soustava je taková měnová soustava, kde v zemi obíhá jako zákonné platidlo jen kov ve formě kovových peněz, obyčejně z drahých kovů.
V každé metalické měnové soustavě se musí určit:
- měnový kov,
- peněžní jednotka,
- způsob ražení mincí.
Měnovým kovem nazýváme ten drahý kov, který je v příslušné zemi základem pro ražení mincí. Jako měnový kov vystupovalo v historickém vývoji nejčastěji zlato a stříbro.
Měnové zákonodárství muselo určit, zda slouží jako základ ražení jen jeden kov nebo více druhů kovů a jaký bude jejich vzájemný poměr, jak mají obíhat mince z více kovů.
Peněžní jednotkou se rozumí množství zlata nebo stříbra, které tvoří obsah měnové jednotky příslušné země.
Způsob ražení mincí upravuje systém, kterým se mince vydávají do oběhu.
Podle vztahu vnitřní (substanciální) hodnoty mince k hodnotě, která je na ní vyznačena, rozlišujeme:
• plnohodnotné mince,
• neplnohodnotné mince.
Plnohodnotné nazýváme takové mince, kde hodnota drahého kovu, ze kterého jsou vyrobené, odpovídá hodnotě na ní vyražené. Hodnota plnohodnotné mince nevyplývá je ze zákonodárných ustanovení státu, ale přímo ze substance, ze které jsou vyrobené.
Neplnohodnotné mince jsou takové, jejichž reálná (substanciální) hodnota je nižší než hodnota na nich vyznačená.
Neplnohodnotnými se mince stávají tím, že se při delším používání opotřebovávají, ztrácejí na váze nebo tím, že stát vědomě vydává do oběhu neplnohodnotné mince z laciných kovů, jejichž substanciální hodnota neodpovídá hodnotě na nich vyznačené. Je to zejména u mincí nižší hodnoty, kde by ražení z drahých kovů bylo obtížné.
Na rozdíl od plnohodnotných mincí musely mít neplnohodnotné mince zákonně upravený oběh.
V historickém vývoji se vyskytly tyto metalické měnové soustavy:
a) monometalismus,
• zlatý,
• stříbrný,
b) bimetalismus.
a) Monometalismus je taková měnová soustava, při které v určitém státu hraje úlohu všeobecného ekvivalentu jeden kov –zlato nebo stříbro – v oběhu se nacházejí jen mince z příslušného drahého kovu nebo náhražky, které jsou směnitelné za drahý kov. Podle toho, který drahý kov plní funkci všeobecného ekvivalentu, rozlišujeme zlatý a stříbrný monometalismus.
Největší význam v dějinách měl zlatý monometalismus, který vznikl v Anglii koncem 18. století a koncem 19. století se stal převládajícím typem měny.
Zlatý monometalismus se vyskytoval v těchto formách:
1) standard zlaté mince,
2) standard zlatého slitku,
3) standard zlaté devizy,
4) standard bretton-woodského typu.
Principům zlatého monometalismu nejlépe odpovídá standard zlaté mince, který spočíval na těchto nejdůležitějších zásadách:
- existuje volné ražení mincí při pevně určeném a neměnném obsahu peněžní jednotky,
- obíhající náhražky peněz jsou volně směnitelné za zlato podle hodnoty, která je na nich vyznačena,
- existuje neomezený pohyb zlata (vývoz a dovoz) mezi jednotlivými státy.
Zachování těchto zásad zabezpečuje relativně stabilní oběh peněz. Při jejich důsledném dodržování nemůže dojít ke znehodnocení obíhajících peněz a množství skutečně obíhajících peněz se pružně přizpůsobuje potřebám peněžního oběhu.
Standard zlaté mince byl měnovým systémem vyspělých zemí v době před 1. sv. válkou. Světová válka způsobila ekonomický rozvrat, což znemožnilo uplatnění tohoto systému v poválečném období, které bylo zejména v západoevropských zemích poznamenáno silnou inflací. Ani po odstranění následků poválečné inflace se nepodařilo obnovit standard zlaté mince předválečného typu.
Začaly se používat nové typy měnových soustav, při kterých se původní principy zlatého monometalismu uplatňují jen v omezené míře a to:
- standard zlatého slitku, kdy předložené bankovky byly směnitelné jen za zlato v prutech,
- standard zlaté devizy, kdy bankovky nebyly přímo směnitelné za zlato, ale pouze za valuty jiných států, které byly za zlato směnitelné.
V průběhu velké hospodářské krize v 30. letech zrušily všechny vyspělé země směnitelnost bankovek za zlato. Tím končí zlatý monometalismus ve své původní formě.
Po 2. světové válce vzniká tzv. bretton-woodská měnová soustava vycházející z koncepce tzv. vedoucí měny, která měla být i nadále přímo svázána se zlatem. Ostatní měny byly spojeny se zlatem jen prostřednictvím této měny.
Za vedoucí měnu byl určen americký dolar. USA se zavázaly směňovat zahraničním emisním bankám libovolné množství předložených USD za zlato při pevném kurzu 35 USD za 1 trojskou unci zlata. V roce 1971 USA jednostranně zastavily směnu USD za zlato a tím bylo zrušeno ustanovení bretton-woodské měnové soustavy, definitivně končí zlatý monometalismus.
Další monometalickou měnovou soustavou byl stříbrný monometalismus, což je měnová soustava, ve které funkci měnového kovu plní stříbro.
b) Bimetalismus je taková měnová soustava, ve které jako všeobecný ekvivalent vystupují dva kovy – zlato a stříbro – které mají v peněžním vyjádření rovnocenné postavení.
Podle toho, jakým způsobem je upravený vzájemný vztah zlata a stříbra, rozlišujeme:
- paralelní měnu, při které není stanoven zákonný směnný poměr mezi zlatem a stříbrem,
- dvojitou měnu, kde je tento poměr stanoven zákonem.
2) Úvěrová měnová soustava
Úvěrová měnová soustava je založena na výlučném nebo převážném oběhu úvěrových peněz – bankovek.
Bankovky jsou vlastně směnky centrálních bank, které slouží jako úvěrové peníze a jsou volně směnitelné za zlato nebo stříbro. Bankovky mají charakter úvěrových peněz.
Oběh bankovek se historicky vyvinul z metalických měnových soustav a sehrál významnou úlohu především v tom, že osvobodil peněžní oběh od vázanosti na růst těžby drahých kovů.
Přechod na oběh bankovek umožnil přizpůsobovat množství peněz skutečným potřebám peněžního oběhu bez ohledu na množství měnového kovu, který byl k dispozici.
Ze směnitelnosti obíhajících bankovek za drahé kovy vyplývá, že oběh bankovek není vlastně samostatnou měnovou soustavou, ale že je odvozený od metalických měnových soustav.
Bankovky se dostávaly do oběhu tím, že emisní banka reeskontovala obchodní směnky, které jí postoupily komerční banky.
S procesem koncentrace úvěrových operací u bank souvisí i využití úvěrových peněz při rozšíření procesu bezhotovostního zúčtování vzájemných úvěrových pohledávek a závazků mezi jednotlivými ekonomickými subjekty. To umožňuje postupně přecházet k bezhotovostnímu placení.
Úvěrové peníze přinesly do mechanismu fungování peněžních soustav nové prvky. Šlo zejména o to, že:
- velikost jejich emise nebyla vázána na možnosti těžby nebo dovozu měnového kovu, ale na velikosti úvěru, tvorbu úvěrových zdrojů, vytvářených úměrně tvorbě společenského zbožního a peněžního kapitálu,
- velikost hodnoty, kterou úvěrové peníze představovaly, nebyla skutečně odvozována od množství měnového kovu, ale od hodnoty zboží, na které byl úvěr poskytnut.
Postupné vytlačování měnového kovu z jeho peněžních funkcí úvěrovými penězi a postupné rušení jejich směnitelnosti i vazby objemu jejich emise na množství zlata nacházejícího se v zemi nebo v emitujících bankách vedlo zároveň k likvidaci živelně působících regulátorů množství peněz v oběhu.
Mechanismus úvěrové emise peněz ale není tak dokonalý, aby množství vydaných úvěrových peněz vydaných do oběhu bylo automaticky v souladu s potřebami zákona peněžního oběhu. Rozpory úvěrové emise peněz vedou k tomu, že je do oběhu vydáváno spíše jejich nadměrné množství.
Pokud existovala směnitelnost úvěrových peněz – bankovek – za měnový kov, jejich případné přebytky byly automaticky stahovány z oběhu tím, že je jejich majitelé vyměňovali za měnový kov. To nutilo banky k tomu, aby úvěrovou emisi regulovaly podle množství měnového kovu, kterým disponovaly.
Zrušením směnitelnosti úvěrových peněz za měnový kov mizí živelný regulátor množství úvěrových peněz a je nutné přikročit ke státní regulaci množství peněz v oběhu.
Vytlačením zlata z oběhu a zrušením směnitelnosti nabyly úvěrové peníze postupně charakter papírových peněz.
3) Papírová měnová soustava
U této soustavy jsou základem peněžního oběhu papírové peníze volně nesměnitelné za měnový kov.
Možnost vzniku papírových peněz je dána tím, že při zprostředkování směny nemusí vystupovat peníze s vnitřní hodnotou. Do popředí vystupuje jejich funkční poslání.
Po právní stránce mohou mít papírové peníze formu:
• státovek, představující zvláštní druh úvěrových peněz vydávaných státem,
• nesměnitelných bankovek,
• neplnohodnotných mincí, které mají podobný ekonomický charakter jako papírové peníze.
V této peněžní soustavě mají papírové peníze ve většině případů formu nesměnitelných bankovek, které vydává centrální emisní banka.
Současné měnové systémy představují řízené papírové měnové soustavy úvěrového charakteru. Pro ně je typické, že peníze nejsou směnitelné za měnový kov, jsou vydávány do oběhu na základě úvěrových operací a fungování peněz je přímo řízeno státem nebo jím pověřenou centrální emisní bankou. Mají nucený oběh.
Mechanismus vydávání peněz do oběhu a stahování peněz z oběhu
V současných podmínkách se peníze dostávají do oběhu téměř výlučně úvěrováním obchodních bank nebo státu emisní bankou.
Klasickou cestou vydávání peněz do oběhu v podmínkách strukturované bankovní soustavy je reeskont směnek, předložených obchodními bankami centrální bance.
Reeskontem směnky emisní banka poskytuje obchodní bance protihodnotu směnky po odečtení tzv. diskontní sazby za období, které uplyne do její splatnosti.
Reeskontem směnky vytváří emisní banka nové peníze, které tímto aktem vydává do oběhu. Ekonomickou podstatou reeskontu je vydávání úvěrových peněz do oběhu, jejichž hmotným ekvivalentem je dodávka zboží nebo služeb na základě které byla směnka vystavena. Nově vytvořené peníze se z oběhu stahují tehdy, když emisní banka v den splatnosti směnku zinkasuje.
Měnová a úvěrová politika
Měnová politika představuje systém opatření v oblasti měny, kterými se mají prosadit záměry vydavatele peněz.
S měnovou politikou úzce souvisí úvěrová politika, tj. systém opatření, kterými se mají prosadit záměry poskytovatele úvěru.
Měnová a úvěrová politika byly od sebe oddělené v období oběhu plnohodnotných peněz.
Měnovou politiku uskutečňoval stát, který vydával peníze do oběhu, úvěrovou politiku uskutečňovaly banky. Základní změna nastala po vzniku bankovek jako úvěrových peněz, které vytlačily z oběhu plnohodnotné peníze. Úvěrová a měnová politika se začaly sbližovat.
Jedním ze základních problémů, které musí měnová politika řešit je otázka přiměřenosti množství peněz vydávaných do oběhu pro zabezpečení potřeb národního hospodářství. Vzhledem k úvěrovému charakteru současných peněz se tento problém mění v dnešních podmínkách na problém úvěrové politiky, na problém množství úvěrů, které je vzhledem k potřebám ekonomiky přiměřené.
Zobrazují se příspěvky se štítkemúvěry. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemúvěry. Zobrazit všechny příspěvky
10) Přednáška: Součásti úvěrových smluv
Součásti úvěrových smluv (pokračování přednášky číslo 9)
Součástí úvěrových smluv jsou další údaje, o čem se oba účastníci domluví:
• jakou částku banka poskytne
• úrokové sazby
Zpravidla jsou uplatňovány proměnné úrokové sazby, kdy tato vychází ze základní úrokové sazby = referenční sazby, která se mění v návaznosti na situaci na peněžním trhu a pak dochází i ke korekci v návaznosti na úpravy sazeb, které předkládá centrální banka. Odchylka bývá stanovena jako pevná, na základě bonity klienta a typu úvěru se stanoví odchylka.
Součástí úvěru jsou i úrokové sazby pro případ, že by klient neplnil závazky ve stanovených termínech = sankční úvěrové sazby
• přesně specifikované splátky úvěru (zda jednorázově, čtvrtletně, měsíčně, apod.)
• součástí úvěrové smlouvy jsou i podmínky, které si banka klade, zejména z hlediska předkládaných informací o finanční situaci (např. účetní výkazy)
• k tomu se ještě přiřazuje otázka kontroly => zda úvěry byly použity na konkrétní účel, na který byly žádány
• dále se uvádí otázky spojené se zajištěním úvěru, tzn. požaduje se, aby úvěr byl splacen v určité výši do určité doby + podpisy = osobní úvěry
• zajištění zástavního práva (nemovitosti i movitý majetek)
POZN.: Banka by měla každý rok ověřit, zda nedošlo k vypovězení pojistné smlouvy na zástavní nemovitost či movitý majetek.
PASIVNÍ OBCHODY BANK
Banka využívá především cizí zdroje. Z těchto cizích zdrojů mají banky především zájem o tzv. primární zdroje.
Primární zdroje:
= zdroje, které banky získávají od fyzických osob nebo od podnikatelských subjektů, přičemž nejvýznamnější roli z těchto zdrojů hrají vklady fyzických osob
- z hlediska délky vkladů rozlišujeme: krátkodobé, střednědobé, dlouhodobé
- v rámci získávání zdrojů banky nabízejí celou škálu produktů (vklady na vkladních knížkách, sporožiro, šekový systém)
- po roce 1990 se toto členění ukončilo a vklady od fyzických osob mohou přijímat všechny banky
- začalo se rozšiřovat zřizování běžných účtů (vkladní knížky – pouze spořitelna a IPB), nelze již otevřít vkladní knížku na doručitele, ale jen na jméno – aby se dalo ověřit vlastnictví (člověk) => tím se zabránilo praní „špinavých peněz“
- vedle vkladů existuje celá řada dalších možností – termínované vklady, revolvingové termínované vklady, emise vkladových listů nebo bankovních certifikátů
- obchody z hlediska struktury a časového horizontu
- nejlepší úročení je u stavebního spoření
Součástí úvěrových smluv jsou další údaje, o čem se oba účastníci domluví:
• jakou částku banka poskytne
• úrokové sazby
Zpravidla jsou uplatňovány proměnné úrokové sazby, kdy tato vychází ze základní úrokové sazby = referenční sazby, která se mění v návaznosti na situaci na peněžním trhu a pak dochází i ke korekci v návaznosti na úpravy sazeb, které předkládá centrální banka. Odchylka bývá stanovena jako pevná, na základě bonity klienta a typu úvěru se stanoví odchylka.
Součástí úvěru jsou i úrokové sazby pro případ, že by klient neplnil závazky ve stanovených termínech = sankční úvěrové sazby
• přesně specifikované splátky úvěru (zda jednorázově, čtvrtletně, měsíčně, apod.)
• součástí úvěrové smlouvy jsou i podmínky, které si banka klade, zejména z hlediska předkládaných informací o finanční situaci (např. účetní výkazy)
• k tomu se ještě přiřazuje otázka kontroly => zda úvěry byly použity na konkrétní účel, na který byly žádány
• dále se uvádí otázky spojené se zajištěním úvěru, tzn. požaduje se, aby úvěr byl splacen v určité výši do určité doby + podpisy = osobní úvěry
• zajištění zástavního práva (nemovitosti i movitý majetek)
POZN.: Banka by měla každý rok ověřit, zda nedošlo k vypovězení pojistné smlouvy na zástavní nemovitost či movitý majetek.
PASIVNÍ OBCHODY BANK
Banka využívá především cizí zdroje. Z těchto cizích zdrojů mají banky především zájem o tzv. primární zdroje.
Primární zdroje:
= zdroje, které banky získávají od fyzických osob nebo od podnikatelských subjektů, přičemž nejvýznamnější roli z těchto zdrojů hrají vklady fyzických osob
- z hlediska délky vkladů rozlišujeme: krátkodobé, střednědobé, dlouhodobé
- v rámci získávání zdrojů banky nabízejí celou škálu produktů (vklady na vkladních knížkách, sporožiro, šekový systém)
- po roce 1990 se toto členění ukončilo a vklady od fyzických osob mohou přijímat všechny banky
- začalo se rozšiřovat zřizování běžných účtů (vkladní knížky – pouze spořitelna a IPB), nelze již otevřít vkladní knížku na doručitele, ale jen na jméno – aby se dalo ověřit vlastnictví (člověk) => tím se zabránilo praní „špinavých peněz“
- vedle vkladů existuje celá řada dalších možností – termínované vklady, revolvingové termínované vklady, emise vkladových listů nebo bankovních certifikátů
- obchody z hlediska struktury a časového horizontu
- nejlepší úročení je u stavebního spoření
9) Přednáška: STŘEDNÍ A DLOUHODOBÉ ÚVĚRY
STŘEDNÍ A DLOUHODOBÉ ÚVĚRY
Střednědobé úvěry jsou úvěry, jejichž splatnost je v intervalu 1 až 4 roky a dlouhodobé úvěry mají splatnost delší než 4 roky.
Běžně tyto středně a dlouhodobé úvěry v obecné rovině by měly sloužit k financování dlouhodobých potřeb podnikatelského subjektu, tzn. měly by být vždy spojeny s budováním materiálně-technické základy. Jestliže totiž podnik vyžaduje dlouhodobý úvěr na běžný rozvoj a chod firmy, tak to značí určité problémy.
Nemusí být spojeny však pouze s výstavbou nemovitostí, ale jsou vždy spojeny se zástavou nemovitosti.
1) Emisní půjčka = rozumí se jí skutečnost, když příjemce úvěru (podnikatelský subjekt) potřebuje finanční prostředky (středně či dlouhodobé) k rozvoji své činnosti. K zajištění těchto prostředků emituje cenné papíry (středně či dlouhodobého charakteru), zpravidla emituje dluhopisy a peněžní ústav od něj tyto dluhopisy koupí. To znamená, že banka úvěrové zdroje poskytuje proti cenným papírům. Tyto cenné papíry si poskytovatel úvěru buď ponechá po celou dobu jejich splatnosti v držení nebo může s nimi obchodovat na kapitálovém trhu.
Prostřednictvím emisní půjčky získává peněžní prostředky i stát. Vydávání emisních obligací (CP) podléhá přísným pravidlům a ten kdo uděluje souhlas k emisi tak posuzuje záměr emitenta, čím získává určitou jistotu, že tyto dluhopisy budou zpětně odkoupeny a půjčka bude splacena (reálnost akce).
Emisní půjčka se u nás objevila na počátku 90. Let, ale byla to tzv. emise obligací a jejich prodej – začaly ji poskytovat všechny obchodní banky, které v té době byly silně podkapitalizovány, přidaly se také jako první Čokoládovny Praha a Tabák a také stát používal emise dluhopisů.
2) Úvěrový úpis = je alternativou emisní půjčky, do této skupiny lze zahrnout středně a dlouhodobé úvěry, které banka poskytuje klientům na základě úvěrové smlouvy. Klient uzavře s bankou smlouvu o poskytnutí úvěru a na základě písemné smlouvy, která se uzavírá na základě ujednání dvou stran (záležitosti upravuje obchodní zákoník).
Patří sem středně a dlouhodobé úvěry, které banka poskytne na základě úvěrové smlouvy. Je to tedy na základě určité listiny, kde se dlužník zavazuje splatit své závazky, ale úvěrová smlouva není obchodovatelná veřejně a nominále není rozděleno – zní na celou částku (objem) úvěru.
V určitých případech lze tuto smlouvu převést na dalšího klienta, ale to pouze v případě problémů ze strany dlužníka, konkrétně například skupiny úvěrů v dlouhodobém horizontu splácení byly postupně převáděny z Komerční banky, a.s. na její dceřinnou společnost Kompo, s.r.o. a následně do Konsolidační agentury.
3) Sanační úvěr = takový úvěr, kterým banka pomáhá financovat náklady spojené s obnovou likvidity a záchranou hospodářské situace podniku. U těchto sanačních úvěrů je třeba maximální obezřetnost a banky pokud je poskytnou, tak chtějí garance od třetích osob a zpravidla garance od státu.
U nás tyto úvěry získaly některé velké podniky, u kterých je značně problematické financování, a zpravidla se při případném krachu těchto gigantů uvažuje i například sociální dopad (psychický dopad) na zaměstnance, kteří by tak ztratily práci => stát garantuje splácení tohoto sanačního úvěru.
*** krátký revolvingový úvěr
problém nastává v případě, kdy si podnik na splácení minulého revolvingového úvěru vezme u banky nový krátkodobý revolvingový úvěr = stálé nahrazování novým revolvingovým úvěrem (ročním), až vzniká neschopnost jej celý splácet
1 rok 2 rok 3 rok 4 rok
4) Hypoteční úvěry = je takový úvěr, který je poskytnut na zástavu nemovitosti. U těchto dlouhodobých úvěrů se vycházelo z toho, že jištění je zcela reálné. Pokud se poskytne hypoteční úvěr, je vždy nutno se zástavou nemovitosti přistoupit k posuzování hodnoty nemovitosti na základě tzv. tržního odhadu „v nouzi“, což je cena, kdy se klient dostane do problémů se splácením úvěru a nemovitost přejde na poskytovatele úvěru a ten uvažuje, že pro něj nemá žádný smysl a musí tuto nemovitost prodat v co nejkratším čase = předpokládá, za kolik jej bude moci prodat v případě realizace této zástavy.
Hodnota při prodeji v nouzi je řádově až o 1/3 nižší oproti běžné tržní hodnotě (skutečné ceně). Banka neposkytuje proto hypoteční úvěr v plné 100% hodnotě nemovitosti (zástavy). Banka si tak vytváří v maximální míře předpoklad pro návratnost všech peněz, které byly obchodovány prostřednictvím hypotečních úvěrů.
POZN.: Ve své podstatě se u nás všechny typy úvěrů (krátkodobé, střednědobé i dlouhodobé) poskytují pouze na zástavu nemovitosti!!!
5) Osobní půjčky = představují úvěry na základě smlouvy o úvěru či půjčce, existuje celá řada těchto půjček fyzickým osobám. Banky v současnosti přistupují k této oblasti velice vstřícně => do určité částky 150-200 tis. Kč v případě 1 ručitele a dalších splněných podmínek, je předpoklad, že tyto půjčky budou splaceny.
Peněžní ústavy mají maximální zájem na získání fyzických osob tímto způsobem. Součástí těchto půjček jsou i hypotekární úvěry pro fyzické osoby určené na výstavbu, širší rozvoj těchto však brzdil zákon o hypotekárních a zástavních listech. Nastanou-li problémy se splácením ze strany fyzické osoby, pak předmět hypotéky přechází na poskytovatele hypotečního úvěru.
Úvěrový leasing
Jakákoliv peněžní i úvěrová činnost je rizikovou činností. Při poskytování úvěru hovoříme o úvěrových rizicích, kdy tato úvěrová rizika vznikají příslibem poskytnutí úvěru klientovi a končí splacením úvěru v plném rozsahu včetně úroků. Tato rizika se týkají všech úvěrových obchodů v plném rozsahu včetně všech dalších činností týkajících se aktivní strany bilance obchodní banky.
Proč podstupuje banka rizika? Podstatnější je však tyto rizika určitým způsobem minimalizovat. Banky postupují standardně v určitých krocích:
1) zkouška úvěrové způsobilosti
Když klient přijde do banky a žádá o poskytnutí úvěru, tak proběhne tzv. zkouška úvěrové způsobilosti.
a) právní postavení žadatele o úvěr – posuzuje se o jakou firmu resp. klienta jde = fyzická osoba, fyzická osoba zapsaná v obchodním rejstříku, obchodní společnost, akciová společnost, atd.,
b) banku zajímá výše základního kapitálu
c) je třeba zkoumat klienta i z hlediska ručení za své závazky u jednotlivých forem podnikání:
• fyzická osoba odpovídá za všechny své závazky svými budoucími příjmy a v podstatě je jim ponecháno pouze životní minimum
• u obchodních společností banky opět přihlíží k typu ručení dle jednotlivých typů společností
d) dále banky zkoumají i odpovědnost z hlediska právního postavení jednotlivých orgánů společností z hlediska řízení společnosti (statutární orgány)
e) zkoumá se osobní důvěryhodnost klienta – získávání referencí o žadateli o úvěr
POZN.: U nás se začal budovat přehled o velkých úvěrech a jak jsou spláceny + jak tyto firmy plní své závazky obecně.
2) hospodářská a finanční situace
Banka analyzuje situaci klienta (postavení na trhu – struktura, výše a vývoj odbytu), vývoj finanční situace, kdy by mělo být samozřejmé, že má firma u banky, kterou žádá o úvěr, vedeny dlouhodobé účty a tím může předložit minimálně 3-leté přehledy vývoje pohybu peněz na těchto účtech, pokud vykazuje úvěry, tak jak plní podmínky úvěrových smluv, a další….
3) podnikatelský záměr
V návaznosti na analýzu finanční analýzu banka sleduje a vyhodnocuje reálnost podnikatelského záměru a zejména jestli obsahuje příslušnou míru rizika a nejistoty ke kterým může při podnikání dojít. Pokud není podnik bance schopen doložit bilanci za poslední 3-roky, tak není spolehlivý a musí toto za něj garantovat zpravidla jiná osoba.
• Z hlediska úvěrové způsobilosti platí zásada, že každé posouzení (finanční situace, podnikatelského plánu) provádí minimálně dva pracovníci banky na sobě nezávislí a pokud se vyjádří kladně, tak je to splnění prvního kroku, a banka tak může začít s klientem jednat o poskytnutí úvěru.
• V návaznosti na provedenou zkoušku způsobilosti tedy banka přistupuje k tomu, že dá „příslib k poskytnutí úvěru“ a tím pro ni vzniká závazek, protože když v budoucnosti od této úmluvy odstoupí, tak má klient právo požadovat i náhradu škody (musí ji doložit).
• Limitace úvěrů – týká se především velkých úvěrů, kdy zákon obchodním bankám stanoví pravidla poskytování úvěrů v návaznosti na výši základního kapitálu, podílu osobám spřízněným (osob, které jsou s bankou spojeny), poskytování podílů akcionářům + toto mohou upravit i vnitřní pravidla banky.
Střednědobé úvěry jsou úvěry, jejichž splatnost je v intervalu 1 až 4 roky a dlouhodobé úvěry mají splatnost delší než 4 roky.
Běžně tyto středně a dlouhodobé úvěry v obecné rovině by měly sloužit k financování dlouhodobých potřeb podnikatelského subjektu, tzn. měly by být vždy spojeny s budováním materiálně-technické základy. Jestliže totiž podnik vyžaduje dlouhodobý úvěr na běžný rozvoj a chod firmy, tak to značí určité problémy.
Nemusí být spojeny však pouze s výstavbou nemovitostí, ale jsou vždy spojeny se zástavou nemovitosti.
1) Emisní půjčka = rozumí se jí skutečnost, když příjemce úvěru (podnikatelský subjekt) potřebuje finanční prostředky (středně či dlouhodobé) k rozvoji své činnosti. K zajištění těchto prostředků emituje cenné papíry (středně či dlouhodobého charakteru), zpravidla emituje dluhopisy a peněžní ústav od něj tyto dluhopisy koupí. To znamená, že banka úvěrové zdroje poskytuje proti cenným papírům. Tyto cenné papíry si poskytovatel úvěru buď ponechá po celou dobu jejich splatnosti v držení nebo může s nimi obchodovat na kapitálovém trhu.
Prostřednictvím emisní půjčky získává peněžní prostředky i stát. Vydávání emisních obligací (CP) podléhá přísným pravidlům a ten kdo uděluje souhlas k emisi tak posuzuje záměr emitenta, čím získává určitou jistotu, že tyto dluhopisy budou zpětně odkoupeny a půjčka bude splacena (reálnost akce).
Emisní půjčka se u nás objevila na počátku 90. Let, ale byla to tzv. emise obligací a jejich prodej – začaly ji poskytovat všechny obchodní banky, které v té době byly silně podkapitalizovány, přidaly se také jako první Čokoládovny Praha a Tabák a také stát používal emise dluhopisů.
2) Úvěrový úpis = je alternativou emisní půjčky, do této skupiny lze zahrnout středně a dlouhodobé úvěry, které banka poskytuje klientům na základě úvěrové smlouvy. Klient uzavře s bankou smlouvu o poskytnutí úvěru a na základě písemné smlouvy, která se uzavírá na základě ujednání dvou stran (záležitosti upravuje obchodní zákoník).
Patří sem středně a dlouhodobé úvěry, které banka poskytne na základě úvěrové smlouvy. Je to tedy na základě určité listiny, kde se dlužník zavazuje splatit své závazky, ale úvěrová smlouva není obchodovatelná veřejně a nominále není rozděleno – zní na celou částku (objem) úvěru.
V určitých případech lze tuto smlouvu převést na dalšího klienta, ale to pouze v případě problémů ze strany dlužníka, konkrétně například skupiny úvěrů v dlouhodobém horizontu splácení byly postupně převáděny z Komerční banky, a.s. na její dceřinnou společnost Kompo, s.r.o. a následně do Konsolidační agentury.
3) Sanační úvěr = takový úvěr, kterým banka pomáhá financovat náklady spojené s obnovou likvidity a záchranou hospodářské situace podniku. U těchto sanačních úvěrů je třeba maximální obezřetnost a banky pokud je poskytnou, tak chtějí garance od třetích osob a zpravidla garance od státu.
U nás tyto úvěry získaly některé velké podniky, u kterých je značně problematické financování, a zpravidla se při případném krachu těchto gigantů uvažuje i například sociální dopad (psychický dopad) na zaměstnance, kteří by tak ztratily práci => stát garantuje splácení tohoto sanačního úvěru.
*** krátký revolvingový úvěr
problém nastává v případě, kdy si podnik na splácení minulého revolvingového úvěru vezme u banky nový krátkodobý revolvingový úvěr = stálé nahrazování novým revolvingovým úvěrem (ročním), až vzniká neschopnost jej celý splácet
1 rok 2 rok 3 rok 4 rok
4) Hypoteční úvěry = je takový úvěr, který je poskytnut na zástavu nemovitosti. U těchto dlouhodobých úvěrů se vycházelo z toho, že jištění je zcela reálné. Pokud se poskytne hypoteční úvěr, je vždy nutno se zástavou nemovitosti přistoupit k posuzování hodnoty nemovitosti na základě tzv. tržního odhadu „v nouzi“, což je cena, kdy se klient dostane do problémů se splácením úvěru a nemovitost přejde na poskytovatele úvěru a ten uvažuje, že pro něj nemá žádný smysl a musí tuto nemovitost prodat v co nejkratším čase = předpokládá, za kolik jej bude moci prodat v případě realizace této zástavy.
Hodnota při prodeji v nouzi je řádově až o 1/3 nižší oproti běžné tržní hodnotě (skutečné ceně). Banka neposkytuje proto hypoteční úvěr v plné 100% hodnotě nemovitosti (zástavy). Banka si tak vytváří v maximální míře předpoklad pro návratnost všech peněz, které byly obchodovány prostřednictvím hypotečních úvěrů.
POZN.: Ve své podstatě se u nás všechny typy úvěrů (krátkodobé, střednědobé i dlouhodobé) poskytují pouze na zástavu nemovitosti!!!
5) Osobní půjčky = představují úvěry na základě smlouvy o úvěru či půjčce, existuje celá řada těchto půjček fyzickým osobám. Banky v současnosti přistupují k této oblasti velice vstřícně => do určité částky 150-200 tis. Kč v případě 1 ručitele a dalších splněných podmínek, je předpoklad, že tyto půjčky budou splaceny.
Peněžní ústavy mají maximální zájem na získání fyzických osob tímto způsobem. Součástí těchto půjček jsou i hypotekární úvěry pro fyzické osoby určené na výstavbu, širší rozvoj těchto však brzdil zákon o hypotekárních a zástavních listech. Nastanou-li problémy se splácením ze strany fyzické osoby, pak předmět hypotéky přechází na poskytovatele hypotečního úvěru.
Úvěrový leasing
Jakákoliv peněžní i úvěrová činnost je rizikovou činností. Při poskytování úvěru hovoříme o úvěrových rizicích, kdy tato úvěrová rizika vznikají příslibem poskytnutí úvěru klientovi a končí splacením úvěru v plném rozsahu včetně úroků. Tato rizika se týkají všech úvěrových obchodů v plném rozsahu včetně všech dalších činností týkajících se aktivní strany bilance obchodní banky.
Proč podstupuje banka rizika? Podstatnější je však tyto rizika určitým způsobem minimalizovat. Banky postupují standardně v určitých krocích:
1) zkouška úvěrové způsobilosti
Když klient přijde do banky a žádá o poskytnutí úvěru, tak proběhne tzv. zkouška úvěrové způsobilosti.
a) právní postavení žadatele o úvěr – posuzuje se o jakou firmu resp. klienta jde = fyzická osoba, fyzická osoba zapsaná v obchodním rejstříku, obchodní společnost, akciová společnost, atd.,
b) banku zajímá výše základního kapitálu
c) je třeba zkoumat klienta i z hlediska ručení za své závazky u jednotlivých forem podnikání:
• fyzická osoba odpovídá za všechny své závazky svými budoucími příjmy a v podstatě je jim ponecháno pouze životní minimum
• u obchodních společností banky opět přihlíží k typu ručení dle jednotlivých typů společností
d) dále banky zkoumají i odpovědnost z hlediska právního postavení jednotlivých orgánů společností z hlediska řízení společnosti (statutární orgány)
e) zkoumá se osobní důvěryhodnost klienta – získávání referencí o žadateli o úvěr
POZN.: U nás se začal budovat přehled o velkých úvěrech a jak jsou spláceny + jak tyto firmy plní své závazky obecně.
2) hospodářská a finanční situace
Banka analyzuje situaci klienta (postavení na trhu – struktura, výše a vývoj odbytu), vývoj finanční situace, kdy by mělo být samozřejmé, že má firma u banky, kterou žádá o úvěr, vedeny dlouhodobé účty a tím může předložit minimálně 3-leté přehledy vývoje pohybu peněz na těchto účtech, pokud vykazuje úvěry, tak jak plní podmínky úvěrových smluv, a další….
3) podnikatelský záměr
V návaznosti na analýzu finanční analýzu banka sleduje a vyhodnocuje reálnost podnikatelského záměru a zejména jestli obsahuje příslušnou míru rizika a nejistoty ke kterým může při podnikání dojít. Pokud není podnik bance schopen doložit bilanci za poslední 3-roky, tak není spolehlivý a musí toto za něj garantovat zpravidla jiná osoba.
• Z hlediska úvěrové způsobilosti platí zásada, že každé posouzení (finanční situace, podnikatelského plánu) provádí minimálně dva pracovníci banky na sobě nezávislí a pokud se vyjádří kladně, tak je to splnění prvního kroku, a banka tak může začít s klientem jednat o poskytnutí úvěru.
• V návaznosti na provedenou zkoušku způsobilosti tedy banka přistupuje k tomu, že dá „příslib k poskytnutí úvěru“ a tím pro ni vzniká závazek, protože když v budoucnosti od této úmluvy odstoupí, tak má klient právo požadovat i náhradu škody (musí ji doložit).
• Limitace úvěrů – týká se především velkých úvěrů, kdy zákon obchodním bankám stanoví pravidla poskytování úvěrů v návaznosti na výši základního kapitálu, podílu osobám spřízněným (osob, které jsou s bankou spojeny), poskytování podílů akcionářům + toto mohou upravit i vnitřní pravidla banky.
7) Přednáška: ČINNOSTI OBCHODNÍCH BANK
ČINNOSTI OBCHODNÍCH BANK
Tvorba (poskytování) úvěrů podnikatelským subjektům
Tato činnost je pro banky jedna z nejvýnosnějších na straně jedné, a na straně druhé je spojena s riziky klientů, ke kterým dochází při poskytování úvěrů. Tato rizika jsou jednak v tom,že příjemce úvěru nebude schopen splatit úroky z úvěru a v některých případech dokonce i jistinu úvěru.
Z hlediska časového horizontu na který se úvěry poskytují rozlišujeme tři základní skupiny:
1) úvěry krátkodobé - časový horizont od poskytnutí do splacení úvěru je do 1 roku
2) úvěry střednědobé - časový horizont je 1 až 4 roky
3) úvěry dlouhodobé - časový horizont je 4 a více let
Úvěry krátkodobé
Tyto krátkodobé úvěry rozlišujeme jednak z hlediska účelu a především z hlediska pojištění.
a) Úvěr kontokorentní
- Je poskytován klientům na běžném účtu, který má klient zřízen u banky, a v návaznosti na předpokládané finanční potřeby klienta v průběhu období trvání kontokorentního úvěru banka sjednává s klientem úvěrový rámec, tzn. umožní klientovi, aby jeho běžný účet přešel do debetu.
- Je v podstatě úvěrem, o který je mezi podnikateli největší zájem.
- Výše kontokorentu citlivě reaguje na nárazovou potřebu peněz.
- Sjednáváme s bankou, do jaké výše budeme moci čerpat peněžní prostředky a za jakou cenu.
- Typickým oborem činnosti, který se bez tohoto typu úvěru neobejde je zemědělství, kdy se po celý rok vynakládají peníze na obhospodaření polí (náklady) a k tržbám dochází pouze v krátkém časovém úseku - v době sklizní.
- Tím, že je to jeden z nejpoužívanějších krátkodobých úvěrů, tak jsou i podmínky získání kontokorentního úvěru tomu podřízeny:
• klient musí být k bance „vstřícnější“,
• měl by u banky mít alespoň 3 roky jiný typ účtu, o němž má banka veškeré záznamy, zejména vývoj finančních zdrojů (čerpání, vklady),
• poskytuje jej především bonitním klientům.
(+)
leden květen / t /
(-)
b) Úvěr směnečný
Název tohoto krátkodobého úvěru se odvíjí od jednoho zvláštního platebního instrumentu, a to směnky. U nás se směnky řídí Směnečným a šekovým zákonem, který jehož podstata vychází z 30. let 20. století, kdy dlužník vystavuje tuto směnku a věřitel mu na ni půjčí peníze.
• úvěr eskontní
• úvěr reeskontní
Určitý podnikatelský subjekt potřebuje finanční zdroje, proto se obrátí na banku a žádá po ní peníze, za které nabízí ručení v podobě směnky. Existují dva způsoby eskontu směnky:
a) směnka vlastní, kdy zákon přesně taxativně vymezuje náležitosti, které musí směnka obsahovat:
• datum a místo vystavení
• neodvolatelný příslib výstavce: „Zaplatím za tuto směnku…….“
• částka slovem i písmem
• kdy má být splaceno
• podpis výstavce
+ pokud není uvedeno, místo kde má být směnka splacena, nahrazuje to místo bydliště výstavce
Výhody:
• Výstavce ručí za závazek vyplývající ze směnky celým svým majetkem.
• Při vymáhání pohledávky ze směnky platí zkrácené řízení:
V případě, že směnka není v řádném termínu splacena, tak držitel směnky podá návrh na vydání směnečného platebního rozkazu a soud by ho měl potvrdit do 48 hodin tím, že vydá směnečný rozkaz, pak může dát věřitel návrh na exekuci veškerého majetku výstavce, tak aby byly uspokojeny jeho veškeré požadavky.
b) směnka cizí, kdy výstavcem směnky je banka a na rozdíl od směnky vlastní, výstavce přikazuje směnečníkovi: zaplaťte za tuto směnku, čímž se stává teprve směnečným dlužníkem. Na indosamentu musí být podepsáni oba účastníci. Banka za tuto směnku poskytuje přímo peněžní prostředky.
- Banky již dnes vydávají předtištěné formuláře, při jejichž vyplnění tyto splňují zákonné náležitosti.
- Směnečný úvěr je poskytován tedy oproti směnce.
Výhody:
• směnka je obchodovatelný cenný papír, dlužník může tento cenný papír prodat tím způsobem, že jej převádí na další osoby rubopisem „na řad“, a tak vzniká řada dalších nepůvodních majitelů směnky
Reeskontní směnečné úvěry
= banka koupí směnky, tj. jsou na ní převedeny, vždy je to směnka cizí a výstavcem nesmí být banka (zpravidla se jedná o směnky spojené s prodejem a tokem zboží), ve lhůtě splatnosti této směnky platí bance odběratel, pouze v případě, že ten není schopen dostát svým závazkům, tak se banka obrací na toho, kdo bance směnku poskytl (prodal)
= banka poskytuje úvěr snížený o úroky, tento rozdíl se nazývá úvěrový diskont, který vychází ze sazby, za kterou centrální banka poskytuje úvěry obchodním bankám, tyto jsou navíc kryty reeskontními směnkami (jeden ze způsobů refinancování obchodních bank), směneční účastníci -obchodní banky jestliže chtějí získat tyto reeskontní úvěry, tak musí centrální bance poskytnout informace o svém ekonomickém vývoji, což je velice důležité z pohledu centrální banky pro usměrnění budoucí hospodářské politiky
BANKA
Výrobce Odběratel
c) Úvěr lombardní
Jsou to krátkodobé úvěry, které jsou spojeny, resp. poskytovány proti zástavě cenných papírů případně jiných věcí movitých.
• Banka si vybírá, proti kterým cenným papírům bude úvěr poskytovat (likvidita akcií, stabilita vývoje kurzu akcií, …..).
• U movitých věcí se taktéž poskytovatel úvěru (banka) rozhoduje jak bude tyto předměty v případě jejich získání při nesplacení úvěru realizovat (tj. proměnit v peněžní prostředky)
• Předmětem zástavy nesmí být nikdy cenné papíry individuálního charakteru (šeky a směnky).
d) Úvěr avalský (ručitelský)
Sjednává se krátkodobý bankovní úvěr, který je poskytnut v případě realizace avalu (ručení). Příklady:
• banka může požadovat v případě směnečného úvěru ještě aby byl úvěr avalován
• v případě existence úvěrů ze zahraničí, za klienta musí zpravidla ručit (spolupodepsat) úvěrovou smlouvu některá z tuzemských bank, v případě, že klient nesplácí, tak musí za něj splácet ručitel – banka
Když existuje aval podnikatelského úvěru, tak se snižuje riziko poskytnutí. V případě, že příjemce není schopen úvěr ve sjednaných lhůtách splácet, je povinen toto činit ručitel, v tom okamžiku vzniká dlužníkovi vůči ručiteli úvěrový vztah.
e) Úvěry účelové
Tyto jsou poskytovány na určitý konkrétně daný účel a příjemce musí garantovat (dokladovat), že peníze budou na tento účel použity!
• úvěr na pohledávky
• úvěr na nákup zboží
f) Osobní půjčky
Jedná se o poskytování úvěrových zdrojů fyzickým osobám.
Pozor na chyták: ve smlouvách se může zaměnit: 6% p.a. - na 6% p.m. a pak se platí několika násobně vyšší úroky
english tags: refinance home
Tvorba (poskytování) úvěrů podnikatelským subjektům
Tato činnost je pro banky jedna z nejvýnosnějších na straně jedné, a na straně druhé je spojena s riziky klientů, ke kterým dochází při poskytování úvěrů. Tato rizika jsou jednak v tom,že příjemce úvěru nebude schopen splatit úroky z úvěru a v některých případech dokonce i jistinu úvěru.
Z hlediska časového horizontu na který se úvěry poskytují rozlišujeme tři základní skupiny:
1) úvěry krátkodobé - časový horizont od poskytnutí do splacení úvěru je do 1 roku
2) úvěry střednědobé - časový horizont je 1 až 4 roky
3) úvěry dlouhodobé - časový horizont je 4 a více let
Úvěry krátkodobé
Tyto krátkodobé úvěry rozlišujeme jednak z hlediska účelu a především z hlediska pojištění.
a) Úvěr kontokorentní
- Je poskytován klientům na běžném účtu, který má klient zřízen u banky, a v návaznosti na předpokládané finanční potřeby klienta v průběhu období trvání kontokorentního úvěru banka sjednává s klientem úvěrový rámec, tzn. umožní klientovi, aby jeho běžný účet přešel do debetu.
- Je v podstatě úvěrem, o který je mezi podnikateli největší zájem.
- Výše kontokorentu citlivě reaguje na nárazovou potřebu peněz.
- Sjednáváme s bankou, do jaké výše budeme moci čerpat peněžní prostředky a za jakou cenu.
- Typickým oborem činnosti, který se bez tohoto typu úvěru neobejde je zemědělství, kdy se po celý rok vynakládají peníze na obhospodaření polí (náklady) a k tržbám dochází pouze v krátkém časovém úseku - v době sklizní.
- Tím, že je to jeden z nejpoužívanějších krátkodobých úvěrů, tak jsou i podmínky získání kontokorentního úvěru tomu podřízeny:
• klient musí být k bance „vstřícnější“,
• měl by u banky mít alespoň 3 roky jiný typ účtu, o němž má banka veškeré záznamy, zejména vývoj finančních zdrojů (čerpání, vklady),
• poskytuje jej především bonitním klientům.
(+)
leden květen / t /
(-)
b) Úvěr směnečný
Název tohoto krátkodobého úvěru se odvíjí od jednoho zvláštního platebního instrumentu, a to směnky. U nás se směnky řídí Směnečným a šekovým zákonem, který jehož podstata vychází z 30. let 20. století, kdy dlužník vystavuje tuto směnku a věřitel mu na ni půjčí peníze.
• úvěr eskontní
• úvěr reeskontní
Určitý podnikatelský subjekt potřebuje finanční zdroje, proto se obrátí na banku a žádá po ní peníze, za které nabízí ručení v podobě směnky. Existují dva způsoby eskontu směnky:
a) směnka vlastní, kdy zákon přesně taxativně vymezuje náležitosti, které musí směnka obsahovat:
• datum a místo vystavení
• neodvolatelný příslib výstavce: „Zaplatím za tuto směnku…….“
• částka slovem i písmem
• kdy má být splaceno
• podpis výstavce
+ pokud není uvedeno, místo kde má být směnka splacena, nahrazuje to místo bydliště výstavce
Výhody:
• Výstavce ručí za závazek vyplývající ze směnky celým svým majetkem.
• Při vymáhání pohledávky ze směnky platí zkrácené řízení:
V případě, že směnka není v řádném termínu splacena, tak držitel směnky podá návrh na vydání směnečného platebního rozkazu a soud by ho měl potvrdit do 48 hodin tím, že vydá směnečný rozkaz, pak může dát věřitel návrh na exekuci veškerého majetku výstavce, tak aby byly uspokojeny jeho veškeré požadavky.
b) směnka cizí, kdy výstavcem směnky je banka a na rozdíl od směnky vlastní, výstavce přikazuje směnečníkovi: zaplaťte za tuto směnku, čímž se stává teprve směnečným dlužníkem. Na indosamentu musí být podepsáni oba účastníci. Banka za tuto směnku poskytuje přímo peněžní prostředky.
- Banky již dnes vydávají předtištěné formuláře, při jejichž vyplnění tyto splňují zákonné náležitosti.
- Směnečný úvěr je poskytován tedy oproti směnce.
Výhody:
• směnka je obchodovatelný cenný papír, dlužník může tento cenný papír prodat tím způsobem, že jej převádí na další osoby rubopisem „na řad“, a tak vzniká řada dalších nepůvodních majitelů směnky
Reeskontní směnečné úvěry
= banka koupí směnky, tj. jsou na ní převedeny, vždy je to směnka cizí a výstavcem nesmí být banka (zpravidla se jedná o směnky spojené s prodejem a tokem zboží), ve lhůtě splatnosti této směnky platí bance odběratel, pouze v případě, že ten není schopen dostát svým závazkům, tak se banka obrací na toho, kdo bance směnku poskytl (prodal)
= banka poskytuje úvěr snížený o úroky, tento rozdíl se nazývá úvěrový diskont, který vychází ze sazby, za kterou centrální banka poskytuje úvěry obchodním bankám, tyto jsou navíc kryty reeskontními směnkami (jeden ze způsobů refinancování obchodních bank), směneční účastníci -obchodní banky jestliže chtějí získat tyto reeskontní úvěry, tak musí centrální bance poskytnout informace o svém ekonomickém vývoji, což je velice důležité z pohledu centrální banky pro usměrnění budoucí hospodářské politiky
BANKA
Výrobce Odběratel
c) Úvěr lombardní
Jsou to krátkodobé úvěry, které jsou spojeny, resp. poskytovány proti zástavě cenných papírů případně jiných věcí movitých.
• Banka si vybírá, proti kterým cenným papírům bude úvěr poskytovat (likvidita akcií, stabilita vývoje kurzu akcií, …..).
• U movitých věcí se taktéž poskytovatel úvěru (banka) rozhoduje jak bude tyto předměty v případě jejich získání při nesplacení úvěru realizovat (tj. proměnit v peněžní prostředky)
• Předmětem zástavy nesmí být nikdy cenné papíry individuálního charakteru (šeky a směnky).
d) Úvěr avalský (ručitelský)
Sjednává se krátkodobý bankovní úvěr, který je poskytnut v případě realizace avalu (ručení). Příklady:
• banka může požadovat v případě směnečného úvěru ještě aby byl úvěr avalován
• v případě existence úvěrů ze zahraničí, za klienta musí zpravidla ručit (spolupodepsat) úvěrovou smlouvu některá z tuzemských bank, v případě, že klient nesplácí, tak musí za něj splácet ručitel – banka
Když existuje aval podnikatelského úvěru, tak se snižuje riziko poskytnutí. V případě, že příjemce není schopen úvěr ve sjednaných lhůtách splácet, je povinen toto činit ručitel, v tom okamžiku vzniká dlužníkovi vůči ručiteli úvěrový vztah.
e) Úvěry účelové
Tyto jsou poskytovány na určitý konkrétně daný účel a příjemce musí garantovat (dokladovat), že peníze budou na tento účel použity!
• úvěr na pohledávky
• úvěr na nákup zboží
f) Osobní půjčky
Jedná se o poskytování úvěrových zdrojů fyzickým osobám.
Pozor na chyták: ve smlouvách se může zaměnit: 6% p.a. - na 6% p.m. a pak se platí několika násobně vyšší úroky
english tags: refinance home
9) Přednáška: Místní finance
Návratné příjmy
- obce i kraje mají velmi liberální přístup na trhy ( k následným příjmům)
typy:
* bankovní úvěry
* emitované dluhopisy (obligace)
* půjčky z fondů nebo návratné finanční výpomoci
úvěry – pro obce je důležitá
Ø doba splatnosti – krátkodobé, střednědobé, dlouhodobé
Ø podmíněné splácení dluhové služby
Ø zpětné stanovení úrokové sazby
úvěry
- u obcí do 1 roku na překlenutí časového nesouladu
- střednědobé na investiční činnost, kapitálové výdaje
úrok
- někdy bývá splácen pouze úrok z běžného a jistina z kapitálového rozpočtu nebo oboje z běžného
- sazba – stálá (fixní), variabilní (podle kurzu ČNB)
- fixní je výhodnější pokud předpokládáme růst sazeb
- v některých zemích existují speciální instituce, které půjčují jen obcím; územní samosprávné celky → výhodněji než komerční banky = měkké půjčky
- u nás ne
- takovéto měkké půjčky připomíná půjčka z Fondu na ZP (část % bezúročná půjčka, 40 % dotace, 20 % si obec financuje sama)
způsoby splácení:
q anuitní metoda (stále stejné splátky)
- kombinace úrokové splátky a jistiny
- úroková složka je větší na začátku splácení
q pouze úroky (u obligací)
- jistinu na konci životnosti půjčky celou najednou
- průběžně platíme úroky
- lze použít u projektů, které nám budou v budoucnosti přinášet příjmy (např. budovy)
q front and loading
- pravidelná platba
- stále stejná jistina + úrok z nesplacené jistiny
- snižují se splátky
q rest and loading
- splátky se zvyšují (úroky se zvyšují)
- výhodné u projektů vytvářející příjmy
problém ručení obcí:
- majetkem
- budoucími příjmy (banky to akceptují)
- 3 osoba (není běžné)
- ručit majetkem se omezuje, protože obce přehnaly půjčky a dostaly se do platební neschopnosti (ručily úřadem, školou,…) – nemohly vykonávat svou funkci
- v ČR chybí zákon o bankrotu obcí
- omezeno v Zákoně o obcích (nesmí ručit za půjčky někoho jiného – např. za podnikatele, kterého si chce udržet) - § 38 (viz ofocené kopie)
Emise obligací
- emisi komunálních obligací schvalovalo Ministerstvo financí ČR, to bylo zrušeno a schvaluje to Komise pro CP, ale uvažuje se o navrácení MF ČR
- emise provádí prostřednictvím banky (poplatky)
- administrativně je levnější a rychlejší půjčka
- zdaňováno stejně (v USA nepodléhá zdanění při nákupu občany)
- největší boom v roce 1997 (dnes jen Praha a vloni Praha a Brno)
- Praha emituje v eurech (i Brno)
- jsou výhodnější ve větším objemu, kdy se náklady rozloží (pro velká města)
- 1999 – Praha – 200 mil. Eur
- dnes – Praha – 5 mld. Kč
→ dluh obcí je dnes 58 mld.
regulace zadluženosti:
* v rozpočtových pravidlech (rozpočet by měl být sestavován jako vyrovnaný – jinak musí obec prokázat, čím schodek pokryje)
* obec si může stanovit rozpočet před schválením dotací ze SR, ale až vyjde, musí stanovit rozpočtová pravidla a příjmy zohlednit
* nesmí být tichý společník, komplementář v komanditní společnosti ani zakládat v. o. s.
* musí být proveden audit a stanoví se sankce, pokud pravidla poruší
Výpočet ukazatele dluhové služby
- ukazatel zadluženosti musí každá obec vyplnit a podle toho stát vyplácí dotace
- pokud míra podílu překročí 15 %, obec by neměla dotace odeslat
- stále více kompetencí je převáděno na nižší stupně
- obce i kraje mají velmi liberální přístup na trhy ( k následným příjmům)
typy:
* bankovní úvěry
* emitované dluhopisy (obligace)
* půjčky z fondů nebo návratné finanční výpomoci
úvěry – pro obce je důležitá
Ø doba splatnosti – krátkodobé, střednědobé, dlouhodobé
Ø podmíněné splácení dluhové služby
Ø zpětné stanovení úrokové sazby
úvěry
- u obcí do 1 roku na překlenutí časového nesouladu
- střednědobé na investiční činnost, kapitálové výdaje
úrok
- někdy bývá splácen pouze úrok z běžného a jistina z kapitálového rozpočtu nebo oboje z běžného
- sazba – stálá (fixní), variabilní (podle kurzu ČNB)
- fixní je výhodnější pokud předpokládáme růst sazeb
- v některých zemích existují speciální instituce, které půjčují jen obcím; územní samosprávné celky → výhodněji než komerční banky = měkké půjčky
- u nás ne
- takovéto měkké půjčky připomíná půjčka z Fondu na ZP (část % bezúročná půjčka, 40 % dotace, 20 % si obec financuje sama)
způsoby splácení:
q anuitní metoda (stále stejné splátky)
- kombinace úrokové splátky a jistiny
- úroková složka je větší na začátku splácení
q pouze úroky (u obligací)
- jistinu na konci životnosti půjčky celou najednou
- průběžně platíme úroky
- lze použít u projektů, které nám budou v budoucnosti přinášet příjmy (např. budovy)
q front and loading
- pravidelná platba
- stále stejná jistina + úrok z nesplacené jistiny
- snižují se splátky
q rest and loading
- splátky se zvyšují (úroky se zvyšují)
- výhodné u projektů vytvářející příjmy
problém ručení obcí:
- majetkem
- budoucími příjmy (banky to akceptují)
- 3 osoba (není běžné)
- ručit majetkem se omezuje, protože obce přehnaly půjčky a dostaly se do platební neschopnosti (ručily úřadem, školou,…) – nemohly vykonávat svou funkci
- v ČR chybí zákon o bankrotu obcí
- omezeno v Zákoně o obcích (nesmí ručit za půjčky někoho jiného – např. za podnikatele, kterého si chce udržet) - § 38 (viz ofocené kopie)
Emise obligací
- emisi komunálních obligací schvalovalo Ministerstvo financí ČR, to bylo zrušeno a schvaluje to Komise pro CP, ale uvažuje se o navrácení MF ČR
- emise provádí prostřednictvím banky (poplatky)
- administrativně je levnější a rychlejší půjčka
- zdaňováno stejně (v USA nepodléhá zdanění při nákupu občany)
- největší boom v roce 1997 (dnes jen Praha a vloni Praha a Brno)
- Praha emituje v eurech (i Brno)
- jsou výhodnější ve větším objemu, kdy se náklady rozloží (pro velká města)
- 1999 – Praha – 200 mil. Eur
- dnes – Praha – 5 mld. Kč
→ dluh obcí je dnes 58 mld.
regulace zadluženosti:
* v rozpočtových pravidlech (rozpočet by měl být sestavován jako vyrovnaný – jinak musí obec prokázat, čím schodek pokryje)
* obec si může stanovit rozpočet před schválením dotací ze SR, ale až vyjde, musí stanovit rozpočtová pravidla a příjmy zohlednit
* nesmí být tichý společník, komplementář v komanditní společnosti ani zakládat v. o. s.
* musí být proveden audit a stanoví se sankce, pokud pravidla poruší
Výpočet ukazatele dluhové služby
- ukazatel zadluženosti musí každá obec vyplnit a podle toho stát vyplácí dotace
- pokud míra podílu překročí 15 %, obec by neměla dotace odeslat
- stále více kompetencí je převáděno na nižší stupně
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)