Maturitní otázka číslo 19 - ekonomie

Téma :
Daňový systém - nepřímé daně

- Úvod :
Od 1. ledna 1993 byla v České republice zavedena nová daňová soustava, která se mnoha ohledech výrazně liší od té předešlé, jež byla jen narychlo uzpůsobenou soustavou státních rozpočtových příjmů socialistického státu.

- Poplatník :
Je daňový subjekt, který je ze zákona povinen hradit svou daňovou povinnost svým jménem, na svůj účet a ze svého předmětu zdanění.

- Plátce :
je daňový subjekt, který je ze zákona povinen uhradit daň vybranou nebo sraženou od jiných subjektů ( poplatníků ) pod svou majetkovou odpovědností.

- Nepřímé daně :
1) Universální : DPH
2) Daně selektivní : Daně spotřební a) Z uhlovodíkových paliv a maziv
b) Z lihu a lihovin
c) Z vína
d) Z piva
e) Z tabákových výrobků


Článek podporuje:
ohebné kloubové plastové hadice

Daňová soustava

Daňová soustava je vytvářena jako provázaný systém sestavený s cílem zabezpečit příjmy státního rozpočtu, popř. veřejných rozpočtů, vybíráním daní. Získané prostředky jsou pak používány na zabezpečení chodu státní správy a veřejného sektoru hospodářství. V moderním pojetí chápeme daně jako spoluúčast občanů a dalších ekonomických subjektů na státních veřejných výdajích. Daňová politika státu je součástí jeho hospodářské politiky.


Principy zdanění

Dnes uplatňované přístupy k vytváření daňové soustavy vycházejí z několika obecných principů. Především se uplatňuje princip daňové neutrality. Zdanění nemá ovlivňovat podnikatelské rozhodování. Zdanění ovšem je činitelem, který ovlivňuje rozhodování např. o tom, zda podnikat či nikoliv.

Princip daňové neutrality je doplněn principem univerzality. Cílem je to, aby zdanění platilo všeobecně, tedy prakticky pokud možno s co nejmenším počtem výjimek z daných pravidel. Hledisko příjmů státního rozpočtu (veřejných rozpočtů) je charakterizován principem dostatečné daňové výnosnosti. Jde o zabezpečení dostatečných, ale nikoliv přehnaných příjmů plynoucích z daní, tedy daňových výnosů.

Při stanovení výše daňového zatížení je nezbytné přihlížet k principu daňové pružnosti. Je jím vyjádřena nezbytnost přihlédnout nejen k výši daňových výnosů v daném roce, ale i v letech následujících. Měřítkem zde je tzv. daňová kvóta jako vztah mezi velikostí příjmů veřejných rozpočtů a hrubým domácím produktem (HDP). Další nutnou podmínkou při tvorbě daňové soustavy je dodržení principu daňové únosnosti. Posledním, avšak velmi důležitým principem je princip daňové spravovatelnosti. Daně, vybírané na základě platných zákonů a předpisů, nemusí být vždy zcela spravedlivé, musí však být spravovatelné.

Zdroje nerovností

a) v pracovních důchodech:

intenzita práce (kdo pracuje déle, vydělá více), pracovní schopnosti, kompenzační mzdové rozdíly (znečištěné prostředí), diskriminace (pohlaví, národnost), rozdíly v zaměstnání

b) ve vlastnických vztazích

dědictví, úspory a riziko v podnikání


Úloha státu v přerozdělovacím mechanismu

Přerozdělovací proces – je uskutečňován pomocí:


1) daňového systému

daně ovlivňují rozdělování důchodu prostřednictvím svého dopadu na disponibilní důchod obyvatel, vedou ke zvýšení rovnoměrnosti v rozdělování.

Progresivní daně – míra zdanění roste s rostoucím příjmem, dochází k přerozdělování důchodu od bohatších domácností k chudým

Proporcionální daně – míra daně je neměnná – daňový systém nemá podstatný vliv na přerozdělení důchodů

Regresivní daně – sazba klesá s rostoucím příjmem,


2) transferových plateb

Jsou takové příjmy domácností, za které plátce (např. stát) nepožaduje žádné výrobky ani protislužby – podpory v zaměstnanosti, sociální platby, starobní a invalidní penze, přídavky na děti, příspěvky na bydlení, porodné


3) státních programů zaměstnanosti

Mají pomoci nezaměstnaným lidem znovu získat zaměstnání a tím je zbavit závislosti na sociálních transferech.