Tři základní problémy :

1) Co vyrábět - o tom rozhodují kupující.

2) Jak vyrábět - co nelevněji.

3) Pro koho vyrábět - určení cílových zákazníků.


- Tržní subjekty :

- Domácnosti : jsou jednotlivci

- nakupují statky a služby

- prodávají pracovní sílu


- Podniky : firmy

- zabývají se výrobou statků a služeb s cílem dosáhnout zisk

- nakupují statky a služby a také pracovní sílu.


- Stát : je specifický subjekt trhu ( v určitých případech se snaží trh ovlivnit )

- nakupuje statky a služby případně státní závazky

- prodává st. a sl. prostřednictvím státních firem

- zákonodárství prostřednictvím státních institutů


Členění trhu podle toho co je předmětem koupě :

1. trh statků a služeb ( trh produktů )

2. trh peněz, úzce souvisí s kapitálovým trhem

3. trh práce

10.Trh a základní elementy trhu:

Trh - je zařízení, jehož prostřednictvím kupující a prodávající určitého zboží vstupují do vzájemných interakcí, aby určili cenu zboží a množství, jež se nakoupí a prodá. Trh vzniká s existencí dělby práce a se vznikem problému koordinace činnosti jednotlivých výrobců. Trh zabezpečuje přesun výrobků od výrobce ke spotřebiteli prostřednictvím směny. Základní cíl na trhu je vytvoření rovnováhy mezi nabídkou a poptávkou.


Typy trhu - z teritoriálního hlediska - trh místní, národní, světový, trh nadnárodních integračních seskupení, světový volný trh

- z hlediska směňovaných předmětů - trh výrobních faktorů ( práce, půdy . . . ) trh finanční, trh zboží a služeb.

- z hlediska počtu výrobků jež se směňují - trh dílčí a agregátní. Trh automaticky podává informace o tržní situaci, tuto informaci získávají všechny subjekty, trh citlivě reaguje na vnější podněty a změny. Základní informaci poskytuje cena.


Tržní subjekty - domácnosti - vstupují na trh výrobků a služeb jako poptávající a na trh výrobních faktorů jako nabízející. Na trh finanční vstupují na obou stranách. Cílem domácností je maximalizace uspokojení potřeb

- firmy - vstupují jako poptávající na trh výrobních faktorů a jako nabízející na trh výrobků a služeb. Na finančním trhu figurují na obou stranách. Cílem firem je maximalizace zisku.

- stát - stát se může chovat jako ostatní ekonomické subjekty. Řeší úzké profily v ekonomice. Stát má v ekonomice čtyři základní funkce - alokační, stabilizační, redistribuční, regulační - pomocí jichž ovlivňuje všechny trhy a subjekty

- svět - zahraniční subjekty mohou plnit stejné úlohy jako kterýkoliv domácí subjekt.

Tržní mechanizmus

Nazýváme jím komplikovaný systém neuvědomělé koordinace lidí, činností a firem prostřednictvím cen trhu.

Trh

= původně místo, které bylo určeno ke směně zboží za zboží. Místo, kde se střetává poptávka s nabídkou,
místo, kde kupující a prodávající vstupují do vzájemných vztahů, aby určily množství, cenu, jež se nakoupí a prodá. Je složen ze všech potencionálních zákazníků, kteří sdílí zvláštní potřebu nebo požadavek, nebo jsou ochotni a schopni účastnit se směny, aby tuto potřebu nebo požadavek uspokojili.

Subjekty trhu:
- Podniky – přinášejí na trh zboží a služby
- Domácnosti – kupují na trhu zboží
- Stát – vydává zákony, které upravují práva a povinnosti zaměstnavatelů, pracovníků, zákony regulující trh práce, podpory v nezaměstnanosti, zřizuje veřejně prospěšné podniky, zřizuje úřady práce.
- Banky – poskytují úvěry a bankovní služby

Trh má dva vládce: - Spotřebitele
- Technologii

Vztahy podniků k partnerům

Podnik spolupracuje při svých činnostech s řadou firem, které netvoří jeho konkurenci, ale na skladě kontraktu se na jeho aktivitách podílí. Jedná se o dodavatele, distributory, zprostředkovatele…

Dodavateli se rozume – firmy, které prodávají své produkty či poskytují služby, které podnik potřebuje pro plnění svých cílů. Podnik musí sledovat vlivy působící ze strany dodavatelů, zejména pak ceny, kvalitu, spolehlivost dodavatele a ostatní podmínky spojené s dodávkami, např.: servis, doprava, pružnost, náklady … Podcenění vlivů může mít dalekosáhlé následky pro podnik, neboť dojde-li k závislosti na jeho straně, může to podnik přivést do nečekaných problémů. Proto je vhodnější uzavírat dlouhodobé kontrakty s více dodavatelskými firmami a tím snižovat známé riziko.

Zprostředkovatelé – jsou osoby či firmy, které vyhledávají zákazníky. Projednávají s nimi možnost prodeje zboží, ale sami zboží nekupují. Své služby poskytují za tzv. provizi.

Dalšími subjekty - které mají určitý vztah k podniku mohou být firmy zabývající se fyzickou distribucí zboží.Jsou to veřejní dopravci zboží (silniční, vodní, železniční a letecká doprava) a firmy zabývající se skladováním zboží. V tržních ekonomikách jsou důležitými subjekty firmy poskytující marketingové služby, jedná se především o reklamní a poradenské agentury.

Další kategorie – z okolí podniku se kterou vstupuje podnik do kontaktu jsou zákazníci.

Teorie veřejné volby

Představuje rozhodnutí činěná skupinou nebo v její prospěch. Většinou se tato rozhodnutí týkají alokace zdrojů. Teorie tvrdí, že chování státního sektoru ekonomiky je výsledkem individuálních rozhodnutí voličů, politiků a úředníků, kteří se setkávají na politickém trhu.

Předmětem teorie veřejné volby – je způsob, jakým se tato kolektivní rozhodnutí realizují a také alokace zdrojů, které je takto dosaženo.

Teorie veřejné volby předpokládá, že chování člověka je motivováno :

1) egoismem, 2) racionalitou, 3) snahou o maximální užitek


Funkce vlády:

1) legislativní – vytváření právního rámce pro tržní ekonomiky, definuje vlastnictví

2) stabilizační – pro stabilizační fci využívají vlády monetární a fiskální politiku, roli hraje i centrální banka

3) alokační – spočívá v rozmístění zdrojů a prezentuje mikroekonomickou stránku hospodářské politiky vlády (důvody – diskriminace některých skupin, nedokonalá konkurence)

4) přerozdělovací – přerozdělování důchodů prostřednictví daní a transferových plateb mezi skupinami.


Subjekty politického trhu
a) občané – voliči – očekávají, že jimi volení představitelé budou prosazovat a přijímat rozhodnutí vedoucí k naplnění předvolebních slibů

b) politici – maximalizují svůj užitek, usilují o své zvolení či znovuzvolení

c) byrokracie – podporuje a volí takové politiky a strany, které zajistí růst veřejného sektoru,

d) zájmové skupiny (lobby) – hájí určitý společný zájem

Předmět kontroly (co kontrolovat)

2) předmět kontroly (co kontrolovat)
nejdražší jsou plošné
a) prvky a jevy, které se neustále opakují
b) nestabilní prvky a procesy – nezávisle na naší vůli
c) zcela nové, o nichž nic nevíme

podle zaměření kontroly:
kvantitativní aspekty (zaměřená na množstevní kritéria - fyzické jednotky)
ekonomické aspekty (zaměřená na hospodárnost – peněžní jednotky)
kvalitativní aspekty (zaměřené na dosažení požadované kvality)
časové aspekty (zaměřené na dodržování časových požadavcích – časové jednotky)

3) subjekt kontroly (kdo kontroluje)
vedoucí pracovníci („kdo řídí – kontroluje“), jednotliví zaměstnanci, vnitřní kontroloři (specialisté pověření výkonem jako profesí, vyškolení pracovníci ve vybraných technikách kontroly)

4) periodicita kontroly (kdy kontrolovat)
je třeba uvážit:
a) termín kontroly
- řádná (v plánovaných termínech) a mimořádná kontrola (pokud má pochybnosti)
b) četnost kontrol
- v průběhu roku, v průběhu kontrolní akce
c) kontrola úplná a neúplná
- náhodná, statistická
d) s ohledem na vývoj prověřované reality
- předběžná, průběžná, následná

Další organizace a Subjekty národního hospodářství

Další organizace jsou:
1) Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj – OECD
2) Evropské sdružení volného obchodu – EFTA
3) Evropská banka pro obnovu a rozvoj – EBRD
4) Všeobecná dohoda o clech a obchodu – GATT
5) Organizace zemí vyvážející ropu – OPEC

Subjekty národního hospodářství
1) ziskové organizace – dosažení konkrétního a měřitelného zisku, označujeme je jako podniky
2) neziskové organizace – cílem je zlepšování celkové úrovně společnosti, cíle nejsou konkrétní, výsledky činnosti – příjmy se někdy nedají vyjádřit v penězích, náklady – výdaje jsou vyjádřeny v penězích
o druhy neziskových organizací:
 státní organizace – rozpočtové organizace – služby v oblasti, školství, zdravotnictví, státní správy, obrany… získané příjmy odvádějí státu, stát hradí výdaje ze státního rozpočtu, příspěvkové organizace – služby v oblasti vzdělávání, výchovy, zábavy, kultury… ze svých příjmů hradí výdaje a rozdíl odvádí státu, pokud jsou výdaje vyšší než příjmy, dostávají od státu příspěvek na výši rozdílu, státní fondy – jsou účelovým sdružením státu, jsou to právnické osoby s právní subjektivitou, např. fond životního prostředí, fond kultury, Pozemkový fond ČR, Fond dětí a mládeže…
 církevní organizace, zájmová sdružení a politické strany – plní specifické úkoly v oblasti náboženství, zájmů občanů… hospodaří s majetkem svých členů, příp. dostávají příspěvky od státu
 nadace – účelová sdružení majetku FO a PO, shromažďují věcné a peněžní dary od FO a PO, zpravidla k podpoře společensky prospěšných činností, hospodaří podle nadačního zákona