Výhody ze směny:

Trh přináší výhody ze směny v podobě přebytku výrobce a přebytku spotřebitele.

Přebytek spotřebitele - cena je pro spotřebitele informací, podle níž se rozhoduje, kolik zboží nakoupí. Cena se musí rovnat MU poslední spotřebovávané jednotky. To znamená, že MU dříve nakoupených jednotek je vyšší než cena, spotřebitel získá určitý užitek navíc. Tak vzniká rozdíl mezi celkovým užitkem a objemem výdajů na jeho nákup, který nazýváme přebytek spotřebitele ( viz graf).

Přebytek výrobce - každé úrovni ceny odpovídá rovnovážné množství, kdy cena se rovná MC. MC předcházejících jednotek vyrobené produkce jsou však nižší než cena, za kterou jsou prodány. Tak vzniká rozdíl mezi p a MC, který nazýváme přebytek výrobce ( viz graf).


Tržní rovnováha:

Situace na trhu je výsledkem jednání jednotlivých ekonomických subjektů - firem a spotřebitelů. Pokud je trh v rovnováze jsou v rovnováze všichni spotřebitelé a zároveň i firmy. Z podmínek pro rovnováhu spotřebitele a firmy vyplývá podmínka pro rovnováhu trhu MU = MC. Tržní rovnováha tedy nastává, když se mezní užitek rovná mezním nákladům na jeho výrobu ( viz graf).

1) Ordinalistický přístup

Optimální kombinace statků X a Y bude ta, pro kterou je poměr, v němž je spotřebitel ochoten nahrazovat jeden statek druhým, stejný jako poměr, v němž je může směnit na trhu: MRSC = MRSE

MUX/MUY = PX/PY

Grafickým vyjádřením optimální kombinace statků X a Y je bod dotyku indiferenční křivky linie rozpočtu MUX/PX = MUY/PY (obr.8)


Může nastat situace, kdy linie rozpočtu není tečnou žádné IK. (obr.9) tj.. tzv. rohové řešení – pro spotřebitele je podstatně lákavější statek Y, optimální spotřebitelská situace nastane, pokud je důchod vynaložen pouze na nákup statku Y (bod H). MRSC < MRSE.


Přebytek spotřebitele

Je rozdíl mezi celkovým užitkem, který mu přinese spotřebovávané množství určitého statku, a výdaji na jeho získání, neboli jeho tržní hodnotou.

Obr 10. – celkový užitek je součtem mezních užitků, 0QAP – TU, 0QAB – výdaje, ABP – přebytek spotřebitele

Obr. 11 – bod M, spotřebitel statek X nenakupuje, max. částka, kterou je spotřebitel ochoten za X zaplatit aniž by se změnil jeho užitek –tj. vzdálenost ML (posun z bodu M do R), v bodě R ale nevyužívá celý svůj důchod, může zvýšit svůj užitek přesunem do bodu E, nemusí tedy za statek X obětovat celou vzdálenost ML, ale pouze MK. Rozdíl mezi těmito veličinami je přebytek spotřebitele, tj. úsek KL. Přebytek spotřebitele z x* jednotek statku X je potom možno chápat jako rozdíl mezi celkovým užitkem spotřebitele, pokud spotřebovává x* jednotek statku X a celkovým užitkem v případě, že X nespotřebovává.