3. Bankovní soustava a měnová politika

Bankovní soustava a měnová politika

S měnovou politikou velice těsně souvisí bankovní soustava, která prostřednictvím úvěrových operací ovlivňuje měnový vývoj a zajišťuje bankovní služby pro jednotlivé ekonomické subjekty.

Bankovní soustava představuje souhrn všech bankovních institucí v daném státě a uspořádání vztahů mezi nimi.

V jednotlivých státech se mohou bankovní soustavy lišit svojí strukturou, organizací i činností. Přes určitá specifika však existují základní složky bankovních soustav:
• centrální emisní banka,
• soustava obchodních (komerčních) bank a ostatních peněžních ústavů.


a) Centrální (emisní) banka

Vyvinuly se z obchodních bank nebo byly jako emisní banky založeny a v současné době jsou ve většině zemích státní institucí.

V současné době jsou vrcholným subjektem měnové politiky. Významnou úlohu hraje i vztah centrální banky k ostatním peněžním ústavů a ke státu. Účinnost měnové politiky je závislá i na míře její samostatnosti.

Cíle měnové politiky prosazuje centrální banka přes kontrolu nabídky peněz, kdy využívá celou řadu nástrojů: diskontní politiku, operace na volném trhu, politiku povinných minimálních rezerv, reeskontní kontingenty apod.

Emisní banka je centrální bankou státu a plní v bankovním systému některé nezastupitelné funkce:

• emituje bankovky a tím ovlivňuje měnový vývoj,
• jako banka bank vede účty ostatních bank, na kterých udržují své likvidní rezervy, poskytuje jim úvěry a vykonává nad nimi bankovní dohled,
• jako banka státu vede a spravuje účty státních orgánů a v případě potřeb poskytuje státu úvěr, disponuje obvykle měnovými rezervami státu a řídí úvěrové operace se zahraničím.

Kromě toho plní celou řadu dalších úkolů, které vyplývají ze specifických potřeb jednotlivých národních ekonomik.

Naší centrální emisní bankou je Česká národní banka, jejíž působnost upravuje zákon České národní rady č. 6/1993 Sb., o České národní bance, který nabyl účinnosti 1.1.1993 a který byl již novelizován.

Česká národní banka (ČNB) je ústřední bankou České republiky a jejím hlavním úkolem je zabezpečovat stabilitu naší měny. Při zabezpečování tohoto cíle je ČNB nezávislá na pokynech vlády. Má výhradní právo vydávat bankovky a mince. Vede účty státního rozpočtu, státních fondů a státních finančních aktiv a pasiv, pokud ministerstvo financí ČR tímto úkolem nepověří jinou banku. Na základě rozhodnutí bankovní rady může ČNB poskytnout státu krátkodobý úvěr. ČNB vede účty bank a poboček zahraničních bank a přijímá jejich vklady a může jim poskytovat krátkodobý úvěr. Vykonává nad nimi bankovní dohled.

ČNB předkládá vládě ČR návrhy zákonných úprav v oblasti měny, peněžního oběhu, platebního styku a zákonných úprav, týkajících se působnosti a postavení ústřední banky. Ve spolupráci s ministerstvem financí pak i zákonné úpravy devizového hospodářství a oblasti bankovnictví.

Jako reprezentant ČR zastupuje stát v Mezinárodním měnovém fondu a Světové bance.

Nejvyšším orgánem ČNB je sedmičlenná bankovní rada v jejímž čele stojí guvernér, která určuje měnovou politiku, nástroje jejího uskutečňování a rozhoduje o zásadních měnově-politických opatřeních ČNB.


b) Obchodní banky

Tvoří hlavní článek bankovního systému, protože provádějí veškeré bankovní operace mimo emise peněz. Základem jejich činnosti je poskytovat služby podnikatelské sféře a obyvatelstvu za účelem zisku.

Lze je členit podle různých hledisek, např. podle vlastnické formy, podle zaměření jejich činnosti apod.

Obchodní banky obecně provádějí bankovní obchody a poskytují peněžní služby. Mohou však obchodovat jen s penězi, které mají reálně k dispozici. Získávají je jako vklady od občanů, podniků, jiných obchodních bank a dalších subjektů nebo úvěrem od centrální banky. Jak vlastní, tak svěřené peněžní prostředky musí používat tak, aby byly schopné splnit vždy své závazky.

Postavení obchodních bank v České republice upravuje zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, který byl již několikrát novelizován.


MONETÁRNÍ POLITIKA

Cenová stabilita a zaměstnanost jsou konečné cíle stabilizační monetární politiky státu. Monetární politika je nesleduje bezprostředně. Státní orgány regulují přímo nástroji monetární politiky množství peněz v ekonomice a vývoj úrokových sazeb. Působením na tyto veličiny se snaží dosáhnout konečných cílů stabilizační politiky.

Monetární čili peněžní a úvěrová politika je činností státu, která je zaměřena na kontrolu množství peněz v ekonomice, na regulaci úrokových měr a podmínek úvěru.

Monetární politika je určena k regulaci tržní ekonomiky. Když bude hospodářství řízeno na základě příkazů, ztrácí samozřejmě monetární politika svůj smysl. Nemůže být využívána vůbec nebo jen formálně.

Aby mohla být monetární politika použita, musí proto být rozvinut tržní mechanismus a v rámci něj zejména:
• peněžní trh a trh peněz,
• úvěrový systém a trh kapitálu.

Tyto dva předpoklady však nestačí. Státní orgány musí mít možnost vstupovat na trh peněz i kapitálu. Vystupují na těchto trzích jako jeden z jejich účastníků. Proto třetím předpokladem monetární politiky je institucionální – centrální banka se musí nalézat ve státním vlastnictví. Funkce centrální banky jsou následující: provádí finanční operace vlády, emituje bankovky, poskytuje úvěry obchodním bankám, spravuje měnové rezervy a zejména reguluje činnosti obchodních bank.

K předpokladům monetární politiky tudíž patří rozvinutý trh peněz a kapitálu a převedení emise peněz do výlučné pravomoci státní centrální banky.


Nástroje monetární politiky

Pokud ekonomika splňuje uvedené podmínky a zároveň předpokládáme, že rychlost obratu peněz je konstantní, mají státní orgány možnost využívat řadu nástrojů monetární politiky. Nástroje lze rozdělit na přímé (administrativní) a nepřímé (tržně orientované).


Přímé (administrativní) nástroje

1) Regulace investičního úvěru – v případě, že se nějaký zájemce obrátí na banku se žádostí o investiční úvěr, pak jestliže rozsah požadovaného úvěru překračuje státem určenou mez, musí žadatel předložit bance souhlas státních orgánů. Nemá-li povolení státních orgánů, banka mu nesmí investiční úvěr poskytnout.

2) Regulace spotřebního úvěru – je další formou přímých monetárních nástrojů. Při prodeji na splátky mohou státní orgány stanovit např. maximální dobu splatnosti úvěru. Je ovšem na bance, aby rozhodla, zda vůbec poskytne žadateli spotřební úvěr a za jakých podmínek.

3) Další přímé nástroje – např. státní orgány mohou požadovat od bank měsíční zprávy o úvěrech poskytnutý nad stanovený limit, mohou určit bankám úvěrové stropy, stanovit maximálně přípustné rozpětí mezi diskontní sazbou a úroky, které obchodní banky požadují od svých klientů, apod.


Nepřímé (tržně orientované) nástroje

1) Politika povinných minimální rezerv
Státní orgány stanoví v případě použití tohoto nástroje bankám povinnost, aby část svých aktiv uložily na bezúročném běžném účtu u centrální banky. Aktiva mohou být uložena v hotovosti, ale i v jiných formách. Výše uložených rezerv není určena absolutní částkou, ale v podobě míry rezerv – jako procento z depozit. Míra bývá stanovena selektivně – čím jsou depozita likvidnější, tím vyšší částku aktiv vyžaduje centrální banka blokovat v rezervách. Zvýšení míry rezerv sníží nabídku úvěrů ze strany obchodních bank, protože povinná míra rezerv má nepřímo úvěrný vliv na objem nabídky peněz.

2) Operace na volném trhu
V tomto případě centrální banka nakupuje nebo prodává státní cenné papíry. Nabízí-li centrální banka na trhu státní cenné papíry, vstupuje do konkurence s ostatními zájemci o volné peněžní zdroje. Při daném množství peněz lze očekávat, že se zostří konkurence na straně poptávky po penězích. Výsledkem bude ovšem růst jejich ceny, tj. úrokových sazeb.

3) Diskontní politika
Diskontní politika má úzkou souvislost s emisní funkcí centrální banky. Obchodní banky mohou u centrální banky získat dodatečné peněžní prostředky v podobě úvěrů. Tuto poptávku obchodních bank reguluje centrální banka výší požadovaných úroků. Diskontní sazba je tudíž úroková sazba, za níž poskytuje úvěry bankám obchodním.

5) Přednáška: CÍLE A ZÁSADY BANKOVNÍHO PODNIKÁNÍ

CÍLE A ZÁSADY BANKOVNÍHO PODNIKÁNÍ

Existuje značná odchylnost obchodních bank od ostatních subjektů podnikajících na území ČR. Banky mají povinný minimální objem vlastního kapitálu, který by měl činit 8% na celkové bilanční sumě. Ostatní zdroje zpravidla jsou cizí.

Cíle bankovního podnikání:
1) Solventnost - schopnost banky hradit vlastní provozní závazky a předcházet úpadku
2) Likvidita - schopnost vyplácet na požádání vklady, které si u ní věřitelé složili
3) Rentabilita - zisk



Bilance obchodních bank sumárně za celou ČR (mil. Kč):

AKTIVA
- pokladní hotovost 36.907
- vklady a úvěry u ČNB 274.204
- povinné minimální rezervy 28.019
- vklady a úvěry u jiných bank 572.857
- pokladniční poukázky – státní 80.556
- pokladniční poukázky – ČNB 201.902
- poskytnuté úvěry 904.909
- cenné papíry k obchodování 75.715
- ostatní aktiva 357.000
celkem 2.533.778

PASIVA
- vklady od klientů 1.314.417
- vklady od ČNB 33.754
- vklady od jiných bank 492.029
- emise dluhopisů 98.485
- rezervy 45.351
- fondy 70.000
- ZK 84.934
- ostatní pasiva
celkem 2.533.778

Aktivní úvěrové obchody - takto se označují úvěry + poskytování úvěrů je značně rizikové

Pokladní hotovost - pro banky je nejméně lukrativní, nic za ní nezískávají a musí vynakládat značné prostředky na budování a udržování bankovních poboček

Vklady na viděnou - lze je vybrat okamžitě, tj. když přijdu do banky

Vklady termínované - jsou uskutečňovány na určitý časový horizont, vklady do 400.000 Kč jsou ze zákona pojištěny a v případě krachu banky stát 90% této částky vyplatí a to až do výše 800.000 Kč

Primární vklady vklady klientů - od občanů
- od podnikatelských subjektů

Sekundární vklady - vklady od ČNB
- vklady od jiných bank
Rezervy banky tvoří v návaznosti na rizikovost obchodů. Banky vytváří rezervy podle pravidel daných ČNB. V rizikových úvěrech se tvoří rezervy 0 – 100%.

Fondy vytváří banka ze zisku:
a) rezervní
b) kapitálové

úroky přijaté (z úvěrů) - úroky vydané (z vkladů)

- nákladem pro banky jsou úroky vydané (z úvěrů)
- výnosem pro banky jsou úroky přijaté (z úvěrů)

Banky jsou komisionářské subjekty – uložené zdroje u nich jsou cizí zdroje. Ten, kdo je tam uložil vystupuje jako věřitel.
- „Hookovo pravidlo“ = 8% zdrojů banky je vlastní, zbývající část je cizí
- komitentské účty = účty klientů banky

Banka musí:
1. přijímat vklady od veřejnosti
2. poskytovat úvěry
3. na svou činnost musí mít povolení ČNB = licencovaná činnost, kterou je depozitní činnost


Na straně pasiv jsou i přijaté úvěry:

A P
vklad depozit
úroky úvěr rezerva úroky
přijaté úvěry

úroková marže


ROZVOJ BANKOVNICTVÍ

- středověk = nemorální a „bezbožné“ úroky
- největší rozvoj začal v 18. století = vznik bankovních soustav
- rozdělení na dvě větve:
• jednostupňový systém
- centrální banka je spojeno s komerčním bankovnictvím
• dvoustupňový systém
- centrální bankovnictví
- komerční bankovnictví
- léta 1918 až 1926 je u nás období jednostupňového bankovního systému
- v roce 1950 vznikla NBČS – gigantických rozměrů, později se rozdělila na centrální banku a komerční banky
- centrální banky vznikly, protože jejich výhradním úkolem je vydávaní papírových peněz (centrální banka má funkci emisní banky)
- v roce 1668 vznikla první emisní banka Riksbank (Švédsko)
- v roce 1694 vznikla Bank of England jako druhá emisní banka na světě
- v USA byl systém několika centrálních bank, ale tento způsob ztroskotal, byl poté zaveden federální rezervní systém, který tvoří 12 poboček

Centrální banka je banka státu, je to tzv. banka bank. Má roli bankovního dohledu, kontroluje činnost bank, určuje, která banka vstoupí na finanční trh. Má pravomoc ústředního státního orgánu.
Mnoho centrálních bank vzniklo v 19. století. Po 2. světové válce byl trend znárodňování těchto centrálních bank. Centrální banky jsou zpravidla určeny zvláštním zákonem, u nás je centrální banky hybrid, protože není ani akciovou společností ani státní společností, je to ústavní orgán.

Bankovní soustava je založena na:
a) univerzálních bankách
b) specializovaných bankách

U nás existuje centrální banka (ČNB), a dále většina tzv. univerzálních bank, pouze některé banky jsou speciální (např. Stavební spoření). Taktéž u nás existují hypotekární banky. Jsou zde i samostatné banky (např. Česká exportní banka). Zvláštní bankovní činností jsou spořitelny, i když jsou bankami univerzálními.

Banky v ČR mohou být založeny pouze jako akciové společnosti (a.s.) nebo vznikají jinak, než podle zákona o bankách, to v případě, kdy se jedná například o spořitelnu nebo úvěrové družstvo, pro které platí zvláštní zákon.

Vztah mezi rentabilitou a likviditou:
čím je něco likvidnější, tím, míň to vynáší
Pokud chce firma i banka přežít na trhu, tak prioritou by měla být likvidita.

Počty bank v roce 1937 působící na území ČSR (subjekty, ne pobočky):
102 obchodních bank
352 spořitelen
147 hospodářských záložen
983 občanských a živnostenských záložen
432 kampeliček

4) Přednáška: BANKY – JEJICH VZNIK

BANKY – JEJICH VZNIK

- banka = instituce
- fakticky fungovaly už v dobách Egyptské a Čínské říše
- zlatníci = obchodníci s různými měnami
- na trhu – obchodníci – proměňovali různé mince + zkoušeli jejich pravost na trzích – směnárníci
- v Evropě existovali již ve 12. století
- banka = název je odvozen od italského slova banco (lavice), což bylo základní místo, kde se obchodovalo
- již v té době se někteří zabývali přebíráním věcí do úschovy za úplatu (depozit)
- depozit byl jako rezerva, která nic nepřinášela
- začali to dělat stále ve větší míře, a trvale jim zůstávalo velké množství prostředků, které tak mohli uvolnit na „úvěr“, z kterého brali výnosové úroky, které představovaly jejich zisk

- dnes banka = podnikatelský subjekt
- přijímá vklady a poskytuje úvěry + provádí platební a zúčtovací styk
- dovede zhodnotit uložené vklady
- zprostředkovává zhodnocení nabídky a poptávky po penězích
- dle síly poptávky určuje výši úvěru resp. úroku
- j to instituce finančního zprostředkování
- hospodaří převážně s cizími zdroji (peněžními prostředky)
- úrok = odměna za určité vzdání se likvidity
= podíl na zisku z finančních operací (úroková marže)

Banky jsou součástí finanční trhu (FT), což je systém (soustava) institucí, instrumentů a vztahů, díky nimž dochází k znovurozdělování, zprostředkování a vydávání peněz mezi jednotlivými subjekty na základě volné nabídky a poptávky

Z hlediska produktů rozdělujeme finanční trh (FT) na:
• bankovní (úvěrový)
• cenných papírů
• devizový

Z hlediska časového rozdělujeme finanční trh (FT) na:
• krátkodobý (peněžní) se splatností do 1 roku
• střednědobý se splatnostní od 1 do 4 let
• dlouhodobý (kapitálový) se splatností nad 4 roky
• devizový (obchod se zlatem)

Z bankovního trhu do krátkodobých instrumentů patří:
vklady na viděnou, krátkodobé úvěry, hotovosti

Z cenných papírů do krátkodobých instrumentů patří:
pokladniční poukázky, směnky krátkodobé (se splatností do 1 roku)

Z bankovního trhu do dlouhodobých instrumentů patří:
úvěry dlouhodobé, vklady se splatností nad 1 rok

Z cenných papírů do dlouhodobých instrumentů patří:
vše, co má splatnost nad 1 rok

- V současnosti jde zejména o to, aby kapitálový trh byl aktivnější.
- Centrální banky fungují pouze na peněžních trzích.

3) Přednáška: OBCHODNÍ BANKY

OBCHODNÍ BANKY

= podnikatelské subjekty, které podnikají se zbožím zvláštního charakteru – tj. s penězi

Bankovní systém (soustavy):
1) jednostupňový - bankovní systém, kdy není institucionálně oddělena centrální banka od obchodních bank, toto je typické pro rozvojové země, válečné hospodářství a direktivně plánované ekonomiky, u nás tento systém trval od roku 1950 do roku 1990

2) dvoustupňový - centrální banka je institucionálně oddělena od obchodních bank, tento sytém je typický pro tržní ekonomiky, je zde zájem, aby centrální banka nebyla závislá na exekutivě, má zabezpečit stabilitu měny a exekutivy

Obchodní banky – jejich rozdělení je závislé na konkrétním státu, existují banky:
a) specializované (stavební spořitelny) + pro poskytování všech služeb
b) působící na celém území + lokální banky (Německo)

Banky poskytují úvěry a přijímají vklady od široké veřejnosti.

U nás se dvoustupňový systém vytvářel s rozvojem kapitalismu.

Rozvoj bankovních systémů může probíhat následovně:
• vstup nadnárodního kapitálu
• fůze bank
• koncentrace příjemců služeb (propojení kapitálu z hlediska bank)

Existují dva hlavní názory:

Monetaristický = každé zvýšení peněz v ekonomice vede ke zvýšení cen

Keynesiánský = množství peněz v ekonomice působí jako stimul na vývoj ekonomiky

- do 80. let se stát chronicky zadlužuje
- množství peněz (M) v ekonomice sledují (kontrolují) centrální banky