6) Přednáška: ROZVOJ BANKOVNICTVÍ

ROZVOJ BANKOVNICTVÍ

- po válce pokračoval bankovní vývoj tím, že byly zrušeny banky, které byly německé
- v říjnu 1945 došlo ke znárodnění bank, které předtím byly jako akciové společnosti
- v roce 1948 proběhla centralizace bank: Čechy – Legiobanka, Živnostenská banka
Slovensko – Tatrabanka
- pak existovaly pouze dvě banky na celém území ČSR
- fungovala ještě Poštovní spořitelna a Investiční banka a 729 Lidových družstev
- v roce 1950 vznikla SBČS (Státní banka Československa), která se stala megabankou, protože v ní byly sloučeny činnosti centrální banky a normálních (komerčních) provozoven
- počátkem 50. let došlo ke sjednocení malých peněžních ústavů pod Státní spořitelnu
- v roce 1958 do SBČS spadala i Státní spořitelna
- v roce 1958 byla částečně obnovena činnost Živnostenské banky
- v roce 1965 byla založena Československá obchodní banka jako akciová společnost, která se zabývala správou deviz a obchodním zahraničním stykem
- v letech 1968 až 1969 byla snaha o reformu bankovnictví (neúspěšná)
- v 70. a 80. letech trvalo opět období centralismu bankovnictví
- 80. léta byla obdobím plánování reformy
- k 1.1.1990 došlo k delimitaci bankovnictví, zůstala centrální banka a ostatní části se rozdělily do ostatních bank (Investiční banka, Všeobecná úvěrová banka, ……)
- prvním soukromým subjektem byla Agrobanka, vznik bank byl spojen s privatizací = proces čištění bankovního sektoru, vzniklo 63 bank, z nichž dnes existuje asi 40, zbytek se stal součástí fůzí, likvidací, konkurzů atd.
- letos (2001) proběhla konsolidace bankovního sektoru – uskutečnil se prodej většiny bank zahraničním majitelům


ÚČTOVACÍ A PLATEBNÍ STYK

- je to charakteristický prvek ve spojitosti s bankami
- je to způsob provádění konkrétní úhrady finančních závazků
- tento platební styk rozlišujeme z několika hledisek na:
• hotovostní
• bezhotovostní

• tuzemský
• zahraniční

• z impulsu věřitele
• z impulsu dlužníka

- východiska v legislativě: obchodní zákoník uvádí, že úhrada je provedena tehdy, když jsou prostředky napsány na účet věřitele
+ toto platí pouze v obchodním styku, u daní a poplatků je to odepsáním částky z účtu dlužníka

časový rozdíl


datum předložení datum splatnosti úhrada finačního závazku
platebního dokladu platebního příkazu
(1 – 2 dny předem)


- mezi klienty dvou různých bank trvá zúčtování (převod peněz) maximálně 3 dny
- mezi klienty jedné banky je zúčtování okamžité
- placení ze zahraničí: záleží na cestě – přes jaké banky platba probíhá
(je třeba vědět, ze které země peníze půjdou)

Obchodní zákoník řeší úročení prostředků na účtech:
- úročení vzniká v den uložení,
- konec úročení je 1 den před odepsání z účtu,
- určení počtu dnů v roce na 360,
- v měsíci je to 30 dnů,
- úročení začíná v případě, že banka disponuje prostředky dříve, než jsou připsány (nárok na úročení okamžikem zažádání).

Došlo ke zrušení norem zúčtovacího a platebního styku – dnes je toto řešeno případ od případu - ČNB zpracovala dokument Všeobecné obchodní podmínky, které musí banky dodržovat a na jejich základě si každá banka vytvoří své vlastní podmínky. Je to obchodní zvyklost = i soudy na toto pohlíží jako na pramen práva.

Automatizace bankovních operací
Výpočetní centrum ČNB - zjednodušení způsobu operací: údaje se zadaly pouze jednou, když nastala delimitace, tak bylo zavedeno tzv. CLEARINGOVÉ CENTRUM (CC), což je výpočetní centrum, na které jsou napojena centra ostatních bank.

dávkový systém:
I. etapa = zpracování v jednotlivých bankách, úhrady mezi klienty jedné banky a jiných bank, průměrně zpracovává clearingové centrum 750.000 dat (transakcí) denně
II. etapa = operace mezibankovního systému, uzávěrka účetního dne, zpětně operace jednotlivých center, zpětné zúčtování = kontrola

1. den = zpracování vstupních dat
2. den = zpracováním v clearingovém centru
3. den = připsání na účet (prakticky toto probíhá zrychleně pouze 1 - 2 dny)

Mohou vznikat další clearingové centra, podobně je tomu i Evropské unii. Jsou ošetřena vyhláškou č. 51, která se prolíná se Všeobecnými obchodními podmínkami. Jedno clearingové centrum spravuje ČNB.

TARGET = na něj jsou napojena clearingová centra jednotlivých zemí


Příkazy k úhradě

- když dává impuls k platbě plátce = příkazy k úhradě
- když dává impuls k platbě věřitel = příkazy k inkasu

inkasní platby, jsou výjimečný, někdo cizí disponuje s mými prostředky na účtu = je nutný smluvní vztah (smlouva), pouze v případech soudních nebo státní správy (finanční úřad, OSSZ) není nutná dohoda, všeobecně je inkasní forma platby pomalejší

Příkazy k úhradě
a) jednorázové (realizují se jedním zúčtováním)
b) trvalé (pro platby, které se ve stejných termínech i částkách opakují)

a) jednotlivé
b) hromadné


Náležitosti platebních dokladů

Povinné: bankovní spojení na plátce i příjemce (jejich čísla účtů)
číslo bankovního účtu = může mít až 6-ti místné předčíslí, 10 míst matričního čísla, doplněný o 4-místný kód banky

měna když není uvedena uvažuje se CZK

částka

datum vystavení dokladu

konstantní symbol značí charakter platby, když má na konci 8 jedná se o bezhotovostní platbu

podpis dle podpisového vzoru

Ostatní: datum splatnosti pokud toto nevyplníme, postup vychází ze Všeobecných platebních podmínek

variabilní symbol až 10-ti místný – např. čísla faktur, objednávek, atd.

specifický symbol až 10-ti místný, pro rozlišení plateb


ŠEKY

- stále se používají např. ve Francii
- mohou být pro hotovostní výběr nebo bezhotovostní platbu

- pokladní šek = pouze pro hotovostní výběr
- šeky k zúčtování = pouze pro bezhotovostní platbu
- zaručený šek = do 6.500,- Kč (provádí se kontrola krytí šeků = tzv. autorizace)
- firemní + osobní šeky (šekové knížky)
- bankovní šeky = vystavuje je banka, můžu si tím ověřit důvěryhodnost banky
- cestovní šeky = poukázky na zahraniční měnu, počítá se výhodnější kurz (kurz deviza), jsou zabezpečeny proti ztrátě, kolonka kontrasignace = kontrola

- vyhláška č. 36 zakazuje napodobování naší měny, je nutné povolení ČNB
- vyhláška č. 37 řeší, jakým způsobem se přistupuje k poškozeným, neúplným bankovkám, velkým počtům mincí, banka musí přijímat bankovky:
• u mincí mohou banky odmítnout vyšší počet mincí nad částku 100 Kč v jednom nominále,
• pokud je nominále 20,- Kč nebo 50,- Kč, tak můžou odmítnout, když je jich víc než 500 kusů
• odmítnout můžou i platbu historickými stříbrnými nebo zlatými mincemi

100 ks = balíček
10 balíčků = 1000 kusů = svazek

pokud je zbytek (útržek) bankovky větší než 75% 100% náhrady
pokud je zbytek (útržek) bankovky větší než 50% 50% náhrady
pokud je zbytek (útržek) bankovky větší než 25% 25% náhrady
pokud je zbytek (útržek) bankovky menší než 25% žádná náhrada

K. Bankovnictví a nabídka peněz

Bankovnictví jako obchod
- Finanční zprostředkovatelé jsou instituce jako např. banky, pojišťovací společnosti, asociace zabývající se úsporami a půjčkami…
- Finanční nástroje – A a P (šekové účty, úsporové účty, pojistky na roční rentabilitu, vkladové certifikáty, životní pojistky…)
- FI převádějí peněžní fondy od věřitelů k dlužníkům.
- z MAE hlediska jsou nejdůležitějším nástrojem bankovní peníze (šekové účty)
- KB mají přinášet vlastníkům zisk (jejich účetní rozvaha obsahuje na straně A navíc Rezervy = fond nebo A, které má banka v hotovosti nebo u CB)

- Banky vznikly ze zlatnických firem v Anglii - nejdříve úschova zlata (pomocí stvrzenek + anonymita zlata).
- Bankovní systém se 100% rezervou má nulový vliv na peníze, výdaje a ceny, protože nemění celkové M; bankéři přišli brzy na to, že nepotřebují 100% hotovost (lidé ukládají zatímco jiní vybírají).
- rezervy zákonně určeny na 10% svých šekových vkladů (povinně jsou stanoveny na každý typ vkladů, a to nezávisle na skutečné potřebě hotovosti či druhu fin. instituce, která vklady přijímá; jsou stanoveny tak vysoko proto, aby pomohly CB kontrolovat nabídku peněz).

Proces generování vkladů

bankovní penízebanky přeměňují rezervy v bankovní peníze ve dvou krocích:
x Fed rozhodne o výši rezerv bankovního systému
x bankovní systém považuje tyto rezervy za vstup a přeměňuje je
v mnohem větší množství BP (oběživo + BP = M1 - “mnohonás.
expanze bankovních vkladů”

11. kapitola: Peníze a komerční bankovnictví

I. Historie peněz
Vývoj peněz
- Definice: peníze jsou běžně přijímaný prostředek směny či placení (její vývoj od naturální směny - komoditní - papírové - bankovní peníze)
· naturální směna (statek za statek, obrovský krok od samozásobitelství, následkem dělby práce se pak vyvinuly peníze, protože nebyla příliš velká pst. “dvojnásobné shody potřeb”)
· komoditní peníze (hovězí dobytek, olivový olej, pivo a víno, železo, zlato, cigarety… v 19. stol. hlavně kovy)
· papírové peníze (lidé chtějí peníze hlavně pro možnost koupit si za ně určité věci), jsou lehce přenosné a skladovatelné, pečlivou ryteckou prací chráněny před paděláním
· bankovní peníze
· úvěrové karty a cestovní šeky

Složky nabídky peněz (peněžní agregáty)
· transakční peníze (M1) – položky skutečně používané k transakčním účelům – mince, oběživo a šekovatelné účty (dnes peníze s nuceným oběhem – vláda tvrdí, že jsou zákonným platidlem vklady na požádání a jiné šekovatelné vklady)
· peníze v širším smyslu (M2) – “peněžní A” neboli “skoro peníze” – M1 + další A (substituty transakčních peněz)
· další skoro peníze (M3) – M2 + úsporové účty a pod. depozita vlastněná významnými institucemi
· “likvidní A” (L) – KCP MF
· “úvěr” (D) – všechny dluhy domácích nefinančních sektorů (hypotéky, obligace)

Maturitní okruhy z předmětu ekonomika podniku

15a) Národní hospodářství (definice, struktura, HDP, hrubý národní produkt, čistý domácí a národní produkt, soustava NH v ČR)

15b) Okolí NH (Evropská unie, Mezinárodní měnový fond, Evropská rada, ESVO)


16a) Peníze (definice, historie, funkce, valuty, devizy, kupní síla peněz, poptávka po penězích, nabídka peněz)

16b) Bankovní soustava (ČNB, druhy bank, funkce)


17a) Financování podniku (význam financování, zdroje fin. plánování, zakladatelský rozpočet)

17b) Hospodářský výsledek (rozvaha – fin. analýza, zisk, ztráta, druhy nákladů a výnosů)


18a) Daně (principy zdanění, poplatníci a plátci daní, druhy daní)

18b) Sociální zabezpečení, zdravotní pojištění (význam, způsob placení, dělení)


19a) Potřeby (druhy), statky (druhy, význam), hospodárnost a efektivnost

19b) Základní ekonomické pojmy (mikroekonomie, makroekonomie, 3 základní ekonomické problémy, 4ekonomické systémy řešení)


20a) Odbyt (plánování odbytu, operativní činnost, evidence a hodnocení odbytu)

20b) Marketing a management (plánování marketingu, úrovně řízení, kontrola, význam, spojitost a návaznost)


21a) Osobní obchodní společnosti (právní úprava, založení, vznik, řízení, zánik)

21b) Kapitálové obchodní společnosti (právní úprava, založení vznik, řízení, orgány společnosti, zánik)


22a) Obchod (vývoj obchodu, význam a funkce obchodu)

22b) Velkoobchod a maloobchod (druhy, funkce, návaznost)

Bankovní soustava

Základem finančního systému tržní ekonomiky je bankovní soustava. Ta se z pravidla skládá z centrální banky a značného počtu komerčních bank a dalších specializovaných fin. institucí (leasingové společnost). Centrální (u nás ČNB) banka je instituce provádějící fin. operace vlády, která má výsadní právo emise bankovek (tisk bankovek), reguluje nabídku peněz, podmínky poskytování úvěrů a dozírá na činnost komerčních bank. Kromě toho se centrální banka zabývá i regulací měnových kurzů a spravuje měnové rezervy státu. Je sice zřizována vládou, ale její postavení je do značné míry na vládě nezávislé. Vztah mezi vládou a centrální bankou se v jednotlivých zemích liší. V některých je centrální banka povinna svou činnost koordinovat s vládou, v jiných je poměrně nezávislou institucí. Další činností CB je zajištění styku se zahraničními centrálními bankami a správa devizových rezerv.


Komerční banky


Cílem těchto bank je dosažení zisku, neprovádějí emisní činnost, mohou se specializovat jen na určitý druh bankovních operací.


KB vykonávají 3 typy operací:
1) Aktivní – poskytování úvěrů

2) Pasivní – přijímání vkladů a úvěrů příp. emisí vlastních akcií

3) Zprostředkovatelské – převody bankovních či depozitních peněz z účtu na účet a různé další služby zákazníkům.

Komerční banky a jejich druhy

– komerční banky využívají operací s penězi k dosahování zisku, který plyne především z rozdílu mezi úroky získanými z úvěrů a úroky vyplacenými z vkladů. V tržních ekonomikách existují komerční banky, které se více či méně specializují.

Můžeme pak rozeznávat:
1) Obchodní banky
2) Spořitelní banky (spořitelny)
3) Hypotekární banky
4) Investiční banky
5) Rozvojové banky
6) Komunální banky
7) Zemědělské banky
8) Konzorciální banky


Vedle toho existují bankovní holdingové společnosti zakládané průmyslovými podniky, s nimiž jsou velmi úzce spojeny, dále zahraniční banky, což jsou banky, které působí v zemi, kde není jejich hlavní sídlo, a mezinárodní banky, které zakládají skupiny zemí, aby podporovaly vzájemnou zahraničně obchodní, finanční a měnovou spolupráci.


Hospodaření komerčních bank – Výsledky činností banky se promítají do její rozvahy. Indikátorem úspěšnosti této činnosti je vlastní bankovní kapitál. Vlastní kapitál banky lze zvýšit i prodejem akcií, popř. zadržením výnosů (oddálení výplaty dividend). Hospodaření komerční banky ovlivňují bankovní operace.

Aktivní operace - se týkají použití kapitálu s cílem dosažení zisku a udržení nebo posílení likvidity.

Pasivní operace - jsou zaměřeny na shromažďování vlastního a svěřeného bankovního kapitálu.

Bankovnictví a bankovní systém

Banka je v podstatě podnik, který se vyznačuje zvláštním zaměřením své činnosti. V nejjednodušším vymezením je banka instituce, která se zaměřuje na operace s penězi s cílem dosažení zisku. První banky byly zakládány skupinami směnárníků. Tyto osoby prováděly za úplatu operace s penězi. Podle dnešní terminologie prováděly tehdejší banky tři druhy operací: úvěrové, depozitní (vkladové) a směnárenské. Vedle těchto komerčních bank se začaly postupně objevovat centrální banky. Důvodem jejich zakládání byla potřeba vlády financovat své výdaje a potřeba sjednotit emisi hotovostních peněz v daném státě. Bankovní systém je souhrn všech bankovních institucí v daném státě a souhrn organizačních aj. vazeb mezi nimi.

Centrální bance je v moderních ekonomikách svěřena emise bankovek a mincí. Centrální banka současně uskutečňuje záměry hospodářské politiky, např. tím, že reguluje množství peněz v oběhu. Centrální banka také vystupuje ve vztahu k ostatním komerčním bankám jako orgán regulace a dozoru. Ostatní komerční banky podnikají s penězi v rámci, který je vymezen systémem regulace. Mezi komerční banky (peněžní ústavy) se zahrnují i spořitelny. Partnerem komerční banky je klient. Klientem může být fyzická i právnická osoba.

Bankovní soustava

ð komerční banky jsou soukromé firmy sledující tiskový motiv uskutečňují aktivní, pasivní a zprostředkovatelské bankovní operace, vytváří bankovní peníze, které jsou v oučastnosti hlavní složkou nabídky peněz. Finančními zprostředkovateli jsou kromě tradičních bank a pojišťoven dále leasingové a

I N F L A C E

ð je zvyšování celkové hladiny cen všech statků a služeb v průběhu delšího období.


Zvláště nebezpečná je inflace v ekonomikách, které procházejí transformací od centrálně plánované k tržní ekonomice. Mezi významné zdroje inflačních tlaků patří vládní rozpočtová, peněžní a úvěrová politika, struktuální nerovnováhy, oligopolní struktura trhů a monopolní postavení odborů.


Inflace významě přispívá k ekonomické nestabilitě, zvyšuje míru nejistoty o vývoji ekonomických veličin, snižuje kupní sílu peněz.


Opačným procesem, při němž celková hladina cen klesá je d e f l a ce.


Inflace nemusí znamenat, že všechny ceny rostou (ceny všech statků a služeb). Téměř vždy dochází k tomu, že se některé ceny zvyšují, jiné se v zásadě nemění a ceny některých statků a služeb mohou klesat.

O inflaci mluvíme, zvyšuje-li se průměrná úroveň cen, kterou označujeme jako cenovou hladinu.


Inflaci měříme pomocí cenových indexů (př. index spotřebitelských cen).


S vysokou mírou inflace jsou znehodnocovány úspory, zhoršuje se schopnost peněz plnit funkce míry hodnoty a uchovatele hodnoty.

faktoringové společnosti.

Nabídka peněz

ð moderní tržní hospodářství je peněžní oběh založen na neplnohodnotných penězích s nuceným oběhem.Tyto peníze mají buď podobu papírového oběživa a mincí, nebo zápisů bankovních účtech či v paměti počítače.

ð akceptování peněz s nuceným oběhem ekonomickými subjekty je založeno na autoritě vlády, která je vydává jako legální platidlo. Vývoj v důvěry v peníze je však do značné míry závislý na peněžní politice, kterou sleduje vláda a centrální banka.

ð nabídka peněz je závislá především na regulačních opatření vlády a centrální banky. Centrální banka přímo vytvoří monitární bázi složenou z oběživa a z bankovních rezervy.Celková nabídka peněz v ekonomice je tedy na jedné straně vytvářena centrální bankou, která určuje monetární bázi, na druhé straně je všakrozšiřována komerčními bankami. Nabídka peněz a poptávka po penězích určují společně úrokovou sazbu a vytvářejí rovnou na trhu peněz.


Bankovní soustava

ð základem finančního systému tržních ekonomik je bankovní soustava ta se zpravidla skládá z centální banky a značného počtu komerčních bank a dalších finančních institucí.

ð centrální banka je instituce provádějící finanční operace vlády, má výsadní právo emise bankovek, reguluje nabídku peněz, podmínky poskytování úvěru a dozírá na činost komerčních bank (u nás ČNB)

Vztahy podniku k bance

- peněžní ústavy vedou podnikatelům peněžní účty a provádějí za ně potřebné platby, poskytují úvěry, vydávají cenné papíry …
- platby lze provádět v:
o hotovosti přímým předáním peněz – podniky je užívají při vyplácení mezd, prodeji zboží, platby se uskutečňují předáním peněz plátcem příjemci s použitím pokladních dokladů:
 příjmový a výdajový pokladní doklad
 pokladní složenka
 šek
 poštovní poukázka
o bezhotovostní převodem mezi bankovními účty – účty vedou banky svým klientům na základě jejich písemné žádosti o zřízení účtu a podpisového vzoru (slouží k ověření totožnosti), k žádosti připojují:
 právnické osoby – výpis z obch. rejstříku nebo notářsky ověřený opis živnostenského listu
 fyzické osoby – předloží občanský průkaz
o platbami v hotovosti prostřednictvím banky – banka převede z účtu klienta finanční částku na jiný účet, převod je proveden na základě příkazu k úhradě klienta, je v něm uvedeno:
 bankovní spojení plátce i příjemce (čísla účtů a identifikační kód banky)
 částka, podpis a datum vystavení
 popř. konstantní a variabilní symbol

- platební styk je upraven Všeobecnými obchodními podmínkami České národní banky spolu s ustanoveními obchodního zákoníku