1) Zabezpečování relativní stability bankovní soustavy.
2) Ovlivňování vývoje nabídky peněz prostřednictvím úvěrové činnosti obchodních bank.
- Nástroje měnové politiky :
1) Povinné minimální rezervy :
Každá banka musí mít u ústřední banky.Je to určité procento z depozit ( vkladů ).Ústřední banka může ovlivnit množství peněz v eko.Tím, že změní výši pro poskytování úvěrů, nebo naopak.
2) Diskontní sazba :
V případě, že banka nemá peníze, může si vypůjčit od centrální banky.Úrok, který si centrální banka určí se nazývá diskontní sazba.
3) Operace na volném trhu :
Nazývá se tak proces nákupu a prodeje cenných papírů ústřední bankou.Pokud ústřední banka nakupuje státní cenné papíry, zvyšuje tím nabídku peněz v ekonomice.
4. Ostatní nástroje :
- Ústřední banka může například :
- Určit ostatním bankám maximální rozsah jimi poskytovaných úvěrů = úvěrové limity.
- Stanovit minimální úrokové sazby z vkladů přijímaných bankami.
- Stanovit maximální úrokové sazby z úvěrů poskytovaných bankami.
Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).
Zobrazují se příspěvky se štítkemrezerva. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemrezerva. Zobrazit všechny příspěvky
CK podle rozvahy (věřitelů)
rezervy (vytvářené účelově na vrub N, prostředky na budoucí dluhy)
a) bankovní úvěry (krátkodobé, dlouhodobé)
b) závazky (krátkodobé, dlouhodobé)
N na CK
a) úrok
b) ostatní výdaje spojené s vydáním
à CK je levnější než VK, KCK je levnější než DCK
Důvody použití CK
1. podnikatel nedisponuje potřebným ZK (muší ředit K, což je dražší)
2. podnik přechodně nedisponuje potřebným K v dané době (projekt)
3. použitím CK nevznikne tomu, kdo jej poskytne žádné právo v přímém řízení podniku
4. CK je levnější než VK, navíc zvěšuje výnosnost VK
- úroková míra > než míra podílu na zisku
- úroky jsou součástí N a snižují zisk (daňový základ), daňové zatížení podniku
NCK = úroková míra (1 – sazba daně)
př. 20% *(1 - 0,3) = 14% (skutečně dopadá na podnik v N)
- protože úroky z úvěru jsou součástí N, daňový efekt spouštěcího kapitálu
a) bankovní úvěry (krátkodobé, dlouhodobé)
b) závazky (krátkodobé, dlouhodobé)
N na CK
a) úrok
b) ostatní výdaje spojené s vydáním
à CK je levnější než VK, KCK je levnější než DCK
Důvody použití CK
1. podnikatel nedisponuje potřebným ZK (muší ředit K, což je dražší)
2. podnik přechodně nedisponuje potřebným K v dané době (projekt)
3. použitím CK nevznikne tomu, kdo jej poskytne žádné právo v přímém řízení podniku
4. CK je levnější než VK, navíc zvěšuje výnosnost VK
- úroková míra > než míra podílu na zisku
- úroky jsou součástí N a snižují zisk (daňový základ), daňové zatížení podniku
NCK = úroková míra (1 – sazba daně)
př. 20% *(1 - 0,3) = 14% (skutečně dopadá na podnik v N)
- protože úroky z úvěru jsou součástí N, daňový efekt spouštěcího kapitálu
1) Náklady s rezervní kapacitou
a) Klasická - fa uvažuje o dosažení optima, automaticky se předpokládá, že VF se využívají plně
b) Moderní – v praxi nakupujeme VF s rezervou, protože poptávka kolísá, kdybychom využívali VF plně a poptávka by vzrostla, museli bychom dodat nové VF. Jestliže máme rezervy – zvýší se nám AC, ale můžeme diktovat vyšší cenu. Optimální poskytování dané služby často není možné při plném využití VF, jeden z prvků se jeví jako překážka pro využívání dalších VF (př. hotel, optimálně využívá VF na 40%, jinak musíme čekat, to je kompenzováno cenou)
3) Inženýrské náklady – firma může usilovat o co nejnižší náklady, ale nejde to udělat paušálně, každá výroba je složená z celé řady technologických kroků s neurčitými náklady. Technologický proces musíme rozdělit na řadu kroků, ke kterým přiřadíme náklady. TC jsou sumou jednotlivých nákladů. Pak zjistíme, kde nám utíká nejvíce peněz (který krok je nejdražší) a zda-li se náklady dají snížit.
b) Moderní – v praxi nakupujeme VF s rezervou, protože poptávka kolísá, kdybychom využívali VF plně a poptávka by vzrostla, museli bychom dodat nové VF. Jestliže máme rezervy – zvýší se nám AC, ale můžeme diktovat vyšší cenu. Optimální poskytování dané služby často není možné při plném využití VF, jeden z prvků se jeví jako překážka pro využívání dalších VF (př. hotel, optimálně využívá VF na 40%, jinak musíme čekat, to je kompenzováno cenou)
3) Inženýrské náklady – firma může usilovat o co nejnižší náklady, ale nejde to udělat paušálně, každá výroba je složená z celé řady technologických kroků s neurčitými náklady. Technologický proces musíme rozdělit na řadu kroků, ke kterým přiřadíme náklady. TC jsou sumou jednotlivých nákladů. Pak zjistíme, kde nám utíká nejvíce peněz (který krok je nejdražší) a zda-li se náklady dají snížit.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)