- v roce 1976 se konala mezinárodní konference v Kingstonu na Jamajce, která legalizovala floating, zrušila oficiální cenu zlata a přijala opatření k demonetizaci zlata – na základě dohod si každá země může vybrat kurzový systém, který jí nejvíce vyhovuje;
- současný měnový systém je označován za systém řízeného floatingu – cílem je omezení krátkodobých fluktuací deviz. kurzů oficiálními intervencemi bez snahy ovlivnit dluhodobé kurzové trendy
- některé země fixují svou hodnotu na jinou měnu nebo na koš jiných měn a vůči ostatním plavou, některé země uplatňují více či méně řízený floating a některé země zcela volný floating;
- některé země ES zapojily své měny do Evropského měnového systému (vznikl v roce 1979) – systém pevných kurzů (resp. kurzů s omezenou volností), ve kterém jsou kurzy členských měn vázány vůči košové jednotce ECU a vůči sobě navzájem a jako celek tento systém plave vůči ostatními nečlenským měnám – snahou bylo zejména omezit závislost na nestabilním USD a vytvořit stabilní rámec pro obchod v rámci EHS
Zobrazují se příspěvky se štítkemměnový systém. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemměnový systém. Zobrazit všechny příspěvky
1. BRETTONWOODSKÝ MĚNOVÝ SYSTÉM
- v 60. letech bylo vytvořeno umělé mezinárodní aktivum, obchodovatelné pouze mezi CB – mělo být vedeno na zvláštních účtech MMF = zvláštní práva čerpání (původní hodnota byla 1 USD, později byla SDR definována jako koš měn, současný kurz je zhruba 1,4 USD/SDR
- neochota vlád devalvovat nebo revalvovat a nekoordinované monetární politiky vedly k pravidelným kurzovým krizím – ty se odehrávaly ve formě bitev mezi CB a spekulujícími deviz. dealery – zkušenosti Brettonwoodského systému dokazují, že v dlouhém období jsou všechny kurzy plovoucí (svou kurzovou paritu nezměnilo pouze Japonsko a USA);
- fungování tohoto systému bylo založeno na zodpovědnosti USA, která spočívala v udržování směnitelnosti dolaru za zlato v ceně 35 USD za unci – postupem času však USA přestaly svou roli hrát, uvolnily monetární politiku a poměr zlata ve státní pokladně a pen. zásoby se začal měnit ve prospěch pen. zásoby – dolar byl nadhodnocen, USA se snažily omezovat směnitelnost své měny za zlato – konec systém nastal v 1971, kdy prezident Nixon reagoval na útok proti USD (země, které dolary držely, se je snažily směnit v USA za zlato) a nařídil ukončit směnitelnost USD za zlato a devalvoval USD (o 8%), oficiální cena zlata vzrostla na 38 USD za unci, bylo rozšířeno fluktuační pásmo na ± 2,25%
- systém skončil především ze dvou důvodů – kvůli vysoké míře inflace v USA, která byla vyvolána tištěním peněz k financování války ve Vietnamu a rozsáhlým sociálním programům prezidenta Johnsona a kvůli neochotě některých zemí (Německa, Japonska a Švýcarska) přijmout míru inflace, která vyplývala z fixního kurzu vůči USD (tyto země raději nechaly výrazně znehodnotit USD oproti svým měnám;
- v 1972 se 6 původních členů EHS rozhodlo nechat své měny společně plavat oproti USD s fluktuačním pásmem ± 2,25% (měny mezi sebou ve fluktuačním pásmu ± 1,125% - tento systém se nazývá tzv. had v tunelu“, trval do roku 1973 a byl předchůdce Evropského měnového systému;
- v roce 1973 postupně přešly hlavní měny na floating, role USD jako světové měny skončila, jako rezervní měny se začínají uplatňovat i jiné, byly postupně zrušeny devizové nebo úvěrové kontroly, zrušen oficiální trh se zlatem, začala etapa globalizace mezinárodních financí;
- neochota vlád devalvovat nebo revalvovat a nekoordinované monetární politiky vedly k pravidelným kurzovým krizím – ty se odehrávaly ve formě bitev mezi CB a spekulujícími deviz. dealery – zkušenosti Brettonwoodského systému dokazují, že v dlouhém období jsou všechny kurzy plovoucí (svou kurzovou paritu nezměnilo pouze Japonsko a USA);
- fungování tohoto systému bylo založeno na zodpovědnosti USA, která spočívala v udržování směnitelnosti dolaru za zlato v ceně 35 USD za unci – postupem času však USA přestaly svou roli hrát, uvolnily monetární politiku a poměr zlata ve státní pokladně a pen. zásoby se začal měnit ve prospěch pen. zásoby – dolar byl nadhodnocen, USA se snažily omezovat směnitelnost své měny za zlato – konec systém nastal v 1971, kdy prezident Nixon reagoval na útok proti USD (země, které dolary držely, se je snažily směnit v USA za zlato) a nařídil ukončit směnitelnost USD za zlato a devalvoval USD (o 8%), oficiální cena zlata vzrostla na 38 USD za unci, bylo rozšířeno fluktuační pásmo na ± 2,25%
- systém skončil především ze dvou důvodů – kvůli vysoké míře inflace v USA, která byla vyvolána tištěním peněz k financování války ve Vietnamu a rozsáhlým sociálním programům prezidenta Johnsona a kvůli neochotě některých zemí (Německa, Japonska a Švýcarska) přijmout míru inflace, která vyplývala z fixního kurzu vůči USD (tyto země raději nechaly výrazně znehodnotit USD oproti svým měnám;
- v 1972 se 6 původních členů EHS rozhodlo nechat své měny společně plavat oproti USD s fluktuačním pásmem ± 2,25% (měny mezi sebou ve fluktuačním pásmu ± 1,125% - tento systém se nazývá tzv. had v tunelu“, trval do roku 1973 a byl předchůdce Evropského měnového systému;
- v roce 1973 postupně přešly hlavní měny na floating, role USD jako světové měny skončila, jako rezervní měny se začínají uplatňovat i jiné, byly postupně zrušeny devizové nebo úvěrové kontroly, zrušen oficiální trh se zlatem, začala etapa globalizace mezinárodních financí;
1. BRETTONWOODSKÝ MĚNOVÝ SYSTÉM
- již v roce 1944 se sešli zástupci budoucích vítězných mocností na konferenci v Bretton Woods a dohodli se na vytvoření nového mezinárodního měnového systému, který fungoval od roku 1946 – byly zde vytvořeny dvě instituce: Mezinárodní měnový fond (úkolem je dohlížet na platební bilance a řízení kurzů jednotlivých zemí) a Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj neboli Světová banka (úkolem je půjčovat fondy k financování infrastruktur méně rozvinutých zemí);
- bylo rozhodnuto, že systém bude opět systémem pevných devizových kurzů (tzv. zlatý dolarový standard) – kotvou celého systému byl USD, který byl jako jediný přímo směnitelný za zlato a stal se hlavní mezinárodní rezervní měnou – jeho cena byla fixována na 35 USD za unci zlata – ostatní měny potom stanovily pevný kurz své měny oproti USD (tím i oproti zlatu);
- takto stanovené kurzy se mohly od zvolených parit odchylovat pouze v rozmezí ± 1% a v tomto rozmezí byly udržovány intervencemi na devizových trzích; pokud v některé členské zemi vznikl dočasný nedostatek deviz. rezerv potřebných k intervenování, MMF byl zavázán devizy poskytnout k zajištění obrany dané měny; pokud některé země získala při intervencích velké množství USD, mohla vyměnit získané USD za zlato při fixní ceně – pokud byly vyčerpán všechny možnosti obrany, mohla členská země po dohodě s MMF devalvovat nebo revalvovat;
- při vstupu do MMF musely země předat určité množství zlata a vlastní měny podle kvóty (dané velikostí a ekon. silou země) – tím získaly právo čerpat zdroje z tohoto fondu
- tento systém odstranil značnou část nejistoty z mezinárodního obchodu a mezinárodního investování – podpořil ekon. růst, přispěl k větší disciplíně hosp. politik členských zemí;
- v prvních 15 letech udržovat USD bez problému své postavení kotvy (především díky nekonvertibilite většiny světových měn a deficitu na BÚ USD); situace se začala obracet v 50. letech;
- bylo rozhodnuto, že systém bude opět systémem pevných devizových kurzů (tzv. zlatý dolarový standard) – kotvou celého systému byl USD, který byl jako jediný přímo směnitelný za zlato a stal se hlavní mezinárodní rezervní měnou – jeho cena byla fixována na 35 USD za unci zlata – ostatní měny potom stanovily pevný kurz své měny oproti USD (tím i oproti zlatu);
- takto stanovené kurzy se mohly od zvolených parit odchylovat pouze v rozmezí ± 1% a v tomto rozmezí byly udržovány intervencemi na devizových trzích; pokud v některé členské zemi vznikl dočasný nedostatek deviz. rezerv potřebných k intervenování, MMF byl zavázán devizy poskytnout k zajištění obrany dané měny; pokud některé země získala při intervencích velké množství USD, mohla vyměnit získané USD za zlato při fixní ceně – pokud byly vyčerpán všechny možnosti obrany, mohla členská země po dohodě s MMF devalvovat nebo revalvovat;
- při vstupu do MMF musely země předat určité množství zlata a vlastní měny podle kvóty (dané velikostí a ekon. silou země) – tím získaly právo čerpat zdroje z tohoto fondu
- tento systém odstranil značnou část nejistoty z mezinárodního obchodu a mezinárodního investování – podpořil ekon. růst, přispěl k větší disciplíně hosp. politik členských zemí;
- v prvních 15 letech udržovat USD bez problému své postavení kotvy (především díky nekonvertibilite většiny světových měn a deficitu na BÚ USD); situace se začala obracet v 50. letech;
Nepřímé intervence státních orgánů
= státní orgány ovlivní faktory, které na kurz působí – např. úroková sazby (např. CB může snížit své úrokové sazby, aby odradila cizí investory od nákupu domácích CP, což povede k tlaku na pokles kurzu domácí měny); nebo mohou zavést regulační opatření ve vztahu k mezinárodními obchodu a mezinárodním fin. tokům – vláda, která má zájem na posílení své měny, může uvalit vyšší cla na importované zboží, to povede k poklesu poptávky po importu a tím i ke snížení poptávky po cizí měny, současně se sníží nabídka domácí měny, což povede k posílení domácí měny (stejný efekt má zavedení kvót na importované zboží, zrušení nebo snížení daní z úroků pro cizince, kteří investují do domácích CP, což by zase vedlo k růstu poptávky po domácí měně)
Mezinárodní měnový systém
= systém institucí, hospodářských politik, regulací, praktik a mechanismů, které se spolupodílejí na určování devizových kurzů; z historického hlediska se rozlišují tři hlavní:
1. Zlatý standard
- zlato sloužilo poměrně dlouho jako prostředek směny (je trvanlivé, přenosné, skladovatelné, dělitelné); zlato představuje zbožové peníze a zajišťuje dlouhodobou tendenci k cenové stabilitě;
- zlatý standard představoval závazek státu stanovit a udržovat cenu své měny v přesně určeném množství zlata – relativní hodnoty měn neboli devizové kurzy byly určeny poměry zlatého obsahu jednotlivých měn (tzv. mincová parity) a zlatý standard byl systémem zcela pevných devizových kurzů – umožňoval udržovat vysokou stabilitu měnových kurzů, které se mohly odchýlit od mincové parity pouze do výše nákladů spojených s dopravou zlata z jedné země do druhé (tzv. horní zlatý bod = mincová parity + náklady na dopravu a tzv. dolní zlatý bod = mincová parita – náklady na dopravu)
Mezinárodní měnový systém
= systém institucí, hospodářských politik, regulací, praktik a mechanismů, které se spolupodílejí na určování devizových kurzů; z historického hlediska se rozlišují tři hlavní:
1. Zlatý standard
- zlato sloužilo poměrně dlouho jako prostředek směny (je trvanlivé, přenosné, skladovatelné, dělitelné); zlato představuje zbožové peníze a zajišťuje dlouhodobou tendenci k cenové stabilitě;
- zlatý standard představoval závazek státu stanovit a udržovat cenu své měny v přesně určeném množství zlata – relativní hodnoty měn neboli devizové kurzy byly určeny poměry zlatého obsahu jednotlivých měn (tzv. mincová parity) a zlatý standard byl systémem zcela pevných devizových kurzů – umožňoval udržovat vysokou stabilitu měnových kurzů, které se mohly odchýlit od mincové parity pouze do výše nákladů spojených s dopravou zlata z jedné země do druhé (tzv. horní zlatý bod = mincová parity + náklady na dopravu a tzv. dolní zlatý bod = mincová parita – náklady na dopravu)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)