4. Keynesiánský model rovnováhy

- velký důraz na spotřební křivku domácností
- každou korunu disponibilního důchodu spotřebitel spotřebuje, čím více má peněz, tím vyšší je i jeho spotřeba
- určité výdaje jsou vynaloženy i když spotřebitel nemá žádný důchod

- úspory jsou závislé na DI
- vyšší úspory budeme tvořit, když budeme mít vyšší disponibilní důchod
- když ale máme vyšší DI, bude i vyšší spotřeba (reklama typu B - C namísto B - B; C - consum, B – businnes)

Křivka I je u klasiků pružnější, u Keynesiánů nejsou investice tak závislé na i. Investice jsou tedy méně citlivé než v klasickém pojetí a to znamená, že pokud klesá i, objem I roste. Nižší úroková míra (i) umožní realizaci méně rentabilních záměrů.

Křivku investic posunuje očekávaná míra zhodnocení. Jde-li ekonomika kupředu, tak investice rostou. Investice mohou při nepříznivých kalkulacích (bez příležitosti - I´) klesnout tak, že ani nulová úroková míra nezajistí přeměnu úspor na investice (I´). Určitý počet úspor není realizován (tyto peníze potom někde leží) a vypadají z ekonomického procesu = mrtvé peníze.

Pokud je nerovnováha na finančních trzích tak dojde k poklesu AD. Nová rovnováha nastane v bodě E´ při ye´. Ekonomika není na hranice produkčních možností (PPF), některý VF není využit, reálný produkt (Y) - N. Ekonomika je v rovnováze, ale není na optimální hranici, nemá správný výkon.

Ceny jsou pružné a specielně nemohou klesat (směr dolů není možný), ale růst ještě mohou.

Důvody neklesajících cen:
a) mzdy nejsou pružné dolů, protože když je nezaměstnanost nelze je snížit
b) když je konkurence nedokonalá nikdo nenutí firmy snižovat ceny (benzínky), každý naopak čeká, jak se situace vyvine (Jak zareaguje konkurence?)
c) když jsou některé výrobní faktory (VF) pod cenou, tak ho raději firma nepoužije (nenajme)

- situace bude taková, že ceny zůstanou strnulé (výsledek bude takový jaký je); N  ASL (VF nejsou dlouhodobé, jsou vždy vypotřebovány)

Shrnutí Keynesiánské teorie
1. Úroková míra (i) nemusí vždy zajistit rovnováhu na kapitálových trzích a i její pokles nemusí jednoznačně vést k žádanému růstu investic (I). Aby investice, které jediné posunují produkční možnosti dané ekonomiky, dostatečně rostli, je třeba používat institucionálních nástrojů, tedy na úrovni ministerstvech zemědělství průmyslu a obchodu, na zajištění podpory těchto oblastí.
2. Případná nerovnováha na finančních trzích se potom přenáší na agregátní trh, kde způsobuje pokles AD. Tento pokles vede k poklesu reálného produktu a s ním tedy i poklesu zaměstnanosti.
3. Na agregátním trhu však nejsou ceny pružné směrem dolů (a, b, c), a tedy trh sám nezajistí makroekonomickou rovnováhu na úrovni potencionálního produktu (N) dané ekonomiky.
4. Opětovný nárůst AD do úrovně, která představuje reálný produkt (Y) na úrovni potencionálního produktu (N) však může zajistit prostřednictvím své hospodářské politiky vláda (stát).

Krátkodobé hledisko obou modelů
- lze říci že v situaci, kdy reálný produkt je nižší než potenciální platí keynesiánské závěry a toto pole nazveme keynesiánským polem, pole za N nazveme klasickým

Dlouhodobé hledisko obou modelů
- ukazuje, že mimo mez jsou ostatní ceny pružné, a tedy až na tuto výjimku je N = ASL, a že v tomto horizontu až na výjimku mezd lze vycházet ze závěrů klasiků

2. Ukazatele odvozené od HDP

Národní důchod (čistý domácí produkt)
- obsahuje i statky, které jsme měli dříve (investiční statky), nová hodnota v roce 2000 je bez odpisů
- jsou to všechny prostředky, které se dostali k domácnostem
- Kolik za rok dostali lidé peněz? Součet důchodů (příjmy domácností)
- čím větší RHI index, tím více musím rozdělit
- PZS … živnostníkovi příjmy
- NZK … nerozdělené zisky korporací (dividendy)

NI = W + R + (Ua – Up) + NZK + PZS
NI = GNP – amortizace – nepřímé daně

Osobní důchod
- odečítáme příjmy firem (úroky, renty, zisky), nepřímé daně a daně spojené se soc. poj. a připočteme transferové platby domácnostem
- vyjadřuje kolik připadá na domácnosti před zdaněním

PI = NI – (SP + ZP) – zdanění korporací – část zisku korporací
nevyplacená na dividendy + transfery

Disponibilní důchod
- určuje kolik mají domácnosti k dispozici
- makroekonomická poptávka

DI = PI – osobní zdanění (daň z příjmů)

- disponibilní důchod může být užit dvěma způsoby
• C (spotřeba – konzum)
• S (úspory = vesnický a městský typ)

Spotřební křivka domácnosti

Ca … autonomní výdaje na spotřebu (utrácím i při nulovém DI)
C … sklon ke spotřebě (kolik Kč spotřebuji, když vydělám 1 Kč)
S … sklon k úsporám (kolik Kč uspořím, když vydělám 1 Kč)
C = S = c + s = 1 C + S = DI

- porostou furt pryč nebo se zastaví?
- v ČR utratí 80 % lidí všecko
- s růstem utrácejí čím dál více, a pak utrácejí pořád více nebo je důchod tak vysoký, že vznikají úspory

C= Ca + c * DI (nárůst rostoucí s důchodem = indukovaná část)

Křivka úspor
- úspory jsou napřed záporné, pak žádné a nakonec rostou
- nule jsou rovny ve shodném bodě jako v předchozím grafu (bod A - rovnováha)

Neoklasická teorie
- monetární (Klaus, Smith, Ricardo)
- úspory rostou s úrokovou mírou (úrok motivuje)

Keynesiánská teorie
- už jste viděli někoho, kdo bude šetřit při zvýšení úrokové míry (i)?
- Keynes (poradce premiéra, banky)
- statistika říká, že se úspory s úrokovou mírou zvyšují, ale úspory jsou závislé na důchodu
- Kdo má pravdu?

Národní důchod
NI = GNP – amortizace – nepřímé daně (DPH, spotřební)
- GNP (všechny české firmy bez ohledu na území)

HDP = GNP – (produkt národních firem v zahraničí + produkt
zahraničních firem u nás)


NPI (čistý příjem ze zahraničí)
Nominální a reálný HDP
Za kolik prodali? Měříme v korunách, bez duplicit (když vyrobí to samé, ceny 10 % nahoru, GNP bude o 10 % větší = výrobků je stejně, nejedná se o růst). Pokud vyjadřujeme HDP v běžných cenách, mluvíme o nominálním HDP, který má vypovídací schopnost pouze při stabilitě cen. V obdobích vysoké inflace je však nutno tento ukazatel o důsledky změn cenové hladiny očistit, neboť nevíme kolik statků a služeb bylo skutečně vyprodukováno. K očištění použijeme cenový index, deflátor HDP (poměr nom./reál.), který odráží změny cen všech statků služeb na trhu. Takto očištěné ukazatele označujeme jako „reálné“, jsou vyjádřeny ve stálých cenách (ceny vztažené k určitému výchozímu roku).

Nominální produkt = Y (vyrobeno a prodáno) * p (ceny)
Reálný produkt = Y
- firmy konají v tržbách ocenění v běžných cenách, které ale vzrostly
- vezmeme výchozí cenovou úroveň, a v té vyjádříme následující rok (odstraníme inflaci)
NEW (čistý ekonomický blahobyt)
- používáme odhady, HDP stagnuje a lidi se mají lépe, přitom je stále stejný

NEW = GNP + SE (stínová ek. – černá se nesmí dělat, šedá – nemáme oprávnění) + PMV (melouchy) + PPSSZP (práce pro sebe, známé, příbuzné) + RK (růst kvality) – ZEx (záp. externality)

Keynesiánský přístup

Keynesiánští ekonomové naopak tvrdí ,že: (1) mzdy a ceny nejsou příliš pružné, (2) ekonomika se nemusí automaticky vracet k úrovni potenciálního produktu a (3) i když se ekonomika vrací automaticky na úroveň potenciálního produktu, může to trvat dost dlouho.

Keynesiánci předpokládají, že mzdy jsou nepružné směrem dolů. Ekonomika se opět nachází v recesní mezeře. Mzdy jsou však nepružné směrem dolů a nemohou proto klesnout. Nedojde tím k růstu krátkodobé AS a ekonomika uvázne v recesi. Podle keynesiánského pohledu je tak ekonomika přirozeně nestabilní a má tendenci setrvávat dlouhodobě pod úrovní potenciálního produktu a to ze tří důvodů: (1) SRAS je příliš nízká, (2) AD je příliš nízká, (3) SRAS a AD jsou příliš nízké. Keynesiánci dávají důraz na druhou možnost – nedostatečná AD ( při dané úrovni cenové hladiny, jsou nízké agregátní výdaje), je proto nutno zvýšit AD buď ovlivněním investičních a spotřebních výdajů prostřednictvím snížení úrokové sazby, zvýšením státních výdajů nebo snížením daní.