Důsledky a náklady inflace:

V důsledku změny relativních cen má inflace dva účinky:

- přerozdělení důchodu a bohatství mezi různými třídami

- deformaci relativních cen a výstupů různých statků nebo někdy i produktu a zaměstnanosti v ekonomice jako celku.

A) přerozdělení důchodu a bohatství:

Pokud mají lidé dlouhodobé dluhy s fixní úrokovou sazbou, je pro ně inflace ziskem spadlým do klína. Hlavní přerozdělovací vliv inflace se projevuje prostřednictvím jejího účinku na reálnou hodnotu bohatství lidí. Obecně řečeno, neanticipovaná inflace přerozděluje bohatství od věřitelů k dlužníkům. Neočekávané snížení inflace má opačný účinek. Období vysoké inflace jsou obvykle spojeny s velkou zaměstnaností a produktem. Mikroekonomickým účinkem inflace je dopad na alokaci zdrojů.


Vyrovnaná a anticipovaná inflace:

Inflace, která je vyrovnaná a současně anticipovaná, nemá na reálný důchod nebo na rozdělení důchodu žádný vliv. U nevyrovnané inflace se jedná o to, že inflace působí rozdílně na daně a na reálné peníze. U reálných peněz se jedná o to, že se kvůli vyrovnávání s peněžním měřítkem spotřebovávají reálné zdroje. Vliv na daně je potenciálně významnější, protože vysoká inflace umožňuje státu vybírat více daní, aniž by došlo ke změně zákonů. Inflace dále ničí informace. Díky tomu, že se často mění ceny, nemá spotřebitel potřebné informace. Nemůže totiž srovnávat ceny z minulého týdne s cenami současnými, když se v důsledku inflace ceny změnily.

Neanticipovaná inflace - může značně ovlivnit rozdělení důchodu a bohatství, ale efektivnost ekonomiky nechá prakticky nedotčenou.

Nevyrovnaná a neanticipovaná inflace - tato inflace je v současnosti nejčastější, viz USA 1979.

Metody měření nerovnosti v rozdělování důchodu a bohatství

Důchod – je tvořen celkovými příjmy, které jednotlivci nebo domácnosti obdrží během daného časového období (pracovní příjmy, vlastnické příjmy, transfery)

Bohatství – je složeno z čisté hodnoty aktiv ve vlastnictví jednotlivce či domácnosti v určitém časovém okamžiku.


1) Míra nerovnosti – seřazení všech domácností sestupně (či vzestupně) podle výše důchodu a jejich rozdělení do různých příjmových skupin.

Míra nerovnosti – poměr procentního podílu nejnižší příjmové skupiny (na celkovém důchodu) k procentnímu podílu (na celkovém důchodu) nejbohatší skupiny obyvatelstva. Čím větší je ukazatel, tím rovnoměrnější je rozdělení důchodu mezi domácnostmi.

2) Lorenzova křivka (obr.4) – má podobu krabicového diagramu, na jehož vodorovnou osu nanášíme kumulativní procenta obyvatelstva (od 0 do 100%) a na svislé ose znázorňujeme kumulativní procenta celkového důchodu země. Přímka OE pod úhlem 45° - linie absolutní rovnosti – v každém bodě této přímky je procento důchodu právě rovno procentu domácností. Bod C znamená, že 25% domácností obdrží 25% celkového důchodu země, bod A znamená, že 20% domácností se podílí pouze 5,8%. Čím vzdálenější je skutečná Lorenzova křivka od linie absolutní rovnosti, tím nerovnoměrnější je rozdělení důchodů. Lomená čára 0ZE – linie absolutní nerovnosti (1 domácnost vlastní veškerý důchod)

3) Giniho koeficient – poměr plochy mezi Lorenzovou křivkou a linií absolutní rovnosti a celkovou plochou OEZ. Velikost je intervalu (0,1). Čím větší je stupeň nerovnosti, tím blíže je koeficient 1.


Rozdělení bohatství je mnohem koncentrovanější než rozdělení důchodu. Většina bohatství je v rukou poměrně úzké skupiny domácností.